Clicks1.4K
Stylita
118

o. Serafim Rose Znamení na nebi

UFO – nic nového pod sluncem
Z knihy jeromonacha Serafíma Rose „Pravoslaví a náboženství budoucnosti“.
Výňatky ze statě „Znamení na nebi“ (Pravoslavně křesťanské objasnění neidentifikovatelných létajících objektů – tzv. UFO).
Úvodem
(Výňatky z úvodních kapitol)
Poválečný vývoj názorů na UFO. Vědecko–fantastická literatura – filosofie, ideologie, duchovní podstata
V desetiletích po druhé světové válce jsme se stali svědky neomezeného šíření východních náboženství a jejich vlivu na Západě, ale též svědky zrodu a rozrůstání paralelně se vyvíjejícího zjevení, jež se na prvý pohled jeví jako naprosto nesouvisející s náboženstvím; při bližším pohledu se však ukazuje jako znamení „postkřesťanské“ éry a „nového náboženského poznání“ – stejně jako východní kulty. Toto zjevení bylo pojmenováno „UFO“ a bylo zaznamenáno snad ve všech částech světa.
… Zájem o ně projevily i vážené a známé osobnosti; byla zorganisována státní sledování; objevilo se několik knih od slavných vědců zabývajících se touto otázkou… V tomto výzkumu UFO jakožto fyzické reality však nebylo dosaženo významného výsledku… Nejnovější teorie se již pohybují „na hranici reality“, na předělu psychické (duševní) a spirituální (duchovní) oblasti, kterou však tito vědci nemají možnost zkoumat… Veliké bohatství poznání a vědění uložené v Písmech a v dílech svatých Otců pravoslavné církve, vztahující se ke všem oblastem reality, skýtá pravoslavnému křesťanu jedinečnou možnost hodnotit všechny tyto nové teorie i samo zjevení UFOnů.
Pravoslavný křesťan se však méně zaobírá samotnými fenomény, ale spíše rozpoložením mysli (mentalitou), které je s UFO spojeno: jak si lidé většinou objasňují tento fenomén a proč? Jedním z prvých, kdo přistoupil k těmto zjevením z této posice v seriosní vědecké práci byl znamenitý švýcarský psycholog K.G. Jung. Ve své knize „Létající talíře – současný mýtus o předmětech viditelných na obloze“ z roku 1959 hledí na tento fenomén v prvé řadě jako na něco, co má svůj význam psychologický a náboženský…
Přistupujeme-li tedy k zjevení UFO z psychologické a náboženské stránky, musíme především objasnit historii této otázky v těch termínech, kterými většinou lidé té či oné doby vysvětlovali zjevování „létajících talířů“ (ti, kteří věřili v jejich existenci), a to od časů prvních příletů ve čtyřicátých letech – CO BYLI LIDÉ PŘIPRAVENI VIDĚT NA NEBI? Odpověď je možno nalézt při nahlédnutí do populární vědecko–fantastické literatury.
Duch vědecké fantastiky vyvěrá z filosofie či ideologie vyložené v následujících bodech:
1.) Náboženství v tradičním smyslu odstupuje, nebo je čímsi povrchním či zkaženým. Sám o sobě se tento žánr jeví bezpodmínečně jakožto produkt „postkřesťanské“ éry. Vesmír je ve vědecké fantastice čímsi naprosto světským, byť někdy s mystickým podtónem okultního nebo orientálního charakteru. Bůh – pokud je zde vůbec vzpomínán, pak pouze jako neohraničená a beztvará síla, neosobní bytí, nebo jako kosmická síla mající svou jak dobrou tak i zlou stranu. Rostoucí uchvácení současného člověka vědecko–fantastickými tématy je nahrazením ztráty tradičního náboženského bohatství.
2.) Středem vědeckofantastického vesmíru je (místo Boha) člověk – obvykle nikoliv takový, jakým je dnes, ale takový, jakým se „stane“ v budoucnu (souhlasně se současnou mytologií evoluce). … Zájem autorů je soustředěn na „supermany“ různého druhu – od „vysoce vyvinutých“ společností budoucnosti (nebo i minulosti) až po obyvatele vzdálených galaxií. Idea možnosti „vysoce rozvinutého“ inteligentního života na jiných planetách se stala natolik součástí současného poznání, že již vážení (a populární) vědci jej předpokládají jako něco, co se rozumí samo sebou. E. Däniken dává svědectví o přistání mimozemských civilisací – bohů v dávné minulosti na Zemi a právě jim přisuzuje náhlé probuzení rozumu v člověku, jinak těžko vysvětlitelné obvyklou evoluční teorií… Vážení učenci uvažují o tom, že zničení Sodomy a Gomory bylo způsobeno jaderným výbuchem, že mimozemšťané již dávno navštívili Zemi, že Ježíš Kristus byl kosmonautem, a že my dnes možná stojíme před druhým příchodem inteligentních bytostí z kosmu.
Seriózní vědci na Západě natolik věří v existenci mimozemských bytostí, že se již přes 18 let pokoušejí navázat s nimi kontakt pomocí radioteleskopů; dále se astronomové alespoň na na šesti místech pokoušejí zachytit signály mimozemské inteligence z vesmíru. Současní katoličtí i protestantští theologové, kteří si zvykli následovat vědu, kam jen by je vedla, přemýšlí ve svých řadách o novinkách v oblasti „exotheologie“ (bohosloví kosmického prostoru), týkající se možné podstaty „mimozemšťanů“ (viz časopis Time, 24. duben 1978).
V budoucnu přeroste „evoluce“ vědecké fantastiky všechna omezení současného člověka a zvláště hranice jedince (osoby, individua). Tak se i „Bůh“ vědecké fantastiky – člověk – stává odcizeným, neosobním a neindividuálním (viz knihu A. Clarka „Konec dětství“, kde je ukázána nová lidská rasa dětí s tvářemi bez příznaků individuality, osobnosti, připravených již k „evoluční transformaci“, aby byly v konečném stadiu obdařeny „nadrozumem“ – superinteligencí). V příkrém rozporu s křesťanstvím, ale v souhlase s některými školami orientální duchovnosti spatřuje vědecká fantastika „evoluční růst“ a „duchovnost“ jako vše přerůstající odosobnění, bezindividuálnost.
3.) Svět a lidstvo budoucnosti jsou viděny s perspektivy vědecké fantastiky jako jakási projekce současných vědeckých poznatků; tyto „projekce“ však v podstatě podivuhodně blízce připomínají každodenní realitu okultních a otevřeně démonických zkušeností celých staletí… Ve středu vlastností, kterými „vysoce vyvinuté“ civilisace budoucnosti oplývají, vidíme takovéto schopnosti – komunikace prostřednictvím telepatie, levitace (vznášení se), materialisace (zhmotnění) a dematerialisace (odhmotnění), schopnost měnit viditelný tvar věcí nebo inscenovat ilusorní scény a bytosti silou „čisté mysli“, přemísťování se rychlostmi vysoce převyšujícími možnosti současné techniky… rozvoj „duchovní“ filosofie, která „převyšuje všechna náboženství“… nezávislost na hmotném těle… To vše jsou standardní postupy, způsoby a sliby mágů a běsů. „Současným aspektem vědecké fantastiky je úsilí opustit hranice normální zkušenosti.“ Scénáře „Hvězdného safari“ a dalších vědeckofantastických románů se někdy čtou jako výňatky z „Životů“ pravoslavných světců, kde jsou popisovány skutky mágů v těch dobách, kdy čarodějnictví bylo ještě jedním z hlavních zjevů starého pohanství. Vědecká fantastika není již tuze vědecká ani futurologická, spíše zde nacházíme posun k „mystickým“ pramenům současné vědy – k vědě předosvícenské (17. – 18. stol.), jež byla významně blíže k okultismu… Kořeny vědecké fantastiky, stejně jako kořeny samotné vědy se nacházejí v magii a mytologii. (Robert Scholes a Erik Rabkin „Vědecká fantastika – historie, učení, vize“, Oxfordská universita, 1977). Současné experimenty s parapsychologií též ukazují na přicházející slévání vědy s okultismem, což je perspektiva, se kterou vědecká fantastika zcela souhlasí.
„Vědecká fantastika na Východě i na Západě spolu s dalšími aspekty současné kultury plně potvrzuje fakt, že vyšší stupeň humanismu je okultismus“ (Grebens „Teorie vědecké fantastiky“, New York, 1978).
4.) Jakožto futurologický žánr má vědecko–fantastická literatura od samé své podstaty sklon k utopičnosti; některé romány jsou zcela postaveny na popisování dokonalé civilisace budoucnosti, ale většinou v nich autoři vlastně píší o vývoji („evoluci“) současné společnosti proměňujícím ji v něco vyššího, nebo o setkáních s vysoce vyvinutými civilisacemi z jiných planet přinášejícími naději na vyřešení našich současných problémů a nedostatků moderního lidstva. … Často „vševědoucí“ mimozemšťané řídí vývoj lidstva.
* * *
Jednou větou – samotná vědecko–fantastická literatura dvacátého století se jeví jako jasné znamení ztráty křesťanského duchovního pokladu i křesťanských názorů na svět; stala se mocným prostředkem prosazení nekřesťanské filosofie, názorů na život i na dějiny; v zásadě je pod neskrývaným vlivem okultismu a východních religií; v napjaté době krize a přechodného stavu lidstva se právě ona stala hlavní silou, nutící doufat nebo očekávat „hosty z vesmíru“, kteří vyřeší všechny problémy lidstva a povedou člověka k novému „kosmickému“ věku v dějinách. I když je vědecko–fantastická literatura vědecká a nenáboženská, v samotné své podstatě je vedoucím zvěstovatelem (ve světské formě) toho „nového náboženského poznání“, které zaplavuje lidstvo v té míře, kterou opouští křesťanství.
Vědecká fantastika zrodila obrazy a formy, teorie „evoluce“ vytvořila filosofii, a technologie „kosmického věku“ zabezpečila možnost kontaktů s UFO.
Objasnění fenoménu UFO
Doktor Jacques Valle ve své poslední knize „Neviditelná kolej“ vypráví o tom, co si slavní vědci – badatelé myslí o UFO. Soudí, že jsme se už „těsně přiblížili“ k porozumění tomuto jevu. Zaznamenává, že myšlenka o „mimozemském“ rozumném životě se stala v posledních letech podivuhodně módní, a to ve stejné míře mezi vědci i lidmi pověrčivými. Je to výsledek „velikého očekávání kontaktu s vyššími formami inteligence, které mohou ukázat cestu naší nešťastné, zmučené a těžce nemocné planetě“. Významné je, že vidí, jak se myšlenka o hostech z vesmíru stala „velikým mýtem“ či podivnou nepravdou naší doby. Pro velké množství lidí se stalo očekávání hostů z vesmíru něčím velmi důležitým.
Nicméně však autor poznamenává, že víra v tento mýtus je až příliš naivní. „Toto objasnění fenoménu UFO je příliš prostoduché a nedostatečné pro objasnění různých způsobů chování UFOnů a jejich kontaktu s lidmi.“ Dok-tor Hynek poznamenává, že pro objasnění všeho působení UFO musíme připustit, že představují „fenomén, který nepochybně působí i fyzicky, ale má též vlastnosti z oblasti psychiky“ (z knihy „Na hranici reality“). Doktor Vallee shledává, že UFO jsou zkonstruovány současně jako ústrojí fyzická (zdá se mi, že tento fakt již dávno pochybnosti nevzbuzuje) a též ústrojí psychická, jejichž přesné vlastnosti je nutno ještě lépe prozkoumat (z knihy „Neviditelná kolej“). Teorie utvrzující, že UFO nejsou zcela fyzickými objekty, ale nějakou variantou „parafyzických“ nebo psychických jevů, byla vlastně prosazována některými vědci již na začátku padesátých let. Ale toto mínění bylo později zavrženo z jedné strany zastánci kultů, trvajícími na „mimozemském“ původu UFO, a z opačné strany oficiálními objasněními vládních orgánů, stojícími na velmi rozšířeném mínění, že všechny tyto jevy jsou plodem obrazotvornosti pozorovatelů (viz kniha „UFO – operace »Trojský kůň«“). Teprve nedávno seriózní badatelé začali souhlasit s tím, že UFO – i když mají některé „fyzické“ vlastnosti – jistě nemohou být jakýmisi „kosmickými koráby“, ale zjevně patří do oblasti parafyzických nebo okultních jevů.
A doopravdy, proč například tak mnoho UFOonů přistává uprostřed měst? Proč tak dokonalé kosmické lodě potřebují časté „opravy“? Proč jejich pasažéři potřebují sbírat takové množství kamenů a klacků (znovu a znovu, již více než dvacet pět let) nebo „testovat“ takové množství lidí, jestliže jsou to opravdu průzkumné koráby z jiných planet, jak se nás „humanoidé“ snaží přesvědčit. Dr. Vallee se nikoliv bezdůvodně táže, neslouží-li idea hostů z kosmu ke „skrytí a maskování reálné a nekonečně složitější podstaty technologie, (autorů těchto jevů), která dala původ těmto jevům“ (z knihy „Neviditelná kolej“). Tvrdí, že „máme co činit nikoliv s vlnami vpádů z kosmu, jdoucími jedna za druhou, ale se systémem kontroly.“ „To, co se děje při setkáních s UFO je možno nazvat kontrolováním lidských náboženských představ.“ „S každou novou vlnou UFO jejich vliv na společnost roste. Větší část mladých lidí hoří zájmem o kosmos, psychické fenomény a nové oblasti vědomí. Objevuje se stále více knih a statí, které mění orientaci naší civilizace.“
V jiné knize Dr. Vallee prohlašuje za naprosto možné, aby někdo přinutil většinu libovolné společnosti uvěřit v existenci různých druhů nadpřirozených bytostí, v reálnost létajících strojů, ve veliké množství obydlených světů, když před lidmi rozehrá několik pečlivě připravených scén s jednotlivými detaily přizpůsobenými kultuře i pověrám daného času a místa.
Důležitá okolnost vrhající světlo na význam těchto „důkladně rozpracovaných scén“, kterou často zdůrazňují vnímaví pozorovatelé fenoménu UFO – zvláště v případě blízkého setkání třetího druhu – a „kontaktovaných“, je tato: všechny tyto scény jsou hluboce absurdní, nebo je v nich tolik absurdního, kolik racionálního (z knihy „Neviditelná kolej“). Jednotlivé blízké kontakty mají nesmyslné a hloupé detaily, jako například čtyři placky, které dal UFOn jednomu farmáři ze státu Wisconsin v roce 1961. A co je ještě významnější, již samotné tyto kontakty podivuhodně postrádají jakýkoliv smysl, cíl nebo úkol. Psychiatr z Pennsylvánie přišel s předpokladem, že absurdnost, charakteristická snad pro všechny blízké kontakty s UFO, se v podstatě jeví jako přijímání v hypnose. „Když lidé, kteří jsou vyvedeni z duševní rovnováhy nesmysly a paradoxy, zaměřují svou pozornost na hledání smyslu toho, co vidí, odkrývají se mimořádně široce k odevzdání svých myslí, k přijímání psychického hojivého působení atd.“ Dr. Vallee srovnává tyto vjemy s iracionálními „koany“ učitelů zen – buddhismu a připouští totožnost kontaktů s UFO a okultních obřadů zasvěcení – iniciace, které „odkrývají vědomí“ pro „nové systémy symbolů“. Vše ukazuje na to, co nazývá „příští formou náboženství.“
To znamená, že kontakty s UFO nejsou ničím jiným, než současnou formou okultních fenoménů, existujících už dlouhá staletí. Lidé odstoupili od křesťanství a očekávají „spasitele“ z kosmu. Zvláště proto fenomén UFO přináší obrazy meziplanetárních korábů a mimozemšťanů (lidé tak vidí to, co chtějí vidět). Ale co představuje tento fenomén? Kdo a s jakým cílem se zabývá „rozpracováním“ těchto scén?
Současní badatelé již našli odpovědi nejméně na dvě první otázky. Avšak vzhledem ke své nekompetentnosti v oblasti náboženských fenoménů nechápou plně celý význam svých vlastních objevů. Jeden z vědců, Bred Staiger, přednášející na vysoké škole ve státě Iowa, jenž napsal několik knih na toto téma, došel po nedávném pečlivém studiu kartotéky „Modré knihy“ vojenských vzdušných sil k tomuto závěru: „Před námi je parafyzický jev projevující se v mnoha světech, který se však v zásadním bodě vztahuje k planetě Zemi“ (z knihy „Kanadské zprávy o UFO“). Dr. Hynek a Dr. Vallee ve snaze objasnit fenomén UFO vyvinuli hypotézu „mimozemšťanů spjatých se Zemí“ a hovoří o „vzájemných průnicích světů“ zde na Zemi; z těch k nám mohou přicházet návštěvníci například v podobě strašidel, duchů a pod. projevujících se fyzicky, i když přitom zůstávají neviditelnými. John Keel, který začal se sledováním UFO z pozice skepticismu, jako přesvědčený nevěřící agnostik píše: „Současná historie UFO – to jsou dějiny duchů, přeludů a podivných duševních zmatků; je to o neviditelném světě, který nás obklopuje a jak jde čas, vrývá se do našeho světa… Je to svět iluzornosti..., kde je sama realita pokažena mocnostmi, jež jsou mimo naše vnímání a které očividně mohou ovládat prostor, čas a fyzickou matérii; mocnostmi, které nejsou snad plně dostupné našemu chápání… Obecně a shrnuto – tyto všechny vlastnosti a charakteristiky představují nevýrazné variace fenoménů známých mnohá staletí, fenoménů démonologie“ (z knihy „UFO – operace »Trojský kůň«“).
V předmluvě k poslednímu bibliografickému spisku, připravenému o fenoménech UFO knihovnou Kongresu pro vědecké oddělení vojensko–vzdušných sil CIA se říká, že „v mnohých z nyní publikovaných věrohodných vyprávění o UFO v populárním tisku jsou překvapivé shody s posedlostí démony a psychickými jevy dávno známými theologům a parapsychologům.“ Většina specialistů na UFO se se nyní obrací k oblasti okultismu a démonologie, aby lépe porozuměli zkoumaným jevům.
Autoři několika posledních vědeckých prací o UFO jsou protestanté – evangelíci. Shrnujíce všechny tyto důkazy docházejí k závěru, že podstata UFO se jeví nepochybně démonickou. Pravoslavný křesťan může sotva dojít k jinému závěru. Některá nebo snad mnohá ze sdělení o UFO jsou falzifikáty nebo výsledky halucinací; ale mnoho tisíc svědectví o UFO není prostě možné zavrhnout. Velké množství současných médií a jejich spiritistických fenoménů je také podvod; ale sám mediální spiritismus skutečně provozuje reálné „paranormální“ jevy – pod vlivem démonů. Fenomény UFO, mající tentýž původ, rozhodně nejsou méně reálné.
Příběhy lidí, zavlečených do styku s UFO, projevují standardní charakteristické rysy, jaké jsou vykazovány při komunikaci s démony v oblasti okultní. Například policista z Kalifornie uviděl UFO v červnu roku 1966 a od té doby je vídával obvykle v noci. Po jednom „přistání“ spolu se ženou spatřili stopy na zemi. „V těchto týdnech naplněných dráždivými jevy jsem se stal posedlým myšlenkou na UFO a byl jsem přesvědčen, že se má stát něco velkého. Přestal jsem se zabývat každodenním čtením Bible, obrátil jsem se zády k Bohu a začal jsem číst všechny knihy o UFO, které jsem stačil sehnat… Mnoho nocí jsem prožil v marném očekávání, živil jsem se nadějí, že vejdu v duševní kontakt s těmi, které jsem považoval za mimozemské bytosti, téměř jsem se modlil, aby se objevily a navázaly se mnou nějaké spojení.“ Nakonec se dočkal „blízkého kontaktu“ s „lodí“, mající přibližně 80 stop v průměru; na ní viděl otáčející se bílé, zelené a červené ohně. Rychle však odletěla, zanechavši pozorovatele čekat ještě na cosi „velikého“, ale nic dalšího se už nestalo. UFO se již nikdy neukázalo a policista v důsledku zklamání propadl alkoholismu, depresi a myšlenkám na sebevraždu, dokud se neobrátil opět ke Kristu, a to učinilo konec tomuto období jeho života. Lidé skutečně blízce kontaktovaní s UFO a UFOny prožili ještě něco mnohem horšího. Živí tvorové z UFO je někdy doslova „ovládali“ a chystali se je zabít v případě, že by se jim protivili (z knihy „UFO – nejvěrohodnější objasnění“). Tyto události nám názorně ukazují – a to naprosto nezávisle na celkovém významu fenoménu UFO – že každé „ blízké setkání“ s UFO má svůj vlastní cíl: uvést v omyl a klam toho člověka, se kterým vejdou ve spojení, a přivést ho když ne k dalším „kontaktům“ a rozšíření kultu UFO, tak alespoň k osobnímu zatemnění duše a k úplné dezorientaci.
Pro většinu vědců nejtajemnější vlastnosti fenoménu UFO – zvláště pak podivné smíšení tělesných a psychických projevů, které je pro UFO typické – vcelku nepřekvapují ty, kdož čtou pravoslavné duchovní knihy (zvláště „Životy“ svatých). Také běsové mají „fyzická těla“, avšak jejich „matérie“ je natolik jemná, že nemohou být viditelní člověku, jestliže jeho duchovní „dveře vnímání“ nejsou otevřeny, a to buď s Božím svolením (ke vnímání jemných duchovních sfér – jak je tomu u světců), nebo násilně – proti Boží vůli (jak je to v případě čarodějníků a médií).
Pravoslavná literatura dává mnoho příkladů zjevení běsů, která přesně zapadají do schématu UFO: vidění „tělesných tvorů“ a „hmatatelných“ předmětů (samotných to běsů nebo jejich iluzorních výtvorů), kteří se dokáží v mžiku „materialisovat“ či „dematerialisovat“ (zhmotňovat, odhmotňovat) vždy s cílem vystrašit lidi a přiblížit je ke smrti. „Životy“ světce ze IV. století Antonia Velkého (viz „Východní pravoslavné spisy“) a světce III. století Kypriána, bývalého kouzelníka („Pravoslavná vyprávění“) jsou plné podobných událostí.
„Život svatého Martina Turského“ (+ 397), sepsaný jeho učedníkem Sulpiciem Severem, obsahuje zajímavý příklad běsovských kouzel ve spojení s podivnými „fyzickými“ jevy, identickými s „blízkými kontakty“ s UFO.
Jakýsi mládenec jménem Anatolij začal vést mnišský život poblíž monastýru svatého Martina, ale pro falešnou pokoru se stal obětí běsovských šálení. Myslel si, že beseduje s „anděly“; tito „andělé“ mu slibovali, že ho obdaří zářivým šatem s nebes na znamení toho, že „Moc Boží“ se usídlila v tomto mládenci, aby tak ujistili ostatní mnichy o jeho svatosti. Jednou, okolo půlnoci, byl vedle jeho skitu slyšet silný dupot tancujících nohou a jakoby breptání mnoha hlasů a kelie Anatoliova byla ozářena oslepujícím světlem. Potom nastalo ticho, a zbloudivší se objevil na prahu kelie ve svém „nebeském“ oděvu. „Bratři přinesli světlo a pozorně si prohlíželi roucho. Bylo podivuhodně měkké s neobyčejným leskem a jasné barvy, ale nebylo možno rozlišit, z jakého je materiálu. Tehdy, když je bedlivě zkoumali, zdálo se být na omak opravdu oděvem a ničím jiným.“ Příští ráno ho jeho duchovní otec vzal za ruku, aby ho přivedl ke svatému Martinu a zjistil, nejsou-li to ďábelská kouzla. Zbloudivší mnich ze strachu odmítal poslechnout a „když ho přinutili jít, oděv pod rukama těch, kdo ho vedli, zmizel.“ Autor vyprávění (který buď sám byl přítomen nebo to slyšel od očividce) říká v závěru, že „ďábel neměl již sil, aby pokračoval ve svých mámeních, podvodech a skrývání jejich podstaty, když měly být předvedeny před oči svatého Martina“. Svatý natolik vládl silou vidět ďábla, že ho rozpoznával v libovolné podobě – jak v jeho vlastní, tak v různých jiných zjevech duchovního zla – např. jako pohanské bohy, nebo i když vypadal jako sám Pán Ježíš Kristus v královských oděvech, s korunou, osvětlený zářivým červeným světlem.
Je jasné, že zjevy současných „létajících talířů“ jsou plně v mezích možností démonské „techniky“; a skutečně, pro tyto jevy není lepšího objasnění. Mnohotvárné běsovské šálení smyslů známé z pravoslavné literatury bylo nyní jen přizpůsobeno moderní mytologii kosmu, toť vše. Anatolij, o kterém bylo vyprávěno výše, by byl nyní znám prostě jako „zkontaktovaný“. A cíl „neidentifikovatelných“ objektů při takových kontaktech je zcela zřejmý: vyvolat u svědků rozechvění a pocit „tajemna“ a „poskytnout důkaz“ o existenci „vyšších forem inteligence“ („andělů“, věří-li v ně oběť, nebo „hostů z vesmíru“ pro člověka současnosti), a takto zabezpečit důvěru k tomu „poselství“, které chtějí předat. Toto poselství uzříme níže.
„Únos“ běsy je velmi podobný „únosům“ provedeným UFOny. Něco podobného je popsáno v knize „Život sv. Nila Sorského“, zakladatele skitského způsobu mnišského života na Rusi v 15. století.
Krátce po smrti světce žil v jeho skitu jakýsi duchovní se svým synem. Jednou, když kněz poslal chlapce se vzkazem, na cestě hocha „náhle napadl nějaký cizí člověk, který ho uchopil a zmizel doslova na křídlech větru v neprostupném lese; přinesl ho do velikého pokoje ve svém sídle a postavil ho doprostřed naproti oknu“. Když se kněz a bratří modlili ke svatému Nilu, aby pomohl ztraceného chlapce najít, svatý „přišel mládenci na pomoc, postavil se naproti komnatě, ve které byl mládenec, a když udeřil do okenice svojí berlou, celá stavba se otřásla a všichni nečistí duchové se skáceli na zem.“ Svatý přikázal běsovi vrátit chlapce na to místo, odkud ho vzal, a stal se neviditelným. Potom ho tedy „tentýž běs v podobě větru přinesl do skitu ...a vrhnuv ho na stoh sena, zmizel.“ Když ho monaši nalezli, „chlapec jim vyprávěl vše, co se s ním stalo, co viděl a slyšel. Od té doby se chlapec stal velmi tichým a mírným, ale doslova otupěl. Kněz v hrůze spolu se synem opustil skit.“ V události podobného běsovského únosu „se stal mladý člověk potom, co ho matka proklela, služebníkem démona `děda' na 12 let a mohl se neviditelně ocitnout mezi lidmi, aby běsovi pomáhal zneklidňovat jejich duše.“
Takové pravdivé příběhy o činnosti běsů byly běžné v minulých staletích. Je příznakem duchovní krize našich dnů, že současný člověk při vší své „osvícenosti“ a „moudrosti“ znova obrací pozornost na takovéto události. Ale u něho již není onen křesťanský základ, který by mu je pomohl objasnit. Současní badatelé se v hledání objasnění jevu (UFO), který se stal již natolik zřetelným, že jej už nelze dále s opovržením popírat, obracejí k moderním psychologům, aby společnými silami zformulovali „jednotnou teorii pole“, která by zahrnula jak psychické, tak i fyzické fenomény. Ale tito vědci, ačkoliv jdou ve svém přístupu dále, přece jen kráčí pouze stejným směrem, ve kterém se pohybuje uvažování většiny dnešních „osvícených lidí“. Chovají naději, že jejich vědecká pozorování jim dají odpověď i v této – duchovní oblasti, ke které se však nelze přiblížit „objektivně“ (vědeckým výzkumem), ale jenom skrze víru.
Hmotný svět se vyznačuje morální neutrálností a může být objektivním vědcem metodou vzájemného srovnávání dobře prozkoumán. Ale neviditelný duchovní svět sestává z bytostí dobrých i zlých a není v silách tohoto „objektivního“ vědce odlišit jedny od druhých, jestliže nepřijme objevy, které dal člověku neviditelný Bůh. Současní badatelé, zkoumající UFO, staví Božské inspirace Bible na stejnou úroveň jako inspirace satana – např. automaticky psané výtvory spiritistů – a neumějí odlišit skutky andělů od úkladů běsů. Nyní už chápou – po dlouhém období, kdy ve vědeckém světě vládly materialistické předsudky – že existuje beztělesný (nehmotný) svět, který je naprosto reálný, a oni spatřují jeho projevy ve fenoménech UFO. Ale přistupují-li k tomuto světu jen „vědecky“, bude lehké je svést ke zbloudění, stejně jako nejnaivnějšího člověka, který měl kontakt s UFO. Když se snaží zjistit, kdo a nebo co stojí za fenomény UFO a jaký může být cíl těchto fenoménů, jsou nuceni vyslovovat nejdivočejší předpoklady. Tak se např. Dr.Vallee přiznává, že je hluboce zaražen a neví, pocházejí-li UFO od morálně neutrálních „samoovládajících se mechanismů“ nebo od blahosklonných „slavnostně shromážděných mudrců“ (k víře v to nás vede mýtus o „mimozemských“ bytostech) nebo od hrozných nadlidských podivností (myšlenka, která může člověka přivést k šílenství), to jest od hrozných běsů („Neviditelná kolej“).
Pravdivé a pravé posouzení událostí kolem UFO může být vypracováno pouze na základě křesťanské intuice a zkušenosti a je dostupné pouze pokornému věřícímu křesťanu, důvěřujícímu těmto pramenům. Rozumí se, že člověku není dáno plně „objasnit“ neviditelný svět andělů a démonů, ale jsou nám dány dostatečné křesťanské znalosti, abychom mohli pochopit, jakou tyto bytosti vyvíjejí činnost v našem světě a jak máme odpovídat na jejich činy, zvláště jak unikat běsovským sítím. Výzkumníci UFO dospěli k závěru, že jimi zkoumané jevy jsou svým charakterem shodné s jevy, obyčejně nazývanými jako „démonické“. Jen křesťan – pravoslavný křesťan, posvěcený svatooteckými výklady Písma Svatého a dvoutisíciletou zkušeností „kontaktů“ světců s neviditelnými bytostmi – je způsobilý pochopit plný smysl těchto závěrů.
Smysl objevení se UFO
Tak tedy, v čem je smysl jevů UFO v naší době? Proč se objevily právě v tomto období dějin lidstva? V čem je jejich smysl? Co bude následovat?
Především, fenomény UFO jsou pouze částí té ničivé laviny „paranormálních“ jevů, které by ještě před několika málo lety velké množství lidí považovalo za „zázraky“. Dr. Vallee v „Neviditelné koleji“ formuluje názor většiny dnešního lidstva na tento fakt; píše: „Neobyčejné události nás náhle zaplavily po tisícovkách“ (str. 187) a vyzývá k „všeobecnému opuštění zásad pro lidi obvyklých a pevných“, celého jejich vztahu k vnímání neviditelného (str. 114). „Cosi se děje ve vědomí lidí“ (str. 34). Tatáž mohutná síla, která měla vliv na lidský rod v minulosti, působí na něj dnes opět (str. 14). V křesťanském jazyce to znamená: na lidský rod se valí nový vpád běsů. Vycházejíce z křesťanských apokalyptických názorů můžeme shledat, že moc, která až do naší doby zadržovala poslední a nejhroznější projev démonské činnosti na zemi, již »odstoupila z prostředka« (2.Soluň. 2,7 – pravosl. překlad!); křesťanský světový názor už více neexistuje jako jednotný celek a satan je »osvobozen ze svého žaláře«, kde ho držela blahodať Církve Kristovy, aby »obelstil a svedl národy« (Zjevení 20,7–8) a připravil je ke klanění se Antikristu na konci časů. Je možné, že ještě nikdy od začátku éry Kristovy se běsové neobjevili tak otevřeně a na všech místech jako dnes. Teorie „hostů z kosmu“ je všehovšudy jen jednou ze záminek, pomocí kterých se démoni snaží vnuknout lidem myšlenku, že se „vyšší bytosti“ od nynějška připravují vzít na sebe starost o budoucí osud lidstva.
Za druhé, UFO je bez pochyb pouze nejnovější formou mediálních spojení, kterými ďábel získává stoupence svého okultního světa. Jsou strašným příznakem toho, že se současný člověk stal přístupným démonickému působení, jako nikdy předtím v dobách křesťanských. V 19. století bylo obvykle nevyhnutelné vyhledat tmavou místnost pro seance, jejichž účelem bylo vejít v kontakt s běsy. Nyní stačí pouze vzhlédnout k nebi (pravda, obyčejně v noci). Lidstvo poztrácelo vše, co ještě zůstávalo ze základů křesťanského chápání, a teď se pasivně vydává k disposici libovolným „silám“, které mohou sestoupit s nebe. Film „Blízká setkání třetího druhu“ je otřesným demaskováním toho, nakolik pověrčivým se stal současný člověk – jsa hotov okamžitě, bez rozmyslu, důvěřivě následovat běsy, kteří se od starých dob takřka nezměnili, ať už ho vedou kamkoliv.
* * *
Dva jiné nedávno zaznamenané „paranormální“ jevy ukazují, nakolik opovážlivě démoni používají fyzických prostředků (zejména současných zařízení), aby vešli v kontakt s lidmi. Jeden litevský vědec (a po něm i další) odhalil úkaz záhadných hlasů, které se objevují na magnetofonovém pásku, i když se záznam uskutečnil v klinických podmínkách, v úplném tichu; výsledky připomínají průběh mediálních seancí. Přítomnost média nebo „choromyslného“ v místnosti jakoby napomáhala tomuto jevu (K. Raudive: „Průlom – překvapivý experiment elektronického kontaktu s mrtvými“, New York 1971). Zdá se, že „lidé z kosmu“ s kovovými hlasy už jistý čas používají telefonu, aby navázali spojení jak s „kontaktovanými lidmi“ tak s vědci, zabývajícími se UFO. Ovšem pravděpodobnost neurčitého výsledu při zkoumání takovéhoto jevu je velmi vysoká. Nicméně jsou v posledních letech hlasy mrtvých plně přesvědčivé pro ty, kdo s nimi takto hovořili; ozvaly se v obyčejných telefonních rozhovorech s různými lidmi. Sotva je možno popírat, poznamenává autor o tomto jevu, že „dávní démoni opět slavnostně pochodují mezi námi“ – a to v takovém množství, o jakém neměli v minulosti lidé ani ponětí (Keel: „UFO – operace »Trojský kůň«“).
* * *
Za třetí, hle, co je smyslem „mise“ UFO -- připravit cestu antikristu. Spasitel světa odpadlíků přichází, aby nad ním vládl. Je možné, že on sám přijde s nebes, aby se úplně podobal Kristu (Mat. 24,30; Skutky 1,11). Možná, že „hosté z kosmu“ přistávají všem na očích jenom proto, aby vykonali „kosmickou poklonu svému vládci“, možná, že »oheň s nebe« (Zjev. 13,13) bude jenom součástí velikých běsovských inscenací posledních časů. Ať to bude jakkoliv, poselství k současnému člověku je takovéto -- očekávat osvobození, ale nikoliv křesťanským zjevením a vírou v neviditelného Boha, ale od kosmických návštěvníků.
Je to jedno ze znamení posledních časů, kdy budou »hrůzy a veliká znamení s nebes« (Luk. 21,11). Už je tomu sto let, co biskup Ignatij Brjančaninov ve své knize „O divech a znameních“ (znovuvyd. 1960, Jordanville, NY, USA) poukazoval na „snahu vyskytující se v současném křesťanském společenství – vidět divy a též činit divy … Taková snaha zjevuje sebeklam, založený na samolibosti a ješitnosti, které přebývají v duši a ovládají ji“ (str. 32). Opravdoví divotvůrci se již vyskytují zřídka a mizí úplně, ale lidé „čekají na zázrak více, než kdy předtím… Postupně se přibližujeme k době, kdy se objeví široké pole působnosti pro četné a ohromující lživé zázraky, aby přivedly k záhubě ty nešťastné syny tělesného mudrování, kteří budou poblázněni a svedeni těmito zázraky.“
Hle, co zvláště zajímá badatele zkoumající UFO – „zázraky Antikrista se budou dít z větší části ve vzdušném prostoru, kde se nachází hlavní satanova država. Znamení budou v zásadě působit na smysl zraku, okouzlujíce a klamajíce oko.“ Svatý Jan Theolog, který zřel ve »Zjevení« události předcházející konec světa, říká, že Antikrist bude činit veliká znamení »tak, že sešle i oheň s nebe na zemi před lidmi« (Zjev. 13,13). Toto znamení je ukázáno v Písmu jako nejdůležitější ze znamení Antikristových a místo tohoto znamení bude ve vzduchu. Bude to oslnivá a hrozná vize (str. 13). Svatý Simon Nový Theolog proto poznamenává, že „ten, kdo vede svůj duchovní modlitební zápas, si může jen velice zřídka dovolit vzhlížet k obloze, obávaje se zlých vzdušných duchů, kteří provádějí rozmanitá šálení a pokušení ve vzduchu“ (Dobrotoljubije: Tři druhy vnímání). „Lidé nepochopí, že zázraky antikrista nemají žádného dobrého, rozumného cíle, ani jasného a zřetelného smyslu, že jsou cizí pravdě, přeplněny lží, že je to obludná, zhoubná, nesmyslná přetvářka, která roste, aby ohromila a uchvátila, aby uváděla do rozpaků a otupělosti, k oklamání a pomatení, aby zaujala lákadly nadutých, prázdných a hloupých efektů.“ „Všechna zjevení běsů mají jednu společnou vlastnost – již nejmenší pozornost, kterou jim věnujeme, je nebezpečná; jen od takovéto nepatrné pozornosti, dopuštěné i bez jakékoliv sympatie ke zjevu, může být člověk uchvácen nejzhoubnějším dojmem a uvodit se do vážného pokušení.“ Tisíce „zkontaktovaných“ s UFO a dokonce i obyčejní svědkové zakusili na sobě strašnou pravdivost těchto slov; jen nemnohým se podařilo zachránit se potom, co byli vážně zavlečeni do těchto kontaktů.
Dokonce i světští badatelé zkoumající UFO považovali za svou povinnost varovat lidi před nebezpečím kontaktů. Tak John Keel píše: „Žertovat s UFO je stejně špatné, jako zahrávat si s černou magií.“ Tento jev činí svými obětmi lidi neurotické, lehkověrné a nezralé. Může je postihnout paranoidní schizofrenie, démonománie a dokonce sebevražda; už nejednou se tak stalo. Lehkomyslná zvědavost se ve vztahu k UFO může obrátit ve zhoubnou posedlost. Proto důtklivě doporučuji rodičům držet děti stranou od takovýchto zájmů. Školní učitelé a další dospělí nemusí povzbuzovat dospívající mládež v nadšení tímto námětem („UFO: operace »Trojský kůň«“).
Jinde se biskup Ignatij Brjančaninov s rozechvěním a nedobrými předtuchami svěřuje s vizí prostého ruského kováře ve vesnici u Petrohradu na úsvitu našeho století bezvěrectví a revoluce. V poledne znenadání uviděl množství běsů v lidské podobě rozsadivších se na větvích lesních stromů ve zvláštních oděvech a špičatých čepicích a zpívajících do taktu neviditelným a divokým hudebním nástrojům: „Naše doba! Naše vůle!“
Žijeme na konci tohoto strašného století běsovského vítězství a jásotu, kdy děsiví „humanoidé“ (další z podob běsovských) se činí viditelnými tisícům lidí a ovládají duše těch, od kterých odstoupila Boží blahodať. Fenomén UFO je znamením pro pravoslavné křesťany, aby ještě opatrněji a střízlivěji šli cestou spasení, vědouce, že mohou být pokoušeni a uváděni do pohoršení a zmatku nejen lživými náboženstvími, ale dokonce i na pohled plně materiálními předměty, které se jim prostě objeví na očích. V prvních staletích se křesťané s velkou ostražitostí chovali k podivným a novým jevům (majíce na paměti nástrahy ďáblovy), ale po nástupu nové éry „osvícenství“ se k nim většina lidí začala chovat jenom se zvědavostí a občas se za nimi dokonce ženou, odstrčivše ďábla do oblasti hraničící se skutečností. Proto pochopení skutečné podstaty UFO může podpořit probuzení pravoslavných křesťanů k uvědomělému duchovnímu životu, k uvědomělému pravoslavnému světonázoru, který ovšem nebude snadné oprostit od idejí v naší době módních.
Přesvědčený pravoslavný křesťan žije ve světě, který je bez pochyb padlý, a v němž dole, na zemi, i nahoře, uprostřed hvězd, je vše stejně vzdáleno od ztraceného ráje, který usiluje získat. Je součástí trpícího člověčenstva, pocházejícího od jednoho Adama, prvního člověka, a všichni potřebují jen jedno – vykoupení, darované zadarmo Synem Božím skrze Jeho spasitelnou oběť na Kříži. Ví, že člověku není předurčeno „evolučně se vyvíjet“ v cosi „vyššího“, a není žádných důvodů věřit, že na jiných planetách jsou „vysoce vyvinuté“ bytosti; ale dobře ví, že v kosmu doopravdy jsou „vyšší rozumné bytosti“ kromě člověka: bývají dvojího druhu, takže se snaží přebývat s těmi, kdo slouží Bohu (s anděly), a prchat před spojením s ostatními, kteří se Boha zřekli (s běsy), a ze závisti a zloby se pokoušejí vtáhnout člověka do svého smutného stavu. Víme, že se člověk ze sebelásky a slabosti lehce přiklání k různým omylům a věří v „zázračné pohádky s čáry“, které slibují kontakty s „vyššími stavy“ nebo s „vyššími bytostmi“, a to bez zápasu a askese křesťanského života; ve skutečnosti jde o útěk od asketičnosti křesťanského života. Nedůvěřujeme svým vlastním schopnostem odhalit úklady běsů, a proto se tím více a zvláště přesně přidržujeme učení Písma Svatého a Svatých Otců, které nám Kristus a Církev dali na celý život.
Takový člověk má možnost odolávat náboženství budoucnosti, náboženství antikrista, ať se objeví v jakýchkoliv formách. Ostatní lidstvo, nebude-li spaseno zázrakem Hospodinovým, je odsouzeno k záhubě.
Přel. majka Jana
Uveřejněno ve sborníku: Elijáš - o duchovním životě pravoslaví (č. 3, 1994)
Stylita
"Nesmutněte, když vidíte, jak na vás někteří lidé útočí. Horší by bylo, kdyby vás všichni milovali. Znamenalo by to totiž, že se přespříliš snažíte lidem zalíbit. Krista také nenáviděli, ukřižovali Ho. Proč bychom tedy měli očekávat všeobecnou lásku, když jdeme po stopách Krista? Snažte se, aby vaše svědomí bylo čisté, nebojte se lidské nenávisti, ale nenávisti ve vlastní duši."
(o. Serafím Rose)
apredsasatoci shares this
1.4K
aj UFO!
apredsasatoci
jeden z najlepsich clankov, ktore som citala.
AnaPai
Bůh nám přináší zdraví a skvělé dovednosti, sledujte video na www.youtube.com/watch, abyste viděli lidi příliš zvláštní
AnaPai
Bůh ti žehnej
One more comment from AnaPai
AnaPai
God bless you!
Zedad
@Hoki problém máš ty.
Zedad
@Hoki ty to tu děláš všem
9 more comments from Zedad
Zedad
cs.m.wikipedia.org/wiki/Komplex_méněcennosti
Hoki, to je porucha vztahu k sobě, s následnou arogancí a sekýrováním.
Nechápu, proč to děláš.
Zedad
Hoki - přece se můžeš vyjadřovat jednoduše, krátce a srozumitelně. Rozumíš mi?
Zedad
Hoki a co ti ještě všechno uniká? Bylo by lepší, kdybys byl v těch svých komentářích čitelnější.
Zedad
Hoki Člověk si vytváří názory a postoje, mantinely atd. atd., to je správné.....jde o to, jak vytvářet názor tomu druhému Hoki, jestli je vhodné ponižování, zesměšňování atp.
Zedad
Hoki ty vůbec neovlivníš, s kým Bůh mluví! Neovlivníš taky, komu Bůh dává znamení. A taky vůbec nevíš, koho Bůh posílá jako proroka!
Zedad
Hoki - jak si vyjímat jenom něco a proč? Každý člověk přece stojí před Bohem a ty nevíš, jaký s ním má vztah. Ten niterný vztah si tvoří každý sám, tak se neposmívám a mám k modlitbě druhého úctu. Nevím taky, kdy a komu dává Bůh zjevení, a proto ho neposuzují. Nejsme kompetentní ho posuzovat.
Bůh může dávat zjevení komu chce. Totéž se týká různých proroctví. Ta vždycky byla. No a to, že ty s …
More
Hoki - jak si vyjímat jenom něco a proč? Každý člověk přece stojí před Bohem a ty nevíš, jaký s ním má vztah. Ten niterný vztah si tvoří každý sám, tak se neposmívám a mám k modlitbě druhého úctu. Nevím taky, kdy a komu dává Bůh zjevení, a proto ho neposuzují. Nejsme kompetentní ho posuzovat.
Bůh může dávat zjevení komu chce. Totéž se týká různých proroctví. Ta vždycky byla. No a to, že ty s něčím nesouhlasíš, tak to neznamená, že to neexistuje nebo v případě darů, že Bůh takové dary nedává. Nebo dokonce, že Bůh s někým nemá vztah nebo neslyší modlitbu nějakého člověka. To všechno ty Hoki nevíš.
Zedad
Hoki, nesleduji videa, která předkládáš.
Zedad
@Hoki a mne to přece neuráží, že si myslíš, že to víš jistě. Podle mne jsi jediný, co tu jistotu má.
Zedad
Hoki

To samé v případě Nigéria a Fatimy. Zde byly jevy rozdílné a mám značné váhání, zda sluneční zázrak v Nigérii brát vážně. S Fatimou je zřejmě nesrovnatelný. Označovat jej za antikristovský zásah - to je poněkud spekulativní tvrzení bez jakýchkoli důkazů, ale rád si je vyslechnu.
Hoki předkládáš nám svou nejistotu a vydáváš ji za jistotu světa. Nemáš k tomu žádný důkaz!
ľubica
„Život svatého Martina Turského“ (+ 397), sepsaný jeho učedníkem Sulpiciem Severem, obsahuje zajímavý příklad běsovských kouzel ve spojení s podivnými „fyzickými“ jevy, identickými s „blízkými kontakty“ s UFO.
Jakýsi mládenec jménem Anatolij začal vést mnišský život poblíž monastýru svatého Martina, ale pro falešnou pokoru se stal obětí běsovských šálení. Myslel si, že beseduje s „anděly“; tito „…More
„Život svatého Martina Turského“ (+ 397), sepsaný jeho učedníkem Sulpiciem Severem, obsahuje zajímavý příklad běsovských kouzel ve spojení s podivnými „fyzickými“ jevy, identickými s „blízkými kontakty“ s UFO.
Jakýsi mládenec jménem Anatolij začal vést mnišský život poblíž monastýru svatého Martina, ale pro falešnou pokoru se stal obětí běsovských šálení. Myslel si, že beseduje s „anděly“; tito „andělé“ mu slibovali, že ho obdaří zářivým šatem s nebes na znamení toho, že „Moc Boží“ se usídlila v tomto mládenci, aby tak ujistili ostatní mnichy o jeho svatosti. Jednou, okolo půlnoci, byl vedle jeho skitu slyšet silný dupot tancujících nohou a jakoby breptání mnoha hlasů a kelie Anatoliova byla ozářena oslepujícím světlem. Potom nastalo ticho, a zbloudivší se objevil na prahu kelie ve svém „nebeském“ oděvu. „Bratři přinesli světlo a pozorně si prohlíželi roucho. Bylo podivuhodně měkké s neobyčejným leskem a jasné barvy, ale nebylo možno rozlišit, z jakého je materiálu. Tehdy, když je bedlivě zkoumali, zdálo se být na omak opravdu oděvem a ničím jiným.“ Příští ráno ho jeho duchovní otec vzal za ruku, aby ho přivedl ke svatému Martinu a zjistil, nejsou-li to ďábelská kouzla. Zbloudivší mnich ze strachu odmítal poslechnout a „když ho přinutili jít, oděv pod rukama těch, kdo ho vedli, zmizel.“ Autor vyprávění (který buď sám byl přítomen nebo to slyšel od očividce) říká v závěru, že „ďábel neměl již sil, aby pokračoval ve svých mámeních, podvodech a skrývání jejich podstaty, když měly být předvedeny před oči svatého Martina“. Svatý natolik vládl silou vidět ďábla, že ho rozpoznával v libovolné podobě – jak v jeho vlastní, tak v různých jiných zjevech duchovního zla – např. jako pohanské bohy, nebo i když vypadal jako sám Pán Ježíš Kristus v královských oděvech, s korunou, osvětlený zářivým červeným světlem.
Je jasné, že zjevy současných „létajících talířů“ jsou plně v mezích možností démonské „techniky“; a skutečně, pro tyto jevy není lepšího objasnění. Mnohotvárné běsovské šálení smyslů známé z pravoslavné literatury bylo nyní jen přizpůsobeno moderní mytologii kosmu, toť vše.