Stylita
11715

Boží slovo na den 5.12. A.D. 2022

Když jednoho dne Ježíš učil, seděli kolem farizeové a učitelé Zákona, kteří přišli ze všech možných míst v Galileji i v Judsku a z Jeruzaléma. Moc Páně v něm působila, aby uzdravoval. Tu přinášeli muži na lehátku člověka, který byl ochrnutý, a pokoušeli se ho vnést dovnitř a položit před něj. Když ho pro zástup lidí neměli kudy pronést, vystoupili na střechu, a otvorem ve stropě ho i s lehátkem spustili doprostřed před samého Ježíše. Když viděl jejich víru, řekl: "Člověče, odpouštějí se ti hříchy!" Učitelé Zákona a farizeové začali uvažovat: "Co je to za člověka? Dopouští se rouhání! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš však poznal jejich myšlenky a řekl jim: "O čem to v srdci uvažujete? Co je snadnější - říci: 'Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: 'Vstaň a choď'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" - řekl ochrnutému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lože a jdi domů!" A on před nimi hned vstal, vzal to, na čem ležel, šel domů a velebil Boha. Všechny pojal úžas a velebili Boha. Byli plní bázně a říkali: "Dnes jsme viděli něco podivuhodného!"
Lk 5,17-26
U.S.C.A.E.
@Stylita
ono je to troška inak svätý Robert Bellarmin to spomenul v tom svetle ako jednu z téz ktorou sa viacmenej odmietal zaoberať lebo je to hrozná hlúposť že to nemá prečo vôbec hlbšie komentovať.
predpokladám že pani Eva to má z tej protikatolíckej agitky od zchnks ktorá klame o Pápežskej neomylnosti.More
@Stylita

ono je to troška inak svätý Robert Bellarmin to spomenul v tom svetle ako jednu z téz ktorou sa viacmenej odmietal zaoberať lebo je to hrozná hlúposť že to nemá prečo vôbec hlbšie komentovať.

predpokladám že pani Eva to má z tej protikatolíckej agitky od zchnks ktorá klame o Pápežskej neomylnosti.
U.S.C.A.E.
svätý Robert Bellarmin nie len že nikdy netvrdil že Pápež môže hocičo on práveže tvrdil že sa môže stať heretikom a rozvíjal postup čo v takom zlom prípade to nejako nesvedčí o tom že by Pápežovi schvaľoval mravoučnú anarchiu a že môže ľubovoľne prekrúcať realitu dobra a zla
Stylita
Takže opět manipulace se zdrojem.
apredsasatoci
Problém je v tom, že pani Eve chýba manuál.
U.S.C.A.E.
Ukázal silu svojho ramena, rozptýlil tých, čo v srdci pyšne zmýšľajú. Mocnárov zosadil z trónov a povýšil ponížených. Hladných nakŕmil dobrotami a bohatých prepustil naprázdno (Lk 1, 51-53).
Čítanie z komentára Ctihodného Bédu na evanjelium podľa Lukáša (I, 46-51):
Slová: Vykonal veľké veci mocou svojho ramena znamenajú: prostredníctvom samého Syna Božieho. To neznamená, že Boha Otca si …More
Ukázal silu svojho ramena, rozptýlil tých, čo v srdci pyšne zmýšľajú. Mocnárov zosadil z trónov a povýšil ponížených. Hladných nakŕmil dobrotami a bohatých prepustil naprázdno (Lk 1, 51-53).

Čítanie z komentára Ctihodného Bédu na evanjelium podľa Lukáša (I, 46-51):

Slová: Vykonal veľké veci mocou svojho ramena znamenajú: prostredníctvom samého Syna Božieho. To neznamená, že Boha Otca si treba predstavovať nejako telesne, a že Syn je s ním spojený ako je spojená s telom nejaká jeho časť. Pánovým ramenom sa nazýva preto, lebo všetko povstalo skrze neho (Jn 1, 3). Lebo tak, ako vďaka svojmu ramenu môžeš pracovať, tak sa aj Slovo nazýva „Božím ramenom“, keďže svet povstal skrze Slovo. Veď ak človek vystiera svoje rameno, aby mohol niečo vykonať, nerobí tak azda preto, aby sa po jeho slovách bezprostredne uskutočnilo to, o čom hovoril? Ak by mal totiž takú veľkú autoritu, žeby sa na jeho slovo niečo stalo bez toho, žeby uviedol do pohybu telo, potom samo slovo možno pokladať za jeho rameno. A preto keď počujeme, že ramenom Boha Otca je Boží Syn, nech nám nie je na prekážku spôsob fungovania nášho tela, ale podľa miery, nakoľko sme schopní to pochopiť, uvažujme o Moci a Múdrosti Božej, vďaka ktorej všetko bolo stvorené.

Časoslov gréckokatolíka
Stylita
Ono to přirovnání kulhá, jako ostatně každý příměr ze světa o nejsvětější Trojici, např. trojlístek sv. Patrika či řeka (pramen, voda, břehy). Neodsuzuji to apriori, jen mi to připomnělo.
U.S.C.A.E.
Ja s tým problém nemám že to pokrivkáva samozrejme že áno ono opísať Tajomstvo tajomstiev to ani nikdy presne nepôjde, najmenej nevhodná je analógia s vodou a troma skupenstvami tej istej vody. Však my nechápeme svoju vlastnú podstatu a prirodzenosť nie to u Bytia samého. A to som sa ani nezmienil o pericheréze medzi Osobami Jedného Boha a medzi Božskou a ľudskou Prirodzenosťou Pána Ježiša …More
Ja s tým problém nemám že to pokrivkáva samozrejme že áno ono opísať Tajomstvo tajomstiev to ani nikdy presne nepôjde, najmenej nevhodná je analógia s vodou a troma skupenstvami tej istej vody. Však my nechápeme svoju vlastnú podstatu a prirodzenosť nie to u Bytia samého. A to som sa ani nezmienil o pericheréze medzi Osobami Jedného Boha a medzi Božskou a ľudskou Prirodzenosťou Pána Ježiša Krista. My si to môžeme tak veľmi nahrubo a nedokonale priblížiť Trojjedinosť Boha a Uveriť v ňu ale tú nechápe nikto okrem Boha samého.
U.S.C.A.E.
tu sa náznakovo označil Bohom ale pri rozhovore s Nikodémom sa nazval synom človeka a označil sa Bohom asi ani nie je takáto pasáž v svätom Písme okrem tejto kde by spomenul obe svoje prirodzenosti Boh Syn Ježiš Kristus. tú pasáž z Evanjelia svätého Apoštola Jána museli ariáni a monofyziti "obzvlášť obľubovať" 😊
U.S.C.A.E.
Nik nevystúpil do neba, iba ten, čo zostúpil z neba, Syn človeka.
(Jn 3,13)
A hovorili: „Vari to nie je Ježiš, Jozefov syn, ktorého otca a mat-
ku poznáme? Ako teda hovorí: Zostúpil som z neba?!"
(Jn 6,42)
A čo až uvidíte Syna človeka vystupovať ta, kde bol predtým?
(Jn 6,62)More
Nik nevystúpil do neba, iba ten, čo zostúpil z neba, Syn človeka.
(Jn 3,13)

A hovorili: „Vari to nie je Ježiš, Jozefov syn, ktorého otca a mat-
ku poznáme? Ako teda hovorí: Zostúpil som z neba?!"
(Jn 6,42)

A čo až uvidíte Syna človeka vystupovať ta, kde bol predtým?
(Jn 6,62)
Stylita
Svátek slaví sv. Sába
Svatý Sába, jedna z největších osobností východního mnišství, se narodil kolem roku 439 v Kappadokii. V osmnácti letech se vydal na pouť do Jeruzaléma, kde se stal žákem mnicha jménem Eutimios. Spolu s ním odešel do pouště k Mrtvému moři, kde žili jako poustevníci. Po deseti letech opustil Sába svého učitele a usadil se v jeskysni v údolí Cedron. Tam později vznikla …More
Svátek slaví sv. Sába

Svatý Sába, jedna z největších osobností východního mnišství, se narodil kolem roku 439 v Kappadokii. V osmnácti letech se vydal na pouť do Jeruzaléma, kde se stal žákem mnicha jménem Eutimios. Spolu s ním odešel do pouště k Mrtvému moři, kde žili jako poustevníci. Po deseti letech opustil Sába svého učitele a usadil se v jeskysni v údolí Cedron. Tam později vznikla slavná Velká Laura, dnes známá jako Mar Saba. Byl to zvláštní druh klášterního společenství, v němž mniši žili o samotě pět dní v týdnu a scházeli se v sobotu a v neděli ke slavení eucharistie.
Roku 492 byl Sába vysvěcen na kněze a jeruzalémský patriarcha Eliáš jej jmenoval archimandritou – představeným všech řeholníků ve Svaté zemi. Byla to obtížná doba – země byla zasažena monofyzitismem. Sába statečně hájil učení o dvojí Kristově přirozenosti – božské a lidské, jak je potvrdil Chalkedonský koncil. Zemřel 5. prosince roku 532 ve svém klášteře.
Proč je tak podstatné trvat na Kristově dvojí přirozenosti? Věříme, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk, má přirozenost božskou a lidskou.
Nebyl-li Kristus člověk, bylo jeho utrpení na kříži jen zdánlivé a my nejsme vykoupeni. Neboť – jak vyznávali církevní otcové – „co Kristus přijal (totiž naše lidství), to také vykoupil“.
Nebyl-li Kristus Bůh, je celé křesťanství zbytečné a marné; neboť na kříži by v tom případě nezemřel Boží Syn za veškeré lidské viny, nýbrž jen pouhý člověk, oběť justičního zločinu. Ale my vyznáváme, že on, jediný spravedlivý, zemřel za nás, nespravedlivé.
„Tak věříme a tak věří církev, a my tuto víru vyznáváme a ona je naší slávou v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (z rituálu křtu)
zdroj: Proglas

„Ďáblovi možno odporovat a zápasit s ním; ale s lidmi je zapotřebí žít v pokoji a raději mnohokrát ustoupit, než zapříčinit rozbroje.“
sv. Sába

http://catholica.cz/?id=4866
Stylita
Z denní liturgie
2. týden adventní
1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť. Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se! …More
Z denní liturgie
2. týden adventní

1. čtení:
Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Zaraduje se vyprahlá step, jak lilie zajásá a vykvete poušť. Bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: "Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás!" Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého, neboť na stepi vyprýští vody, potoky na poušti. Vyprahlá země se změní v rybník a žíznivá půda v prameny vod. V peleších, kde dříve sídlili šakalové, budou houštiny rákosu a sítí. Bude tam stezka a cesta, bude se nazývat "cestou svatou"; nepůjde po ní nečistý, bude jim cestou přímou, ani bezradní na ní nezabloudí. Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí, ani se tam neukáže; (jen) vysvobození po ní půjdou. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí jim bude věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.
Iz 35,1-10

Žalm:
Odp: Hle, Bůh náš přijde a spasí nás.

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
jistě mluví o pokoji pro svůj lid a pro své svaté.
Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí,
aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.

Milosrdenství a věrnost se potkají,
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země,
spravedlnost shlédne z nebe.

Hospodin též popřeje dobro
a naše země vydá plody.
Spravedlnost ho bude předcházet
a spása mu půjde v patách.
Zl 85

Zpěv před evangeliem
Aleluja. Hle, přijde Král, Pán země, on sám odejme jho našeho zajetí. Aleluja.

Evangelium:
Lk 5,17-26