Victory
68

Noc, v níž vstal Kristus z mrtvých

Je noc. Ježíš je v hrobě. Vojáci hrob stráží. Kde je Přesvatá Bohorodička v tuto noc? Jak ji prožívá? Kde jsou apoštolé? V jakém jsou rozpoložení? Co prožívají? Hrůzu a strach. A co ženy, které Ježíše doprovázely? Co vojáci, nepřátelé? Jaká je duchovní atmosféra v Jeruzalémě? Kristus je v hrobě. Nepřátelé nad tím jásají...

Ale to není konec! Ježíš vstal z mrtvých! Nevíme přesně kdy, není napsáno, zda o půlnoci nebo v jednu či ve dvě hodiny v noci, není podstatné, kdy to přesně bylo. Celá noc je svatá. Po smrti sestoupil Ježíšův Duch z náruče Otcovy do předpeklí a zlomil jeho brány. Pak se vrací do těla. Nedochází však jen ke vzkříšení těla, dochází i k jeho proměně. Znamená to, že Ježíšovo tělo je oslavené. Ježíš vystupuje z hrobu. Prochází jeho kamennými stěnami. Vojáci dále hlídají hrob, ale ten je už prázdný. Ráno anděl odvalil kámen, ale Kristus z něj nevychází. Anděl tím jen ukázal, že Ježíš tam není. Hrob je prázdný, Ježíš odešel. Kde je Jeho Duch i oslavené tělo této noci v Jeruzalémě? Tradice říká, že se nejprve ukázal Přesvaté Bohorodičce.

Na modlitbě můžeme prožít moment vzkříšení, kdy nejvyšší moc Boží vchází do mrtvého Kristova těla a toto tělo je proměněno a vzkříšeno. Vnímáme Boží všemohoucnost a vyznáváme víru v tento největší zázrak. Bůh z ničeho stvořil celý vesmír, všechny hvězdy, galaxie, naši Zem, která je ve vesmíru jen jako prášek. Na každém kroku vidíme zázraky Boží všemohoucnosti. Můžeme žasnout nad každým listem, stromem nebo nad obyčejným semínkem borovice, z kterého, když se zasadí do země, vyroste borovice až 15 metrů vysoká a do této výšky čerpá ze země vodu, aniž by měla nějakou pumpu. To vše je naprogramované do jednoho maličkého semínka. Jsou to přírodní zázraky, které Pán činí. Je to projev Boží všemohoucnosti, která z ničeho vytvořila všechno. A tento všemohoucí Bůh je zde. Teď nastává vzkříšení.

Vzkříšení se však netýká jen Ježíše. Písmo říká: „Spolu s Ním jsme byli vzkříšeni.“ (Kol 2,12) On vzal na sebe naši lidskou přirozenost, Bůh se stal člověkem – ne andělem – abychom se my stali Bohy, adoptovanými Božími syny, dědici Božího království. Boží slovo říká, že křtem jsme byli ponořeni do Kristovy smrti a skrze křest se nám dostalo nového života. Jakého nového života? Je to život Krista vzkříšeného, Boží život. Mám účast na Kristově vzkříšení. Je to tajemství, ale je to tak.

Představme si, že jsme v temném, kamenném hrobě.Vidíme mrtvé Ježíšovo tělo zabalené do plátna. Ježíšův Duch vchází do těla. Nastává nejen vzkříšení, ale i proměnění. Dceru Jairovu, mládence naimského i Lazara Kristus vzkřísil, ale oni pak znovu zemřeli, protože jejich tělo nebylo proměněno a oslaveno jako Tělo Kristovo.

Uvědomme si realitu, že Kristus na kříži přemohl smrt, ďábla i hřích. Jako vítěz teď vystupuje z hrobu. Křtem jsme sjednoceni s tajemstvím Kristovy smrti a vzkříšení.

Kristovo vzkříšení je realita. Co se dělo v té noci ze soboty na neděli? Hrob byl zapečetěn a byla v něm tma. Tam leželo mrtvé tělo Ježíšovo. Před hrobem hlídali vojáci. Zřejmě si rozložili oheň, obcházejí vchod do hrobu. V tomto úplném tichu Bůh svou všemohoucností křísí a proměňuje Kristovo tělo, které už ale nepodléhá fyzickým zákonům. Nikdo tohoto momentu nebyl svědkem. Nevíme, jestli Ježíš vstal na začátku, či uprostřed noci, či nad ránem. Celá noc ze soboty na neděli je posvěcena tímto největším zázrakem, který má vztah ke každému z nás. Ježíš fyzicky a reálně vstal před 2000 lety. My jsme se skrze křest stali členy Tajemného Kristova Těla, které se nazývá církev. Ježíš je tajemným způsobem v nás i uprostřed nás. On říká: „Kde jsou dva nebo tři v Mém Jménu, já jsem uprostřed nich.“ On rovněž říká: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo ve Mně věří, má život věčný.“ Už nyní ho má reálně a podstatně, i když ještě ne v plnosti a slávě. Moc Kristova vzkříšení se v našem těle projevuje natolik, nakolik skrze poslušnost víry vcházíme do Kristovy smrti, tedy nakolik se plně vydáváme Bohu, jinými slovy – nakolik milujeme Boha a blížíme se k realizaci největšího přikázání – milovat Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. Realizace tohoto prvního přikázání je zpřítomněním Kristovy smrti v nás, do níž jsme už byli ponořeni pasivně ve křtu. Nyní skrze víru a lásku – agapé – jsme sjednoceni s Kristem a zároveň v nás působí moc Kristova vzkříšení.

Každou noc ze soboty na neděli alespoň jednu minutu si uvědom realitu, že Kristus vstal z mrtvých. Můžeš zazpívat nějakou píseň, která se vztahuje ke Kristovu vzkříšení, alespoň jednu sloku.

„Ty jsi Ježíši skutečně zde. Nevidím Tě fyzickýma očima, ale vírou si uvědomuji Tvou přítomnost i to, že mě vidíš i miluješ a že chceš ke mně hovořit, ne fyzickým hlasem, ale že své slovo vkládáš do mého myšlení a do mého srdce a chceš, abych zůstával vírou v Tvém slově.“

Odebírat aktuální informace od BKP sendpulse.com/eaea047917/