Boží slovo na den 20.11. A.D. 2019
Lk 19,11-28
Lk 19,11-28
- Nahlásit
Sociální sítě
Změnit příspěvek
Smazat příspěvek
Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_03.htm
1. čtení:
Čtení z druhé knihy Makabejské.
Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Nadmíru je hodná obdivu a slavné památky jejich matka: v jediném dni viděla hynout sedm synů, ale snášela to statečně, protože důvěřovala v …Více
Denní liturgie (Cyklus - C)
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_03.htm
1. čtení:
Čtení z druhé knihy Makabejské.
Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Nadmíru je hodná obdivu a slavné památky jejich matka: v jediném dni viděla hynout sedm synů, ale snášela to statečně, protože důvěřovala v Boha. Plná ušlechtilosti povzbuzovala každého z nich rodnou řečí a ženskou povahu zocelila mužským smýšlením. Řekla jim: „Nevím, jak jste se objevili v mém lůně, neobdařila jsem vás duchem a životem, neuspořádala jsem údy nikoho z vás. Proto Stvořitel vesmíru, který utváří vznik člověka, který dává původ všem bytostem, vám znovu ve svém milosrdenství dá ducha a život, když o sebe nebudete dbát z lásky k jeho zákonům.“ Antioch v domnění, že jím (matka) opovrhuje, a s podezřením, že ho tupí, přemlouval zbylého nejmladšího syna nejen slovy, ale i přísahou se zavázal, že ho učiní bohatým a šťastným, když odpadne od otcovských zákonů, ano že ho udělá svým přítelem a svěří mu vysoký úřad. Když tomu jinoch nevěnoval pozornost, dal král zavolat matku a domlouval jí, aby se stala jinochovi rádkyní k záchraně. Po mnohých domluvách souhlasila, že svého syna přemluví. Naklonila se k němu a na výsměch krutému tyranu takto promluvila rodnou řečí: „Synu, smiluj se nade mnou! Devět měsíců jsem tě nosila v lůně, po tři roky jsem tě kojila, starala jsem se o tvé vychování a výživu až do tvého nynějšího věku. Prosím tě, synu, pohleď na nebe a na zem, podívej se na vše, co je na nich! Věz, že Bůh to neudělal z věcí, které byly před tím. I lidský rod má stejný původ. Neboj se tohoto kata, buď hoden svých bratří a přijmi smrt, ať tě znovu naleznu s tvými bratry v čas milosrdenství.“ Sotva domluvila, jinoch pravil: „Na co čekáte? Neposlechnu rozkazu krále, poslouchám rozkazu Zákona, který byl dán Mojžíšem našim otcům. Ale ty, který sis na Židy vymyslel kdejaké soužení, neujdeš rukám Božím!“
2Mak 7,1.20-31
Žalm:
Až procitnu, nasytím se pohledem na tebe, Hospodine!
Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost,
všimni si mého nářku,
popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!
Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách,
nezakolísaly mé nohy.
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože,
popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Opatruj mě jako zřítelnici oka,
do stínu svých perutí mě ukryj.
Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář,
až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
Zl 17
Evangelium:
Lk 19,11-28
Církevní kalendář:
sv. Felix z Valois
Narodil se 9. 4. 1127 do hraběcí rodiny ve Valois (25 km severně od Meaux) ve Francii. Byl pravnukem francouzského krále Jindřicha. Otec Rudolf byl hrabětem z rodu Kapetovců. Felix od dětství projevoval milosrdnou lásku k chudým a nešťastným. V době dospívání začal toužit po hlubším duchovním životě. Později proto přenechal hraběcí titul (právo prvorozeného) mladšímu bratrovi, přijal svátost kněžství a po nějaké době odešel z kláštera, aby žil jako poustevník v odlehlém kraji, necelých 30 km SV od Meaux. Zde žil zbožným a odříkavým životem a jeho druhem se stal Jan z Mathy (pam. 17.12).
Jejich společné hledání vůle Boží vyústilo v rozhodnutí založit nový řeholní řád se zaměřením na vykupování křesťanských zajatců z rukou pohanů a jejich spásu. K tomuto rozhodnutí se traduje legenda, podle které měli vidění jelena, jenž měl mezi parohy kříž s příčným modrým břevnem na svislém červeném. Jan prý byl již v primičním vidění připravován na cestu, pro kterou se nyní společně rozhodli a kvůli které se vydali nejprve za pařížským biskupem a opatem od sv. Viktora. Po společném sepsání návrhu pravidel na základě řehole sv. Augustina se vydali do Říma za papežem Inocencem III., který 17. 12. 1198 jejich řeholi podmínečně schválil a o 7 měsíců později potvrdil jako „Řád Nejsvětější Trojice na vykoupení zajatců“ (bratři jsou od latin. názvu zvaní trinitáři).
Po návratu z Itálie, za podpory francouzského krále Filipa Augusta a obdarováni pozemkem od šlechtice Gautiera ze Chatillonu, který prošel zajetím, založili první klášter v místě zvaném Cerfroid (v překladu „u svobodného jelena“). Šlo o místo spojené s viděním, kde došlo k jejich rozhodnutí založit řád.
Felix byl ustanoven prvním představeným kláštera v Cerfroid, zatímco Jan své působení zaměřil na Itálii, Španělsko a Afriku. Podle řádové tradice Felix v Cerfroid zemřel ve věku 85 let v roce 1212. Z důvodu odchylných údajů uvádí martyrologium pouze století.
catholica.cz
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_03.htm
1. čtení:
Čtení z druhé knihy Makabejské.
Přihodilo se, že zajali sedm bratrů s jejich matkou. Král je dal mrskat biči a volskými řemeny, aby je přinutil jíst zakázané vepřové maso. Nadmíru je hodná obdivu a slavné památky jejich matka: v jediném dni viděla hynout sedm synů, ale snášela to statečně, protože důvěřovala v Boha. Plná ušlechtilosti povzbuzovala každého z nich rodnou řečí a ženskou povahu zocelila mužským smýšlením. Řekla jim: „Nevím, jak jste se objevili v mém lůně, neobdařila jsem vás duchem a životem, neuspořádala jsem údy nikoho z vás. Proto Stvořitel vesmíru, který utváří vznik člověka, který dává původ všem bytostem, vám znovu ve svém milosrdenství dá ducha a život, když o sebe nebudete dbát z lásky k jeho zákonům.“ Antioch v domnění, že jím (matka) opovrhuje, a s podezřením, že ho tupí, přemlouval zbylého nejmladšího syna nejen slovy, ale i přísahou se zavázal, že ho učiní bohatým a šťastným, když odpadne od otcovských zákonů, ano že ho udělá svým přítelem a svěří mu vysoký úřad. Když tomu jinoch nevěnoval pozornost, dal král zavolat matku a domlouval jí, aby se stala jinochovi rádkyní k záchraně. Po mnohých domluvách souhlasila, že svého syna přemluví. Naklonila se k němu a na výsměch krutému tyranu takto promluvila rodnou řečí: „Synu, smiluj se nade mnou! Devět měsíců jsem tě nosila v lůně, po tři roky jsem tě kojila, starala jsem se o tvé vychování a výživu až do tvého nynějšího věku. Prosím tě, synu, pohleď na nebe a na zem, podívej se na vše, co je na nich! Věz, že Bůh to neudělal z věcí, které byly před tím. I lidský rod má stejný původ. Neboj se tohoto kata, buď hoden svých bratří a přijmi smrt, ať tě znovu naleznu s tvými bratry v čas milosrdenství.“ Sotva domluvila, jinoch pravil: „Na co čekáte? Neposlechnu rozkazu krále, poslouchám rozkazu Zákona, který byl dán Mojžíšem našim otcům. Ale ty, který sis na Židy vymyslel kdejaké soužení, neujdeš rukám Božím!“
2Mak 7,1.20-31
Žalm:
Až procitnu, nasytím se pohledem na tebe, Hospodine!
Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost,
všimni si mého nářku,
popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!
Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách,
nezakolísaly mé nohy.
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože,
popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Opatruj mě jako zřítelnici oka,
do stínu svých perutí mě ukryj.
Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář,
až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
Zl 17
Evangelium:
Lk 19,11-28
Církevní kalendář:
sv. Felix z Valois
Narodil se 9. 4. 1127 do hraběcí rodiny ve Valois (25 km severně od Meaux) ve Francii. Byl pravnukem francouzského krále Jindřicha. Otec Rudolf byl hrabětem z rodu Kapetovců. Felix od dětství projevoval milosrdnou lásku k chudým a nešťastným. V době dospívání začal toužit po hlubším duchovním životě. Později proto přenechal hraběcí titul (právo prvorozeného) mladšímu bratrovi, přijal svátost kněžství a po nějaké době odešel z kláštera, aby žil jako poustevník v odlehlém kraji, necelých 30 km SV od Meaux. Zde žil zbožným a odříkavým životem a jeho druhem se stal Jan z Mathy (pam. 17.12).
Jejich společné hledání vůle Boží vyústilo v rozhodnutí založit nový řeholní řád se zaměřením na vykupování křesťanských zajatců z rukou pohanů a jejich spásu. K tomuto rozhodnutí se traduje legenda, podle které měli vidění jelena, jenž měl mezi parohy kříž s příčným modrým břevnem na svislém červeném. Jan prý byl již v primičním vidění připravován na cestu, pro kterou se nyní společně rozhodli a kvůli které se vydali nejprve za pařížským biskupem a opatem od sv. Viktora. Po společném sepsání návrhu pravidel na základě řehole sv. Augustina se vydali do Říma za papežem Inocencem III., který 17. 12. 1198 jejich řeholi podmínečně schválil a o 7 měsíců později potvrdil jako „Řád Nejsvětější Trojice na vykoupení zajatců“ (bratři jsou od latin. názvu zvaní trinitáři).
Po návratu z Itálie, za podpory francouzského krále Filipa Augusta a obdarováni pozemkem od šlechtice Gautiera ze Chatillonu, který prošel zajetím, založili první klášter v místě zvaném Cerfroid (v překladu „u svobodného jelena“). Šlo o místo spojené s viděním, kde došlo k jejich rozhodnutí založit řád.
Felix byl ustanoven prvním představeným kláštera v Cerfroid, zatímco Jan své působení zaměřil na Itálii, Španělsko a Afriku. Podle řádové tradice Felix v Cerfroid zemřel ve věku 85 let v roce 1212. Z důvodu odchylných údajů uvádí martyrologium pouze století.
catholica.cz