Stylita
2267

Boží slovo na den 17.9. A.D. 2022

Když se k Ježíšovi sešel velký zástup a z mnoha měst k němu přicházeli, promluvil v podobenství: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padlo některé zrno na okraj cesty; bylo pošlapáno a ptáci ho sezobali. Jiné padlo na skálu; vzrostlo sice, ale pak uschlo, protože nemělo vláhu. Jiné zrno padlo do trní; trní vzrostlo zároveň s ním a udusilo ho. Jiné padlo na dobrou půdu; vzrostlo a přineslo stonásobný užitek.“ A důrazně prohlásil: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství znamená. Odpověděl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království, ale ostatním jen v podobenstvích, `aby se dívali, ale neviděli, slyšeli, ale nerozuměli'. Toto podobenství znamená: Semeno je slovo Boží. Na okraji cesty, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, potom však přichází ďábel a bere jim to slovo ze srdce, aby neuvěřili a nebyli zachráněni. Na skále, to jsou ti, kdo s radostí slovo přijmou, když ho slyší, nemají však kořen; na chvilku uvěří, ale v době pokušení odpadají. Co padlo do trní, to jsou ti, kdo ho vyslechnou, ale pak jdou a dusí ho starostmi, bohatstvím a požitky, takže nedozrají k užitku. Co je pak v dobré půdě, to jsou ti, kdo to slovo vyslechli a uchovávají ho v dobrém a upřímném srdci a s trpělivostí přinášejí užitek.“
Lk 8,4-15
Stylita
Svatý Bohavidoucí prorok Mojžíš
památka 4. / 17. září a ve Sboru sinajských svatých¹
Narodil se v Egyptě, přibližně okolo roku 1570 před Kristem, pocházel z kmene Lévi². Byl svými rodiči v třtinové ošatce spuštěn do řeky Nilu, aby byl uchráněn před nařízením faraona Ramzese II., který rozhodl, aby byli zabiti všichni malí chlapci - synové narození Izraelitům (Ex 1, 2). Faraonova dcera, …More
Svatý Bohavidoucí prorok Mojžíš
památka 4. / 17. září a ve Sboru sinajských svatých¹

Narodil se v Egyptě, přibližně okolo roku 1570 před Kristem, pocházel z kmene Lévi². Byl svými rodiči v třtinové ošatce spuštěn do řeky Nilu, aby byl uchráněn před nařízením faraona Ramzese II., který rozhodl, aby byli zabiti všichni malí chlapci - synové narození Izraelitům (Ex 1, 2). Faraonova dcera, tuto ošatku s dítětem v Nilu spatřila a vzala jí k sobě do paláce. Tam získal Mojžíš dobré vzdělání a vše potřebné, avšak od dětství truchlil pro osud svého lidu. Jednou takto spatřil, jak se k židovským otrokům nelidsky chová jejich egyptský dozorce a zabil ho. Faraon o tom vskutku uslyšel a chtěl dát Mojžíše zavraždit. Mojžíš proto utekl na Sinajský poloostrov, kde žil jako prostý pastýř čtyřicet let (Ex 2, 15).
Na hoře Chorébu, se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš pak viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven (Ex 3, 2). Bůh mu zjevil předurčení proroka a přizval ho, aby vedl osvobození svého lidu. Prorok Mojžíš, se vrátil do Egypta a odtud vyvedl svůj národ do Země Zaslíbené. Podivuhodným způsobem ho vyvedl skrze Rudé moře jako po souši (Ex 14, 21 – 22).
Ve všem co Mojžíš konal a činil, jevil se nástrojem v rukách Boha Nejvyššího. Mojžíš byl člověkem, kterému Bůh odkryl tajiny bytí, stvoření světa a člověka. Na Sinajské hoře, přijal od Boha, Jeho Deset přikázání. Mocí Boží činil veliká znamení a zázraky.
Čtyřicet let, putoval svatý prorok se svou pastvou po Sinajské poušti a zemřel, nikdy nespatřiv Zemi Zaslíbenou. Zesnul na stodvacátém roku svého života, v zemi Moábské. Byl pochován v údolí v Moábské zemi, naproti Bét-peóru. Nikdo až dodnes nezná jeho hrob (Dt 34, 5 – 6).
O životě proroka Mojžíše, nám vypráví knihy Bible – Exodus, Numeri, Deuteronomium.

¹ Sbor Sinajských svatých, je památka svatých (v zástupu těchto svatých je 56 světců, počínajíce od proroka Mojžíše), kteří vedli svůj duchovní zápas na Božské hoře Sinaj, tato památka se slaví ve středu Světlého týdne.
² Kmen Lévi, (hebrejsky לֵוִי, Levi) v češtině také Léví, Leví nebo Levi, je jméno třetího Jákobova (Jákob zvaný Izrael je třetí praotec izraelského národa. Jákob byl synem Izáka a Rebeky a otcem dvanácti, z nichž povstalo dvanáct kmenů Izraele) syna, kterého mu porodila manželka Lea (Gen 29, 34). Lévi, se usadil spolu s Jákobem v Egyptě, kde i umřel ve věku 137 let (Ex 6, 16). Jménem tohoto syna se nazývá jeden z izraelských kmenů, jeho příslušníci jsou označování jako Levité (Joz 13, 14).
zdroj: fb Pravoslavný křesťan
Stylita
Z denní liturgie
24. týden v mezidobí - Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Někdo snad řekne: „Jak mohou mrtví vstát? A jaké to budou mít tělo, až přijdou?“ Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno, na příklad zrnko …More
Z denní liturgie
24. týden v mezidobí - Liturgie.cz

1. čtení:
Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři! Někdo snad řekne: „Jak mohou mrtví vstát? A jaké to budou mít tělo, až přijdou?“ Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno, na příklad zrnko pšeničné nebo nějaké jiné. Tak je tomu i se vzkříšením mrtvých. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá. Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které budí úctu. Do země se klade tělo slabé, vstane však silné. Do země se klade tělo živočišné, vstane však tělo zduchovnělé. Jako je tělo živočišné, tak je i zduchovnělé. Stojí přece i v Písmu: První `člověk', Adam, `se stal živou bytostí', poslední Adam však bude oživujícím duchem. Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti. My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.
1Kor 15,35-37.42-49

Žalm:
Budu kráčet před Bohem ve světle živých.

Pak ustoupí moji nepřátelé,
kdykoli tě budu volat;
vím velmi dobře, že Bůh je pro mě!

V Boha, jehož slib velebím,
v Hospodina, jehož slib velebím,
v Boha důvěřuji a nebudu se bát,
co mi může udělat člověk?

Bože, jsem ti zavázán sliby,
přinesu ti děkovnou oběť,
že jsi vysvobodil můj život ze smrti, mé nohy z pádu,
abych kráčel před Bohem ve světle živých.
Zl 56

Evangelium:
Lk 8,4-15