Stylita
25.12./7.1. Roždestvo (Narodenie) Hospodina Boha a Spasiteľa nášho Isusa Christa. „A keď nastala plnosť času, poslal Boh Syna svojho jednorodeného“ (Gal 4, 4), aby spasil ľudský rod. A tak sa naplnilo deväť mesiacov od blahej zvesti, ktorú oznámil Presvätej Deve archanjel Gabriel v Nazarete, hovoriac: „Raduj sa blahodatná… ajhľa, počneš a porodíš syna“(Lk 1, 18). V tom čase prišlo nariadenie od …More
25.12./7.1. Roždestvo (Narodenie) Hospodina Boha a Spasiteľa nášho Isusa Christa. „A keď nastala plnosť času, poslal Boh Syna svojho jednorodeného“ (Gal 4, 4), aby spasil ľudský rod. A tak sa naplnilo deväť mesiacov od blahej zvesti, ktorú oznámil Presvätej Deve archanjel Gabriel v Nazarete, hovoriac: „Raduj sa blahodatná… ajhľa, počneš a porodíš syna“(Lk 1, 18). V tom čase prišlo nariadenie od cisára Augusta, aby bol spísaný všetok ľud v Rímskej ríši. V súlade s týmto nariadením mal každý ísť do svojho mesta a tam sa zapísať. Preto spravodlivý Jozef prišiel s Presvätou Devou do Betlehema, mesta Dávidovho, lebo obaja boli z kráľovského Dávidovho pokolenia. Ale keďže sa do toho malého mestečka zišlo mnoho ľudí kvôli sčítaniu, Jozef a Mária nemohli nájsť nocľah ani v jednom dome, takže sa prichýlili v jednej ovčej jaskyni, kde pastieri zatvárali svoje ovce. V tejto jaskyni, v noci zo soboty na nedeľu 25. decembra, porodila Presvätá Deva Spasiteľa sveta, Hospodina Isusa Christa. A porodiac Ho bez bolesti, ako Ho aj počala bez hriechu od Ducha Svätého a nie od človeka, sama Ho zavinula do ľanových plienok, poklonila sa Mu ako Bohu a položila Ho do jasličiek. Potom prišiel spravodlivý Jozef, aj on sa Mu poklonil ako božskému plodu panenského lona. Vtedy prišli aj pastieri z poľa, nasmerovaní Božím anjelom a poklonili sa Mu ako Mesiášovi a Spasiteľovi. A pastieri počuli množstvo Božích anjelov, ktorí spievali: „Sláva na výsostiach Bohu a na zemi pokoj, medzi ľuďmi dobrá vôľa“ (Lk 2, 14). V tom čase prišli aj traja mudrci z východu, vedení zázračnou hviezdou, so svojimi darmi: zlatom, tymianom a myrhou, poklonili sa Mu ako Kráľovi nad kráľmi a obdarovali Ho svojimi darmi (Mt 2). Takto prišiel na svet Ten, Ktorého príchod bol predpovedaný prorokmi a narodil sa tak, ako to bolo predpovedané: od Prečistej Devy, v meste Betlehem, z Dávidovho pokolenia podľa tela, v čase, keď už v Jeruzaleme nebolo kráľa z Júdovho pokolenia, ale kraľoval cudzinec Herodes. Po všetkých Svojich predobrazoch a predpovediach, vyslancoch a zvestovateľoch, prorokoch a spravodlivých, mudrcoch a kráľoch, sa nakoniec zjavil On, Hospodár sveta a Kráľ nad kráľmi, aby vykonal dielo ľudského spasenia, ktoré Jeho sluhovia vykonať nemohli. Jemu nech je večná sláva a vďaka. Amiň.
z Ochridského Prológu
Stylita
Narození Pána našeho Ježíše Krista
Metropolita Antonij Surožský
Kázání (1974)

Kristus ve svém Evangeliu, když hovořil o tom největším, co může člověk učinit, o největší míře, do níž může dorůst, nám dal přikázání lásky: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí duši svou za své přátele (Jn 15, 13). A v tuto tajemnou vánoční noc sám náš Pán a Bůh naplnil svým Vtělením tento zákon vítězoslavným …More
Narození Pána našeho Ježíše Krista
Metropolita Antonij Surožský
Kázání (1974)

Kristus ve svém Evangeliu, když hovořil o tom největším, co může člověk učinit, o největší míře, do níž může dorůst, nám dal přikázání lásky: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí duši svou za své přátele (Jn 15, 13). A v tuto tajemnou vánoční noc sám náš Pán a Bůh naplnil svým Vtělením tento zákon vítězoslavným životem a láskou.
My se rodíme do dočasného a pomíjivého života, vznikáme z ničeho tvořícím a vládnoucím slovem Živého Boha, a skrze tuto dočasnou existenci se stáváme účastníky věčnosti a vcházíme do života věčného. Pán náš a Bůh náš vchází skrze své Vtělení, z plnosti bytí, z vítězící plnosti života, na území smrti. Z plnosti nestvořeného bytí je náš Spasitel nyní uzavírán do úzkého ohraničení padlého světa, vpravdě se podobajícímu vězeňským podmínkám. Jsouce věčným, rodí se v čase, aby v tomto světě, tak úzkém a těsném, odtrženém od Boha, žil, ukazuje nám příklad toho, jak je možno každodenně pokládat svůj život za svého přítele, a umírá, ukazuje nám, že i smrtí je možné zjevit a poukázat na vítězství života.
Jedna ze starých řeckých ikon zobrazuje Betlémské jesle, avšak nikoli v podobě působivých a dojemných jesliček, ale v podobě obětního stolce – žertveniku, složeného z kamení, na kterých leží děťátko předurčené k smrti. Ke smrti nikoli náhodné, beze smyslu, bez cíle, nýbrž určené k smrti ve smyslu oběti, která je vědomě, smysluplně a dobrovolně přinášena Bohu kvůli očištění hříchů, pro vítězství nad samou smrtí, pro sjednocení nebe se zemí, pro sjednocení padlého stvoření se živým, milujícím Bohem.
Dnes se věčný Bůh rodí v čase. Beztělesný (Bůh) na sebe obléká tělo. Ten, který je za hranicemi smrti, vstupuje na území smrti, dnes začíná křížová cesta Páně, dnes se nám zjevuje sebe obětující se a křížová, božská Láska. Dnes nám Betlémské jesličky předznamenávají tu jeskyni, kam bude položen náš Pán Ježíš Kristus, sňatý z Kříže po mučivé smrti. A celá životní cesta našeho Pána se nezdá být ničím jiným než oním naplněním přikázání o lásce, které nezná ani hranice, ani konce, přikázání o lásce, která svůj život pokládá za své přátele.

Stalo se to, ale pouze za (Spasitelovi) přátele? Kdo byl přítelem Pána, když se narodil, a kdo dal přístřeší Matce, která očekávala děťátko, a Josefovi, který jej doprovázel? Vyvrženi z vesnice lidí našli si pro sebe příbytek jen uprostřed zvířat. A tak tomu bude po celý Kristův život, když Ho na konci, při završení Jeho cesty izraelský národ a celé lidstvo vystrnadí z města lidí, pak mu nezbyde nic jiného než zemřít osamělou smrtí na hoře zvané Golgota. Cesta, započatá Pánem pro své přátele, je cestou lásky, ale kdo jsou tito přátelé? Nepřátelé – to nejsou ti, kdož nás nenávidí, naopak, jde o ty, které, pro nerozumnost, pro slepotu srdce a zatmění našeho rozumu nazýváme nepřáteli. Kristus nepřátele neznal. Všichni lidé, které vládnoucí tvořivé slovo Boží přizvalo k bytí, byli Jeho bratry a sestrami, byli milovanými Božími dětmi, které ztratily svoji cestu a které On přišel nalézt.
On sám nám dal příklad, když řekl, že dobrý pastýř zanechá devadesát devět ovcí, aby šel hledat jednu zbloudilou, která se ztratila (Lk 15, 4-6). Tak je to i ve vztahu k nám: ty lidi, kteří se nazývají nepřáteli Krista, Kristus uznává za své bratry a sestry, za děti Živého Boha, kterého On je Synem. On nezná nepřátele, pro Něj nepřátelé neexistují, a pro nás pro všechny se On stal člověkem, za všechny a pro všechny On žije ze dne na den, obětuje všechny síly těla i duše, a nakonec za všechny a pro všechny, po Strastném týdnu, po strašné Getsemanské noci, po tom všem posměchu, po všech těch urážkách, poté, kdy byl zrazen nebližším učedníkem, ostatními zanechán a opuštěn, Kristus umírá na kříži za všechny a pro všechny. A jestliže jsme Kristovi, tak o dnešní slavnostní noci se musíme naučit této Kristově cestě, dnes můžeme pokáním, to jest proměnou naší mysli a srdce, vejít na cestu Krista; můžeme novým zrakem prohlédnout a s překvapením spatřit, že nemáme žádné nepřátele, že jsou jen děti Boží, které se ztratily, k nimž nás Pán posílá žít, a je-li třeba i umřít, aby oni ožili na věky věků.
To je to, o čem nám vypráví život a smrt Krista, o čem nám dnes vypráví Narození Kristovo – čili o Narození Živého Boha v lidském těle. Je to tak tajemné: zdá se, jako bychom viděli našeho Boha, jako bychom Ho zbožně a s chvěním drželi ve svém objetí. Ale v tomto Vtělení se nám Bůh ukazuje ještě jako daleko větší tajemství než pouze jako Bůh jsoucí v nebesích, tak nepostižitelný lidskému rozumu a tak očekávaný lidským srdcem, protože v tomto Jezulátku je skryta všechna plnost neviditelného, nepostižitelného Boha.
Dotýkajíce se Děťátka, které se narodilo v Betlémě, s úžasem poznáváme, že On je Živý Bůh, který se pro nás stal živým Člověkem, mírou Boží lásky ke každému z nás, k tomu nejposlednějšímu hříšníku i k samému svatému spravedlivému – to je život a smrt Božího Syna, který se stal Synem člověka.
Jest vůbec možné, abychom se nyní neobrátili ke každému, kdo je kolem nás, s podobnou láskou? Cožpak se můžeme před tváří Kristova Vtělení chovat k lidem jinak než sám Bůh, který se stal Člověkem? Je nám dáváno nové přikázání (Jn 13, 34), kdy nás Pán vyzývá nikoli pouze milovat, ale milovat své přátele i nepřátele, kdy nás vyzývá milovat všechny, a sice tou měrou, kterou lze ztotožnit se slovy položit život za své přátele (Jn 15, 13), a uznat za přátele ty, kteří tě za přítele neuznávají, žít pro ně ze dne na den a je-li třeba, i za ně umřít s poslední modlitbou na rtech: Pane, odpusť jim, neboť nevědí, co činí! Amen.
U.S.C.A.E.
a to že bol jedinou oporou to rozporujem a dôvod jednoduchší ani byť nemôže je Matkou Boha a mala Ho fyzicky pri sebe aj traja mudrci nenašli nič iného ako každý naozaj Veriaci okamžite totiž našli s Ježišom aj Máriu a samozrejme že je Panna Mária novou Evou ale to plytký hmotár nepochopí prvá povedala Bohu NIE druhá to napravila doslova svetodejným ÁNO už toto ale je toho o dosť viac

pred hriec…More
a to že bol jedinou oporou to rozporujem a dôvod jednoduchší ani byť nemôže je Matkou Boha a mala Ho fyzicky pri sebe aj traja mudrci nenašli nič iného ako každý naozaj Veriaci okamžite totiž našli s Ježišom aj Máriu a samozrejme že je Panna Mária novou Evou ale to plytký hmotár nepochopí prvá povedala Bohu NIE druhá to napravila doslova svetodejným ÁNO už toto ale je toho o dosť viac

pred hriechom bola stará Eva čistá Panna bez hriechu nová Matka všetkých žijúcich ďaleko prekonala pramatku pramatka dávala prirodzený život nová Eva Panna Mária nám dala Život sám
Martina Bohumila Lutherová
Ikona Narození připomíná Josefův zápas, a proto Marie hledí na toho, komu prvnímu zvěst o tajuplném narození způsobila bolest.

Maria, byla citlivá a Josefa mnoho milovala, byl ve světě její jedinou oporou.
Stylita
Pasáž o sv. Josefovi a jeho dětech z prvního manželství je sporná.