Ako obvykle musím reagovat na dristy protestantky Martinky. Vsetci ludia po smrti prejdu osobnym sudom a dostane sa im poznania (od Boha , tj. strhne sa nam ten "zavoj", ktory nam brani vidiet skutocnu realitu) aby absolutne pochopili cely svoj zivot vo vsetkich suvislostiach a interakciach s inymi bytostami - kreaturami a celym stvorenstvom. Kazdy pochopi (aj ten co teraz nechape) Bozi "rozsudok" uplne do najmensich detailov a bude s nim spokojny...a pojde bez reptania kam patri. Naproti tomu pri Poslednom sude bude to v podstate podobne, ibaze trochu ine... Pan Jezis pride ako absolutny suveren - Bozi Syn a vsetkemu tvorstvu bude dane nadprirodzene poznanie aby boli uplne kazdemu objasnene vsetky suvislosti (preco, naco, zaco,o co, ) a zodpovedane vsetky tajomstva dejin(hriechy - verejne aj sukromne) ludstva a to vsetko vjednom okamihu aby bolo Pravde zadostucinene, aby fsetci uznali a pochopili, ze Jezis je Pan a Laska.

to je zachytená definitíva po poslednom súde ľudia sú rozčlenení už po osobnom súde to nie je ani ratifikácia ale VEREJNE bude ukázané kto kde skončil jedným na hanbu druhým na slávu ono totiž prísne a presne teologicky vzaté neexistuje nič také ako súkromný hriech alebo súkromný dobrý skutok napríklad u smrteľného hriechu platí že každý jeden zraňuje celé telo Cirkvi nevieme síce ako presne ale stačí že Boh to vie

O dvojím příchodu Ježíše Krista

sv. Cyril Jeruzalémský, 2.12. 2007

ADVENT (z lat. "adventus" - příchod, "adventare" - přicházet, blížit se), jenž předchází vánoční oslavě Božího narození, je očekáváním příchodu Mesiáše ve dvou rovinách: 1. tak jako Židé očekávali příchod Mesiáše, jenž se dle křesťanské víry uskutečnil Vtělením Božího Syna a jeho narozením jako Ježíše Krista, 2. příchod Mesiáše - nanebevstoupeného Ježíše Krista ve své slávě k završení jeho spásného díla. Toto dvojí očekávání věřících a dvojí příchod Mesiáše krásně vystihuje následující úryvek z "Katechezí" sv. Cyrila Jeruzalémského.

Zvěstujeme Kristův příchod. Ne jenom jeden, ale i druhý, mnohem krásnější než byl první. Smyslem onoho příchodu byla spíše trpělivost, tento pak ponese diadém Božího království.

Neboť u našeho Pána Ježíše Krista je všechno většinou dvojí. Dvojí narození: jedno z Boha před věky, druhé z Panny před dokonáním věků. Dvojí sestoupení: jedno skryté, jako když padal déšť na rouno, druhé pak zjevné, totiž to budoucí.

Při prvním příchodu byl ovinut plénkami v jeslích, při druhém bude zahalen světlem jako šatem. Při prvním vytrpěl kříž a pohrdal potupou. Při druhém přijde obklopený šikem andělů a oslavený.

Nespokojujeme se proto jen s prvním příchodem, ale očekáváme i druhý. A když jsme při prvním řekli: „Požehnaný, který přichází ve jménu Páně"[1], budeme totéž opakovat při druhém, abychom uctili Pána a zvolali, až mu poběžíme vstříc s anděly: „Požehnaný, který přichází ve jménu Páně."

Spasitel přijde, ne aby byl opět souzen, ale aby povolal k odpovědnosti ty, od kterých byl povolán na soud. Ten, jenž kdysi, když byl souzen, mlčel, připomene zlosynům, kteří se opovážili sáhnout vůči němu k ukrutnostem, když ho pověsili na kříž: „Toto jsi udělal, a já jsem mlčel."

Tenkrát přišel ze svého dobrotivého úradku poučit lidi mírným přesvědčováním. Avšak potom, ať chtějí nebo nechtějí, budou podrobeni jeho vládě.

O onom obojím příchodu mluví prorok Malachiáš: „Nenadále pak vstoupí do svého chrámu Pán, kterého hledáte."[2] To je první příchod.

A takto začíná mluvit o druhém: „A posel smlouvy, po němž toužíte, opravdu přijde všemohoucí Pán. Kdo však snese den jeho příchodu? Kdo obstojí, až se on ukáže? Bude jak oheň taviče, jako louh těch, kdo bělí prádlo. Usedne tavič a bude čistit."[3]

Také Pavel naznačuje onen dvojí příchod, když píše Titovi: „Projevila se přece Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života a světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně, a přitom očekávali to, o čem máme na ději, že nám to přinese blaženost: slavný příchod našeho velikého Boha a Spasitele Krista Ježíše."[4] Vidíš, jak vyjádřil příchod první, za který vzdává díky, i druhý, který očekáváme.

Proto nám předávané vyznání víry ukládá, abychom věřili v toho, „který vstoupil na nebesa, sedí po pravici Otce a znovu přijde ve slávě soudit živé i mrtvé a jeho království bude bez konce."[5]

Přijde tedy náš Pán Ježíš Kristus z nebe. Přijde slavně na sklonku tohoto světa, v poslední den. Nastane totiž konec tohoto světa a tento stvořený svět bude obnoven.

(Cat. 15,1-3; Patrologia Graeca 33,870-874. Převzato z Denní modlitby církve, poznámky redakce Revue Theofil.)

theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=182