Stylita
4705
Stylita
Svátek slaví sv. Albert Veliký

Albert se narodil kolem roku 1200 ve švábském Lauingenu. Již od mládí se zajímal o přírodu. Na studiích v Padově se setkal s Jordánem Saským a s dominikánským řádem. Někdy v roce 1229 vstoupil mezi bratry kazatele; staré kroniky vypravují o přímém vlivu Matky Boží ve volbě jeho povolání.
Představení řádu jej záhy poslali studovat teologii do Kolína nad Rýnem, kde …More
Svátek slaví sv. Albert Veliký

Albert se narodil kolem roku 1200 ve švábském Lauingenu. Již od mládí se zajímal o přírodu. Na studiích v Padově se setkal s Jordánem Saským a s dominikánským řádem. Někdy v roce 1229 vstoupil mezi bratry kazatele; staré kroniky vypravují o přímém vlivu Matky Boží ve volbě jeho povolání.
Představení řádu jej záhy poslali studovat teologii do Kolína nad Rýnem, kde byl také vysvěcen na kněze. Od roku 1234 přednášel filosofii a teologii na různých učilištích a universitách. Svými znalostmi obsáhl všechny tehdy známé vědní obory. Od roku 1248 řídil generální studium dominikánů v Kolíně nad Rýnem. Tam se také setkal se svým nejvýznamnějším žákem – sv. Tomášem Akvinským, v němž brzy rozpoznal génia.
V roce 1254 zvolili bratři sv. Alberta za představeného německé provincie, o dva roky později musí řešit spor o postavení žebravých řádů na univerzitách. Po třech letech vedení německé provincie byl na generální kapitule řádu od tohoto břemene osvobozen a mohl se opět věnovat vědecké činnosti.
V roce 1260 je však jmenován regensburgským biskupem. Papež ho žádal, aby obnovil zanedbanou diecézi. Sv. Albert poznal, že se pro úřad biskupa nehodí, vypravil se tedy do Itálie, aby žádal papeže o zproštění vedení diecéze. Papež Urban IV. jeho žádosti vyhověl a ponechal Alberta nějaký čas na papežském dvoře, aby přednášel a věnoval se psaní vědeckých prací.
Ve vědecké práci pokračoval i během svého pobytu ve Vürzburgu v letech 1264–67 a v dominikánském studijním středisku ve Strasburgu. V letech 1271–73 se stal důvěrným spolupracovníkem papeže Řehoře X. a císaře Rudolfa Habsburského. Byl pověřován diplomatickým vyjednáváním a zprostředkováním ve vážných sporech. V roce 1274 se účastnil Lyonského koncilu. Zemřel 15. 11. 1280 v dominikánském klášteře sv. Kříže v Kolíně nad Rýnem, kde je i pochován.
Sv. Albert vytvořil obdivuhodné vědecké dílo obsahující poznatky ze všech vědeckých oborů, které existovaly ve vrcholném středověku. Jedná se o spisy přírodovědecké, matematické, filozofické, mravně-společenské, teologické. Věnoval se také biblistice a dogmatické teologii. Jeho všeobecný přehled a mimořádně rozsáhlé znalosti mu přinesly titul Doctor universalis (doktor všech věd) a přízvisko Veliký.
V letech 1484–1485 byl papežem Innocentem VIII. prohlášen za blahoslaveného (pouze pro kolínské a regensburgské dominikány), v 17. století pak byla jeho úcta rozšířena na celou církev. V roce 1931 prohlásil papež Pius XI. Alberta za světce a učitele církve.
zdroj: stránky řádu Bratří kazatelů
malba Joose van Genta, 1475
U.S.C.A.E.
Augustín, Otázky na evanjeliá A keď Jericho prekladáme ako mesiac, a teda smrteľnosť, keď sa Pán približoval k smrti, prikazoval ohlasovať svetlo evanjelia len samotným Židom (ktorých označoval ten jeden slepý, ktorého spomína Lukáš), a keď vstal z mŕtvych a vystúpil, Židom aj pohanom. Tieto dva ľudy, zdá sa, označujú dvaja slepci, ktorých spomína Matúš.
Stylita
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_01.htm

1. čtení:
Čtení z první knihy Makabejské.
Z krále Antiocha vzešel hříšný výhonek, syn Antioch Epifanes, který byl kdysi v Římě jako rukojmí. Králem se stal stého třicátého sedmého roku řecké vlády. V těch dnech povstali z Izraele bohaprázdní lidé a přemluvili mnohé. Říkali: „Pojďme a sjednejme s okolními národy smlouvu, neboť od té doby, …More
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/33_01.htm

1. čtení:
Čtení z první knihy Makabejské.
Z krále Antiocha vzešel hříšný výhonek, syn Antioch Epifanes, který byl kdysi v Římě jako rukojmí. Králem se stal stého třicátého sedmého roku řecké vlády. V těch dnech povstali z Izraele bohaprázdní lidé a přemluvili mnohé. Říkali: „Pojďme a sjednejme s okolními národy smlouvu, neboť od té doby, kdy jsme se od nich odloučili, stihlo nás mnoho zlého.“ Tato řeč se jim zalíbila. Někteří z lidu byli tak horliví, že se odebrali ke králi, a ten jim dovolil, aby zavedli pohanské mravy. Vystavěli tedy v Jeruzalémě tělocvičnu podle obyčeje pohanů, znovu si udělali předkožky, a tak odpadli od svaté smlouvy. Spřátelili se s pohany, zaprodali se (jim) a konali zlo. Zatím král vydal pro celou svou říši rozkaz, že všichni musí vytvořit jeden národ a každý že se musí vzdát vlastních obyčejů. Všechny národy se podrobily královu rozkazu. I mnohým z Izraele se líbilo královo náboženství, obětovali modlám a znesvěcovali sobotu. Patnáctého dne měsíce kislevu, stého čtyřicátého pátého roku, byla postavena na zápalném oltáři ohavná modla a v okolních judských městech zbudovali oltáře. U dveří domů a na ulicích se pálilo kadidlo. Knihy Zákona, které našli, roztrhali a pak je hodili do ohně. Když byla u někoho nalezena kniha Smlouvy nebo když se někdo řídil podle Zákona, královský rozsudek ho odsoudil na smrt. Ale mnozí z Izraele se vzmužili a umínili si pevně, že nebudou jíst nečisté pokrmy a raději zemřou, než aby se poskvrnili nečistými pokrmy a znesvětili svatou smlouvu a skutečně zemřeli. Proti Izraeli vzplál velmi veliký hněv.
1Mak 1,10-15.41-43.54-57.62-64

Žalm:
Zachovej mi život, Pane, a budu dbát na tvá přikázání.

Pobouření mě jímá pro bezbožníky,
kteří opouštějí tvůj zákon.

Ovinuly mě provazy bezbožníků,
ale nezapomněl jsem na tvůj zákon.

Vysvoboď mě z útisku lidí,
chci dbát na tvá nařízení.

Blíží se ti, kdo mě lstivě pronásledují,
daleko jsou od tvého zákona.

Daleko je od bezbožníků spása,
neboť tvé příkazy nehledají.

Viděl jsem odpadlíky a zhnusili se mi,
poněvadž nedbali na tvůj výrok.
Zl 119

Evangelium:
Lk 18,35-43