Clicks217
apredsasatoci

Dvojí původ (konfrontujme sa!)

Neboť je psáno: „Čteme tam, že Abraham měl dva syny, jednoho z otrokyně a druhého ze ženy svobodné. Ten z otrokyně se narodil jen z vůle člověka, ten ze svobodné podle zaslíbení“. (Galatským 4,22–23)

Abraham měl dva syny. Izmael a Izák byli nesporně praví Abrahamovi synové. Navzdory tomu jen jeden z nich zdědil zaslíbené požehnání, zatímco ten druhý se stal zámožným mužem světa. Jak blízko ti dva stáli vedle sebe! Narodili se v tom samém prostředí, nazývali toho samého patriarchu „otcem“ a zdržovali se s ním v tomtéž táboře. Přesto stál Izmael mimo smlouvy, zatímco Izák byl dědicem zaslíbení. Jak málo záleží na krvi a na narození!
Ještě pozoruhodnější příklad než tento se přihodil o něco později: Ezau a Jákob se narodili z té samé matky jako dvojčata a přece: „Neboť je psáno: ‚Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl‘“ (Ř 9,13). Jeden byl bohabojný a druhý bezbožný. Tak blízko mohou dva stát, a přitom být přece tak velmi vzdáleni! Skutečně, nejen „…budou dva na jednom loži, jeden bude přijat a druhý zanechán“ (Lk 17,34) – ale dva přijdou v tom samém okamžiku na svět a navzdory tomu jeden bude mít svůj dědický podíl u Boha a druhý prodá svoje prvorozenství za trochu čočky. Dokonce můžeme patřit k tomu samému sboru, být v té samé vodě pokřtěni, sedět u stejného stolu Večeře Páně, zpívat ten samý žalm a říkat tu samou modlitbu, a přesto můžeme mít dvojí původ, který je tak protichůdný jako potomci ženy a potomci hada.
Pavel vysvětluje: Dva Abrahamovi synové jsou předobrazem dvou druhů lidí, kteří se zdají být velmi podobní a přece se od sebe liší. Jsou rozdílní svým původem. Oba byli synové Abrahama. Avšak Izmael, Hagařino dítě, byl Abrahamův potomek za běžných podmínek: narodil se z těla. Izák, syn Sáry, se nenarodil přirozeně, protože jeho otci už bylo sto let a tělo jeho matky již bylo neplodné. Byl dán rodičům od Hospodina a narozen podle zaslíbení skrze víru. To je závažný rozdíl: odlišuje pravé Boží dítě od toho, které je takové jen podle jména. Základem tohoto rozdílu je zaslíbení. Moc, která plní zaslíbení, tento rozdíl vytváří a udržuje. Proto je víra v zaslíbení, které je naším dědičným podílem i naší zkouškou a naším zkušebním kamenem.
Ihned se podrobme zkoušce. Ptejme se, zda na nás působila moc, která plní zaslíbení. Dovol mi položit ti několik otázek. Jak ses obrátil? Stalo se to samo, přímluvou od lidí, lidským vzplanutím mysli? Anebo se to stalo působením Božího Ducha? Tvrdíš, že jsi znovuzrozený? Odkud přišel tento nový rod? Přišel od Boha jako důsledek Jeho věčného rozhodnutí a Jeho zaslíbení? Anebo pochází z tebe samotného? Byla to tvoje stará přirozenost, která se pokoušela polepšit a vypracovat se do nejlepší podoby? Pokud je tomu tak, pak jsi Izmael! Anebo tě navštívil Duch Boží, když jsi byl duchovně mrtvý a On tě svojí mocí skrze víru znovuzrodil a vlil do tebe nový život z nebe? Pokud je to takto, pak jsi Izák! Všechno závisí na původu tvého duchovního života, na zdroji, ze kterého pochází tento život. Pokud jsi začal tělem, budeš tělem pokračovat a „smýšlení těla znamená smrt“ (Ř 8,6).
Četl jsi, že: „Co se narodilo z těla, je tělo?“ Zanedlouho tělo zemře a ty budeš sklízet z jeho zahynutí. Jen to, „co se narodilo z Ducha, je duch“ (J 3,6). Duch však bude žít a z něj budeš čerpat věčný život. Ať vyznáváš, že jsi nábožný, anebo ne, prosím tě, polož si otázku: „Jsem znovuzrozený z moci Božího Ducha?“
Je život, který je v tobě, výsledkem kvasu tvých vlastních přirozených přání? Anebo je to nový rod, který ti byl dán, vtělený, vštěpený shora? Je tvůj duchovní život nebeským stvořením? Jsi nově stvořený v Kristu Ježíši? Jsi znovuzrozený Boží mocí?
Náboženství není nic jiného než tělesnost s tenkým pozlátkem toho, co se považuje za milost. Hříšníci se vyleštili, očistili největší rez a špínu a teď si myslí, že se jejich stará přirozenost stala novou. Toto vylepšení a vyčištění starého člověka je vskutku dobré, ale nepostačí k tomu, co je nutné. Můžete Izmaelovu tvář i ruce umývat jakkoliv chcete, ale nemůžete z něho udělat Izáka. Můžete zlepšit charakter, a čím víc to děláte, tím je to lepší pro současnost, nemůžete jej však pozdvihnout k milosti. Právě v prameni spočívá rozdíl mezi řekami. Jeden vyvěrá z bahna padlého lidstva a druhý vychází z Božího trůnu.
Nezapomeňte, že náš Pán řekl: „Musíte se narodit znovu“ (J 3,7). Dokud nejste znovuzrozeni shora, ani chození do kostelů a modliteben nemá žádnou cenu. Vaše modlitby a vaše slzy, vaše čtení Bible a všechno, co vychází jen z vašeho vlastního „Já“ může vést jen k vašemu „Já“. Síla tělesnosti vystoupá jen tak vysoko jako její pramen, ale ne výše. To, co bylo započato lidským úsilím, dosáhne jen lidské hranice. Nemůže dosáhnout Božího charakteru. Bylo vaše znovuzrození tělesné úsilí, nebo dané shora? Pochází z vůle člověka – nebo z vůle Boží? Od vaší odpovědi na tuto otázku bude mnohé záviset.
Mezi původem Božího dítěte a křesťanem jen podle jména je závažný rozdíl. Izák se narodil podle zaslíbení, Izmael nepocházel ze zaslíbení, ale z vůle člověka. Kde postačí síla přirozenosti, charakteru, tam nemá místo zaslíbení. Ale kde lidské možnosti skončily, tam nastupuje slovo Pána. Bůh řekl, že Abraham bude mít syna ze Sáry. Abraham tomu uvěřil a radoval se z toho. Izák se narodil jako důsledek Božího zaslíbení Boží mocí. Nebylo by Izáka, kdyby nebylo žádného zaslíbení. Nebylo by žádného opravdového věřícího bez toho, že by nebylo zaslíbení milosti – a milosti zaslíbení.
Milý čtenáři, dovol mi zeptat se na tvoje spasení. Jsi zachráněný tím, co jsi udělal? Je tvoje náboženství produktem tvého úsilí? Cítíš se být naplněn vším, co je potřebné k tvojí záchraně? Myslíš, že se nalézáš v bezpečném a šťastném stavu na základě svého charakteru a mravní zdatnosti? Potom bojuješ Izmaelovým způsobem a neobdržíš dědictví; protože žádné dědictví není podle těla, ale podle zaslíbení.
Když ale říkáš: „Moje naděje spočívá jen v Božím zaslíbení. V osobě svého syna Ježíše postavil Bůh před oči toto zaslíbení každému hříšníkovi, který v Něho věří; věřím v Něho, proto doufám a věřím, že Pán své zaslíbení naplní a požehná mi. Očekávám, že budu spasen ne svým vlastním úsilím, ale milostivým darem Boží přízně. Moje naděje se zakládá jedině na svobodné a nezasloužené Boží lásce k hříšným lidem, která Ho pohnula dát svého Syna Ježíše Krista, aby odňal hříchy a přinesl věčnou spravedlnost těm, kteří si ji nezasloužili!“ – tak to je jiná řeč než řeč Izmaelitů, kteří říkají: „Naším otcem je Abram!“ Naučil ses mluvit tak, jako mluví Izák. Ten rozdíl se může zdát malý, ale ve skutečnosti je velký. Otrokyně Hagar je úplně jiná než Sára, kněžna. Pro jednu neexistuje žádné zaslíbení smlouvy, pro druhou platí zaslíbení navěky. Vykoupení skrze skutky je jedna věc, vykoupení skrze milost druhá. Vykoupení lidskou silou je velmi vzdálené od vykoupení Boží mocí a snaha o vykoupení svým vlastním rozhodnutím je protikladem k vykoupení Božím zaslíbením.
Zkoušej se touto otázkou a zkoumej, ke které rodině patříš. Pocházíš z Izmaela, nebo z Izáka? Když zjistíš, že jsi jako Izák, narozený podle zaslíbení, uvědom si, že máš být dítětem radosti. Mysli na to, že tvoje jméno je „Smíšek“, to je význam hebrejského jména Izák. Dbej na to, aby ses radoval nevýslovnou a slavnou radostí. Tvoje nové narození je něco zázračného. Když se jak Abraham, tak i Sára při myšlence na Izáka smáli, můžeš to samé dělat ve vztahu k sobě. Byly doby, kdy se mi chtělo o samotě a s myšlenkou na Boží milost vůči mně, nejnehodnějšímu ze všech Jeho tvorů, současně plakat i smát radostí nad tím, že na mne Pán vůbec v lásce a dobrotě pohlédl. Ano, každé Boží dítě zcela jistě ve své duši pocítilo dílo této Izákovy přirozenosti, které naše ústa plní radostí, protože Pán Ježíš s námi učinil velké věci.
Jaký rozdíl mezi dvěma semeny – a to od jejich úplného počátku! Izmael pochází z lidí a z jejich touhy. Izák pochází z Božího zaslíbení. Izmael je dítě Abrahamova těla. Izák je též Abrahamovo dítě, ale předchází ho Boží moc a tělesná slabost jeho rodičů potvrzuje, že je od Pána, dar podle zaslíbení. Pravá víra je bezesporu skutkem člověka, který věří. Pravé pokání je skutek člověka, který se kaje. Přesto víra i pokání mohou být právem označovány jako Boží dílo právě tak, jako Izák je syn Abrahama a Sáry, ale ještě více je Božím darem. Hospodin, náš Bůh, který nám přikazuje věřit, nás k tomu též uschopňuje. Veškeré naše konání, které je Bohu příjemné, v nás působí On sám. Ano, dokonce i vůle takto jednat je z Jeho působení. Každá víra, která nevychází bytostně ze srdce člověka, nestojí za nic. Musí být bezpochyby dílem Ducha Svatého, který v něm přebývá.
Ó, příteli, jakmile to, co máš v sobě, je tělesné a jen přirozené, tak tě to nezachrání! Dílo v tobě musí být nadpřirozené, musí pocházet od Boha, jinak nedosáhne zaslíbené požehnání smlouvy. Život milosti bude tvým vlastním životem, právě tak jako Izák byl opravdovým Abrahamovým dítětem; dokonce ještě víc, bude od Boha. Protože spása je jen od Pána. Musíme být narození shora. O všech svých vnitřních pocitech a rozhodnutích musíme být schopni říci: „Pane, Ty jsi v nás způsobil všechny naše skutky.“