Victory
1574

Slovo otce patriarchy Eliáše: Modlitba v bezmocnosti

V našem životě prožíváme mnoho bezmocností. Např. sotva se narodí dítě, už je na něj připravený uzákoněný systém – kalendář pochybných, nebezpečných vakcinací. Zvlášť dnes se bezmocně díváme na covidový blázinec. A kdyby jenom blázinec! Jde však o plánovanou sebevraždu jednotlivých národů. Člověk se brání, a stále je tlačen. Vyjde z jedné pasti, a je na něj nachystáno deset dalších pastí. A on se často ani vůbec neorientuje, neví, že to je past. Bezmocnost prožíváme na každém kroku – v práci, ve vzájemných vztazích, v různých situacích dne…

Někdy přijde určitá vnitřní bolest a s ní bezmocnost v takové síle, že člověku se až hruď svírá. Řešením však není ani sebelítost, ani pomsta a už vůbec ne sebevražedné myšlenky... V takové chvíli je řešením: „Vzhůru srdce.“ U Boha dostaneme světlo a sílu. „Když je nouze nejvyšší, pomoc Boží je nejbližší.“

Někdy jsem také zažil velmi silnou vnitřní bolest, ale když jsem se mohl modlit, pak ta modlitba byla velmi hluboká a silná. Vnímal jsem bolest, bezmocnost, totální, absolutní bezmocnost, ale zároveň – protože jsem povznesl své srdce k Bohu, dostal se do přítomnosti živého Boha – najednou jsem vnímal i absolutní Boží moc, že Bůh všechno to zlo dokáže obrátit k dobrému. Nejdůležitější je zapřít se, kleknout na kolena, zvednout ruce a volat k Bohu. Když máš sebevětší problém, depresi či strach, někdy stačí čtvrť hodiny, někdy pět minut intenzivní modlitby a člověku je jasno. Někdy je to boj třeba i hodinový, ale vždy Bůh dá světlo a pokoj. Nejpodstatnější je však odevzdanost do rukou Božích. Je třeba si uvědomovat, že beztak všichni zemřeme. Ať už zemřu dřív, nebo později, ale naše smrt je největší jistota. Jak říká přísloví: Mladý může, starý musí… Ale pak následuje věčnost. A Bůh se dívá na náš život z pohledu věčnosti. Chce naše největší dobro. Chce naši spásu a vede vše tak, abychom ji obdrželi.

A když nám Bůh i otevře oči, díváme se na život nejenom čistě lidským, přízemním pohledem, ale díváme se naň z perspektivy věčnosti, pak budeme mít zkušenosti s Bohem např. i v různých bezmocnostech při práci.

Jistý mladý muž jednou mluvil o určitých problémech v zaměstnání: „Všechno už bylo hotové, ale nakonec nebylo možné to dotáhnout. Nešlo to. Tak jsem to dával Pánu Ježíši a nakonec přišlo světlo. Dostal jsem pokoj. Někdy jsem jenom měl trpělivě čekat a najednou se ta otázka vyřešila sama.“

Máme za všechno děkovat. Naše bezmocnost je také tím křížem, o kterém Ježíš mluví: „Vezmi svůj kříž a následuj mě.“ Pod pojmem kříž se nemyslí, že vezmeme nějaká dvě břevna a budeme chodit po ulici. Jde o překřížení našich plánů, naší vůle, naší síly, našich možností, že něco chci, a nemohu, anebo se chci zbavit nějakého zla, a ono mě nepouští… prostě jsem bezmocný. V těchto případech volám k Bohu, prosím o světlo a o sílu. Ale lidé často budou raději dělat všechno jiné, jenom ne to, co by měli… Buď se budou dopovat jídlem, nebo kdo má sklon k alkoholu, tak si dá skleničku, jednu za druhou… Ale tím se problém nevyřeší! Jiný se zase ventiluje tím, že někomu vynadá. Tak se také problém nevyřeší. Ještě se to zhorší… Proto je třeba vejít do své komůrky, zavřít za sebou dveře, pozvednout srdce i ruce k Bohu a volat: „Pane, Ty to vidíš. Musím s Tebou hlasitě hovořit. Ty vidíš moji bídu, můj problém. Chtěl jsem dobro, dělal jsem to a to, a nakonec z toho vyšlo zlo. Bože, Ty to vidíš. Dávám Ti to.“ To slovo: „Ty to vidíš.“ Ano, je třeba dát ten problém Bohu! Nechtít ho řešit sám! To je to „spolu s Kristem“. „Ježíši ukřižovaný, Ty to vidíš.“ Pod křížem najdeme moudrost, světlo. Každý den můžeme to tajemství prožívat v terénu. Ale my to nevnímáme a nemáme z toho pak ani užitek.

Životní moudrost člověk získává, když následuje Krista a přijme jednoduché principy, zásady, které ve svém životě realizuje, když realizuje zásady, které vycházejí z Božího slova, z církevní tradice a zkušeností svatých. Když přijde problém, to nejtěžší je zastavit se. Když je to v terénu, během pracovního dne, tak aspoň na minutu se ztiším, a pozvednu „vzhůru srdce“. Prosím Boha o světlo a sílu. Je třeba volat takové SOS. Nebýt mlčenlivý, ale volat. Volej, křič k Hospodinu ze svého srdce a Bůh tě vyslyší, jak říká Písmo svaté (viz Jer 33,3). Bůh ti pomůže. Dá ti světlo a sílu. Ale abychom se během dne uprostřed toho zmatku dokázali zastavovat, musíme mít určitý pevný bod. Musíme mít vyhrazený čas na naši komunikaci s Bohem. Ježíš nás vyzývá: „Nemohli jste aspoň jednu hodinu bdít se mnou?“ „Bděte a modlete se.“ Čili máme bdít, soustředit se. Dát Bohu svůj problém. Být s Ním.

S Kristem jsme byli ve křtu ponořeni do Jeho smrti a zároveň se nám dostalo nového života. Ale aby tato moc byla realizována v našem životě, k tomu je potřeba Boží moc, potřebujeme světlo a sílu Ducha svatého, o kterého máme prosit a spolupracovat s Ním, tedy chodit v Duchu svatém. Chodit v Boží moudrosti, která je spojena na jedné straně s utrpením, pronásledováním, se zesměšňováním, s bezmocností, a na druhé straně s velkým pokojem, světlem a štěstím, které svět dát nemůže.

Odebírat aktuální informace od BKP

mailerlite.com/webforms/landing/b9p8t8