Clicks167
Stylita
32

Boží slovo na den 20.11. A.D. 2019

Ježíš byl blízko Jeruzaléma a (lidé) mysleli, že se Boží království musí ihned objevit; pověděl jim (toto) podobenství. „Jeden urozený člověk odcházel do daleké země, aby převzal královskou důstojnost a pak aby se vrátil. Zavolal si deset svých služebníků, svěřil jim deset hřiven a řekl jim: `Hospodařte s nimi, dokud se nevrátím.' Ale jeho občané ho nenáviděli; poslali proto za ním poselstvo se vzkazem: `Nechceme toho člověka za krále!' On se však vrátil s královskou hodností a nařídil předvolat k sobě ty služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vyzískal. Přišel první a řekl: `Pane, tvoje hřivna vyzískala deset hřiven.' Řekl mu: `Správně, dobrý služebníku! Že jsi byl věrný v maličkosti, budeš mít pod mocí deset měst.' Přišel druhý a řekl: `Pane, tvoje hřivna vynesla pět hřiven.' Odpověděl mu: `A ty budeš mít pod sebou pět měst.' Další přišel a řekl: `Pane, tady je tvoje hřivna; měl jsem ji uloženou v šátku. Bál jsem se tě, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, sklízíš, co jsi nezasel.' On mu na to řekl: `Špatný služebníku! Z tvých vlastních slov tě budu soudit. Věděl jsi, že jsem přísný člověk: beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel? Proč jsi tedy neuložil moje peníze do směnárny? A já, až bych přišel, vyzvedl bych je i s úrokem.' Těm, kdo stáli okolo, řekl: `Vezměte mu tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven!' Namítli mu: `Pane, ten má už deset hřiven.' `Říkám vám: Každému, kdo má, bude dáno, kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Ale ty moje nepřátele, kteří mě nechtěli za svého krále, přiveďte sem a přede mnou je pobijte!'„ Po těch řečech šel dál, vzhůru do Jeruzaléma.
Lk 19,11-28
Joske nebo Thea mají mnoho společného... :)

Ale k věci. Je to prosté: annina.signaly.cz/0711/buh-prisny-ucet…

Viz. závěr textu: ....Jeho milovaný Syn je tou jedinou hřivnou, kterou neuložil do šátku, aby byla v bezpečí, nýbrž riskoval a vydal ji… do rukou nás směnárníků, kteří vůbec neumíme přinést adekvátní úroky…

Královský majestát není v pobíjení odpůrců. To by si Joske měl tak trochu …More
Joske nebo Thea mají mnoho společného... :)

Ale k věci. Je to prosté: annina.signaly.cz/0711/buh-prisny-ucet…

Viz. závěr textu: ....Jeho milovaný Syn je tou jedinou hřivnou, kterou neuložil do šátku, aby byla v bezpečí, nýbrž riskoval a vydal ji… do rukou nás směnárníků, kteří vůbec neumíme přinést adekvátní úroky…

Královský majestát není v pobíjení odpůrců. To by si Joske měl tak trochu připomenout v kontextu celého evangelia. Přechytračit může člověk druhé, ale nikoli Boha, byť by citoval i Boží slovo....
Joske
V prvním příběhu jsme byli slepým žebrákem, v druhém malým Zacheem. Oba příběhy spojuje naše touha být vidoucími. Toužíme být uzdraveni, abychom viděli nejen očima (slepý žebrák), ale i srdcem (Zacheus). Druhý příběh nás poučil, že Ježíšova přítomnost v našem domě nás proměňuje. Vidíme srdcem a nejsme k bližním lhostejní.
Příběh, který před nás dnes Ježíš předkládá, předpokládá schopnost vidět …More
V prvním příběhu jsme byli slepým žebrákem, v druhém malým Zacheem. Oba příběhy spojuje naše touha být vidoucími. Toužíme být uzdraveni, abychom viděli nejen očima (slepý žebrák), ale i srdcem (Zacheus). Druhý příběh nás poučil, že Ježíšova přítomnost v našem domě nás proměňuje. Vidíme srdcem a nejsme k bližním lhostejní.
Příběh, který před nás dnes Ježíš předkládá, předpokládá schopnost vidět srdcem. Jinak by se slyšení nemohlo proměnit ve skutky z víry. Ježíš sám sebe představuje jako krále, který se po svém návratu chopí vlády. Podobenství o hřivnách je všeobecně známo, dnes se ale budeme věnovat Ježíšovu výroku o osudu nepřátel, kteří Ježíše Krále odmítli.
„Ale ty moje nepřátele, kteří mě nechtěli za svého krále, přiveďte sem a přede mnou je pobijte!"
Taková řeč v ústech Pána Ježíše jistě zaskočí všechny duchovní slepce, kteří si ve svých představách vykreslili Ježíše jako jednoho z nás. Jako obyčejného člověka, kterému láska k lidem poutá ruce. Upozorňuji vás, že právě tito duchovní slepci odmítají přiznat Ježíši jeho královský majestát.
Strážce and one more user like this.
Strážce likes this.
Theodorá-Máriá likes this.
Joske likes this.
Stylita
Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_03.htm

1. čtení:
Čtení z druhé knihy Makabejské.
Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Nadmíru je hodná obdivu a slavné památky jejich matka: v jediném dni viděla hynout sedm synů, ale snášela to statečně, protože důvěřovala v Boha. …More
Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_03.htm

1. čtení:
Čtení z druhé knihy Makabejské.
Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Nadmíru je hodná obdivu a slavné památky jejich matka: v jediném dni viděla hynout sedm synů, ale snášela to statečně, protože důvěřovala v Boha. Plná ušlechtilosti povzbuzovala každého z nich rodnou řečí a ženskou povahu zocelila mužským smýšlením. Řekla jim: „Nevím, jak jste se objevili v mém lůně, neobdařila jsem vás duchem a životem, neuspořádala jsem údy nikoho z vás. Proto Stvořitel vesmíru, který utváří vznik člověka, který dává původ všem bytostem, vám znovu ve svém milosrdenství dá ducha a život, když o sebe nebudete dbát z lásky k jeho zákonům.“ Antioch v domnění, že jím (matka) opovrhuje, a s podezřením, že ho tupí, přemlouval zbylého nejmladšího syna nejen slovy, ale i přísahou se zavázal, že ho učiní bohatým a šťastným, když odpadne od otcovských zákonů, ano že ho udělá svým přítelem a svěří mu vysoký úřad. Když tomu jinoch nevěnoval pozornost, dal král zavolat matku a domlouval jí, aby se stala jinochovi rádkyní k záchraně. Po mnohých domluvách souhlasila, že svého syna přemluví. Naklonila se k němu a na výsměch krutému tyranu takto promluvila rodnou řečí: „Synu, smiluj se nade mnou! Devět měsíců jsem tě nosila v lůně, po tři roky jsem tě kojila, starala jsem se o tvé vychování a výživu až do tvého nynějšího věku. Prosím tě, synu, pohleď na nebe a na zem, podívej se na vše, co je na nich! Věz, že Bůh to neudělal z věcí, které byly před tím. I lidský rod má stejný původ. Neboj se tohoto kata, buď hoden svých bratří a přijmi smrt, ať tě znovu naleznu s tvými bratry v čas milosrdenství.“ Sotva domluvila, jinoch pravil: „Na co čekáte? Neposlechnu rozkazu krále, poslouchám rozkazu Zákona, který byl dán Mojžíšem našim otcům. Ale ty, který sis na Židy vymyslel kdejaké soužení, neujdeš rukám Božím!“
2Mak 7,1.20-31

Žalm:
Až procitnu, nasytím se pohledem na tebe, Hospodine!

Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost,
všimni si mého nářku,
popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!

Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách,
nezakolísaly mé nohy.
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože,
popřej mi sluchu, slyš mé slovo!

Opatruj mě jako zřítelnici oka,
do stínu svých perutí mě ukryj.
Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář,
až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
Zl 17

Evangelium:
Lk 19,11-28

Církevní kalendář:
sv. Felix z Valois
Narodil se 9. 4. 1127 do hraběcí rodiny ve Valois (25 km severně od Meaux) ve Francii. Byl pravnukem francouzského krále Jindřicha. Otec Rudolf byl hrabětem z rodu Kapetovců. Felix od dětství projevoval milosrdnou lásku k chudým a nešťastným. V době dospívání začal toužit po hlubším duchovním životě. Později proto přenechal hraběcí titul (právo prvorozeného) mladšímu bratrovi, přijal svátost kněžství a po nějaké době odešel z kláštera, aby žil jako poustevník v odlehlém kraji, necelých 30 km SV od Meaux. Zde žil zbožným a odříkavým životem a jeho druhem se stal Jan z Mathy (pam. 17.12).
Jejich společné hledání vůle Boží vyústilo v rozhodnutí založit nový řeholní řád se zaměřením na vykupování křesťanských zajatců z rukou pohanů a jejich spásu. K tomuto rozhodnutí se traduje legenda, podle které měli vidění jelena, jenž měl mezi parohy kříž s příčným modrým břevnem na svislém červeném. Jan prý byl již v primičním vidění připravován na cestu, pro kterou se nyní společně rozhodli a kvůli které se vydali nejprve za pařížským biskupem a opatem od sv. Viktora. Po společném sepsání návrhu pravidel na základě řehole sv. Augustina se vydali do Říma za papežem Inocencem III., který 17. 12. 1198 jejich řeholi podmínečně schválil a o 7 měsíců později potvrdil jako „Řád Nejsvětější Trojice na vykoupení zajatců“ (bratři jsou od latin. názvu zvaní trinitáři).
Po návratu z Itálie, za podpory francouzského krále Filipa Augusta a obdarováni pozemkem od šlechtice Gautiera ze Chatillonu, který prošel zajetím, založili první klášter v místě zvaném Cerfroid (v překladu „u svobodného jelena“). Šlo o místo spojené s viděním, kde došlo k jejich rozhodnutí založit řád.
Felix byl ustanoven prvním představeným kláštera v Cerfroid, zatímco Jan své působení zaměřil na Itálii, Španělsko a Afriku. Podle řádové tradice Felix v Cerfroid zemřel ve věku 85 let v roce 1212. Z důvodu odchylných údajů uvádí martyrologium pouze století.
catholica.cz
Joske likes this.