BKP: Odpověď biskupu Schneiderovi na jeho zavádějící analýzu poslušnosti Pod názvem „Správný výklad poslušnosti papeži“ napsal pomocný biskup Schneider svou zavádějící analýzu, kterou cílevědomě …More
BKP: Odpověď biskupu Schneiderovi na jeho zavádějící analýzu poslušnosti
Pod názvem „Správný výklad poslušnosti papeži“ napsal pomocný biskup Schneider svou zavádějící analýzu, kterou cílevědomě mate katolíky. Zbožné fráze používá s cílem, aby je přiměl podřizovat se neplatnému papeži nejen zevnějškově, ale i vnitřně. Ani slovem se nezmiňuje o vrcholném projevu Bergogliovy apostaze, kterým bylo jeho veřejné zasvěcení se démonům a satanu v Kanadě. Šaman při tom vzýval démony a pískal na kost z divokého krocana. Bergoglio si pak položil ruku na srdce na znak, že démony přijímá. Bergoglio se jako zjevný modlář a heretik vyloučil z katolické církve dle Gal 1,8-9 i dle věroučné buly Cum ex apostolatus officio.
Proč na to Schneider neukázal? Proč nepřipomenul ani intronizaci démona Pačamamy a Františkovu aktivní účast s čaroději a čarodějkami na pohanském rituálu ve vatikánských zahradách? Nezná snad Schneider životopisy mučedníků? Tito svatí, než by hodili jediné zrnko kadidla pohanským božstvům, raději podstoupili nejkrutější mučení a smrt.
Schneider pokrytecky mlčí i k Bergogliovu sebevražednému, takzvanému synodálnímu, procesu. Ve skutečnosti jde o převod církve Kristovy do synagogy satanovy. To je spojeno s církevní legalizací LGBTQ. Písmo svaté před sodomií naléhavě varuje, a to trestem časného i věčného ohně (2Pt 2,6, Juda 7).
Svatý Basil ve svých pravidlech vysvětluje pravou poslušnost a cituje Písmo svaté o nutném oddělení se od falešného pastýře: „(Ovce) hlas cizího neznají, ale utečou od něho.“ (J 10,5) Tedy radikálně se od něho oddělí – utečou od něho! Sv. Basil nepřipouští žádnou poslušnost heretikovi. Před heretickými pastýři naopak výrazně varuje, citujeme: „Utíkáme od nich a vrháme na ně anathemu.“
Schneider naopak svádí věřící k falešné věrnosti církevnímu Jidáši a používá k tomu rafinované fráze:
Citace Schneidera: „Nepřekročitelným limitem autority je respekt k božskému zákonu celistvosti a jasnosti katolické víry a respekt k tomuto božskému zákonu celistvosti a jasnosti katolické víry je také nepřekročitelným limitem poslušnosti.“
Pokud by Schneider tento citát nezneužíval k obhajobě poslušnosti heretikovi, nebylo by co namítat. Schneider ale ignoruje, že Bergoglio je ve vzpouře proti Bohu a lživě ho obhajuje jako právoplatného papeže. V tom spočívá Schneiderův podvod a manipulace. Bergoglio cynicky pošlapal a už dávno daleko překročil nepřekročitelný limit respektu k božskému zákonu. Veřejným modlářstvím ruší první a největší přikázání Desatera, na kterém závisí náš vztah k Bohu a podstata víry. Prosazováním legalizace sodomie ruší i všechny morální normy Božího zákona a Kristových přikázání. Místo jasnosti katolické víry hlásá dvojznačné učení a hereze. Tím odděluje církev od jejího Základu, kterým je Ježíš Kristus, a trhá její celistvost. Není proto řádným papežem a žádný katolík ho nemůže a nesmí poslouchat.
Schneider ale vnucuje lživé myšlení, jako by Bergoglio byl pravým papežem. Chtít v této neúnosné situaci, kdy se Bergoglio veřejně dopouští modlářství nejhrubšího kalibru, zachovat podle Schneiderova návodu synovský vztah k Bergogliovi a připouštět jen jakýsi uctivý odpor, je zločinem a sváděním upřímných duší. V současné situaci měl Schneider podobně jako svatý Basil radikálně vyzvat věřící: „Utečte od tohoto antipastýře, dokud není pozdě!“ Schneider ale místo toho jako falešný prorok tvrdí: Musíte zůstat v podřízenosti, nanejvýš můžete klást jen neúčinný, uctivý odpor.
Bůh dopustil až tak provokační projevy Bergogliovy apostaze, aby upřímný katolík prohlédl a oddělil se od něho. Schneider ale v této situaci vystupuje se svým falešným proroctvím, aby pod rouškou tzv. celistvosti byla církev globálně převáděna do anticírkve New Age a duše do věčného zavržení.
Schneider vůbec neřeší podstatnou otázku, zda Bergoglio, veřejný modlář a heretik, je anebo není platným papežem. Odpověď je přitom zcela jasná – apostata Bergoglio není papežem. Schneider ale záměrně tuto otázku neklade a jen mate frázemi o Matce církvi, o pravidle oddanosti, synovské poslušnosti a uctivém odporu.
V této době jsme v paradoxní situaci. Kdo zůstává věrný Kristu a Jeho učení, ať je to kněz, biskup, nebo věřící, je Bergogliem a jeho sektou pronásledován a vylučován z církve jako rozkolník a rebel. Ten ale, kdo přijímá ducha antikrista, je prý v synovské oddanosti a poslušnosti Matce církvi. Toto je hrubá manipulace falešného proroka, Schneidera.
Na rozdíl od Schneidera vystupuje v této těžké situaci naprosto jasně bývalý nuncius USA, Carlo Maria Viganò, který nepokládá Bergoglia, dosazeného globalisty na nejvyšší úřad církve, za platného papeže. Navíc jasně mluví i o hlubinné církvi. Schneider se tváří jako by byl pravověrný a jako by vnímal krizi církve, ale těm, kteří si už dnes uvědomují Bergogliovu apostazi, dává falešné východisko. Tvrdí, že musí zůstat v synovské podřízenosti a jít v jednotě s Bergogliem do pekla.
Mnozí biskupové a kněží si jsou vědomi, že pokud by se veřejně postavili za Krista a Jeho učení, byli by Bergogliem nemilosrdně potrestáni, a to bez jakéhokoliv naslouchání, vstřícnosti či smysluplného dialogu. Proto mnozí, kteří chtějí zůstat věrni Kristu, Jeho učení a Matce církvi, se musí alespoň vnitřně oddělit od ducha, kterého Bergoglio prosazuje. Je to duch antikrista, který mate zbožnými frázemi, za nimiž je lež a smrt.
Schneider svým elaborátem o tzv. správné poslušnosti manipuluje biskupy, kněze i věřící k synovské, tedy vnitřní jednotě s Jidášem. Tím stahuje prokletí spojené s duchovní slepotou na ty, kteří mu uvěří. A to je velký zločin.
Na závěr Schneider popisuje zbožný sen Mikuláše Kusánského. Modlící se řeholnice jakoby duchovně držela na vztažených rukou papeže. Bylo to prý pro ni těžké, ale byla prý velmi radostná. A Schneider uzavírá svůj elaborát slovy: „Tento postoj bychom měli napodobovat.“ Opět navádí katolíky, aby neplatného papeže, arcikacíře Bergoglia, pokládali za řádného papeže, i když je to těžké, a to i za cenu, že se jím nechají převést do antikristovy církve, a tím do věčné záhuby.
Už před několika lety vyšel článek pravověrného autora pod názvem „Satan bude vládnout falešné církvi“. Citujeme z něj:
„Je to satan, kdo byl uveden do náručí Církve a během velmi krátké doby bude vládnout falešné církvi.“ (sv. P. Pio)
„... je dnes zcela jasné, že dvojznačné formulace jsou Bergogliův speciální nástroj a uplatňuje je v Amoris Laetitia zcela záměrně, aby dosáhl změny dosavadní církevní nauky... To, co Bergoglio zavádí a šíří, směřuje zákonitě k totální demoralizaci. ... Falešná svéprávnost svědomí úplně převrací morální řád. Bergoglio zde postupuje v Satanových intencích a kdo v něm chce nadále spatřovat „Svatého otce“, uráží všechny jeho předchůdce a především samotného Boha.
... I nejfundovanějším kritikům Bergoglia, jako by unikalo to nejpodstatnější, totiž skutečnost, že Bergogliovo osobní krédo stojí od počátku zcela mimo evangelium a mimo církev. ... Bratři, je na čase, abychom ze sna povstali!
Copak není evidentní, že tento antipastýř se dal zcela do služeb protivného tábora? Je to šokující, bezprecedentní situace, jaká nemá v církvi obdoby, a my se vlastně bojíme vzít ji v úvahu.
... Bergoglio realizuje tak krok za krokem univerzální vnitrocírkevní zednářskou supremaci. S velkým přehledem zmobilizoval a bylo-li třeba „zrehabilitoval“ všechny možné podvratníky a rebely a zapojil je aktivně do díla zkázy.
... Tento antipapež nespadl z oblak. Že se v církvi objeví záškodník tohoto typu, to už přece víme dva tisíce let a aktuálně to potvrdil i sv. Pater Pio. ... Nic nám nepomůže zavírat oči, protože pak nevidíme ani propast, kam to všechno zákonitě směřuje. Je čas konečně prohlédnout a jednoznačně se odloučit od lstivého a falešného proroka, který už dávno opustil Trojjediného Boha a jeho zjevenou víru.“
Tolik citace článku. Zcela jiného ducha než autor článku má ale biskup Schneider. Jeho analýza pod názvem Správný výklad poslušnosti papeži v žádném případě není správným výkladem. Jeho výklad je nejenže nesprávný, ale i lživý a zavádějící. Schneider sám vědomě slouží falešnému proroku a arcikacíři, a navíc tím táhne na cestu do pekla i upřímné věřící. Každému soudnému člověku je naprosto jasné, že arciheretik Bergoglio není pravým papežem, a proto ho ani nikdo nesmí poslouchat, pokud chce být spasen!
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
11. 11. 2022
Odebírat aktuální informace od BKP benchmarkemail.com/listbuilder/signupnew?5hjt8JVutE4Wo6pCK7V5bP5pwVnA
Pod názvem „Správný výklad poslušnosti papeži“ napsal pomocný biskup Schneider svou zavádějící analýzu, kterou cílevědomě mate katolíky. Zbožné fráze používá s cílem, aby je přiměl podřizovat se neplatnému papeži nejen zevnějškově, ale i vnitřně. Ani slovem se nezmiňuje o vrcholném projevu Bergogliovy apostaze, kterým bylo jeho veřejné zasvěcení se démonům a satanu v Kanadě. Šaman při tom vzýval démony a pískal na kost z divokého krocana. Bergoglio si pak položil ruku na srdce na znak, že démony přijímá. Bergoglio se jako zjevný modlář a heretik vyloučil z katolické církve dle Gal 1,8-9 i dle věroučné buly Cum ex apostolatus officio.
Proč na to Schneider neukázal? Proč nepřipomenul ani intronizaci démona Pačamamy a Františkovu aktivní účast s čaroději a čarodějkami na pohanském rituálu ve vatikánských zahradách? Nezná snad Schneider životopisy mučedníků? Tito svatí, než by hodili jediné zrnko kadidla pohanským božstvům, raději podstoupili nejkrutější mučení a smrt.
Schneider pokrytecky mlčí i k Bergogliovu sebevražednému, takzvanému synodálnímu, procesu. Ve skutečnosti jde o převod církve Kristovy do synagogy satanovy. To je spojeno s církevní legalizací LGBTQ. Písmo svaté před sodomií naléhavě varuje, a to trestem časného i věčného ohně (2Pt 2,6, Juda 7).
Svatý Basil ve svých pravidlech vysvětluje pravou poslušnost a cituje Písmo svaté o nutném oddělení se od falešného pastýře: „(Ovce) hlas cizího neznají, ale utečou od něho.“ (J 10,5) Tedy radikálně se od něho oddělí – utečou od něho! Sv. Basil nepřipouští žádnou poslušnost heretikovi. Před heretickými pastýři naopak výrazně varuje, citujeme: „Utíkáme od nich a vrháme na ně anathemu.“
Schneider naopak svádí věřící k falešné věrnosti církevnímu Jidáši a používá k tomu rafinované fráze:
Citace Schneidera: „Nepřekročitelným limitem autority je respekt k božskému zákonu celistvosti a jasnosti katolické víry a respekt k tomuto božskému zákonu celistvosti a jasnosti katolické víry je také nepřekročitelným limitem poslušnosti.“
Pokud by Schneider tento citát nezneužíval k obhajobě poslušnosti heretikovi, nebylo by co namítat. Schneider ale ignoruje, že Bergoglio je ve vzpouře proti Bohu a lživě ho obhajuje jako právoplatného papeže. V tom spočívá Schneiderův podvod a manipulace. Bergoglio cynicky pošlapal a už dávno daleko překročil nepřekročitelný limit respektu k božskému zákonu. Veřejným modlářstvím ruší první a největší přikázání Desatera, na kterém závisí náš vztah k Bohu a podstata víry. Prosazováním legalizace sodomie ruší i všechny morální normy Božího zákona a Kristových přikázání. Místo jasnosti katolické víry hlásá dvojznačné učení a hereze. Tím odděluje církev od jejího Základu, kterým je Ježíš Kristus, a trhá její celistvost. Není proto řádným papežem a žádný katolík ho nemůže a nesmí poslouchat.
Schneider ale vnucuje lživé myšlení, jako by Bergoglio byl pravým papežem. Chtít v této neúnosné situaci, kdy se Bergoglio veřejně dopouští modlářství nejhrubšího kalibru, zachovat podle Schneiderova návodu synovský vztah k Bergogliovi a připouštět jen jakýsi uctivý odpor, je zločinem a sváděním upřímných duší. V současné situaci měl Schneider podobně jako svatý Basil radikálně vyzvat věřící: „Utečte od tohoto antipastýře, dokud není pozdě!“ Schneider ale místo toho jako falešný prorok tvrdí: Musíte zůstat v podřízenosti, nanejvýš můžete klást jen neúčinný, uctivý odpor.
Bůh dopustil až tak provokační projevy Bergogliovy apostaze, aby upřímný katolík prohlédl a oddělil se od něho. Schneider ale v této situaci vystupuje se svým falešným proroctvím, aby pod rouškou tzv. celistvosti byla církev globálně převáděna do anticírkve New Age a duše do věčného zavržení.
Schneider vůbec neřeší podstatnou otázku, zda Bergoglio, veřejný modlář a heretik, je anebo není platným papežem. Odpověď je přitom zcela jasná – apostata Bergoglio není papežem. Schneider ale záměrně tuto otázku neklade a jen mate frázemi o Matce církvi, o pravidle oddanosti, synovské poslušnosti a uctivém odporu.
V této době jsme v paradoxní situaci. Kdo zůstává věrný Kristu a Jeho učení, ať je to kněz, biskup, nebo věřící, je Bergogliem a jeho sektou pronásledován a vylučován z církve jako rozkolník a rebel. Ten ale, kdo přijímá ducha antikrista, je prý v synovské oddanosti a poslušnosti Matce církvi. Toto je hrubá manipulace falešného proroka, Schneidera.
Na rozdíl od Schneidera vystupuje v této těžké situaci naprosto jasně bývalý nuncius USA, Carlo Maria Viganò, který nepokládá Bergoglia, dosazeného globalisty na nejvyšší úřad církve, za platného papeže. Navíc jasně mluví i o hlubinné církvi. Schneider se tváří jako by byl pravověrný a jako by vnímal krizi církve, ale těm, kteří si už dnes uvědomují Bergogliovu apostazi, dává falešné východisko. Tvrdí, že musí zůstat v synovské podřízenosti a jít v jednotě s Bergogliem do pekla.
Mnozí biskupové a kněží si jsou vědomi, že pokud by se veřejně postavili za Krista a Jeho učení, byli by Bergogliem nemilosrdně potrestáni, a to bez jakéhokoliv naslouchání, vstřícnosti či smysluplného dialogu. Proto mnozí, kteří chtějí zůstat věrni Kristu, Jeho učení a Matce církvi, se musí alespoň vnitřně oddělit od ducha, kterého Bergoglio prosazuje. Je to duch antikrista, který mate zbožnými frázemi, za nimiž je lež a smrt.
Schneider svým elaborátem o tzv. správné poslušnosti manipuluje biskupy, kněze i věřící k synovské, tedy vnitřní jednotě s Jidášem. Tím stahuje prokletí spojené s duchovní slepotou na ty, kteří mu uvěří. A to je velký zločin.
Na závěr Schneider popisuje zbožný sen Mikuláše Kusánského. Modlící se řeholnice jakoby duchovně držela na vztažených rukou papeže. Bylo to prý pro ni těžké, ale byla prý velmi radostná. A Schneider uzavírá svůj elaborát slovy: „Tento postoj bychom měli napodobovat.“ Opět navádí katolíky, aby neplatného papeže, arcikacíře Bergoglia, pokládali za řádného papeže, i když je to těžké, a to i za cenu, že se jím nechají převést do antikristovy církve, a tím do věčné záhuby.
Už před několika lety vyšel článek pravověrného autora pod názvem „Satan bude vládnout falešné církvi“. Citujeme z něj:
„Je to satan, kdo byl uveden do náručí Církve a během velmi krátké doby bude vládnout falešné církvi.“ (sv. P. Pio)
„... je dnes zcela jasné, že dvojznačné formulace jsou Bergogliův speciální nástroj a uplatňuje je v Amoris Laetitia zcela záměrně, aby dosáhl změny dosavadní církevní nauky... To, co Bergoglio zavádí a šíří, směřuje zákonitě k totální demoralizaci. ... Falešná svéprávnost svědomí úplně převrací morální řád. Bergoglio zde postupuje v Satanových intencích a kdo v něm chce nadále spatřovat „Svatého otce“, uráží všechny jeho předchůdce a především samotného Boha.
... I nejfundovanějším kritikům Bergoglia, jako by unikalo to nejpodstatnější, totiž skutečnost, že Bergogliovo osobní krédo stojí od počátku zcela mimo evangelium a mimo církev. ... Bratři, je na čase, abychom ze sna povstali!
Copak není evidentní, že tento antipastýř se dal zcela do služeb protivného tábora? Je to šokující, bezprecedentní situace, jaká nemá v církvi obdoby, a my se vlastně bojíme vzít ji v úvahu.
... Bergoglio realizuje tak krok za krokem univerzální vnitrocírkevní zednářskou supremaci. S velkým přehledem zmobilizoval a bylo-li třeba „zrehabilitoval“ všechny možné podvratníky a rebely a zapojil je aktivně do díla zkázy.
... Tento antipapež nespadl z oblak. Že se v církvi objeví záškodník tohoto typu, to už přece víme dva tisíce let a aktuálně to potvrdil i sv. Pater Pio. ... Nic nám nepomůže zavírat oči, protože pak nevidíme ani propast, kam to všechno zákonitě směřuje. Je čas konečně prohlédnout a jednoznačně se odloučit od lstivého a falešného proroka, který už dávno opustil Trojjediného Boha a jeho zjevenou víru.“
Tolik citace článku. Zcela jiného ducha než autor článku má ale biskup Schneider. Jeho analýza pod názvem Správný výklad poslušnosti papeži v žádném případě není správným výkladem. Jeho výklad je nejenže nesprávný, ale i lživý a zavádějící. Schneider sám vědomě slouží falešnému proroku a arcikacíři, a navíc tím táhne na cestu do pekla i upřímné věřící. Každému soudnému člověku je naprosto jasné, že arciheretik Bergoglio není pravým papežem, a proto ho ani nikdo nesmí poslouchat, pokud chce být spasen!
+ Eliáš
Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
+ Metoděj OSBMr + Timotej OSBMr
Biskupové sekretáři
11. 11. 2022
Odebírat aktuální informace od BKP benchmarkemail.com/listbuilder/signupnew?5hjt8JVutE4Wo6pCK7V5bP5pwVnA