Christmas Campaign: Financial Insights
ekans
Agent0
Skuste preskumat opatrenia a zamysliet sa nad tým, co nie je zakázané. Napr. nevíme ako je to na Slovensku so zhromazdovanim sa na verejnom priestranstve - pokial je to povolené, urobte omse vonku...
apredsasatoci
A kto ich urobí? Súčasní zakrpateni kresťania?
Dudko
Agent0
uvažuješ analyticky, hľadáš východiská. To v Cirkvi zamrznutej v storočnom ľade nevidno tak často.
agnesino
Zostava ešte na tajnasa po domoch ak samozrejme máte odvážneho kňaza, cirkev zbytku takto prežije.
Agent0
Ano, zachvilu a nebude to dlho trvat prejde cast církvi opat do podzemia
Kallistratos
Ale nikoli Agente, nedomnívám se... Můj názor je, že těžiště časem bude na laicích a možná i ženatých jáhnech... a jednotlivec bude muset pěstovat vnitřní mystiku, vztah. Je smutné, že Církev má více starostí se svým existencionalismem a organizační vnější strukturou, než aby podpořili rodiny, farní život, aktivní život malých společenství a nebo vzdělávala... V tomto žel docela selhává /už před …More
Ale nikoli Agente, nedomnívám se... Můj názor je, že těžiště časem bude na laicích a možná i ženatých jáhnech... a jednotlivec bude muset pěstovat vnitřní mystiku, vztah. Je smutné, že Církev má více starostí se svým existencionalismem a organizační vnější strukturou, než aby podpořili rodiny, farní život, aktivní život malých společenství a nebo vzdělávala... V tomto žel docela selhává /už před lety Plenární sněm, sněmovní kroužky, nedokončený projekt Učící se Církev...) a není vůle to měnit. Samozřejmě, generační polarizace vždy bude jako ve všem. Ale je třeba uchovat si čistý štít a být před Bohem a nespoléhat se na "zástupce". Vnímat Světlo pro svůj život a nechat se Jím vést. Modlit se v rodinách, rozvíjet osobní modlitební život.

Podívej agente, mám rád všechny přemýšlivé lidi. Před lety jsem potkal jehovisty a tento párek řadím mezi ty normální a vzdělané a mravné. Nepopírám, že jsem v průběhu života potkal i podivné existence, nicméně tento je fajn a jen pro zajímavost vkládám co mi po letech nedávno napsal. V životě jsem nezažil, že by takto jednal či psal evangelík nebo katolík. Takže má chlapec můj respekt, byť se lišíme... Pro poučení vkládám text níže, osobní jména jsem odmazal... Pokojný den. +

------------------------------------------------------------------------

30.10.2020

Ahoj .......

Doufám, že jsi stále zdráv a máš se dobře. Nejen Ty, ale i všichni u vás doma! Je to teď potřeba..
Myslím poslední dobou na Tebe a na náš poslední rozhovor v kanceláři při předávce tonerů. Vím o Tobě, že jsi duchovně uvažující člověk, a navíc přemýšlíš do hloubky, a za to Tě mám rád. Ten poslední rozhovor byl zajímavý. A ne jenom že byl o zajímavých věcech, byl navíc duchovní, a protože duchovní myšlenky se dotýkají nebes, a o věcech nebeských lidé mluví stále méně, byl i povznášející.

Mám tím na mysli (kromě jiného) námět „pokání“. Jak jsi o tom mluvil.. Co to je, jak vypadá pokání úplné a neúplné a jak to člověk má vlastně vnitřně prožívat a cítit, jednak vůči svému svědomí a vůči Bohu? Atd..

Bylo vidět, že nad tím přemýšlíš – jako ostatně nad mnoha jinými věcmi. Říkal jsi, že se o tomhle námětu v místním kostele člověk moc nedozví, a že to máš spíše načtené. No, a protože nebyl v kanceláři čas (abych k této věci něco pro Tebe řekl), a protože i mě je námět „pokání“ blízký, říkal jsem si, že Tvoje čtení trochu rozšířím a napíšu, co o tom vím z Bible já. Budu taky používat myšlenky (k tomu se přiznávám) z literatury, co máme ke čtení my Svědkové, od naší Společnosti. Věřím, že Ti to nebude vadit. Třeba Tě to i zaujme. Každopádně získáš větší rozhled o tom, čemu věříme v oblasti „pokání“😊

Dovol mi nejdříve citovat jednu pasáž z Lukášova evangelia, kapitoly 18, veršů 1 až 8, kde mluví Ježíš:

Pak jim vyprávěl podobenství o tom, že se potřebují neustále modlit a nesmí se vzdávat. 2 Řekl: „V jednom městě byl soudce, který neměl bázeň před Bohem ani úctu k lidem. 3 V tom městě žila také vdova, která za ním pořád chodila a říkala: ‚Zjednej mi spravedlnost ve sporu mezi mnou a mým odpůrcem.‘ 4 Nějakou dobu nebyl ochotný, ale pak si řekl: ‚Sice se nebojím Boha ani nemám úctu k lidem, 5 ale protože mi ta vdova dělá takové problémy, zjednám jí spravedlnost. Jinak za mnou bude chodit tak dlouho, až mě umoří.‘“ 6 Potom Pán řekl: „Všimněte si, co řekl ten soudce, i když byl nespravedlivý! 7 Nezjedná tedy Bůh spravedlnost svým vyvoleným, kteří k němu volají dnem i nocí, zatímco s nimi má trpělivost? 8 Říkám vám: Zjedná jim spravedlnost rychle. Ale až přijde Syn člověka, najde na zemi takovou víru?“

Důležitá myšlenka, kvůli které jsem tu pasáž vybral, je výraz – „bázeň před Bohem“. Ježíš ten výraz tady používá dvakrát. Pro Tebe je to známá věc, sám ses o bázni před Bohem zmínil a hezky jí použil, když si mluvil o pokání.

Bázeň před Bohem člověk skutečně potřebuje. Je základem pro náš vztah k Němu. Je to touha nezklamat, nebo nezranit někoho, na kom nám opravdu záleží. Takový vztah – je to vlastně zdravý strach – máme, a zejména jako děti jsme měli ke svým rodičům. Dítě tátu nechce zklamat. A i když by rádo udělalo něco z čeho kouká průšvih, ten táta tam pořád jakoby visí ve vzduchu. A když viset najednou přestane a lumpárna je na světě, tak se tam cestou domů zase ten táta zjeví a visí tam ještě důrazněji. Samozřejmě tam teď visí dítěti hlavně vidina nářezu, ale to, že nářez provádí jeho rodič, tedy nejbližší člověk na světě, je vlastně tou skutečnou příčinou bolesti. A nikoli bolesti zadku.

Podobně jsem slyšel znázornění s mořem a potápěčem: Potápěč miluje moře. Chce se pořád potápět. Chce tam bejt naloženej jako okurka. Miluje moře, miluje potápění. Je to celé pozitivní a pěkné. Ale je tam v tom vztahu i bázeň – ta zdravá pozitivní bázeň. Má bázeň před mořem. Nebo, jak se dnes říká - „respekt“. Ví, že se musí držet určitých pravidel, nemůže si pod vodou dělat co chce, protože by se mohl utopit. Musí jednat v souladu se „zákony moře“. To moře je samozřejmě chabé zpodobnění Boží osoby, ale pro popis pozitivního vztahu s láskou na jedné straně a bázní na straně druhé, to je myslím vystihující.

S tím souvisí také pojem „SVĚDOMÍ“. Náš vnitřní morální kompas, který nás vede, anebo soudce, který, „zkoumá naše jednání, postoje a rozhodnutí. Může nás vést k dobrým rozhodnutím a varovat před špatnými. V případě, že se rozhodneme správně, odmění nás dobrým pocitem, ale pokud si zvolíme špatně, bude nás trápit“.

Král David pocítil v jednu chvíli silně svoje svědomí a napsal v Žalmu 38:4-9

4Má provinění mi přerostla přes hlavu,

jsou jako těžké břemeno, které nemůžu unést.

5Mé rány páchnou a hnisají

pro mou hloupost.


6 Jsem sklíčený a úplně na dně,

celý den chodím smutný.


7 Uvnitř jsem v jednom ohni,

mám nemocné celé tělo.


8 Strnul jsem a jsem úplně zdrcený,

řvu z bolesti svého srdce.


9 Jehovo, ty znáš všechny moje touhy,

ani moje vzdychání není před tebou skryté


Bylo to v době, kdy se dopustil cizoložství s Batšebou, manželkou Chetity Urijáše, kterého nechal zabít, aby si ji mohl vzít.

Z jeho slov je vidět, že si uvědomoval, co se líbí Bohu a co ne, a také že považoval svého Boha za Otce, kterého zranil a dokonce znevážil svými skutky a tak na čas ztratil jeho přízeň a přátelství.

Proč ale spoustu lidí podobné výčitky vůbec nemá, i když dělají podobné věci? No inu, protože buď nemají poznání Boha, tj. že neví co Bůh považuje za správné a co ne. Anebo jim na Božím názoru nezáleží. Nepociťují k Bohu žádný vztah. Nic, co by s nimi nějak pohnulo. Třebaže mají nějakou víru, že Bůh existuje. To mi připomíná biblický text u Jakuba 2:19:

Věříš, že je jeden Bůh, že? Děláš zcela dobře. Ale i démoni věří, a třesou se.“

Takže samotnou vírou v Boha nezískám automaticky i vztah k Němu. Po tom musíme toužit. Pocítit, že přiblížit se k Bohu je dobré.

Pokud tedy mám víru v Boha, poznání jeho hodnotového žebříčku a mám touhu být jeho Přítelem, mohu se v životě radovat ze vztahu s Ním. A pokud někdy klesnu, cestou pokání se mohu k Bohu vrátit. Pokání totiž není ponižující, jak se lidé často domnívají, ale povznáší.. Tedy to skutečné pokání člověka povznáší. Je to něco víc, než pocit ostudy, nebo vědomí, že jsem udělal něco společensky nepřijatelného. To je také jistě užitečný pocit, ale není to ještě pokání.

Naše publikace s názvem „Hlubší pochopení Písma“ říká:

Slovesná vazba „činit pokání“ znamená „na základě změny smýšlení litovat svého dřívějšího (nebo zamýšleného) jednání či chování nebo s ním být nespokojen“; „pociťovat lítost, zkroušenost nebo výčitky svědomí kvůli tomu, čeho se člověk dopustil nebo co opomenul udělat“. Tento význam je v mnoha textech vyjádřen hebrejským slovem na·chamʹ. Slovo na·chamʹ může znamenat „pociťovat lítost, držet období truchlení, činit pokání“ (2Mo 13:17; 1Mo 38:12; Job 42:6) a také „utěšit se“ (2Sa 13:39; Ez 5:13) nebo „ulevit si (například od nepřátel)“. (Iz 1:24) Bez ohledu na to, zda se jedná o lítost, nebo útěchu, je vidět, že s pokáním je spojena změna smýšlení nebo cítění.

David popisuje úlevu, kterou zažil, když mu bylo odpuštěno:

Žalm 32:1,2,5

Šťastný je ten, komu je prominuto provinění, jehož hřích je odpuštěn.

2 Šťastný je člověk, kterému Jehova nepřičítá vinu,

v jehož duchu není žádný klam

Nakonec jsem ti vyznal svůj hřích,

svou vinu jsem nezakrýval.

Řekl jsem: „Vyznám Jehovovi svá provinění.“

A ty jsi mě zbavil viny za mé hříchy. (Sela)


To je výsledek skutečného pokání. Úleva, kterou král David pocítil ve svědomí a v celém nitru. Neříkal si: „ no, tak teď budu nějakou dobu „sekat latinu“, a pak zase trochu budu Pána Boha zlobit“..

Je v tom cítit rozhodnutí, nikdy už nic takového neudělat. Otočení se zády k tomu, co je špatné. Takové pokání Bůh bezpochyby přijímá a těší ho to. Nastává tak stav uzdravení. Ne stav pravidelně opakujících se period „zrad/rozchodů“ a „udobření se“ s Bohem. Tak, jak to někdy bývá mezi lidmi.

Na závěr – nesmírně se mi líbí, co o Davidovi na sklonku jeho života nechal Bůh napsat v 1.Kálovské 11:6

Šalomoun dělal to, co je špatné v Jehovových očích, a nenásledoval Jehovu celým srdcem jako jeho otec David.“

O Davidovi tady Písmo mluví, jako kdyby v celém životě jednal vždy tak, jako by nikdy nepotřeboval činit pokání. A tak to z Božího pohledu nakonec doopravdy i bylo. Takový účinek má totiž odpuštění. Úplné smazání všech hříchů a vin. Bůh na ně už nikdy nebude vzpomínat. Jako na kámen vhozený do hlubin moře.

Nikdo už nebude poučovat svého bližního a svého bratra slovy: ‚Poznej Jehovu!‘ Budou mě totiž znát všichni, od nejmenšího po největšího,“ prohlašuje Jehova. „Odpustím jim jejich provinění a na jejich hřích už nebudu vzpomínat.“ (Jeremjáš 31:34)

To bylo několik slov biblické úvahy o pokání. Doufám, že jsem Tě tím příliš neunavil a snad Tě i zaujal duchovními myšlenkami z Písma, jež považuji za pevné dno, v dnešní „tekuté době“. No, koukám, že je to delší, než jsem původně myslel😊

Přeji Ti ........., aby ses cítil po zdravotní stránce, jak nejlépe to je možné, a abyste byli takoví i všichni doma. Pozdravuj prosím .......!

Vše dobré vám přeji -.................
TerezaK
Lebo jeho svätosť Benedikt XVI. v roku 2013, keď bol donútený odstúpiť slobodomurárskou mafiou San Gallo ( Zemskou šelmou), zanechal múry a kanceláriu ( muníciu ), ale ponechal si to najdôležitejšie bez čoho je jeho odstúpenie neplatné. Ponechal si pápežstvo samotné ponechal si ( munus ). A tým vzal Pravú katolícku Cirkev preč z múrov a múry Boh opustil.
Satan a jeho služobníci už započali vydit…
More
Lebo jeho svätosť Benedikt XVI. v roku 2013, keď bol donútený odstúpiť slobodomurárskou mafiou San Gallo ( Zemskou šelmou), zanechal múry a kanceláriu ( muníciu ), ale ponechal si to najdôležitejšie bez čoho je jeho odstúpenie neplatné. Ponechal si pápežstvo samotné ponechal si ( munus ). A tým vzal Pravú katolícku Cirkev preč z múrov a múry Boh opustil.
Satan a jeho služobníci už započali vyditeľne svoje plány.
U.S.C.A.E.
Aj dnes Cirkev potrebuje silných a odvážnych biskupov

Mons. Charles Pope
14. januára 2020
Cirkev

Komunikácia medzi sv. Bazilom a prefektom cisára prezrádza silnú osobnosť biskupa. Aké je v porovnaní s ním súčasné duchovenstvo?

2. januára sme slávili sviatok sv. Bazila Veľkého a sv. Gregora Naziánskeho. Boli to biskupi v Kapadócii (dnešné Turecko) žijúci v búrlivom období ariánskej herézy, …More
Aj dnes Cirkev potrebuje silných a odvážnych biskupov

Mons. Charles Pope
14. januára 2020
Cirkev

Komunikácia medzi sv. Bazilom a prefektom cisára prezrádza silnú osobnosť biskupa. Aké je v porovnaní s ním súčasné duchovenstvo?

2. januára sme slávili sviatok sv. Bazila Veľkého a sv. Gregora Naziánskeho. Boli to biskupi v Kapadócii (dnešné Turecko) žijúci v búrlivom období ariánskej herézy, ktorá popierala Kristovo božstvo. Napriek jednoznačnému záveru zo strany Nicejského koncilu sa ariánski heretici nevzdávali svojho presvedčenia. Svätí Bazil a Gregor boli mocnými bojovníkmi za pravdu v dlhom zápase o vykorenenie herézy. Keď sa cisár Julián Apostata snažil prinútiť ich, aby dovolili ariánskym heretikom pristupovať k svätému prijímaniu, títo biskupi to jednoznačne odmietli.

Komunikácia medzi sv. Bazilom a miestnym prefektom cisára prezrádza silnú osobnosť biskupa, ktorá je dnes vzácna. Na Bazilov tvrdý odpor prefekt reagoval slovami:

„Čo ste zošaleli, že kladiete odpor vôli cisára, pred ktorým sa korí celý svet? Nebojíte sa jeho hnevu, ani vyhnanstva, ani smrti?“

„Nie,“ odpovedal Bazil pokojne, „kto nemá čo stratiť, nemusí sa báť straty; vy ma nemôžete poslať do vyhnanstva, pretože celý svet je môj domov; pokiaľ ide o smrť, len mi ňou preukážete najväčšiu láskavosť; ani mučenie mi nemôže uškodiť: jedna rana ukončí môj krehký život a s ním aj moje utrpenie.“

„Ešte nikdy,“ odpovedal prefekt, „sa nikto som mnou neopovážil takto rozprávať.“

„Možno je to preto,“ odvetil mu Bazil, „že ste si ešte nikdy nezmerali silu s kresťanským biskupom“.

Cisár nakoniec ustúpil.

Život raných biskupov bol plný utrpenia, vyhnanstva a mučeníctva. Tridsiati spomedzi prvých tridsiatich troch pápežov boli umučení, dvaja zomreli v exile a iba jeden zomrel prirodzenou smrťou. Podobné to bolo s mnohými biskupmi v staroveku, napríklad s Atanázom, Jánom Zlatoústym, Bazilom a Gregorom. Je ťažké predstaviť si mnohých súčasných lídrov Cirkvi, že by vydržali takéto utrpenie. Mnohí biskupi a vyššie duchovenstvo dnes žije pohodlne a v bezpečí. Dokonca aj nižšie duchovenstvo žije pomerne odrezané od sveta, chránené pred bežnými starosťami laikov. Mnohí máme zabezpečenú zdravotnú starostlivosť, bývanie, pranie a čistenie šatstva, stravu a personál, ktorý rieši mnohé naše každodenné záležitosti. Nech Boh žehná všetkých, ktorí sa o nás tak dobre starajú!

Problém je však v tom, že keď duchovenstvo spohodlnie, už sa nedokáže vysporiadať ani s malými utrpeniami, nieto ešte s väčšími, ktoré by mohli nastať pri kázaní evanjelia nekompromisným a jasným spôsobom. Ak toto utrpenie neprijmeme do nášho života, potom sa bojíme o ňom kázať aj ostatným.

Na rozdiel od sv. Bazila, ktorý cítil, že nemá čo stratiť, my, moderné duchovenstvo, si často myslíme, že máme priveľa čo stratiť. Vlastne celá Cirkev (prinajmenšom na blahobytnom Západe) sa obáva, že máme až priveľa čo stratiť. Obávame sa straty popularity, politickej moci a prístupu; obávame sa dopadu na našu kariéru; obávame sa, že prídeme o budovy, inštitúcie a programy, ako aj o peniaze a prostriedky na ich zachovanie. Vyzerá to tak, že sa obávame takmer o všetko s výnimkou straty našej viery, ohľadom ktorej sme až príliš ochotní uzatvárať kompromisy, mnohé veci si nevšímať alebo vieru rozrieďovať, len aby sme si udržali menej dôležité veci.

Nakoniec však tomuto svetu a diablovi aj tak nikdy nebudú stačiť kompromisy, ktoré urobíme, a budú na nás tlačiť dovtedy, kým neprídeme o posledný kúsok našej integrity. Čokoľvek si zabezpečíme prostredníctvom kompromisu, vždycky to bude len dočasné. Bude to Pyrrhovo víťazstvo. Napriek všetkej našej snahe zapadnúť do moderného sveta, sme stále nútení zatvárať kostoly a školy; katolícke charity strácajú zmluvy; našich veriacich ustavične ubúda. Svet nás nemôže spasiť; naša popularita či modernosť nikoho nepovzbudí k viere ani nebude priťahovať konvertitov. Vlastniť pekné budovy je nanič, ak sú prázdne.

Končíme paradoxom. Keď budeme žiť v obavách, aby sme o veľa neprišli, prídeme o všetko. Keď slobodne prijmeme, že nemáme čo stratiť, získame všetko, pretože získame Ježiša Krista a všetko, čo nám sľúbil na tomto svete i v budúcom živote.

Hľadajte teda najprv Božie kráľovstvo a jeho spravodlivosť a toto všetko dostanete navyše (Mt 6:33).

Kto neberie svoj kríž a nenasleduje ma, nie je ma hoden. Kto nájde svoj život, stratí ho, a kto stratí svoj život pre mňa, nájde ho (Mt 10:38 – 39).


Sv. Bazil, sv. Gregor i všetci hrdinovia a mučeníci, orodujte za nás kňazov i laikov!

Mons. Charles Pope je farárom farnosti sv. Cypriána vo Washingtone, DC.
U.S.C.A.E.
ale podstata kresby je inde a každý kto si nevybral slepotu vidí že podstata je Bohužiaľ ukázaná správne a neviem to ani pomenovať tak máme sa modliť a oni NEBOJUJÚ majú to nejak tak že Pán Boh zariadi lenže Pán Boh to chce od nich my ich môžeme podporiť ale oni sú pastieri a zjavne si to nielen že neplnia ale idú proti stádu a toto neplatí len o slovensku
Dudko
Socialistov vždy kreslili ako askétov, kým našich kňazov ako tučných a arogantných.
Hotové KGB & STB v akcii
ľubica
hrubé pokrytectvo!