Clicks1K
Libor Halik
2

Blah. Emmerichová prorokovala: Budou zahnáni všichni špatní biskupové

Str.110. Tam jsem spatřila zase jiný obraz. Spatřila jsem nad chrámem svatou Pannu a kolem ní apoštoly a biskupy. Dole jsem spatřila veliká procesí a slavnosti. Vidělа jsem, že byli zahnáni všichni špatní biskupové, kteří se domnívali, že dokážou něco sami od sebe, a kteří ke své práci nepřijímali sílu Kristovu z nádob Církve a svých svatých předchůdců. Místo nich byli přijati jiní. Viděla jsem, že shůry přicházela veliká požehnání a mnoho změn. Také jsem viděla papeže, který to všechno zařídil. Viděla jsem, jak se povznesli muži zcela chudí, prostí a také mladí. Mnozí staří duchovní, kteří sloužili špatným biskupům a tak ztratili Církev z očí, přicházeli o berlích jako chromí а polámaní dnou, přiváděni od dvou vůdců, a docházeli usmíření."

Str.111. Jindy podotkla ještě toto: „Viděla jsem chrám svatého Petra, který byl zbořen až na kůr a hlavní oltář. Do kostela sestoupil Michael, opásán a ozbrojen, a svým mečem bránil mnohým pastýřům, kteří se tam drali. Zahnal je do tmavého kouta a tam pak dřepěli a dívali se na sebe.
Ta část kostela, která byla zbourána byla za chviličku zase vyplněna lehkým pletivem, že se bohoslužby mohly konat bez nesnází. Zatím pak kněží i světské osoby z celého světa stavěli zvenčí kamenné zdi, neboť pevnými základy nemohli ničitelé otřást.“

Posolstvo z Azusa Street pre dnešné dni, prorokované pred 100 rokmi (nepoznám meno autora). V posledných dňoch Veľké Letnické Charizmatické) Hnutie postihnú nasledujúce tri veci:
1. Prehnaný dôraz na moc namiesto spravodlivosti;
2. Prehnaný dôraz na chvály, “uctievanie” Boha – ku ktorému sa nemodlia;
3. Prehnaný dôraz na dary Ducha, namiesto dôrazu na Panstvo Ježiša;

…proroctvo vyrieknuté pred 100 rokmi na 312 Azusa Street, Los Angeles, California
_____________________________________________________________________
Dnes vidíme naplnenie tohto proroctva po celom svete.

www.zjavenie.sk/proroctvo-azusa-street/

Blahoslavená K. Emmerichová: Nejvzáсnějším bude sjednocení Církve. Biskupové a pastýři se usmíří a sekty poznají Církev ze zázračného vítězství. Nový papež odvrhne mnoho biskupů a pastýřů, protože jsou špatní.

Str.106-108. Po těchto obrazech, které se vznášely mezi nebem a zemí, spatřila opět účinek tohoto díla na zemi.
Dále vypravovala: „Když byl boj na zemi dobojován, chrám i anděl zběleli a zaskvěli se. Anděl zmizel. Také kříž zmizel a na jeho místě stála na chrámě veliká skvoucí Paní a rozprostřela přes něj svůj zlatý blýskоtаvý p1ášť. Při službách Božích bylo vidět, jak se druh s druhem smiřuje a před ním se pokořuje. Vidělа jsem, jak biskupové, a pastýři přicházejí k sobě a vyměňují si knihy, a sekty poznaly Církev ze zázračného vítězství a ze světel zjevení, která, jak na vlastní oči viděly, na ni zářila.
Vidouc toto sjednocení, pocítila jsem hluboce b1ízkost Božího království. Pozorovala jsem v celé přírodě jas a vyšší život a ve všech lidech vyšší pohnutí jako v dobách krátce před narozením Kristovým, a cítila jsem blízkost Božího království tak, že jsem byla nucena běžet mu vstříc a vítat je jásotem.
Tak jsem viděla i přicházení Mariino které jsem cítila už v jejích nejranějších předcích. Vidělа jsem, jak se kmen jejích předků zušlechťoval pro tento jediný květ a pro žádný jiný. Viděla jsem ji přicházet a nevypovím jak.
A právě tak jsem pociťovala, jak se stále více blíží Boží království. Viděla jsem, jak se přibližuje touhou mnoha pokorných, milujících, věřících křesťaпů; touha je přitahovala.
Str106. Viděla jsem jak na zemi pastýři pásli stáda zářících beránků a že všichni ti pastýři byli pastýři toho, jenž sám jsa Beránek, dal svou krev za nás; i byla v lidech láska a síla Boží opravdu bez konce.
Ale viděla jsem pastýře, které jsem znala a byli mi blízcí, kteří však nic z toho netušili. Toužebně jsem si přála probudit je ze spánku (L: tj. ti z doby jejího života r.1820 byli spící, nechápající).
Opravdu jsem se pak zaradovala, že Církev je mou matkou, a z dětských let se mi vynořila vzpomínka na našeho kantora, který říkával: Kdo nemá Církev za matku, ten nemá Boha za otce."
„V kostele, který po přestálém boji všecek zazářil sluncem, jsem pak spatřila velikou slavnost. Viděla jsem do něho vcházet mnoho procesí. Viděla jsem nového papeže, velmi vážného a přísného, který před touto slavností odvrhl mnoho biskupů a pastýřů, protože byli špatní. Viděla jsem, že tuto slavnost s nimi v kostele slavili zvláště svatí apoštolové. I spatřila jsem, že je blízko vyplnění prosby: Přijď království tvé! Str.107. Pak se mi zdálo, že vidím, jak shůry sestupují na zem skvoucí nebeské zahrady a jak se na zemi spojují s místy, na kterých byl rozdělán oheň; a jak dole všecko zaplavují prvotním světlem. Nepřátelé, kteří uprchli z boje, nebyli pronásledováni, ale odloučili se. Pak jsem viděla blýštící se ulice Božího města, samý skvoucí palác, samou zářící zahradu, v nichž se pohybují nesčetné zástupy svatých, chválíce Boha a působíce na Církev. V nebeském Jeruzalémě není chrám. Chrámem je Kristus sám. Nad městem Božím trůní Maria a nad ní Kristus a Nejsvětější Trojice. Z ní padá na Marii jakoby světelná rosa, která se od ní rozprašuje na celé město Boží. Pod městem Božím jsem viděla chrám svatého Petra, i plesala jsem, že přes všechnu nedbalost lidí přece stále ještě prijímá shůry pravé světlo. Viděla jsem cesty vedoucí do nebeského Jeruzaléma a viděla jsem svaté pastýře, kteří tam vedli dokonalé duše ze svých stád. Ale na těchto cestách nebylo priliš plno.“
Str.121-122: Teď zase všechno vzkvétalo.
Viděla jsem nového přísného papeže a jak se černá propast stále více úží, až posléze byla už jen tak velká, že konev ji by zakryla. Posléze jsem spatřila ještě tři zástupy nebo obce, které se spojovaly se světlem. Мěly mezi sebou dobré, osvícené lidi a vstoupily do Církve.
Str.122: Ted' bylo všechno obnoveno.

Z knihy Jaroslav Durych – Svaté kněžství podle vidění ctihodné Anny Kateřiny Emmerichové, Matice cyrilometodějská 2003, Nihil Obstat a Imprimatur 17.11.1939, str.96-125. (3. října 2004 byla papežem Janem Pavlem II. blahořečena.)
Anna Kateřina Emmerichová (1774-1824), jejíž vidění postupovala podle pořadu církevního roku, měla tato vidění hlavně na svátek sv. apoštola Jana, který napsal knihu Zjevení čili Apokalypsu, a ve dnech následujících.

Ábel pravoslavný prorok: V Rusku nastoupí svatý car r.2024 po válce

Mnich Ábel (1757- 1841) prorokoval od času Kateřiny Velké přesně o všech ruských carech. Datum intronizace posledního cara, po zavraždění Mikuláše II. r.1918, se dochoval na ikoně, kterou nechal Ábel namalovat. Datum se ale musí přepočítat na náš letopočet a přepočet dává r.2024.

O приходе на престол Царя в 2024 год, по войне. O конце Света: 2780 году
….Пророчество еще при жизни Екатерины II о времени царствования ее сына Павла Петровича сбылось день в день (4 года, 4 месяца и четыре дня).
Летоисчисление приведено от 5035 года. Если вычесть 1796 год - когда взошел на престол Павел I, разница в годах получается - 3239 лет.
Следовательно, нижнее пророчество о приходе на престол Царя благословенного по войне зело престрашней (гражданской): 5263 - 3239 = 2024 год.
Далее - пророчество о конце Света: 6019 - 3239 = 2780 году. (L: ve Zjevení ap. Jana je , že po pádu Antikrista uplyne do příchodu Krista k poslednímu soudu 1000 let. Ale to jsou asi roky dle židovského počítání roků, jak – o židovských rocích platí, co napsal Richard Wurmbrand: Kristus na židovské cestě, Stefanos 2000, str.212, že jsou kratší než 365 dní, tedy 360 dní, čili by to mělo být méně než 1000 našich let.) Что-то очень долго.
Proroctví ruského Nostradama – mnicha Ábela
www.osud.cz/zlovestna-proro…
Také Rusko mělo svůj spravedlivý díl proroků, ale nejpřekvapivějším a pravděpodobně nejslavnějším byl mnich Abel. Podle historických záznamů a archivních dokumentů se všechny jeho předpovědi týkající se ruských carů vyplnily s neskutečnou přesností.
Každý Rus zná Nostradama a jeho proroctví. Přesto ve skutečnosti nebyl tento středověký básník a lékař vykladačem budoucnosti, a jeho tak zvaná „proroctví“ jsou spíše známa díky jejich přehnané popularitě, a nikoliv své skutečné hodnotě. Skutečný věštec, schopný nejen předpovědět budoucnost s udivující jistotou, ale také napsat celé knihy proroctví, žil v Rusku. Tímto mužem byl Vasilij Vasiljev, který se proslavil jako mnich Abel. Jeho ponuré a hrozivé předpovědi předpověděly smrt mnoha ruských panovníků.
Předpovědi pro vůdce jsou zvláštním případem. Od starodávných dob měl každý vládce svého dvorního vizionáře. Takovíto vizionáři byli poptávaní především na východě. Dokonce i zakladatel medicíny Avicenna sestavoval horoskopy a studoval vliv planet na osud lidí.
Také Rusko mělo svůj spravedlivý díl proroků, ale nejpřekvapivějším a pravděpodobně nejslavnějším byl mnich Abel. Podle historických záznamů a archivních dokumentů se všechny jeho předpovědi týkající se ruských carů vyplnily s neskutečnou přesností. Nicméně postava mnicha Abela je obklopena mýty do té míry, že je těžké říct, co je ohledně jeho života pravda, a co ne.
Biografický slovník Brokgauze a Efrona uvádí: „Abel… vizionářský mnich, narozen 1757, rolnického původu. Kvůli svým předpovědím dat a času smrti Kateřiny II a Pavla I, francouzské invaze a shoření Moskvy se opakovaně ocitl ve vězení, a celkově byl vězněn asi 20 let. Na příkaz cara Mikuláše I byl Abel uvězněn v klášteře Spasitele Jefimevski, kde roku 1841 zemřel.“
Tento budoucí prorok se narodil ve vesnici Akulovo v regionu Tula. Žil jako rolník té doby a neprojevoval žádné zvláštní nadání, až do 28 let. Pak ve středním věku Vasilij náhle svoji rodinu opustil a odešel do kláštera Valaam, kde se stal mnichem jménem Adam. Odešel proto, že ho rodiče násilně oženili, zatímco on o ženu nestál a obecně byl považován za nespolečenského člověka (což mu nezabránilo mít s ní tři děti).
Adam žil v klášteře rok a pak požádal o svolení opata žít v cele. Tam se uchýlil k modlitbám a samotě, a rovněž se tam Adamovi dostalo daru proroctví. Ve své knize napsal, že měl vize, jako by ho nějaký hlas povolal do nebes a ukázal mu knihu, která obsahovala mnoho tajemství fyzického světa. Adam četl informace, které souvisely s dynastií Romanovců a Ruskem – až do konce, a pak mu hlas řekl, aby to, co četl, sdělil carovi, přesněji řečeno carevně Kateřině Veliké.
Aby vyplnil vůli neznámých sil, vydal se Adam na cesty po Rusku a přišel do kláštera Mikuláš Babevsky, kde napsal svoji první knihu. V této knize uvedl, že Kateřina bude vládnout celkem 40 let (panovala již čtvrté desetiletí) a že trůn nezdědí její oblíbený vnuk Aleksandr, ale její syn Pavel, atd.
Když to Kateřina zjistila, zuřila a nařídila mnicha chytit, zbavit kněžství a vsadit do pevnosti Petropavlovskaja. Adam byl zbaven kněžství a zatčen. Byl ve vězení až do smrti carevny, která zemřela v předpovězenou dobu.
Pavel I, který opravdu věřil na všemožné nadpřirozené fenomény a proroctví, se začal o prorockého mnicha zajímat. Po Kateřině smrti byl princ Kurakin zplnomocněncem senátu; byl to on, kdo přinesl carovi knihu prorokových předpovědí. V důsledku toho došlo mezi guvernérem Tuly a degradovaným mnichem k rozhovoru.
Nikdo přesně neví, o čem mluvili. Přesto se věří, že Adam Pavlovi řekl čas jeho smrti: „Tvé panování bude krátké. V den Sofronia (den na památku svatého) budeš v ložnici uškrcen lumpy, které si hřeješ na svých prsou. Existuje také legenda, že mnich údajně carovi odhalil celou budoucnost jeho potomků a Ruska. (L: to není legenda, ale skutečnost)
Nicméně s největší pravděpodobností je to jen krásný mýtus. Pokud mnich předpověděl Pavlovu smrt, je nepravděpodobné, že ten by pak 14. prosince 1796 vydal příkaz, aby byl Adamovi opět navrácen kněžský statut.
Po druhém klášterním slibu dostal Vasilij Vasiljev jméno, kterým se proslavil jako nejzlověstnější a nejpřesnější prorok v Rusku – Abel. Pak se mnich vydal na cesty. Nejdříve žil v Petrohradu, pak v Moskvě, kde jistou dobu předpovídal budoucnost za peníze, a pak se krátce vrátil do Valaam, kde napsal svoji druhou knihu.
V tomto pojednání předpověděl smrt cara Pavla. Pak svůj výtvor ukázal faráři. Ten se zděsil a poslal knihu do Petrohradu metropolitovi Ambrosovi. Ambros dal knihu zainteresovaným stranám a ty ji předali do rukou Pavla. V knize byla uvedena nejen smrt cara s podrobným popisem a časem, ale také tam stálo, že tato smrt bude trestem za nesplněný slib postavit kostel a věnovat ho archandělovi Michaelovi.
Pavel se proti takové nevděčnosti ohradil a nařídil vsadit Abela do stejné pevnosti, odkud ho pustil. Abel strávil ve vězení stejnou dobu, jako předtím, tedy deset měsíců a deset dní, přesně do doby, než se jeho předpověď vyplnila. Věří se, že Pavel, ačkoliv byl na mnicha naštvaný, nařídil sepsat všechna jeho proroctví o Romanovcích a zamknout je do truhly, která mohla být otevřena teprve až po sto letech po dni smrti cara.
Předpověď se vyplnila. Alexandr nařídil, aby k němu prorok přijel do Petrohradu, a dokonce mu poslal peníze na cestu a pas. Nicméně opat Hilarion, který s uvězněným mnichem špatně zacházel, se bál královské nemilosti a nechtěl ho propustit. Teprve poté, co zaslechl předpověď své smrti a smrti všech mnichů v klášteře, vyděsil se a nechal Abela jít. Nebylo to nic platné a proroctví mnicha se vyplnilo – Hilariona a většinu mnichů zabila podivná nemoc.
Abel přišel do Petrohradu a měl rozmluvu s princem Golicinem. Nikdo neví, co mu řekl, ale Golicin spěšně poslal Abela na pouť do svatých míst a bránil mu setkat se s carem seč mohl. Navíc byl vydán dekret, který mnichu Abelovi zakazoval sdělovat svá proroctví veřejně. Při neuposlechnutí by se dostal do vězení.
Dlouhou dobu Abel žádné předpovědi nečinil, pouze cestoval na svatá místa a dopisoval si se šlechtičnami a šlechtici, kteří neztratili naději, že od něj dostanou nějaké cenné proroctví.
Nicméně během života v klášteře Serpuchov Vysocki Abel napsal další knihu, „Život a utrpení otce a mnicha Abela“, kde naznačil svoji svatost. Tato kniha obsahovala mnoho komplikovaných a zastřených mystických nákresů, popisů stvoření světa a podrobný příběh jeho života, setkání s cary, vize a cesty.
Aleksandr I byl o nových předpovědích Abela, které mluvily o carově smrti, samozřejmě zpraven, ale car nepřistoupil k žádnému potrestání. Možná proto, že podobné proroctví dostal od svatého Serafima ze Sarova. Obě „předpovědi“ se, jak víte, naplnily.
Abel mohl nadále pokračovat v prorokování, což dělal. Tentokrát veřejně mluvil o osudu nového cara Mikuláše I. Mnich si pamatoval svoji hořkou zkušenost a poté, co jeho proroctví začala kolovat Moskvou a Petrohradem, z kláštera zmizel a utekl.
Nicméně Mikuláš I nerozuměl vtipům a proroků se nebál. Abel byl rychle chycen ve své rodné vsi, kam se vrátil po mnoha letech, a vsazen do vězení v klášteře Suzdal spasitele Jefimjevského.
Odtud nebyl Abel nikdy propuštěn. Tento úžasný člověk je pohřben za oltářem klášterní kaple sv. Mikuláše. Ani jedna z jeho knih se nedochovala. Zmínky o jeho proroctvích uložených v truhle, kterou zdědil Mikuláš II, zmizely také. Všechna proroctví „ruského Nostradama“ jsou známa pouze z dopisů a dokumentů, z útržků a nepřesných citací.
Dochovalo se pouze pár podrobností o nejděsivější knize, kterou Abel napsal – knize o příchodu Antikrista. Mnich údajně přesně zmínil datum soudného dne. Ale kde je tato kniha nyní, a kdo ji četl, zůstává neznámým. Možná je to tak lepší – máme o našem světě dost černých a děsivých proroctví.

Rusko spolu s dalšími národy zajme Cařihrad i Jeruzalém. Až na chrámu sv. Sofie v Cařihradu zazáří pravoslavný kříž, pak Rusko rozkvete jako lilie nebeská. Sv.Serafím vstane z mrtvých až téměř všichni biskupové v Rusku budou bezbožní, tyto car sesadí, potrestá a nechá vysvětit nové věřící biskupy
http://www.rusprav.org/Prophecies/StormIsComing.html

Veřejná doména
pehol and one more user like this.
pehol likes this.
Mates5485 likes this.