3
4
1
2
Libor Halik
21,4 tis.
Ábelem prorokovaných 100 let jha židů nad Ruskem za několik měsíců skončí. Připravovali ho takto: viz str.66 v osmdesátých letech minulého 19. století kvalita ústavu znatelně poklesla. Akademie se …Více
Ábelem prorokovaných 100 let jha židů nad Ruskem za několik měsíců skončí. Připravovali ho takto: viz str.66
v osmdesátých letech minulého 19. století kvalita ústavu znatelně poklesla. Akademie se začínala podobat spíše burze. Silně rozšířená konkurence mezi žáky začala kazit mravy jak učících se, tak i vyučujících. Schopnosti profesorů se citelně propadly pod obvyklou úroveň. Intriky, pomluvy a vzájemné osočování se neustále šířily a postupně zamořily celý ústav. Pověst akademie klesala a spolu s ní i úroveň vychovávaných důstojníků, kteří pak měli později tvořit kádr generálního štábu. Od té doby už nelze tvrdit, že důstojníci generálního štábu představují elitní kruh ruského důstojnictva, a to ani ohledně vzdělání, ani duchovních a duševních vlastností.
str.67 Vytvořil se typ ctižádostivých kariéristů, zaměřujících všechno na samu o sobě sice horlivou, ale jen málo plodnou práci na zajištění privilegovaného postavení. Tím vzniklo prostředí, snadno přístupné zednářským vlivům, na rozdíl od důstojnictva aktivních jednotek, které se díky svým tradicím dokázalo takovým myšlenkám
účinně bránit. Od roku 1900 se všechny tyto špatné vlastnosti a jevy začaly stále více šířit se znepokojující rychlostí a současně s tím se také generální štáb snažil zvyšovat svůj vliv na všechny oddíly vojska v říši. Tito „poučení“, kteří byli mnohem více teoretiky než praktiky, nedokázali nic pozitivního a rozumného. Přesto se jim podařilo
zmonopolizovat si všechna vyšší i střední místa a úřady v armádě a soustředit je do
svých rukou. Takové převzetí faktické moci by se dalo ospravedlnit pouze tím, že
by se tito „momentální“ na nových místech skutečně ukázali být na výši požadavků...
Nicméně během války a dokonce již před ní se tito lidé vyznačovali neznalostí,
malomyslností, netalentovaností a intrikánstvím. Bezpochyby by bylo bývalo lepší,
kdyby naše jednotky byly vedeny do boje méně vzdělanými, zato však nadanějšími,
věrnějšími a čestnějšími veliteli...
S tímto názorem na náš generální štáb se ztotožnily i mnohé zahraniční vojenské
autority.
str.164
Důvod, proč se názory na zhroucení Ruska tak rozcházejí, spočívá v tom, že až
dosud byly probírány pouze podružné věci, v nichž se spatřovala příčina všeho zla,
zatímco z krátkozrakosti a možná i vědomě si téměř nikdo nevšímal hlavního původce
– židozednářského spiknutí proti celému křesťanskému světu.
str.165
Hlavní zbraní Židů je podle všeho sociální demokracie! Pod heslem „svoboda“
vedou zuřivý boj proti křesťanským ideálům a proti křesťanské církvi. Zpočátku
učili svobodu vyznání, poté svobodu vůbec, až – nakonec se ze všeho vyklubalo
něco úplně jiného: pronásledování křesťanské víry!
Na velkém mítinku sociálních demokratů v srpnu 1920 v jednom berlínském cirkusu
přednesl židovský řečník pověstný projev, v němž se s nelibostí vyjádřil, že
mnozí členové strany „dovolují svým dětem chodit do kostela, kde přece neslyšejí
nic jiného než výmysly kněžourů. Rodiče,“ prohlásil řečník, „kteří ani pod hrozbou
těžkých trestů nezakazují svým dětem návštěvu kostela, musejí být stranou přinuceni
k jinému chování...“
....Je to Jidáš, který chce ze všech nežid
ovských národů udělat své služebníky a otroky.“
Je tedy naše situace skutečně tak zoufalá a beznadějná? Zdá se, jako by nás nepřítel
opravdu již přemohl... Téměř už nám nezůstává nic jiného než se vzdát a
sklonit před nevyhnutelným...
Samozřejmě, že nic takového! Tak může smýšlet jenom ten, kdo neví, že za naším
nepřítelem stojí pouze síly zla, které nemohou zvítězit nad boží spravedlností.
Všichni bídně zajdeme, jestliže nebudeme vědět, že dobrota Boží nemá hranic a že
je m ilostivý i k největšímu hříšníkovi, pokud svých chyb upřímně lituje.
Jednotná fronta proti společnému nepříteli!
Taková nechť je naše odpověď na vítězné skučení satanistů.
A proto vzhůru! – Povstaňme ke společnému boji proti svým utlačovatelům!
Semkněme se kolem jména našeho Pána Spasitele jako pevný val proti zlu!
Když se mluví o jednotě církve, za níž se naše pravoslavná církev každodenně
modlí, srdce bolí při pomyšlení na rozluku tří hlavních skupin – římskokatolické,
pravoslavné a protestantské...
Veřejná doména
U.S.C.A.E.
Edward Lisle Strutt – záchranca rakúskej cisárskej rodiny. Vojak, športovec a monarchista
Keď teda anglický kráľ Juraj V. hľadal začiatkom roku 1919 človeka, ktorý by bol najvhodnejší na záchranu Karola I. Habsburského a jeho rodiny z Rakúska, v ktorom vtedy operovali revolučné Červené gardy, logicky padla voľba na Strutta, ktorého znalosť jazyka, prostredia a dobré predvojnové kontakty v …Více
Edward Lisle Strutt – záchranca rakúskej cisárskej rodiny. Vojak, športovec a monarchista

Keď teda anglický kráľ Juraj V. hľadal začiatkom roku 1919 človeka, ktorý by bol najvhodnejší na záchranu Karola I. Habsburského a jeho rodiny z Rakúska, v ktorom vtedy operovali revolučné Červené gardy, logicky padla voľba na Strutta, ktorého znalosť jazyka, prostredia a dobré predvojnové kontakty v Rakúsku, dokonale uspôsobovali na túto riskantnú akciu. Inštrukcia britskej vlády z 22. februára nariaďovala Struttovi, aby sa odobral k cisárskej rodine na zámok Eckartsau, kde žila prakticky v izolácii a obkľúčení, pretože sa „nachádza v nebezpečenstve smrti“. Britského monarchu zrejme trápili výčitky svedomia za to, že predtým ruského cára Mikuláša II. nechal napospas komunistickým vrahom, aj keď mohol zasiahnuť. Predstava ďalšej dynastickej masakry už bola pre Londýn nestráviteľná.
...

O 19:05 sa dal vlak, v ktorom sa nachádzali aj britskí vojaci, do pohybu a valil sa naprieč Rakúskom. Strutt celú noc sedel v kresle postavenom v predsieni cisárskeho vagóna a na kolenách mal položené dva revolvery. Nikto však už vlak nezastavoval. Na hraniciach nikto nečakal, aby sa aspoň rozlúčil s hlavou dynastie, ktorá v strednej Európe vládla sedemsto rokov. Strutt narýchlo zostavil zo svojich vojakov čestnú jednotku, 25 mužov, ktorí pri prechode hraníc vzdávali odchádzajúcemu monarchovi česť. Boli to paradoxne vojaci nepriateľskej armády, a cisár sa rozplakal…

Hladký priebeh akcie bol jednoznačne Struttovou zásluhou a bez jeho odvahy a iniciatívnosti, by možno cisárska rodina z Rakúska nikdy neodišla, ak by vôbec kompletná prežila. Karol I. zdôraznil Struttovu úlohu v ďakovnom liste anglickému kráľovi.

Struttove dobrodružné „vyexportovanie“ cisárskej rodiny z Rakúska, vytvorilo medzi ním a cisárskym párom trvalý vzťah. Angažoval sa neskôr v pokusoch o ich návrat na trón, v priamom rozpore s vtedajšou britskou politikou, pričom využil svoju záľubu v horolezectve a podnikol v roku 1921 horolezecký prieskum možného ilegálneho prechodu cisára cez Alpy do Rakúska. Prieskum však ukázal, že cesta je možná len pre niekoho so Struttovou fyzickou kondíciou, čo rozhodne nebol prípad Karola I.

Následne sa podplukovník pustil do ešte riskantnejšej iniciatívy, ktorá už bola v rozpore s jeho postavením britského vojaka a poddaného natoľko, že môžeme usudzovať jednak na silnú citovú väzbu, a zároveň na odhodlanie presadiť konzervatívnu monarchistickú reštauráciu, zodpovedajúcu jeho politickým postojom, za každú cenu. Podľa všetkých indícií to bol totiž Strutt, kto zaobstaral Karolovi Habsburskému falošný britský pas na jeho cestu do Maďarska. Tým vedome porušil zákony svojej krajiny a bol teda zrejme ochotný niesť akékoľvek následky.
mavigerdan
Občanská válka končí v červnu 1923
wikipedia.org/wiki/Powstanie_jakuckie
proč několik měsíců? konec obč. války se klade mezi 25. 10. 1922 až 16.6. 1923, to by znamenalo červen 2023 .
Na początku czerwca wojska bolszewickie pokonały siły Białych gen. W. Rakitina i gen. A. Piepielajewa pod Ochockiem, zdobywając 10 czerwca miasto. 18 czerwca pod Ajanem zostały ostatecznie rozbite wojska Białych …Více
Občanská válka končí v červnu 1923
wikipedia.org/wiki/Powstanie_jakuckie
proč několik měsíců? konec obč. války se klade mezi 25. 10. 1922 až 16.6. 1923, to by znamenalo červen 2023 .
Na początku czerwca wojska bolszewickie pokonały siły Białych gen. W. Rakitina i gen. A. Piepielajewa pod Ochockiem, zdobywając 10 czerwca miasto. 18 czerwca pod Ajanem zostały ostatecznie rozbite wojska Białych. Poległo ok. 650 powstańców. Generał A. Piepielajew wraz z 103 oficerami i 230 żołnierzami dostali się do niewoli i zostali odesłani do Władywostoku. Natomiast niewielka część powstańców na czele z kornetem M. Korobiejnikowem zdołała przedostać się do chińskiej Mandżurii.