01:06
11. SEPTEMBER 1683 Vítězství křesťanských vojsk v bitvě u Vídně 1683 Turci zažili u Lepanta sice těžkou porážku, ale jejich duch dobyvačnosti neustal. Když jim francouzský "Král slunce" - Ludvík …Více
11. SEPTEMBER 1683

Vítězství křesťanských vojsk v bitvě u Vídně 1683

Turci zažili u Lepanta sice těžkou porážku, ale jejich duch dobyvačnosti neustal. Když jim francouzský "Král slunce" - Ludvík XIV. Nabídl dohodu proti Rakousku, znovu osnovali své válečné plány. Zanedlouho se směrem k Evropě vydalo obrovské mohamedánské vojsko, podmanilo si východní Orient, bezohledně proniklo Maďarskem a nakonec stálo před branami Vídně. Ve válečném prohlášení Turci císaři napsali: "Vezmeme ti tvé malé království a jeho obyvatelstvo vyhubíme." Celá Evropa byla opět ve velkém nebezpečí. Kdyby se Turkům podařilo dobýt Vídeň, tak by celý křesťanský Západ padl pod islámskou nadvládu. Přesila muslimských vojáků a jejich brutalita zničila jakoukoliv naději. Proti tureckému vojsku se 160 000 muži stálo pouze 12 000 křesťanských vojáků. Bylo nemožné porazit více než 10-ti násobnou přesilu! V této velké nouzi vyzval císař k 40-ti hodinové modlitbě, která se měla konat ve všech kostelích. Zúčastnil se jí on a celý jeho dvůr. Věděl, že proto, aby zůstala Evropa křesťanská, může nyní pomoci už jen Bůh.

Polský král Sobieski nabídl císaři Ludvíku svou podporu. Nejprve však putoval do národní svatyně v Čenstochové a tam složil k nohám Panny Marie, Královny Polska, svůj kord a svěřil se do její ochrany. Krátce po té přislíbili pomoc císaři i Bavoři, Frankové, Šváby a Angličané. Křesťanské vojsko mělo však přesto pouze 60 000 vojáků, a ti stáli proti tureckému vojsku, které vzrostlo na 260 000 mužů. V této téměř beznadějné situaci si císař zavolal na pomoc kazatele a divotvůrce, italského kapucína Marca ď Aviana, který mu již mnohokrát dobře poradil. P. Marco ď Aviano přišel a slavil 8. září 1683 (na svátek narození Panny Marie) s vojáky mši svatou. Král Sobieski o ní své manželce napsal: "P. Marco nám dal svoje požehnání. Všichni jsme přijali z jeho rukou svaté přijímání. Měl pro nás výjimečný proslov a ptal se nás, zda máme dokonalou důvěru v Boha. Na naši jednohlasnou odpověď jsme měli vícekrát opakovat slova, Ježíš, Maria! On je skutečně muž Boží. "

12. září 1683 došlo k rozhodující bitvě. Císař Leopold odevzdal každému prvnímu praporu svého regimentu zástavu s vyobrazením Neposkvrněné Panny Marie. Před východem slunce slavil páter Marco s veliteli na Kahlenberg-u mši svatou, na které ministroval král Sobieski. Páter Marco obětoval na této mši Bohu svůj život za vítězství nad Turky. Potom napadla křesťanská vojska nepřátelský tábor s heslem "Maria, přečistá Panna!" Jejich důvěra v pomoc Panny Marie jim dodávala neuvěřitelnou odvahu. Páter Marco procházel mezi vojáky s křížem v ruce a žehnal bojové šiky, povzbuzující především ty, kteří byli v největším nebezpečí. Po prvních úspěších křesťanského vojska vypukla v nepřátelském tureckém táboře přes obrovskou převahu taková panika, že se obávaný velitel Kara Mustafa a s ním všichni jeho vojáci dali na útěk. Zanechali po sobě 15 000 stanů a už se nevrátili zpět.

Když během děkovné mše svaté, chtěl Králi Sobieski-mu, kazatel vzdát poctu za jeho zásluhy, král ho přerušil, vstal, klekl si před obraz Panny Marie, složil k jejím nohám svůj meč a před všemi přítomnými nahlas vyznal: "Ona je vítězem!". Papež Inocenc XI. povýšil z vděčnosti den vítězství, 12. září, na svátek "Jména Panny Marie".
ľubica
totalny prepad katolíckej viery od výkonného sekretára Konferencie biskupov Slovenska, Antona Ziolkovského: „Tak vlastne však máme jedného Boha v ktorého veríme. Je pravdou, že každá z tých teológií, či hovoríme o kresťanoch, o židoch, alebo o moslimoch, troška tú vec vníma iným spôsobom, ale ten Boh je len jeden.
A. Ziolkovský: „Veríme tomu, že keď sa modlí moslim, kresťan aj žid, tak veríme …Více
totalny prepad katolíckej viery od výkonného sekretára Konferencie biskupov Slovenska, Antona Ziolkovského: „Tak vlastne však máme jedného Boha v ktorého veríme. Je pravdou, že každá z tých teológií, či hovoríme o kresťanoch, o židoch, alebo o moslimoch, troška tú vec vníma iným spôsobom, ale ten Boh je len jeden.
A. Ziolkovský: „Veríme tomu, že keď sa modlí moslim, kresťan aj žid, tak veríme v toho istého Boha“…
.....................
🙄 🙄 🙄 🙄 🙄
johan1
Ďakujem za krátky historický príspevok! Kto sa nepoučí s chýb z minulosti ten stráca nádej pre budúcnosť! Potom ťažko vykúpená sloboda našich predkov je stratená! Kam kráčaš Europa?
Daniel_111
Díky Josephe,
je smutné, že to co dříve byli ochotni lidé bránit i za cenu prolití krve, dnes za "30 stříbrňáků" dáváme všanc. Muslimové se z historie poučili. Pochopili, že silou Evropu nedobijí, proto změnili strategii. Strategie trojského koně je mnohem účinější, ale i přesto je třeba využít spolupráce naivních lidí, to se bohužel muslimům v Evropě náramně daří.
Ježíš řekl:
Matouš 7, 6Více
Díky Josephe,
je smutné, že to co dříve byli ochotni lidé bránit i za cenu prolití krve, dnes za "30 stříbrňáků" dáváme všanc. Muslimové se z historie poučili. Pochopili, že silou Evropu nedobijí, proto změnili strategii. Strategie trojského koně je mnohem účinější, ale i přesto je třeba využít spolupráce naivních lidí, to se bohužel muslimům v Evropě náramně daří.

Ježíš řekl:
Matouš 7, 6

Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.
Tou nejcennější perlou je naše víra a kultura vycházející z křesťanských tradic, pokud tuto hodnotu dáme všanc, tak bude nakonec zašlapána do země a vše se obrátí proti nám, islám nezná pojem slůvka tolerance.
Generace před námi to dokázali rozlišit, dnešní generace to bohužel neumí.
+Joseph+
jeden postřeh od bran obléhané Vídně, jednoho obyvatele města ve kterém bydlím a účastníka bitvy
Pěknou věc vypovídal urozený a statečný rytíř p. Jan Zigmund Hayek z Waldtstetu,220 J. cis. Msti říšskej rady sekretář, kterej při tomž obležení ve Vídni se nacházel. Kterak ten den, když Turek od Vídně odehnán byl, dobře ráno tři kyrysaři jináč na modro čistotně vymundírovaní, ježto ještě …Více
jeden postřeh od bran obléhané Vídně, jednoho obyvatele města ve kterém bydlím a účastníka bitvy

Pěknou věc vypovídal urozený a statečný rytíř p. Jan Zigmund Hayek z Waldtstetu,220 J. cis. Msti říšskej rady sekretář, kterej při tomž obležení ve Vídni se nacházel. Kterak ten den, když Turek od Vídně odehnán byl, dobře ráno tři kyrysaři jináč na modro čistotně vymundírovaní, ježto ještě tenkráte nepřítel všudy okolo města byl a jančáři tuze až ve valích městských aprošírovali, k bráně, která se Šottská jmenuje, jsou přijeli, volajíce v německej řeči: „Ihr Herren Wienner, freyt Euch, der Succurs ist da, heynd werdet von dem Feindt erlediget werden!“ Na moravsko: „Páni Vídňané, radujte se, již jest zde sukkurs, dnešní den od nepřítele osvobozeni budete!“ A na takové volání pryč odjeli a ani že se neví, kam přišli. Jakým způsobem tíž rejtaři tu přijíti mohli, poněvadž se teprva bitka s nepřítelem začínala a všechno ještě Turky obklíčeno bylo, a ani kam a jak se navrátili, to se věděti nemůže. Podivné tehdáž o tom ve Vídni, když se skutečně stalo, že nepřítel odehnán byl, diskurse se vyskytovaly, takže mnozí to nějakému zázraku a velkej božskej milosti připisovati chtěli, což také ovšem velmi podobná věc jest.
Grauss
Vítězství křesťanských vojsk v bitvě u Vídně 1683
Turci zažili u Lepanta sice těžkou porážku, ale jejich duch dobyvačnosti neustal. Když jim francouzský "Král slunce" - Ludvík XIV. Nabídl dohodu proti Rakousku, znovu osnovali své válečné plány. Zanedlouho se směrem k Evropě vydalo obrovské mohamedánské vojsko, podmanilo si východní Orient, bezohledně proniklo Maďarskem a nakonec stálo …Více
Vítězství křesťanských vojsk v bitvě u Vídně 1683

Turci zažili u Lepanta sice těžkou porážku, ale jejich duch dobyvačnosti neustal. Když jim francouzský "Král slunce" - Ludvík XIV. Nabídl dohodu proti Rakousku, znovu osnovali své válečné plány. Zanedlouho se směrem k Evropě vydalo obrovské mohamedánské vojsko, podmanilo si východní Orient, bezohledně proniklo Maďarskem a nakonec stálo před branami Vídně. Ve válečném prohlášení Turci císaři napsali: "Vezmeme ti tvé malé království a jeho obyvatelstvo vyhubíme." Celá Evropa byla opět ve velkém nebezpečí. Kdyby se Turkům podařilo dobýt Vídeň, tak by celý křesťanský Západ padl pod islámskou nadvládu. Přesila muslimských vojáků a jejich brutalita zničila jakoukoliv naději. Proti tureckému vojsku se 160 000 muži stálo pouze 12 000 křesťanských vojáků. Bylo nemožné porazit více než 10-ti násobnou přesilu! V této velké nouzi vyzval císař k 40-ti hodinové modlitbě, která se měla konat ve všech kostelích. Zúčastnil se jí on a celý jeho dvůr. Věděl, že proto, aby zůstala Evropa křesťanská, může nyní pomoci už jen Bůh.

Polský král Sobieski nabídl císaři Ludvíku svou podporu. Nejprve však putoval do národní svatyně v Čenstochové a tam složil k nohám Panny Marie, Královny Polska, svůj kord a svěřil se do její ochrany. Krátce po té přislíbili pomoc císaři i Bavoři, Frankové, Šváby a Angličané. Křesťanské vojsko mělo však přesto pouze 60 000 vojáků, a ti stáli proti tureckému vojsku, které vzrostlo na 260 000 mužů. V této téměř beznadějné situaci si císař zavolal na pomoc kazatele a divotvůrce, italského kapucína Marca ď Aviana, který mu již mnohokrát dobře poradil. P. Marco ď Aviano přišel a slavil 8. září 1683 (na svátek narození Panny Marie) s vojáky mši svatou. Král Sobieski o ní své manželce napsal: "P. Marco nám dal svoje požehnání. Všichni jsme přijali z jeho rukou svaté přijímání. Měl pro nás výjimečný proslov a ptal se nás, zda máme dokonalou důvěru v Boha. Na naši jednohlasnou odpověď jsme měli vícekrát opakovat slova, Ježíš, Maria! On je skutečně muž Boží. "

12. září 1683 došlo k rozhodující bitvě. Císař Leopold odevzdal každému prvnímu praporu svého regimentu zástavu s vyobrazením Neposkvrněné Panny Marie. Před východem slunce slavil páter Marco s veliteli na Kahlenberg-u mši svatou, na které ministroval král Sobieski. Páter Marco obětoval na této mši Bohu svůj život za vítězství nad Turky. Potom napadla křesťanská vojska nepřátelský tábor s heslem "Maria, přečistá Panna!" Jejich důvěra v pomoc Panny Marie jim dodávala neuvěřitelnou odvahu. Páter Marco procházel mezi vojáky s křížem v ruce a žehnal bojové šiky, povzbuzující především ty, kteří byli v největším nebezpečí. Po prvních úspěších křesťanského vojska vypukla v nepřátelském tureckém táboře přes obrovskou převahu taková panika, že se obávaný velitel Kara Mustafa a s ním všichni jeho vojáci dali na útěk. Zanechali po sobě 15 000 stanů a už se nevrátili zpět.

Když během děkovné mše svaté, chtěl Králi Sobieski-mu, kazatel vzdát poctu za jeho zásluhy, král ho přerušil, vstal, klekl si před obraz Panny Marie, složil k jejím nohám svůj meč a před všemi přítomnými nahlas vyznal: "Ona je vítězem!". Papež Inocenc XI. povýšil z vděčnosti den vítězství, 12. září, na svátek "Jména Panny Marie".