TerezaK
339

Kniha Zjevení se odehrává, i jednotlivá upřesňující proroctví z ní, vnese do poznání někdo světlo?

V Knize Pravdy, tj. údajně ta část Knihy Zjevení, kterou bylo dovoleno zveřejnit až v Době Konce,
byl rok dopředu předpověděn odchod sv. otce Benedikta XVI., z výkonu oficiální funkce. Předpověděno bylo vypuknutí pandemie ( i nám byli dány léky proti ní), předpověděno bylo smrtící očkování i hospodářská krize, a asi 10 let dopředu bylo v těchto poselstvích dáno celému světu, jak se máme na tyto skutečnosti připravit a ubránit se, aby události neohrozili naší věčnou spásu.

Další předpovědí bylo, že budou vidět znamení na slunci (viz také Bible sv.), což se také již odehrává na mnoha místech světa.

Další předpověď, která je aktuální je, že Bůh říká, že bude Země očištěna přírodními jevy, kalamitami, zemětřesením, aby byla připravena na Varování.
Nejsou to však ještě Tresty, které mohou přijít po Varování- pokud se lidé neobrátí.
Mají to být zatím jen mini tresty, které mají přivést lidi k pokoře, pokání, aby očištěni jsme mohli být připraveni na setkání s Bohem během Varování. (viz Knihapravdy.cz - vyhledávání podle termínů).

Jak dlouho mohou trvat, to není uvedeno.

V navazujících Poselstvích- zbytku je uvedeno, že Bůh chce člověka, lidskou společnost očistit, přetrhat, společenské struktury, uspořádání, která nejsou podle Božích přání. Přesné číslo poselství si nepamatuji, ale možná má určitou spojitost s další, pro některé pozorovatele nespornou skutečností posledních časů - což je jakýsi společenský distanc. Proč se to právě teď děje nevím, ale ráda bych připomněla některé detaily, pokud by to mohlo něčemu dobrému pomoci, které k tomu mohli vést:

Určitě to začalo dříve, ale základním mezníkem (který se i ve školách tak notoricky učil) byl například přechod doby, kdy každý člověk měl soukromé vlastnictví půdy, na kterou stačil k jejímu obhospodaření, a kterou Stvořitel dal každému člověku, k době, kde půda začala být ve velkém odebrána a přivlastněna jen bohatým jako vlastnictví - doba feudalismu.
Chtěla bych upozornit, že se nejednalo o dobu, kdyby bylo mnoho populace, která by nutila k takovému jednání, bylo to čistě politický tah v historii, vlastně zásah Satana do svobody člověka a jeho schopnosti se uživit. Jeho přirozeného práva na to, co obdržel každý od Stvořitele.
Země patří všem a byla původně dána všem a každému a každý má podle míry svých schopností použít vlastní síly k tomu, aby se z ní uživil. To je základní přirozené právo dané člověku od jeho stvoření. (Křesťanství učí, že další povinností člověka je služba jeden druhému podle jeho schopností a možností, ale to je až další věc.)
Tedy je jasné, že tady něco nehraje. Nejde mi o to, vracet se do "prvobytně pospolné společnosti", do nějakých tisíc let zpět, když žijeme teď a tady, ale jde mi o to, poznat, jaký záměr měl Stvořitel, když člověka stvořil.
Protože nic nemůže fungovat, pokud se to vymkne svému úkolu určení.

A tak, tady lze vidět, že to, co člověku bylo dáno jako vlastní, aby mohl žít, o to jej obral Satan, ale pokračovalo to dále. To, co patřilo vždy jen Stvořiteli a na co měl každý člověk vždy nárok, podle svých schopností a ochotě přičinit se, patřilo najednou jen elitě vyvolených, kteří napodobujíc "stvořitele" udíleli to, co mělo ostatním patřit podle stejného práva, podle své vlastní libovůle.

((A tady už vlastně se začíná čím dál více uplatňovat měnový systém, tedy člověk nepracuje vlastníma rukama pro vlastní obživu, ale místo práce začíná pomalu "vydělávat"(vydělávání vůbec nemusí být práce, i když je to společensky uznáno za práci). Tedy začíná jenom přesouvat "směšné" papírky, začíná prát peníze, začíná se stávat otrokem jiného systému, otrokem nejprve peněz, po tom techniky. Člověk se přestává živit prací vlastních rukou, ale stává se nástrojem na vydělávání peněz. Stává se nástrojem (nejprve peněz , po tom techniky. - o to v konečné fázi Antikristu jde). Když člověk vydělává peníze, ztrácí přirozené vědomí, že kdo jej živý, je Stvořitel, který všechno Stvořil, vytrácí se vděčnost k Bohu, začíná se budovat pocit, že za mou obživu stojí někdo jiný: buď člověk sám anebo zase "někdo" komu všechny peníze patří. ))

Tak do určité míry člověk ztrácel vztah a kontakt s tím, co jej spojovalo se Stvořitelem, schopnost se vlastní prací uživit z přirozeného zdroje dané mu Stvořitelem. "Když člověk ztrácí vztah k přírodě, stává se necitlivým." To je snad nějaké přísloví indiánů, ale je to pravda a je to jeden z úspěchů Satana v historií lidí nesporně.

Takže tento vývoj se vystupňoval až do komunismu. Jaké následky měl komunismus, snad si každý zjistí podle historických pramenů nebo osob kteří pro svou křesťanskou víru pod tímto smrtícím režimem nesmírně trpěli.
Pokud někdo něčemu nerozumí, něžným způsobem, jak fungoval a měl mít účinky komunismus, je například v tomto dětském filmu v několika prvních minutách pěkně vystihnuto: youtube.com/watch?v=ZBoGhK3vSJY

Ve zkratce: panelové domy měli vlastně fungovat jako slušné koncentrační tábory, které měli za cíl vymodulovat takovou mysl generací, která by ztratila zájem o Boha a víru v Boha.

Pak už šlo lehce, že další generace již dobrovolně se začali stěhovat do takových ještě luxusnějších a ještě koncentrátnějších táborů - sídlišť, moderních měst, mrakodrapů, v kterých nejde o kapitalismus, ale už o praktický materialismus, praktický komunismus, konzumismus. (Na ničem v procesu tvoření se v přirozené rovině nepodílí, jen konzumuje. Ale tvořit je jedna ze základních potřeb člověka a je darem od Boha, aby se takto člověk účastnil na vlastnostech Božích.)

Nyní se tyto varianty oddůvodňují nedostatkem půdy ve vztahu k počtu obyvatel, ale ať každý uvažuje samostatně: např. obyčejné jablko(nepřímo se snažím citovat poustevnici Anastázii):
než se dostane obyčejné jablko k jednomu spotřebiteli je třeba (dnes):
vypěstovat toto jablko v sadech (nebo i ve sklenících). Tyto sady jsou málokdy pěstovány v logickém souladu s přírodou (bio-logicky),a proto je mnohem více napadnutelné škůdci - tedy se zde musí použít nějakého chemického ošetření. Pracovník, který plodiny sbírá, většinou nebydlí v místě, ale do místa dojel dopravním prostředkem po dopravní komunikaci, která zabere jistý úsek plochy země. Když je jablko sklizeno, musí se přes jistý velký úsek země přepravit ke spotřebiteli, tedy po komunikaci, která asfaltem spotřebovala značnou část plochy země. Pak se jablko dodá do skladu, které opět zabírají neskutečné plochy původně úrodné nebo obyvatelné plochy země. Pak se převeze do prodejny, které stejným způsobem zabírají čím dále více obrovskou plochu původně úrodné nebo obyvatelné plochy. To vše kvůli jednomu malému předmětu, který by si normálně osoba mohla vypěstovat pod oknem a mnohem větší kvality. Tak který způsob bydlení je mnohonásobně úspornější pro rozlohu země? (Takto by se dalo uvažovat s ostatními výrobky: maso, ošacení, atd.)

Další ničící způsob přirozeného fungovaní společnosti jsou tzv. služby a zařízení.
V dnešní době máme na všechno svá zařízení, služby: na nemoc už nemáme nejbližší, kteří nás lečí svou láskou, ale celý zdravotnický personál, který se bojí nám jenom podat ruku, takže skončíme s drahým vybavením v nemocnici s obyčejnou chřipkou. Na výchovu dětí ne vlastní slušné chování a příklad a mámu a tátu, a vlastní práci rodičů, sousedů, ale vychovatelky.
Na přípravu večeře ne maminku a zahrádku, ale celý složitý potravinářský řeťezec. Na opravy nemáme tátu, ani už opraváře, ale rovnou všechno nové. Ve výsledku: proč by jednotliví lidé si měli vzájemně pomáhat, o sebe zajímat, když na všechno máme služby? Proč bychom potřebovali lidské chování, pozornost a soucit, vždyť na všechno máme zařízení a služby!? Tak např.: když máme jen trochu nemocného člena rodiny, ještě v tom nejlepším případě jdeme do lékárny, abychom mu koupili drahé jitrocelové kapky z Jitrocele, který byl vyráběn přes půl světa, když úplně ty samé kapky jsme mu mohli dát z Jitrocele, který přejedeme autem před domem a jehož výroba nemusí být vůbec náročná, ale my už jsme zapomněli, jak která bylina umí léčit.

A tak je člověk nenápadně tlačen do způsobu života, který je proti jeho přirozenosti, vytváří totální citový chlad, apatii jednoho k druhému, ale dokonce převádí člověka do fiktivního, nereálného světa. Lidé si se svými "dokonalými" a "všehoschopnými" zařízeními a rozdělením služeb staví naprosto nesmyslný a chaotický Babylon, jehož konec musí skončit, tak jak první Babylon.

Další pro mě zarážející věc je ta, kde a jak se u člověka vzala ta obrovská víra (oproti nevíře v Boha), v naše současná zařízení jako zdravotnictví, školství, apod.?
Proč úplně samozřejmě odevzdáme rodinného příslušníka úplně neznámým lidem (zdravotnickému zařízení) - jen proto, že jsme si za to zaplatili pravidelným pojištěním, pak se divíme, že se dobře nepostarali a chceme za to něco vymáhat? Dříve bylo normální, že se o rodinného příslušníka v nemoci starali o něj Ti nejbližší, pokud šlo o smrtelnou nemoc, rodina jej doprovázela vírou, modlitbami, účastí na svátostech, na druhý břeh. Dnes se málem vymáhá od zdravotnictví, že neposkytli pacientu, který již musel zemřít, patent na nesmrtelnost. Nechci být vůči postiženým tvrdá, ale chci rozmotat tento Babylon alespoň ve způsobu uvažování. Protože lidé si v tomto vytvořili kult nesmrtelnosti a věčného zdraví. Lidé přisuzují (ale naprosto neprávem a mylně a možná i k neštěstí mnoha lékařů, kteří jim chtějí pomoci) zdravotnickému systému božskou moc. Očekávají božské schopnosti, ale jak to může dopadnout? Nedivím se, že už i kvůli tomuto takto musel Bůh zasáhnout, aby celý zdravotnický systém selhal, a všichni viděli jeho pád. Protože nefunguje na principech normálních, pro člověka přirozených, Božích, ale na principech Antikrista. A lidé si z těchto systémů vystavěli Babylón. Který se asi právě sype.

Další pro mě nepochopitelné je: kde se vzala důvěra žen a matek, vlastní srdce = tj. své vlastní dítě, ze dne na den, odevzdat úplně cizím lidem, protože to řekl stát? Mateřské školy jako instituce začali vznikat až převážně v době, kdy byla zavedena manufaktura a ženy byli "nahnány" do fabrik. Tak se neměl o děti kdo starat, a začali děti sbírat charitativní spolky. Které ale byli vždy přidruženy k nějakému kostelu. Ženy se starali vždy o své děti sami nebo je předali, komu důvěřovali, ale hromadné předání úkolu ženy - vychovávat své dítě - se začalo odehrávat, až v době nástupu komunistické totality. Do té doby bylo normální , že o dítě se má v prvé řadě postarat rodič a dítě přejímá, učí se podle rodiče, sourozenců, tím, že bokem si smělo hrát při práci rodičů (-tedy zvl., na venkově.)

Byli školy a kláštery již pro malé děti (Panna Maria obětována v chrámě v 6-ti letech) např. ve Starověkém Izraeli, ale zde to bylo vždy spojeno s vírou v Boha. On byl ten ručitel. Ale kdo ručí za dítě u státních mateřských škol?
A diví se pak maminky, když stát vydá rozhodnutí, že o zdraví jejich dětí již nerozhoduje v době umístění do školky rodič, ale samo zařízení? - že Bůh dopouští toto naprosté zrazení rodiče institucí? (Vydáním takových zákonů jsou ukradena všechna práva rodiče k dítěti institucí - v důsledku státem a dítě se stává majetkem státu, kde je rodiči zakázáno zasahovat nebo se může bez jeho vědomí dít s dítětem cokoli. Bůh chraň od takových zákonů !)

Za své dítě vždy ručí a zodpovídá matka, pokud ne, musel by jí někdo přemluvit, že se o něj jisto jistě postará, pak by mohl za něj ručit druhý, ale pokud jej dobrovolně někomu předá na hlídání, ručí za něj jen matka, je to její vlastní srdce-dítě, ne někoho jiného. A kdyby se s dítětem něco stalo, ručí za něj vždy jen ta matka/ otec- rodiče.

Ďábel - od slova diabolos - rozdělovat. Rozděluje všechno; rodiny, aby nemohli být spolu, sousedy, aby se o sebe nezajímali, člověka od stvoření, a stvoření od Stvořitele. Rozděluje celou společnost. Takže máme jen mrtvou přírodu, mrtvá města a stále více a více strojů a strojů a strojů! (- A více destrukce)
Nedivím se, že Bůh zasahuje a k údivu některých a ničí tyto chybné struktury společnosti.

Ďábel rozděluje společnost do nějakého naprosto proti zdravému rozumu vysoce nepřirozeného zdánlivého uspořádání, které má za následek jen chaos, odcizení člověka jednoho od druhého, oddělení člověka od Boha a navíc jej vede k totálnímu zhloupnutí a ztrátě mnoha lidských schopností. Protože společnost jak technicky roste "vyspělost", tím zaostává zvl. emocionální a duchovní vývoj společnosti. V tom jsme jako lidská společnost v globálním měřítku někde v době prehistorické, ne-li embryonální nebo prvokové.
Celá společnost se dostává do nějakého virtuálního způsobu uvažování a života.
Fungování života vůbec. Stali jsme se vězni a nevíme proč, možná to Bůh může využít přesunutím zápasu o duši člověka na tu nejjemnější poslední úroveň. Možná se nacházíme již v nějaké poslední fázi v lidské historii duchovního boje a tyto podmínky nám mají pomoci naopak se více rozvinout pro jemnější vnímání Boha? Pro jemnější duchovní život a empatii jednoho k druhému?

Požehnaný Nový Rok do vykročení opačným směrem, než je vývoj světských událostí. Pro vykročení Božím směrem.