Boží slovo na den 3.8. A.D. 2022

Ježíš se odebral do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! …
Stylita
Gorazdův pravoslavný katechismus:
121. Jak sestoupil Syn boží s nebe, když jakožto Bůh je všudypřítomný?
Syn boží jakožto Bůh je všudypřítomný a tedy jest na nebi i na zemi; předtím však na zemi byl neviditelný a pak zjevil se na ní v těle lidském, což vyjadřujeme slovy: „sestoupil s nebe“.
122. Co vyznáváme slovy: „vtělil se z Ducha svatého a Marie Panny“?
Slovy: „vtělil se z Ducha svatého a …More
Gorazdův pravoslavný katechismus:

121. Jak sestoupil Syn boží s nebe, když jakožto Bůh je všudypřítomný?
Syn boží jakožto Bůh je všudypřítomný a tedy jest na nebi i na zemi; předtím však na zemi byl neviditelný a pak zjevil se na ní v těle lidském, což vyjadřujeme slovy: „sestoupil s nebe“.

122. Co vyznáváme slovy: „vtělil se z Ducha svatého a Marie Panny“?
Slovy: „vtělil se z Ducha svatého a Marie Panny“ vyznáváme,
1. že Syn boží přijal lidské tělo od Panny Marie působením Ducha svatého,
2. že přijímaje lidské tělo, byl počat a narodil se bez hříchu dědičného.

* 123. Co vyznáváme slovy: „člověkem se stal“?
Slovy: „člověkem se stal“ vyznáváme, že Syn boží přijal ne zdánlivou, nýbrž opravdovou lidskou přirozenost se všemi jejími vlastnostmi, kromě hříchu.

124. Zůstal Syn boží Bohem, i když se stal člověkem?
Syn boží zůstal Bohem, i když se stal člověkem; proto ho nazýváme Bohočlověkem, neboť byl Bůh a zároveň člověk.

* 125. Proč se stal Syn boží člověkem?
Syn boží se stal člověkem, aby lidskou přirozenost, která prvorodným hříchem byla porušena, opět obnovil, s Bohem spojil, posvětil a spasil.

126. Kdo jest ten Bohočlověk?
Ten Bohočlověk jest Pán Ježíš Kristus.

Katolický katechismus:
katechismus.cz

„Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny“ (Gal 4,4-5). To je radostná zvěst o „Ježíši Kristu, Synu Božím“ (Mk 1,1). Bůh navštívil svůj lid, splnil zaslíbení daná Abrahámovi a jeho potomstvu; a překonal všechna očekávání: poslal nám svého milovaného Syna.
422

Věříme a vyznáváme, že Ježíš z Nazareta, rodem Žid, narozený z izraelské dcery v Betlémě v době krále Heroda Velkého a císaře Augusta, povoláním tesař, který zemřel ukřižován v Jeruzalémě, pod místodržitelem Ponciem Pilátem, za vlády císaře Tiberia, je věčný Syn Boha, který se stal člověkem a „vyšel od Boha“ (Jan 13,3), „sestoupil z nebe“ (Jan 3,13; 6,33), přišel v těle; vždyť „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy ? Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí“ (Jan 1,14.16).
423

Církev přejímá výraz svatého Jana („Slovo se stalo tělem!: Jan 1,14) a nazývá „vtělením“ skutečnost, že Boží Syn vzal na sebe lidskou přirozenost, aby v ní uskutečnil naši spásu. Církev opěvuje tajemství vtělení v jednom hymnu, který uvádí svatý Pavel: „Mějte v sobě smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži“ (Flp 2,5-8).
461

Jedinečná a zcela zvláštní událost vtělení Božího Syna neznamená, že Ježíš Kristus je zčásti Bůh a zčásti člověk, ani že je v něm beztvárně smíšeno božství s lidstvím. Stal se opravdu pravým člověkem a zůstal přitom opravdu pravým Bohem, Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý člověk. Církev musela během prvních staletí hájit a objasňovat tuto pravdu víry proti bludům, které ji zkreslovaly.
462

První bludy spíše popíraly Kristovo pravé lidství než jeho božství (gnostický doketismus). Už od apoštolských dob křesťanská víra trvala na opravdovém vtělení Božího Syna, „který přišel v těle“. Avšak ve třetím století musela církev potvrdit proti Pavlovi ze Samosaty (na sněmu v Antiochii), že Ježíš Kristus je Boží Syn podle přirozenosti, a ne jen adoptivní. První ekumenický koncil v Niceji roku 325 vyznal ve svém krédu, že Boží Syn „je zrozený, ne stvořený, jedné podstaty [‘homoúsios’] s Otcem“, a odsoudil Aria, který zastával názor, že „Boží Syn vzešel z ničeho“ a že je „jiné podstaty než Otec.“
465

Gorazdův pravoslavný katechismus
katechismus.cz
U.S.C.A.E.
doplním ale podľa pani Evy je to asi iná Dogma z chalcedónskeho koncilu a iná Dogma o diotheletizme samé "Rímske bludy" 😊
Dogma šestsettřiceti svatých otců čtvrtého všeobecného sněmu, chalcedonského, o dvou přirozenostech v jedné osobě Pána našeho, Ježíše Krista. .
Následujíce božské otce učíme se všichni jednomyslně vyznávati jednoho a téhož Syna, Pána našeho Ježíše Krista, dokonalého podle …More
doplním ale podľa pani Evy je to asi iná Dogma z chalcedónskeho koncilu a iná Dogma o diotheletizme samé "Rímske bludy" 😊

Dogma šestsettřiceti svatých otců čtvrtého všeobecného sněmu, chalcedonského, o dvou přirozenostech v jedné osobě Pána našeho, Ježíše Krista. .

Následujíce božské otce učíme se všichni jednomyslně vyznávati jednoho a téhož Syna, Pána našeho Ježíše Krista, dokonalého podle božství a dokonalého podle člověčenství, pravého Boha a pravého člověka, téhož duše i těla; jedné bytosti s Otcem podle božství a jedné bytosti také s námi podle člověčenství; ve všem nám podobného kromě hříchu; narozeného před věky od Otce podle božství, v poslední však dny téhož narozeného pro nás a pro naše spasení z Marie Panny Bohorodice podle člověčenství; jednoho a téhož Krista Syna, Pána, jednorozeného, kterého poznáváme ve dvou přirozenostech nesplývajících, neměnných, nerozlučných, neboť spojením nikterak nebyl rozdíl obou přirozeností odstraněn, ale naopak se uchovává vlastnost každé přirozenosti, spojující se do jedné osoby a jedné hypostase, který se neštěpí ani nerozděluje na dvě osobnosti, nýbrž je jeden a týž Syn a jednorozený Bůh Slovo, Pán Ježíš Kristus, jak dávno proroci o něm a jak sám Pán Ježíš Kristus nás učil, jakož nám též předal symbol otců našich.

.
Dogma stosedmdesáti svatých otců šestého všeobecného sněmu, cařihradského, o dvou vůlích a činnostech v Pánu našem, Ježíši Kristu. .

Stejně hlásáme podle učení svatých otců našich, že jsou dvě přirozené vůle čili chtění v něm a dvě přirozené činnosti, které jsou nerozlučné, neměnné, nerozdílné a nesplývající. Tato dvě přirozená chtění si neodporují, jak to tvrdí bezbožní kacíři, ale jeho lidské chtění jest shodné a neodporuje, avšak naopak podrobuje se jeho božskému a všemohoucímu chtění.

Kánony - dogmy, pravidla apoštolů
Stylita
Svatý prorok Ezechiel
památka 21. července / 3. srpna
a 23. července / 5. srpna (řecký synaxář)
Tento prorok, se narodil v Judeji, v rodině kněze Buzího, z pokolení Lévi a byl knězem (Ez 1, 3). Při druhém vpádu babylonského krále Nebukadnesara do Jeruzaléma, když bylo Ezechielovi dvacet pět let, byl spolu s králem Jójakínem a dalšími Izraelci odveden do babylonského zajetí.
Žil v období těch nejt…More
Svatý prorok Ezechiel
památka 21. července / 3. srpna
a 23. července / 5. srpna (řecký synaxář)

Tento prorok, se narodil v Judeji, v rodině kněze Buzího, z pokolení Lévi a byl knězem (Ez 1, 3). Při druhém vpádu babylonského krále Nebukadnesara do Jeruzaléma, když bylo Ezechielovi dvacet pět let, byl spolu s králem Jójakínem a dalšími Izraelci odveden do babylonského zajetí.
Žil v období těch nejtěžších zkoušek izraelského národa. Se zkroušeným srdcem, hleděl na události, které předcházely pádu Jeruzaléma.
Usídlil při řece Kebar a na pátém roku svého zajetí, byl přizván k prorocké službě, dostalo se mu vidění a pověření, aby se stal strážcem izraelského domu (Ez 3,17), prorocké službě potom zasvětil celý svůj další život.
Dopředu spatřil nevyhnutelnou záhubu města, připravil k tomuto národ, utěšujíce je v tom samém okamžiku, nadějí na osvobození ze zajetí a posilňujíce víru v Mesiáše, jako pravého syna Davidova.
Dar proroctví přijal, když pozřel knižní svitek, kterého se mu dostalo ze vztažené ruky, kterou spatřil (Ez 2, 9 – 10; 3, 1 – 12). Na svítku bylo napsáno: pláč, lkání a bědování.
Obzvláště důležitými, jsou dvě významná prorokova vidění, o Hospodinově chrámu, naplněného slávou, o vyschlých kostech na poli, kterým Duch Boží dal nový život.
Vidění o chrámu, bylo tajemným předobrazem osvobození lidského pokolení, z otroctví nepřítele a uskutečnění Kristovy Církve, skrze vykupitelský čin Syna Božího, který se vtělil z Přesvaté Panny Marie, která byla prorokem nazvána bránou uzavřenou, skrze kterou vstoupí jen Hospodin, Bůh (Ez 44, 2).
Velkolepé vidění, ve kterém prorok spatřil pole s vyschlými kostmi, je předobrazem všeobecného vzkříšení mrtvých a nový, věčný život těch, kteří byli vykoupeni smrtí Pána Ježíše Krista (Ez 37, 1 – 14).
Podle tradice, by prorok zabit jedním z židovských knížat, kterého usvědčoval v modloslužebnictví. Byl přivázán k divokým koním, kterými byl rozerván. Zbožní židé, sebrali jeho roztrhané tělo a pohřbili ho na poli Maur, v hrobce Šéma a Apakšáda, předků spravedlivého Abraháma. Tato hrobka, se nachází v dnešním Iráku, nedaleko Bagdádu.
Ezechielova proroctví, jsou napsána v knize Starého Zákona, která je nazvána jeho jménem a zaujímá třetí místo v řadě knih velkých proroků.
Svt.(svatořečen prav. církví- pozn. Stylita) Dimitrij Rostovský, pak nám všem připomínal následující slova, z knihy proroka Ezechiela:
Když se odvrátí spravedlivý od své spravedlnosti a bude se dopouštět bezpráví…zemře a nebude pamatováno na jeho spravedlnost, kterou konal…Kdyby se bezbožný odvrátil ode všech svých hříchů, jichž se dopouštěl, a dbal by na všechna má nařízení a jednal podle práva a spravedlnosti, jistě bude žít, nezemře. Žádná jeho nevěrnost, jíž se dopustil, mu nebude připomínána, bude žít pro svou spravedlnost, podle níž jednal (Ez 3, 20; 18, 21 – 24).
zdroj: fb Pravoslavný křesťan
One more comment from Stylita
Stylita
Z denní liturgie
18. týden v mezidobí - Liturgie.cz
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
V té době – praví Hospodin – budu Bohem všech rodů Izraele, oni pak budou mým lidem. Tak praví Hospodin: Lid, který byl ušetřen meče, nalezl na poušti milost. Izrael došel na místo svého odpočinku. Zdaleka se mu zjevil Hospodin: Věčnou láskou jsem tě miloval, proto jsem ti zachoval smilování. Zase tě …More
Z denní liturgie
18. týden v mezidobí - Liturgie.cz

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Jeremiáše.
V té době – praví Hospodin – budu Bohem všech rodů Izraele, oni pak budou mým lidem. Tak praví Hospodin: Lid, který byl ušetřen meče, nalezl na poušti milost. Izrael došel na místo svého odpočinku. Zdaleka se mu zjevil Hospodin: Věčnou láskou jsem tě miloval, proto jsem ti zachoval smilování. Zase tě zbuduji a budeš vystavěna, Izraelova panno! Znovu se ozdobíš svými bubínky a vyjdeš do reje jásajících. Budeš opět štěpovat vinice na samařských horách. Štěpovat budou štěpaři a budou z nich též požívat. Neboť přijde den, kdy budou strážní volat na efraimském pohoří: „Vstaňme a vystupme na Sión k Hospodinu, svému Bohu!“ Neboť tak praví Hospodin: Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: „Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!“
Jer 31,1-7

Žalm:
Hospodin bude nad námi bdít jako pastýř nad svým stádem.

Slyšte, pohané, Hospodinovo slovo,
zvěstujte ho na ostrovech v dáli!
Řekněte: Shromáždí Izraele ten, kdo ho rozptýlil,
bude nad ním bdít jako pastýř nad svým stádem.

Vykoupí Hospodin Jakuba
a vysvobodí ho z ruky mocnějšího.
Přijdou a budou jásat na hoře Siónu,
těšit se budou z Hospodinových dobrodiní.

Tehdy se rozveselí v tanci panna,
zaradují se jinoši a starci.
Proměním jejich nářek v radost,
útěchu a radost jim vleji po jejich smutku.
Jer 31

Evangelium:
Mt 15,21-28