Stylita
1456
Stylita
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_06.htm

1. čtení:
Čtení z první knihy Makabejské.
Když král Antioch procházel severní provincie, slyšel, že v Elymaidě v Persii je město proslulé bohatstvím, stříbrem a zlatem. Je v něm velmi bohatý chrám, obdarovaný zlatou zbrojí, pancíři a štíty, které tam zanechal syn Filipův Alexandr, Makedoňan, který první vládl Řekům. (Antioch) šel a hledal, …More
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_06.htm

1. čtení:
Čtení z první knihy Makabejské.
Když král Antioch procházel severní provincie, slyšel, že v Elymaidě v Persii je město proslulé bohatstvím, stříbrem a zlatem. Je v něm velmi bohatý chrám, obdarovaný zlatou zbrojí, pancíři a štíty, které tam zanechal syn Filipův Alexandr, Makedoňan, který první vládl Řekům. (Antioch) šel a hledal, jak by se zmocnil města a vyloupil ho, ale nepodařilo se mu to, poněvadž se obyvatelé města o tom doslechli a utkali se s ním v bitvě. On utekl, odtáhl odtamtud s velkým zklamáním a vrátil se do Babylónie. Tu přišel kdosi a ještě v Persii mu oznámil, že vojsko, které táhlo do Judska, bylo poraženo. A že Lysias, který vytáhl v čele velkého vojska, musel uprchnout před Židy. Ti se obohatili zbraněmi, lidmi a velkou válečnou kořistí, kterou pobrali poraženému vojsku. Strhli ohavnost, kterou on v Jeruzalémě vystavěl, a jak to bylo dříve, vysokými hradbami obehnali svatyni i jeho město Betsuru. Když král uslyšel tuto zprávu, ulekl se otřesen do hloubi, padl na lůžko a onemocněl zlostí, že se mu nesplnilo jeho přání. Byl tam mnoho dní v těžké trudnomyslnosti, která se stále vracela, takže se říkalo, že umírá. Zavolal všechny své přátele a řekl jim: „Spánek se od mých očí vzdálil, trudnomyslnost mi svírá srdce, a proto si říkám: Do jaké tísně jsem se dostal, v jak velké bouři to jsem! Jak jsem byl ctěný a milovaný ve své moci! Nyní si však vzpomínám na zlo, které jsem způsobil v Jeruzalémě, kde jsem pobral všechny stříbrné a zlaté nádoby a bezdůvodně jsem dal utratit obyvatele Judska. Poznávám, že proto mě stihlo toto neštěstí. Hle, hynu zármutkem v cizí zemi!“
1Mak 6,1-13

Žalm:
Rozjásám se nad tvou pomocí, Hospodine!

Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce,
chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.
V tobě se chci radovat a jásat,
opěvovat tvé jméno, Svrchovaný.

Protože se moji nepřátelé stáhli,
zhroutili se a zanikli před tvou tváří.
Obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel,
navždy jsi vyhladil jejich jméno.

Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali,
noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili,
neboť nebude navěky zapomenut chudák,
naděje ubohých nezajde navždy!
Zl 9

Evangelium:
Lk 20,27-40