Clicks187
ľubica
11

Podozrivý pakt v katakombách sv. Domicily 20. října 2019

Tajná závěť 2. vatikánského koncilu byla zveřejněna a stala se oficiální. 20. října 2019 v katakombách sv. Domicily byl totiž slavnostně obnoven onen Pakt pro církev služebnou a chudou, podepsaný na témž místě 42 koncilními otci roce 1965 několik týdnů před jeho uzavřením.(viz)

Kardinál Hummes s Câmarovou štólou

Mons Luigi Bettazzi, emeritní biskup, jediný žijící signatář, dosvědčil, že text paktu sepsal mons. Hélder Câmara, biskup z Olinda a Refice, který tehdy dokument nepodepsal, protože byl zaneprázdněn konečnou redakcí konstituce Gaudium et spes, kterou pokládal za snad nejvýznamnější dokument 2VK.

Podepisování Paktu v katakombách sv. Domicily 20. října 2019
Už od začátku koncilu měl Câmara železné spojenectví s kardinálem Suenensem a tandem Câmara Suenens představoval jeden ze „skrytých motorů“ koncilního zasedání. Hélder Câmara na počátku druhého zasedání definoval Suenense jako klíčovou postavu koncilu, která měla jistě přímou a osobní důvěru Svatého otce. Napsal, že podle cesty, jaká byla vykonána v prvním sezení, byl belgický kardinál označen za hlavu světového progresismu. »Na koncilu byl mým lídrem,napsal brazilský biskup v pastýřském listě svým věřícím.
Ti dva se setkávali den co den a rozdělovali si role, Suenens v koncilní hale a Câmara v mimokoncilních síních. »Během čtyř zasedání koncilu, vzpomínají jeho životopisci, dom Héder nevystoupil ani jednou veřejně na plenárních zasedáních, ale sehrával opravdovou roli šedé eminence v architektuře toho, co se nazývalo „svatý komplot“ pro zavedení problému bídy ve světě a v rozvojových zemích do koncilní agendy, aby tak podnítil proces vnitřní reformy v katolické církvi«.

Všimněte si černého prstenu na biskupově levici

Pavel V I. protěžoval mons. Câmaru tím, že ho jmenoval arcibiskupem v Olindě a Refice a po jeho jmenování ho ujistil slovy: »Buď klidný. Je zřejmé, že na tvé hlavě spočívá Boží ruka. Prozřetelnost se stala hmatatelnou«. Není zapotřebí, aby koncil řekl všechno - tvrdil za sebe mons. Câmara v závěrečných dnech 2. Vatikána. – Jsou zde ujištění implicitní, jejichž tlumočení závisí na nás. (Všechny citace jsou převzaty z mé knihy ll Concilio Vaticano II. Una storia mai scritta, Lindau, Torino 2011).

Po skončení koncilu jeden belgický průmyslník, přítel Suenense Jacquers Lannoye (1915-1999) jménem skupiny přátel nabídl kard. Suenensovi a mons. Câmarovi finanční podporu, aby „živili svatý plamen koncilu i po jeho ukončení“. To jsou počátky Teologie osvobození v Latinské Americe.

Mezi těmi, kteří se podíleli na Paktu z katakomb, byl kardinál Giacomo Lercaro (1891-1976), arcibiskup v Boloni. Jeho jméno nefiguruje mezi signatáři, ale dal se zastupovat mons. Bettazzim, svým pomocným biskupem. Teologickým poradcem kard. Lercara byl Giuseppe Dossetti (1913- 1996). Vztahy mezi Dossettim a Lercarem byly podobné jako mezi Seunensem a Câmarou. Oba byli militantními progresisty.

Dossetti, s
chopný inteligentní organizátor, byl otcem Boloňské školy, intelektuální laboratoře evropského progresismu. Câmara, který byl politickým aktivistou, byl otcem Teologie osvobození, z níž vycházejí promotoři nového paktu z katakomb - mons. Erwin Kräutler a otec Oskar Beozzo, historik a životopisec samotného Câmary.

Obřadu předsedal Mons. Charels-Maria Himmer, jmenovaný papežem Františkem generálním redaktorem amazonské synody. Když celebroval v katakombách sv. Domicily Eucharistii Paktu, kterou účastníci definovali jako „akt kosmické lásky“, kard. Hummes ukázal štólu mons. Câmary, kterou uctívá.

Dokument podepsaný v podzemním pohřebišti na Via Ardeatina biskupy i laiky, mezi nimi organizátory rouhavé podívané „Amazonie - společný dům“ v kostele Santa Maria in Traspontina, je text o patnácti bodech s titulem: Pakt z katakomb pro společný dům, pro církev s amazonskou tváří, chudou, služebnou, prorockou a samaritánskou. Socio-politický pakt z šedesátých let se stal paktem kosmickým éry Grety Thungbergové.

Signatáři vyhlásili úkol bojovat za integrální ekologii, ve které je všechno navzájem propojeno, lidský rod s veškerým stvořením, protože všechny bytosti jsou dcery a synové Země a nad nimi se vznáší Duch Svatý (Gen2) (n2) a obnovuje v našich církvích preferenční volbu pro chudé, zvláště pro domorodé národy a spolu s nimi jim garantuje právo být protagonisty společnosti a církve (n.4) opustit v důsledku toho v našich farnostech, diecézích a společenstvích každý typ a mentalitu kolonialistickou, tím že přijímáme a oceňujeme kulturní různost původu a jazyka v uctivém dialogu se všemi duchovními tradicemi (n5).

Nejedná se o událost ryze památeční, ale o závěrečný akt 2. vatikánského koncilu, který vrcholí nástupem Jorge Marii Bergoglia na papežský stolec.

21. března 2013, týden po jeho zvolení, papež František přijal kopii Paktu z katakomb z rukou argentinského aktivisty Adolfa Péreze Esquivela, zastánce marxistických diktátorů Fidela Castra, Nicolase Madury a Hugo Chavese.
8. července 2014
Leonardo Boff zveřejnil článek pod titulem Pakt z katakomb oživen papežem Františkem, ve kterém po přepisu Paktu z katakomb 1965 končí těmito slovy: »Nejsou právě toto ideály, které prezentuje papež František?«

14. listopadu 2015 byl Pakt z katakomb vzpomínán v aule Papežské univerzity Urbaniana na semináři, kterého se účastnil kardinál João Braz de Aviz, prefekt Kongregace pro zasvěcený život, a historik Alberto Meloni, lídr Boloňské školy, a také teolog osvobození Jon Sobrino, odsouzený 2007 Kongregací pro nauku víry a opět přijatý papežem Františkem 13. listopadu 2015.

Amazonská synoda je tedy symbolickým naplněním 2. vatikánského koncilu, realizací oné přednostní volby pro chudé, za kterou bojoval mons. Hélder Câmara a don Giuseppe Dossetti, kardinálové Suenens a Lercaro. Amazonská listina, která představuje jakobínské křídlo koncilní revoluce, šikuje oddíly z katakomb sv. Domicilly a posílá církvi toto poselství: Není návratu zpět. Je jen nový začátek pro dalších 50 let, jak tvrdil Maurizio López, sekretář REPAM během podepisování nového Paktu z katakomb.

Revoluce vykročila, ale jako všechny Revoluce je určena k tomu, aby pozřela své děti. Prozatím jsou obětmi pouze girondisté, kteří si činili iluze, že rozlišují mezi Vatikánem a jeho špatnými interprety. A kdo přijde na řadu zítra?
Hermeneutika kontinuity byla již popravena liberály během Francouzské revoluce, aby porazila rok 1793 ve jménu roku 1789, ale výsledkem byl Teror.

Proti postupujícímu Teroru je však možná jen kontrarevoluce. »Ale kontrarevoluce, říkal Joseph de Maistre, - není Revoluce v opačném směru, je to opak revoluce« (Considérations sur la France, in Oeuvres Complètes, Vitte, Lione-Parigi 1924, t. I, pag. 157).
Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana
Při zadání hesla Suenens můžete se s tímto výtečníkem setkat na 14 místech těchto stránek
Doplňující a dokumentující texty
Theodorá-Máriá likes this.