Victory
282

Rozjímání nad Žid 1,1-2

„Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků;
v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu,
jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.“


Při četbě Starého zákona se dozvídáme, že Bůh opravdu mnohokrát, zvláště ústy proroků, ale i mnoha jinými způsoby, mluvil k vyvolenému národu. Bůh mluvil i prokazováním dobra, ať už to bylo vysvobození z Egypta, převedení přes Rudé moře, zázraky na poušti, ale mluvil také skrze různé zkoušky a pak i skrze výstražné tresty, nejen na poušti, ale i po celé dějiny izraelského národa. Mnohdy byl národ slepý a hluchý a pak Bůh dopustil i tvrdé zkoušky, jako byly války, babylonské zajetí...

Bůh dal člověku svobodnou vůli, ale zlo, které člověk vykoná, přináší utrpení jemu i druhým, a proto ho Bůh trestá buď zde v čase, nebo – nečiní-li pravdivé pokání – na věčnosti. Bůh mluvil a napomínal národ skrze proroky, ale ten se Mu odvděčil tím, že jeho proroky kamenoval i zabíjel, a jejich synové jim stavěli pomníky.

Nejsilnějším způsobem Bůh promluvil tím, že nám dal svého vlastního Syna. Když přišla plnost času, Bůh, který se stal člověkem, byl počat skrze Ducha svatého a narodil se ze svaté Bohorodičky. On mluvil svou evangelijní zvěstí a jasným způsobem odkryl nejzákladnější pravdy i tajemství, které se vztahují k naší spáse. Nakonec byl církevní hierarchií odsouzen a skrze státní, římskou moc ukřižován. Ježíš však vstal z mrtvých a vstoupil do své slávy, kde nám připravil místo. Bůh mluvil i k novozákonní církvi mnohokrát a mnoha způsoby. Mluvil skrze apoštoly, kteří zemřeli jako mučedníci, mluvil skrze církevní učitele a v prvních třech stoletích mluvil zvláště skrze miliony mučedníků nejen slovy před jejich smrtí, ale i mimořádnými a velkými zázraky, které jejich utrpení doprovázely. Mnohdy byli hozeni do rozžhavené pece, podobně jako mládenci v Babylónu, a přesto se jim nic nestalo. Jindy zase byli mučeni až na smrt a přes noc byli v žaláři skrze anděla, nebo i samotným Ježíšem, který se jim zjevil, uzdraveni, i když pak byli znovu mučeni a pro Krista umírali. Bůh mluvil po celá dvě tisíciletí skrze mnohé svaté, ať už to byli muži či ženy, ba dokonce i děti. Mluvil i skrze zázraky, jimiž potvrdil jejich věrnost sobě i jejich pravověrné učení, za které svědčili a byli pronásledováni. Když křesťané upadli do morálního rozkladu, materialismu, ducha světa, dopustil, že v samotné kolébce křesťanství, v Malé Asii, kde téměř všichni apoštolé hlásali Boží slovo, bylo křesťanství islámem vyhubeno. Rovněž dopustil vyhlazení křesťanství v jiných kvetoucích národech v Severní Africe, kde bylo více než 300 biskupství. To proto, že křesťanství opustilo své kořeny a přizpůsobilo se duchu tohoto světa.

Bůh dopustil i tuto situaci, ve které jsme a které předcházelo především 19. a 20. století s herezemi modernismu, synkretismu, ateismu... Přišlo varování skrze Královnu proroků – Bohorodičku – ve Fatimě. V třetím fatimském tajemství předpověděla tyto události největší zrady, počínaje II. vatikánským koncilem, který otevřel dveře duchu tohoto světa do církve. Prokletí, které nyní dopadá nejen na církev, ale i na celý svět, je ovocem masového odpadu, který má své kořeny v II. vatikánském koncilu. Tam byly zakódovány hereze synkretismu, tedy otevření se pohanským démonům. Dovršil je lžipapež Bergolio intronizací démona Pačamamy v roce 2019, a tím duchovně zahájil covidový režim, ve kterém nyní žijeme. Lidé nemilovali pravdu, odmítali pravdu, mlčeli k zločinným antizákonům na kradení dětí, k antizákonům, které trestají spravedlnost a prosazují privilegování amorálnosti a zkaženosti. Školství bylo zneužito ne k výchově, ale k demoralizaci. Lékařství využívají ne k péči o zdraví, ale k redukci lidstva. A k tomu všemu žehná falešný papež, který povýšil sodomii nad Boží zákon a prosazuje satanský antikřest pod krycím názvem mRNA vakcína. Krev ze satanského rituálu, při kterém byla zaživa vytržena ledvinová tkáň z následně zamordovaných, nenarozených dětí, dopadá na vakcinované. Bůh dopustil tohoto falešného papeže, a mnozí dodnes stále mantrují, že to je „Svatý otec“ a že přece Bůh nemůže dopustit, aby byl tento úřad zneužit, podobně jako židé mantrovali, že Bůh nemůže dopustit zboření jejich chrámu, jehož zničení Kristus předpověděl a bylo dovršeno roku 70 císařem Titem a popsané očitým svědkem a historikem Josefem Flaviem.

Vidíme tuto hlubokou slepotu a toto prokletí, které stáhli církevní heretici novým učením, falešným evangeliem a falešnou morálkou, kterou reprezentuje současný pseudopapež. A přesto lidé nekonají pokání, aby zastavili proces genocidy, ve kterém nakonec Bůh ukazuje svou lásku. Totiž když přijde utrpení, mnozí se proberou ze své pýchy, slepoty a nemorálnosti, když se setkají tváří v tvář s velkým utrpením, bolestí a smrtí, a mnozí snad ještě budou zachráněni. Jinak by je čekalo věčné peklo, protože nechtěli slyšet Boží hlas. I v jejich životě k nim mnoha způsoby mluvil Bůh, ale oni neslyšeli. A položme si otázku: Jak je to se mnou? I k tobě Bůh mnohokrát a mnoha způsoby mluvil a jak jsi reagoval na události, které byly zřejmým varovným hlasem a možná už jsi mohl být dávno na věčnosti...? Jediná cesta záchrany pro každého, ať je to kněz, ať je to muž nebo žena, je pokání. Pokud konáme pokání, přichází do našich srdcí Kristus a pak můžeme vpravdě a stále volat: Christos raždajetsja! Bez pokání jsou svátky Vánoc jen prázdnou poezií či pouhým folklorem. Proto máme vyčistit ne svůj dům, ale především své srdce slzami lítosti a pokání a tak dát o těchto Vánocích místo Ježíši, aby mohl přebývat v našem srdci.

Odebírat aktuální informace od BKP

mailerlite.com/webforms/landing/b9p8t8