Clicks373
Libor Halik
1

1.1.2020 ožívá víra kardinála Duky v pomoc Panny Marie? Díky Bohu, je toho potřeba

Kázání kardinála Duky z pouti do Staré Boleslavi na 1. ledna 2020 v 00.01 o Paladiu (tj. o hříchem neposkvrněné Panně Marii a neviditelném věčném Bohu Synu, který z ní přijal viditelné lidské tělo. Paladium je z doby sv. Cyrila, sv. Ludmily a sv. Václava.)

Milí poutníci, drazí přátelé, sestry a bratři,
Sešli jsme se zde ve Staré Boleslavi, abychom uvítali Palladium země české při jeho návratu do svého domova. Vstupujeme do nového roku 2020 křesťanské éry, jak vyjadřujeme slovy „po Kristu“ či „našeho letopočtu“.
Je to rok, kdy si připomeneme 75 let od skončení Druhé světové války, ale také rok, kdy naše hlavní město děkovalo Palladiu (tj. Pánu Ježíši Kristu a Panně Marii) za záchranu a přežití, kterou si vyprosilo v roce 1938 při pouti Palladia do Prahy. (L: viz Když byl prezident Hácha v březnu 1939 v Berlíně, hrozili mu Hitler s Göringem rozbombardováním Prahy, pokud nepodepíše souhlas s protektorátem. Hácha nakonec z obavy o životy svých bližních a stověžatou matku měst podepsal. www.euportal.cz ) Můžeme říci, že to není první historický návrat Palladia, jak dnes velmi často v médiích dočítáme, kdy každá druhá událost, větší bouřka, či skandál bývá nazýván poprvé v dějinách, zcela nepředstavitelné. Věřím, že většina z vás zná základní data, která se týkají této národní movité památky úzce spojené s tradicí korunovačních klenotů jako symbolu české státnosti. O tom svědčí historické záznamy, kdy v 11. století biskup Daniel žádá královskou korunu pro knížete Vladislava a podle tradice právě v tento čas oráč vyoral ztracené Palladium či lépe řečeno uschované Palladium sv. Podivenem v zemi staroboleslavské, a to v místech, kde je nyní Palladium uloženo se svatováclavskými korunkami, které posvětil papež František v roce 2015.
Podruhé se na Palladium odvolává biskup Bruno ze Schaunburgu z Olomouce, vyšehradský probošt, kancléř království, kdy žádá císařskou korunu pro Přemysla Otakara II., synovce sv. Anežky České. Text samotný hovoří o tom, že křest, kterým kníže Bořivoj a sv. Ludmila přivedli naši zem do společenství křesťanských národů Evropy, po zániku Velké Moravy přechází i státnost do Prahy. Tak se umocňuje a roste identita českého státu ve vztahu křestního daru, kterým byl mariánský medailon předaný sv. Ludmile arcibiskupem Metodějem.
Kolikrát bylo Palladium potupeno, zcizeno, aby se pak slavně navrátilo. Osudy Palladia jsou spojeny s velkými ale i tragickými událostmi naší země, ať už to byly husitské války, třicetiletá válka, usilovně po něm pátralo gestapo jako i komunistická zvůle, kdy Palladium sdílí osud uvězněných, internovaných, umlčených. Díky biskupu Janu Lebedovi se v době Pražského jara 1969 mohlo vrátit domů, ale bylo stále uschováváno, aby se ho zlá moc nemohla zmocnit a v době loupežného drancování našich chrámů v devadesátých letech nalezlo útočiště v trezorech pražského arcibiskupství. Po zdařilé opravě této baziliky vrátilo se domů a jen o pár hodin předběhlo pěší poutníky, kteří se vydali mariánskou cestou za ním. Tento den tyto okamžiky nového roku mají symbolický význam, skutečně mohu odpovědět některým kritikům, nepřikládáme korintské slitině magickou moc, že by mohla chránit náš národ, ale dovoláváme se přímluvy Matky Ježíše Krista, pravého Člověka a pravého Boha. Dovoláváme se přímluvy a moci toho, který je, kterého ve slovech „Něco nad námi musí být“ převážná část našich spoluobčanů vyznává jako nejpravdivější skutečnost, či nejskutečnější věc. Očekávaný Mesiáš narozený v davidovské dynastii v prorockém výhledu, je nazýván vládcem, Pantokratorem. Za našeho letopočtu cca 2000 let počítáme běh našeho života od jeho narození. Jeho vláda se měří naším vztahem k druhému, k tomu nejposlednějšímu. Není měřena výškou finančního konta, silou vyjádřenou počtem vojáků a vojenské techniky ani megabyty výkonných počítačů. Je to síla lásky, která chce dobro druhého, která přichází a jedná s druhým jako s přítelem. To není jenom shovívavá tolerance, kdy politická korektnost dovolí, aby se jeden nad druhým naparoval, ale hrál přitom komedii úcty a zájmu, jak to známe z každodenního života. Palladium na prsou sv. Václava ho neochránilo před smrtí, ale ochránilo ho před nadutostí, chamtivostí a krutostí a tak se stal tento náš vévoda modelem zodpovědné a spravedlivé vlády.
Skutečnost nás učí, že forma vlády se může měnit od knížectví přes království k císařství. S příchodem republiky máme prezidenty, premiéry, ale platí však jedno – nebudou-li mít zmíněné vlastnosti Věčného vládce a dědice České země, sv. Václava, nebude v této zemi dobře. A proto svěřujeme tuto zem a náš národ do ochrany Palladia a modlíme se za ty, kteří se podílejí na řízení země, aby usilovali o zmíněnou podobu vlády. Nezapomínáme však také, že každý má takovou vládu, jakou si zaslouží, jak říká přísloví země sv. Štěpána. A proto jako nástupce sv. Vojtěcha přicházím do Staré Boleslavi prosit za to, aby svatovojtěšské dědictví, země visegrádu šly touto cestou. Kéž nám Panna Maria pomáhá! Amen.
+Dominik kardinál Duka www.dominikduka.cz/…/novorocni-kazan…

Mé L. doplnění:
Palladiu je tradičně připisována ochranná moc nad naší vlastí. Podle tradice jde o dar, který obdržela svatá Ludmila při křtu s knížetem Bořivojem od prvního moravského arcibiskupa svatého Metoděje právě na Velehradě. Palladium je připomínáno v souvislosti s cyrilometodějskou misií jako garant české státnosti. www.cirkev.cz/…/190702palladium…

Palladium se vrátilo do Staré Boleslavi a bude tam oproti předchozím zvyklostem trvale vystaveno v bazilice Nanebevzetí PM. Poutníci přišli tento den z Prahy po Via Sancta - nejstarší české poutní cestě, která vede z Prahy přes Kbely a Dřevčice do Staré Boleslavi. Pouť začala 31. prosince 2019 ve 14:00 na Staroměstském náměstí v místě, kde stával mariánský sloup do 3.11.1918 než ho zednáři nechali zbořit. Sochař Váňa nový sloup připravil a má se o jeho znovupostavení hlasovat 23.1.2020 hlasovat na pražském magistrátě (právě na svátek Zasnoubení Panny Marie). Prosím modlete se a konejte tak, aby městští zastupitelé konečně správně dle Boží vůle hlasovali.

Palladium země české je kovový reliéf Madony s Dítětem (19 × 13,5 cm). Od 1.1.2020 je vystaven v boční kapli mariánské baziliky vedle oltáře. S ohledem na cenu palladia, které je svým významem srovnáváno s korunovačními klenoty, bude kaple zabezpečena, a přístupná tak bude jen s průvodcem.
Palladium je spojováno se svatým Metodějem, který jej podle tradice věnoval při křtu svaté Ludmile, a proto je významem srovnáváno s korunovačními klenoty. Po smrti Ludmily obrázek zdědil svatý Václav, který jej nosil celý život až do svého skonu. Po jeho smrti se obraz na mnoho let ztratil.
Podle legendy sv. Ludmila po svém křtu odevzdala sv. Metodějovi všechny kovové pohanské bůžky, aby z nich dal odlít křesťanské bohoslužebné nádoby. Kromě nádob zhotovil neznámý byzantský mistr také kovový obrázek Panny Marie pro sv. Ludmilu. Ludmila si reliéf odnesla na svůj hrad Tetín, kde jej vroucně uctívala. Po její mučednické smrti (15.–16. 9. 921) jej zdědil její vnuk Václav, kterého vychovala v mariánské úctě, a nosil jej ustavičně u sebe. Měl jej také při válečném tažení do Kouřimi proti zlickému vévodovi Radslavovi. Tomu Václav, aby předešel krveprolití, navrhl, že místo bitvy se spolu utkají jen oni dva, na místě dnes zvaném „Přistoupim“ mezi Českým Brodem a Tuchorazí. Radslav se zalekl, když viděl kříž na Václavově helmici a kolem svatého Václava dva anděly, a podrobil se pražskému knížeti bez boje, řka „přistoupim na Tvoje podmínky“.
Když byl svatý Václav 28. září 929 (nebo 935) úkladně zavražděn svým bratrem Boleslavem a jeho druhy ve Staré Boleslavi na prahu kostela sv. Kosmy a Damiána, byl s ním i jeho pobočník a věrný druh blahoslavený Podiven. Věděl o Václavově duchovní úctě k mariánskému reliéfu, nechtěl jej nechat potupit od vrahů svého pána, sejmul jej z hrudi mrtvého knížete a utíkal pryč z města. Vrahovi komplicové se báli, že unikne nepohodlný svědek, a jali se Podivena pronásledovat. Podiven viděl, že před nimi neunikne, zahrabal reliéf do země na vršku za Boleslaví, a prchal dále k lesu (údajně se mu podařilo ještě zabít jednoho z Václavových vrahů v lázni). Na jeho pokraji ho však komplicové dostihli a na jednom ze stromů oběsili. Od té doby byl mariánský reliéf téměř na dvě a půl století ztracen.
Bazilika Nanebevzetí Panny Marie vznikla na místě, kde byl podle legendy obraz znovunalezen ve 12. století.

Podle další dochované legendy kolem roku 1160, za doby panování Vladislava I., jakýsi rolník oral na svém poli. Najednou se však jeho koně zastavili a nechtěli jít dál. Několikrát koně mocně pobídl, aby se hnuli, a když se dali opět do kroku, zaryl se pluh hlouběji a v brázdě se objevil lesklý kovový obrázek. Odnesl si jej domů a druhý den ráno užasl, když zjistil, že obrázek zmizel. Ale ještě více se podivil, když kovový obrázek opět nalezl na místě, odkud ho předešlý den vzal. Když se to opakovalo i další dva dny, vzal obrázek a donesl jej kanovníkům staroboleslavské kapituly a vyprávěl jim, co se mu přihodilo. Ti reliéf umístili do kostela sv. Václava. Jenže se opakovalo to, co se dělo oráčovi, ráno byl reliéf vždy na původním místě nálezu. Posléze kanovníci pochopili, že Panna Maria si přeje být uctívána na místě, kde ji rolník našel, a vystavěli tam kapli, na jejímž místě dnes stojí chrám Panny Marie. Obraz umístili na oltář.
Za husitských válek byl reliéf roztaven a v první polovině 15. století ho nejspíše z dochované hmoty opět odlil neznámý umělec. (Dle wikipedie Staroboleslavská kapitula před husitskými bouřemi utekla do Žitavy a nelze tak vyloučit ani variantu, že s sebou mariánský reliéf vzala stejně jako další významné památky kapitulního pokladu.)
Na konci třicetileté války se ho zmocnili Švédové. Darovali ho do Vídně, odkud byl roku 1650 v triumfálním průvodu přenesen do Prahy a odtud pak definitivně do Staré Boleslavi. Baziliku opouští jen výjimečně. V roce 2015 se stal národní kulturní památkou. www.ceskenoviny.cz/…/1831489
PetraB likes this.