Gloria.tv And Coronavirus: Huge Amount Of Traffic, Standstill in Donations
Clicks482
Varovanie
1

Přijď Duchu Svatý

Veni, Creator

Přijď, Duchu Stvořiteli,
navštiv duše svých věrných;
naplň nebeskou milostí
srdce tebou stvořená.

Jsi nazýván Utěšitelem,
Darem Nejvyššího Boha,
pramenem živé vody, ohněm, láskou
a duchovním pomazáním.

Jsi tvůrcem sedmi darů,
rukou Otcovy spravedlnosti,
jsi Otcem slavnostně přislíben,
na rty nám kladeš poklad svých slov.

Dej zářit svému světlu
v našem duchu
a do srdce nám vlej svou lásku;
naše slabá těla posiluj
svou neskonalou mocí.

Nepřátele daleko odežeň
a co nejdřív nám dej svůj mír;
jako náš vůdce kráčej před námi
ať všemu zlu se vyhneme.

Veď nás k poznávání Otce,
veď nás k poznávání Syna,
Duchu Otcův i Synův,
buď navždy naší víry předmětem.

Sláva Bohu Otci
i Synu zmrtvýchvstalému,
sláva Utěšiteli
po všechny věky věků. Amen!

Hymnus Veni, Creator - asi z 9. stol.


ÚVOD

Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít.

Jan 16, 12-14

Existuje staré myšlení a nové myšlení.
Obrazně bychom mohli říci, že staré myšlení se sveřepě plazí v prachu všech pozemských cest a před sebou vidí jen své příliš hmotné cíle, zatímco nové myšlení má křídla, vznáší se, létá a snaží se v oknech vesmíru zahlédnout usměvavou Boží Tvář.
Ježíš se za svého pozemského života, jak uvádí Maria Valtorta, o tom jednou vyjádřil takto:

„Nadešel čas Nového zákona. Všechno se obnovuje a pozvedá - nový svět, nový lid, nové království. Nic z toho však ted zastánci minulých časů nechápou. Jsou jako slepci zavedení do nového kraje, kde se nachází Otcův královský dům, jeho umístění však neznají."
Staré myšlení tehdy před sebou vidělo jen politická a mocenská řešení; toužilo po světovládě, moci, hmotných statcích, požitcích, zatímco Ježíš přinášel myšlení nové - výhradně duchovní, obrácené vzhůru k Bohu.
Tehdy zdánlivě zvítězilo staré myšlení a jeho obětí se stal sám Boží Syn.
Každému z obou myšlení samozřejmě odpovídá určité pojetí života a jeho pozemského smyslu. Jejich střet se neodehrál jen v době Ježíšově, ale trvá po celé dva tisíce let.
Jak je tomu dnes?
Na první pohled se zdá, že staré myšlení opět přesvědčivě vítězí: svět se morálně i duchovně vrátil do pohanských dob před Ježíšovým příchodem. Rozkladné síly zla rostou, jsou všude na postupu a pohlcují stále větší sousta. Všeobecný rozmach nenávisti a násilí upozorňuje, že se chystají k posledním vítězným skokům.
A nejen ateisté, ale i křesťané, ať vědomě či nevědomě, se stávají nástroji těchto lavinovitých útoků zla: pohodlně zabydlení v tomto hmotném světě tomu přihlížejí nečinně, přizpůsobují se okolnostem a o zásadní nápravu se nesnaží. Pro každý omyl, zločin, přehmat, nedostatek najdou omluvu.
Předpokládají, že všechno se opět urovná; podle nich je svět prostě v přerodu a potřebuje klidný vývoj. Nepřipouštějí si, že právě tento klidný vývoj je tím posledním, co dnešní doba, sama v sobě hluboce revoluční, a tedy svou podstatou neklidná a plná společenských bouří a převratů, může zajistit.
A síly zla je v tomto šalebném přesvědčení prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků utvrzují.
Zdálo by se tedy, že na světě konečně staré myšlení zvítězí. To by však znamenalo, že by svět propadl úplné zkáze a Boží dílo by bylo jednou provždy zničeno, zmařeno.
Ale to odporuje základním křesťanským představám o smyslu pozemských dějin. Nic takového nebylo nikdy žádným prorokem řečeno, Ježíšem potvrzeno, dogmaticky prohlášeno, církví drženo. Že by síly zla mohly ve světě s definitivní platností zvítězit, musí tedy být křesťanu tvrzením zcela nepřijatelným.
V dnešním urputném a viditelně vrcholícím zápase nakonec zvítězí síly dobra, a tak se nutně uskuteční, o co církev stále prosí: po celém světě jediný ovčinec s jediným pastýřem.
Bez výhrad a kompromisů. Neboť je tu současně i myšlení nové.
Ukazuje, že právě zastánci starého myšlení, toužícího po světovládě, moci, hmotných statcích a požitcích, dovedli svět do dnešní kritické situace ekologické, hospodářské, společenské, vojenské.
Ukazuje, že dnešní svět sám o sobě není schopen se obrodit a nalézt řešení, které by ho vyvedlo k trvalému pokoji, spravedlnosti a rovnoprávnému soužití všech národů.
Ukazuje, že jediným konstruktivním řešením k záchraně tohoto světa je opět onen Ježíšův zásadní a nekompromisní požadavek na vnitřní duchovní očistu lidstva, na jeho duchovní přerod a povznesení na vyšší - duchovní úroveň.
Ukazuje, že svět má před sebou velkolepou perspektivu vybudování univerzálního pozemského Kristova Království, oné „civilizace lásky", mluveno slovy papeže Pavla VI.
Právě toto nám Maria tak naléhavě připomíná už přes 160 let ústy svých vyvolených duší - novodobých proroků; o jejich úkolu Ježíš říká Marii Valtortě:

Vpravdě vám říkám, že pokud budou lidé, vždycky budou i proroci. Jsou to pochodně uprostřed temnot světa. Jsou to ohně uprostřed zledovatělého světa. Jsou to zvuky trub, které probouzejí spáče. Jsou to hlasy, které připomínají Boha a jeho pravdy upadlé do zapomenutí a které člověku přinášejí přímý Boží hlas."

Zastánci starého myšlení před těmito poselstvími zavírají oči a ucpávají si uši a nechtějí vidět ani slyšet. K čemu duchovní přerod, jsme-li v tomto hmotném světě tak dobře zabydleni? Proč opouštět hmotné hodnoty, které jsou přece také Božím darem? Vzdát se svých hmotných výhod, požitků, úspěchů a vyměnit je za svět, kde hmotné záležitosti budou věcí podružnou? K čemu osobní styky, vlivy, kariéra ve světě, kde bude především rozhodovat duchovní styk s Bohem?
A tak jsme u podstaty věci: Je jasné, že brát vážně požadavky budoucího Kristova Království je pro tento praktický svět silně nepraktické, a stejně je jasné, že dnešní člověk, plný chtivosti po všech hmotných statcích, v nejmenším netouží po tom, aby se opravdu přerodil. Toto je první závažný, ať už přiznaný či jen instinktivně cítěný důvod, proč zastánci starého myšlení k těmto věcem a zároveň i k mariánským poselstvím zaujímají stanovisko plné odporu, nechuti, odmítání, ne-li výsměchu.
A pak je zde druhý, neméně závažný důvod: Křesťanští zastánci starého myšlení často zdůrazňují, že ve věcech víry bylo všechno vyčerpávajícím způsobem řečeno a je uzavřeno Novým zákonem. Nelze k tomu nic dalšího přidávat, a proto všechna novější sdělení, zejména novodobá mariánská poselství, jsou zbytečná a není třeba jim přikládat víry.
Toto tvrzení je jen polovinou pravdy: Starozákonní proroci, Ježíš a apoštolově nám sice řekli všechno, ale ne vždy zcela jasně a jednoznačně. V jejich sděleních zůstávají temná - tajemná místa, která už byla mnohokrát vysvětlována, ale o kterých dodnes nemáme jistoty, jak vlastně byla míněna.
Jsou to převážně tajemství spojená s dovršením lidských dějin a s mimořádnými událostmi, které ho budou doprovázet, tak jak nám je podává kniha Daniel, Apokalypsa sv. Jana a četné pasáže ze Starého i Nového zákona.
A právě tyto pasáže nám Maria přichází objasňovat; už v roce 1961 o tom řekla v Kérizinenu:

„Můj Syn svým apoštolům neodhalil za prvních dnů všechna svoje tajemství. Právě proto Bůh dovoluje, aby vám dnes byla sdělována poselství, která jsou jakoby podobenstvími, obsahujícími tato hluboká, dosud neprobádaná tajemství. Je tedy na čase, aby byla studována, neboť vám dají opravdové jasno o budoucnosti." A v témže roce:„Považujete přece má zjevení za Mariánskou Apokalypsu, která je velmi dobře v souladu s Apokalypsou sv. Jana."

Proč je dnes na čase, aby tato tajemství byla ozřejmována?
Protože právě dnes dějiny dozrály ke svému dovršení a k vrcholnému zápasu sil dobra se silami zla, který záhy skončí triumfálním vítězstvím Božích dětí vedených v tomto boji samotnou Svatou Pannou.
Čas se tedy naplnil, a proto zejména v posledním desetiletí nám Maria objasňuje mnoho pojmů dosud nesrozumitelných nebo špatně vykládaných a rozvíjí před námi ve vší velkoleposti ono staré apoštolské učení o uskutečnění Kristova Království pokoje, lásky a spravedlnosti jako závěru našich dějin před Koncem světa a Posledním soudem, které bylo nerozlučnou a podstatnou součástí původní křesťanské víry prvních dob, ale které bylo postupně zapomínáno a opouštěno.
Objasňuje nám, že Starý svět nenávratně končí a Nový svět začíná, a žádá po nás, tak jak už žádala na La Salletě:
„Oznamte to všemu mému lidu!" A jak po 150 letech obdobně připomenul Ježíš Lucii z Francie:
„Probuďte se, mí milovaní, nechť má slova ve vás zaznívají jako zvuk trubky a nechť se jejich ozvěna rozléhá po celém světě!"
Nuže, probuďme se a pochopme konečně podstatu oněch tajemství, která nám Maria vykládá.
Varovanie