Letošní výročí pádu komunismu v ponuré atmosféře dnešní doby slavit není možné. Snad jen nostalgicky. Občané naší země, kteří by měli slavit, prožívají dnešní výročí zastrašeni, znejistěni, izolováni, omezeni ve veškerém svém konání. Mnozí se zakrytými obličeji. Rozmáhá se strach a vzájemné podezírání. Je vynucováno, abychom byli poslušni chaotických příkazů a zákazů. Nutí nás věřit věcem, kterým je uvěřit těžké.
Naděje na návrat k normálnímu svobodnému životu, na který jsme si za uplynulá tři desetiletí zvykli, slábne. Zavádí se cenzura. Začíná být opět povolena pouze jedna pravda. Vítězí manipulace, moralizování a dělení společnosti na ty správné a politicky korektní, kteří i teď se vším souhlasí, a na ty, kteří si dovolují s lecčíms nesouhlasit.
Podobný proces probíhá v celém západním světě. Není to způsobeno rostoucí silou nezápadních autoritativních režimů. Je to způsobeno vývojem v naší části světa, na kdysi svobodném a prosperujícím Západě, do něhož jsme se před třiceti jedna lety vrátili. I epidemie nemoci Covid-19 je využívána jako ospravedlnění dnešního vývoje. Ten ale ospravedlnit nelze. Tomuto vývoji je nutno čelit.

17. listopad je den, který nám připomíná pohnuté události let 1939 a 1989. Měl by nám být vzpruhou a posilou v úsilí o svobodu, demokracii a normální život. Tento úkol, jak si teď znovu ověřujeme, nikdy nekončí. Zkusme se dnešním výročím co nejvíce inspirovat.
.................................................
na Slovensku niet exprezidenta, ktorý by predniesol takéto pravdivé slová...