Boží slovo na den 18.11. A.D. 2019

Pravá víra milý Joske nepotřebuje hlasatele, kteří se schovávají na internetových fórech, mění si různě přezdívky, aniž se k tomu kdykoli přiznají a pak se stylizovaně snaží moudře mentorovat. Je to falešné a pokrytecké. Tím tě nijak nechci usvědčovat, usvědčil ses už dávno sám a nikoho rohlíkem neopiješ. Mne tedy nikoli a to už hodně dávno :) Tvé invazivní sklony jsou známy i tvá uchvatitelská touha vkládat klíny do institucionálních struktur Církve a jejich reprezentantů. O pokoře se nesmí jen kázat, ale musí se jí žít. Podobně jako s Láskou :) Kéž tě Tvá vlastní slova vedou k prohlédnutí, abys nebyl slepý především Ty sám.

Abychom hlouběji pochopili příběh o slepém žebrákovi (tedy příběh každého z nás), je v Písmu zaznamenán ještě jeden, který se neomezuje pouze na zvýraznění moci, kterou v sobě skrývá pravá víra. Příběh deváté kapitoly Janova Evangelia ukazuje na duchovní slepotu, která člověka zotročuje, drží v hříchu. Pokud někoho obsah mých komentářů zaujal, jistě vezme veliký užitek, když sám sebe v deváté kapitole Evangelia svatého Jana nalezne.
Nenechte Boží slovo zapadnout!
Ježíš prohlásil: »Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli.« Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: »Jsme snad i my slepí?« Ježíš jim odpověděl: »Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme.' Proto váš hřích trvá. J 9:39-41

Joske, začni tím, že tady na Glorii nebudeš bezpáteřně lhát. Pro začátek by toto stačilo, převleků již bylo dost.
--------------------------------------------------
Joske
před 29 minutami
Hospodin od nás požaduje, abychom odložili pýchu a tak poznali, že jsme slepí. My všichni jsme slepí žebráci, volejme k Pánu Ježíši Kristu: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nad námi!" Nalezne-li Syn Boží u nás víru, prohlédneme. Uvidíme, čím jsme ještě připoutání k tomuto světu. Čím jsme zotročeni. Poznáme pravdu a Bůh nás vysvobodí.

Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_01.htm

1. čtení:
Čtení z první knihy Makabejské.
Z krále Antiocha vzešel hříšný výhonek, syn Antioch Epifanes, který byl kdysi v Římě jako rukojmí. Králem se stal stého třicátého sedmého roku řecké vlády. V těch dnech povstali z Izraele bohaprázdní lidé a přemluvili mnohé. Říkali: „Pojďme a sjednejme s okolními národy smlouvu, neboť od té doby, kdy jsme se od nich odloučili, stihlo nás mnoho zlého.“ Tato řeč se jim zalíbila. Někteří z lidu byli tak horliví, že se odebrali ke králi, a ten jim dovolil, aby zavedli pohanské mravy. Vystavěli tedy v Jeruzalémě tělocvičnu podle obyčeje pohanů, znovu si udělali předkožky, a tak odpadli od svaté smlouvy. Spřátelili se s pohany, zaprodali se (jim) a konali zlo. Zatím král vydal pro celou svou říši rozkaz, že všichni musí vytvořit jeden národ a každý že se musí vzdát vlastních obyčejů. Všechny národy se podrobily královu rozkazu. I mnohým z Izraele se líbilo královo náboženství, obětovali modlám a znesvěcovali sobotu. Patnáctého dne měsíce kislevu, stého čtyřicátého pátého roku, byla postavena na zápalném oltáři ohavná modla a v okolních judských městech zbudovali oltáře. U dveří domů a na ulicích se pálilo kadidlo. Knihy Zákona, které našli, roztrhali a pak je hodili do ohně. Když byla u někoho nalezena kniha Smlouvy nebo když se někdo řídil podle Zákona, královský rozsudek ho odsoudil na smrt. Ale mnozí z Izraele se vzmužili a umínili si pevně, že nebudou jíst nečisté pokrmy a raději zemřou, než aby se poskvrnili nečistými pokrmy a znesvětili svatou smlouvu a skutečně zemřeli. Proti Izraeli vzplál velmi veliký hněv.
1Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64

Žalm:
Zachovej mi život, Pane, a budu dbát na tvá přikázání.

Pobouření mě jímá pro bezbožníky,
kteří opouštějí tvůj zákon.

Ovinuly mě provazy bezbožníků,
ale nezapomněl jsem na tvůj zákon.

Vysvoboď mě z útisku lidí,
chci dbát na tvá nařízení.

Blíží se ti, kdo mě lstivě pronásledují,
daleko jsou od tvého zákona.

Daleko je od bezbožníků spása,
neboť tvé příkazy nehledají.

Viděl jsem odpadlíky a zhnusili se mi,
poněvadž nedbali na tvůj výrok.
Zl 119

Evangelium:
Lk 18,35-43

Církevní kalendář:
Posvěcení římských bazilik sv. Petra a Pavla Podobně jako i svátek apoštolů Petra a Pavla (pam. 29. 6.) je i výročí jim zasvěcených papežských bazilik v Římě slaveno společně. Byly vystavěny ve 4. století po skončení velkých pronásledování a posvětili je papežové Silvestr I. a Siricius. Datum zavedení výroční oslavy se udává rozporuplně. Breviář uvádí společné slavení již od 11. století, ač na mnoha místech je uveden začátek slavení o století později a Msgre. Prof. Dr. Jaroslav Němec zavedení svátku posvěcení ztotožňuje s posvěcením současné podoby chrámů; Svatopetrské baziliky (po přestavbě v 15. stol.) posvěcené 18. 11. 1626 a v případě baziliky sv. Pavla (po obnovení požárem zničené r. 1823) posvěcení 10. 12. 1854.
Připomeňme si i první posvěcení Vatikánského pahorku utrpením svědků víry v Krista. Bazilika sv. Petra zde byla postavena nad jeho hrobem podobně jako sv. Pavla za hradbami, kde až po roce 2002 byl pod hlavním oltářem odhalen Pavlův sarkofág. Římské chrámy těchto apoštolů jsou symboly samotné církve a Petr s Pavlem jsou označováni za její sloupy.
catholica.cz