Stylita
Dnes je svátek Křtu Páně
In Baptismate Domini
9. ledna, svátek

Svátkem Ježíšova křtu, slaveným vždy v neděli po 6. lednu, končí doba vánoční a začíná liturgické mezidobí. Křtem Páně se otevírá mesiášská doba, protože při něm nebeský Otec slavnostně představil Ježíše jako svého Syna a zvláštním znamením potvrdil jeho vykupitelské poslání. Současně se zde poprvé jasně projevila Nejsvětější …More
Dnes je svátek Křtu Páně
In Baptismate Domini
9. ledna, svátek

Svátkem Ježíšova křtu, slaveným vždy v neděli po 6. lednu, končí doba vánoční a začíná liturgické mezidobí. Křtem Páně se otevírá mesiášská doba, protože při něm nebeský Otec slavnostně představil Ježíše jako svého Syna a zvláštním znamením potvrdil jeho vykupitelské poslání. Současně se zde poprvé jasně projevila Nejsvětější Trojice.
Podle tradice došlo k této události v místě, kde židé přešli Jordán po dlouhém putování z egyptského otroctví. Tato část řeky se nachází poblíž Jericha a v blízkosti kláštera s kostelem z r. 1842, které jsou ve správě pravoslavných Řeků. Původní stavba k události Ježíšova křtu se zde objevila asi r. 454, ale po 160 letech ji Peršané zničili. V současnosti je tento křest připomínán v Jardenitu, kde některé křesťanské církve stále křest udělují.

V řece Jordánu poblíž brodu kázal Jan Křtitel (pam. 24. 6.) a ty, kteří se jím nechali oslovit, křtil na znamení pokání. Přitom zdůraznil, že křtí jen vodou a že přichází někdo mocnější, jemuž není hoden ani rozvázat řemínek u opánku. Ten bude křtít Duchem svatým.
Událost Ježíšova křtu popsali všichni čtyři evangelisté. První takto:
»Tehdy přišel Ježíš z Galileje k Jordánu za Janem, aby se dal od něho pokřtít. Ale on se bránil a říkal: "Já bych měl být pokřtěn od tebe, a ty přicházíš ke mně?" Ježíš mu však na to řekl: "Nech tak nyní, neboť je třeba, abychom zcela splnili Boží vůli." A tak mu vyhověl. Jakmile byl Ježíš pokřtěn, vystoupil hned z vody. A hle - otevřelo se nebe a viděl Ducha Božího jako holubici, jak se snáší a sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení"« (Mt 3,13-17).
Ježíš se přijetím křtu ztotožnil s námi hříšníky a my se křtem spojujeme s Ježíšem.
Posláním Božího Syna, pro které se stal člověkem, byla účast na našem životě i s přijetím situace způsobené hříchem, ze které nás přišel vysvobodit svou poslušností až k smrti na kříži. Sdílel náš život kromě hříchu. Zařadil se však mezi ty, kteří uznávali svou slabost a hříšnost, a ne mezi ty, kteří křtům kajícníků jen přihlíželi. Někteří vykladatelé zde vidí možnost zástupného projevu kajícnosti za národ, jak se vyskytoval u některých proroků, vyznávajících hříchy národa jako by se jich sami dopustili.
Příklad Ježíšovy pokory je výzvou i pro nás, neboť pokora je cestou ke spojení s Ježíšem a zalíbení se Otci. Bůh nemá zálibu v záhubě hříšníka, ale v jeho obrácení. Proto mezi nás poslal svého Syna, který událostí křtu vstoupil do období veřejného vystupování, na které se ještě 40denním postem připravoval. Po třech letech dokončil spasitelné poslání svou smrtí a vzkříšením. Účasti na nich se nám dostává skrze plody tohoto tajemství. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy: "My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti... Jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání" (Řím 6,3-5).
K dnešnímu svátku papež Benedikt XVI. r. 2009 v Sixtinské kapli při homilii řekl:
"Svátek Ježíšova Křtu nás uvádí do každodennosti osobního vztahu k Němu. Skrze obmytí vodou z Jordánu se Ježíš spojuje s námi... Křtem se tedy neponořujeme jenom do vod Jordánu, abychom vyjádřili svůj závazek obrácení, ale vylévá se na nás výkupná krev Krista, která nás očišťuje a zachraňuje.
Křest je jakýmsi mostem, který on postavil mezi sebou a námi, cestou, kterou se pro nás stává přístupným; je to Boží duha, klenoucí se nad naším životem, příslib velkého přitakání Boha našemu životu, brána naděje a současně znamení, jež nám ukazuje cestu, kterou je třeba se aktivně a radostně ubírat, abychom jej potkali a cítili se jím milováni."

zdroj: Křest Páně (catholica.cz)
obr. Joachim Patinir, cca 1515
Stylita
Čtení z Nového zákona: Mat 3,13-17. Svátek Zjevení Páně – den Svaté Trojice.
autor: o. Jan Týmal, pravoslavný kněz

Chceme lepší svět! Kdybych to napsal na transparent, asi by se přidalo hodně lidí. Náš svět není pěkný. Od pádu prvních lidí v Ráji se změnil k nepoznání. Při křtu Pána Ježíše se ale stalo něco zvláštního. Vodě v řece Jordán se vrátila rajská čistota prvotního stvoření. A když dnes …More
Čtení z Nového zákona: Mat 3,13-17. Svátek Zjevení Páně – den Svaté Trojice.
autor: o. Jan Týmal, pravoslavný kněz

Chceme lepší svět! Kdybych to napsal na transparent, asi by se přidalo hodně lidí. Náš svět není pěkný. Od pádu prvních lidí v Ráji se změnil k nepoznání. Při křtu Pána Ježíše se ale stalo něco zvláštního. Vodě v řece Jordán se vrátila rajská čistota prvotního stvoření. A když dnes světíme vodu a vodou pak sebe i okolní svět, toto požehnání se rozšiřuje jako rajská vzpomínka. Proč se ale na celý svět nevrátí Ráj? Brání tomu lidská vůle. Žije zde příliš mnoho lidí, kteří používají zlo, aby získali výhody a z nich uspokojení. Pýcha, je nutí vyvýšit se a získat moc, majetek a sláva, a sobectví jim zajišťuje, aby moc nevnímali zlo, které druhým působí. Není asi divu, když nic nechtějí vědět o jiném lepším světě, o který tím přicházejí. Člověk se spíše diví, že se takoví najdou i v Církvi, přestože musí o těchto věcech alespoň něco vědět. Inu, tajemství lidské duše.
Náš současný svět je příliš poznamenán tímto zlem, a také smrtí, nemocemi, přírodními katastrofami a postupným chátráním. Není už proto vhodným místem pro věčný život. Kdo chce dobrý věčný život, musí hledat nějaký jiný svět. A Pán Ježíš se proto narodil a proto posvětil vody Jordánu, aby o něm vydal svědectví. Bůh Otec má už teď pro nás stvořený a připravený jiný svět. Dobrý, který je často přirovnáván ke svatební hostině spasených lidí s Bohem. Sbližme se s Bohem. Připodobněme se Mu, jak nás učil Pán Ježíš a jak nás k tomu vede Duch Svatý. Je to naše investice do budoucnosti, až tento svět vezme za své. Chtějme lepší svět!
Stylita
Z denní liturgie
Doba vánoční (liturgie.cz)

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Těšte, těšte můj národ - praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: "Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší …More
Z denní liturgie
Doba vánoční (liturgie.cz)

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Těšte, těšte můj národ - praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: "Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu! Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná: Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa." Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni (svůj hlas) a neboj se; řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!" Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.
Iz 40,1-5.9-11

Žalm:
Veleb, duše má, Hospodina!

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!
Velebností a vznešeností ses oděl,
světlem se halíš jak pláštěm.
Napjals nebesa jak stanovou plachtu,
nad vodami jsi zbudoval své síně.

Z mraků si děláš svůj vůz,
kráčíš na perutích větru.
Větry si volíš za své posly,
za své služebníky plameny ohně.

Jak četná jsou tvá díla, Hospodine!
Všechno jsi moudře učinil,
země je plná tvého tvorstva.
Zde moře mohutné a široširé,
v něm nespočetné hemžení
živočichů drobných i velkých.

Všichni čekají od tebe,
že jim dáš obživu v pravý čas.
Ty jim dáváš, a oni sbírají,
otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.

Děsí se, když skryješ svou tvář,
hynou, když vezmeš jim život,
a vracejí se do svého prachu.
Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni,
a obnovuješ tvář země.
Zl 104

2. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Titovi.
Projevila se Boží dobrota, která přináší spásu všem lidem. Vede nás k tomu, abychom se odřekli bezbožného života i světských žádostí a žili v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně a přitom očekávali v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše. On vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků. Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem; ne (snad proto), že my jsme vykonali něco dobrého, ale ze svého milosrdenství nás spasil v koupeli znovuzrození a obnovení Duchem Svatým. Toho na nás vylil v hojnosti skrze našeho spasitele Ježíše Krista, abychom - ospravedlněni jeho milostí - dostali jako dědictví vytoužený věčný život.
Tit 2,11-14;3,4-7

Evangelium:
Lk 3,15-16.21-22