Františkovo interview pro La Croix- rozbor od p. PhDr. Radomíra Malého
Rozhovor, který papež František poskytl 9. května pro La Croix, vyvolal – jako už mnohokrát – vlnu kritiky ze strany autentických katolíků. Jde především o 3 pasáže. Pokusím se o jejich rozbor:
La Croix: Ve svých promluvách o Evropě mluvíte o kořenech kontinentu, avšak bez toho, že byste je označil za křesťanské. Evropskou identitu nazýváte spíše multikulturní a dynamickou. Je snad podle Vás výraz křesťanské kořeny pro Evropu nepatřičný?
Papež: „Je třeba mluvit o kořenech v množném čísle, protože je jich víc. V tomto smyslu, když slyším mluvit o křesťanských kořenech Evropy, se tohoto tónu někdy obávám, protože může znít triumfalisticky nebo nevraživě. Zavání potom kolonialismem.“
František se tady bohužel staví otevřeně na stranu neomarxistické levice, která již dříve odmítla zmínku o křesťanských kořenech v evropské ústavě. Přitom právě křesťanství vytvořilo vše hodnotné, co v Evropě existuje, evropská civilizace se začala rozvíjet teprve poté, co nově příchozí národy po zániku Západořímské říše r. 476 jeden po druhém začaly přijímat křest. Bez epochálního civilizačního díla benediktinských mnichů a katolické Christianitas (křesťanský charakter státu) si nelze představit Evropu v pozitivním slova smyslu jako kulturní a civilizační velmoc.
O jakých „více kořenech“ tady papež mluví? Jaké má na mysli? Snad islám? Ten Evropu svými dobyvačnými válkami jenom ničil. Snad židovství? Starozákonní dědictví je přece obsaženo v křesťanském poselství, takže někteří veřejní činitelé a učenci hovoří o „židokřesťanské civilizaci“. K ní ale rozhodně nepatří talmudistické židovstvo a kabbala, které vyvíjely v Evropě destruktivní vliv, nota bene počet židovského obyvatelstva v porovnání s ostatním byl výrazně menšinový. Snad pohanství? Vše hodnotné z antiky, zvláště z Platonovy a Aristotelovy filozofie, přijala Evropa díky mnichům, kteří opisovali antické spisy, následně pak sv. Augustin a sv. Tomáš Akvinský všechno kladné a nosné z tohoto odkazu zapracovali do katolické teologie a filozofie (Augustin Platona, Tomáš Aristotela). A o „kořeny“ ve formě primitivních satanských pohanských kultů opravdu nestojíme. Má snad papež na mysli mezi těmito „více kořeny“ i novověké bezbožectví od osvícenství až po současný neomarxismus? To snad nemůže myslet vážně – a pokud ano, tak patrně nic neví o stamilionech nevinných obětí všech těchto ideologií odmítajících křesťanské kořeny Evropy, nejnověji jsou to hekatomby dětí zavražděných umělým potratem.
La Croix: Je podle Vás oprávněn strach, který v Evropě toto náboženství (islám, pozn. autora) vzbuzuje?
Papež: „Nemyslím, že dnes existuje strach z islámu jako takového, ale z Daesh (samozvaný Islámský stát – pozn. překl.) a z jeho dobyvačné války, která z islámu částečně vychází. Idea dobývání je duši islámu vlastní, to je pravda. Bylo by však možné interpretovat toutéž ideou závěr Matoušova evangelia, kde Ježíš posílá svoje učedníky, aby získali za učedníky všechny národy.“
To je opravdu nehoráznost – a to tím větší, že zaznívá právě z úst papeže. Trefně mu odpověděl na stránkách francouzského deníku Le Figaro filozof a publicista Rémi Brague, což zveřejnil 25.5. i český web www.radiovaticana.cz a za to je třeba jeho redakci pochválit. Je zbytečné k tomu cokoliv dodávat, snad jen tolik, že když ani papež nerozlišuje mezi Ježíšovými výzvami k pokojné evangelizaci (jděte, učte a křtěte) a slovy Koránu o dobývání, válce a zabíjení, jak potom můžeme chtít po nevěřících, kteří využívají každičkého detailu k útoku proti katolíkům, aby to dělali?
La Croix: Význam islámu v dnešní Francii stejně jako historické, křesťanské zakotvení vyvolává otázku, jaké místo má mít náboženství ve veřejném prostoru. V čem spočívá podle vás správná laickost?
Papež: „Stát musí být laický. Konfesní státy končí špatně. Jdou proti běhu dějin. Myslím, že laickost provázená solidním zákonem, který zaručuje náboženskou svobodu, poskytuje rámec pro další cestu. Všichni jsme si rovni, jakožto děti Boží anebo svojí lidskou důstojností. Každý však musí mít svobodu projevovat svou víru navenek. Pokud chce muslimská žena nosit šátek, musí mít možnost tak činit, a stejně tak pokud katolík chce nosit křížek. Musí být možnost vyznávat vlastní víru nikoli mimo kulturu, nýbrž v ní. Maličká kritika, kterou bych v tomto ohledu vznesl k Francii, se týká přehnané laickosti.“
Papež se těmito slovy dostává ještě dále za hranice katolické nauky než deklarace II. vatikánského koncilu „Dignitatis humanae“. Ta sice požaduje, aby stát považoval všechna náboženství za rovná a hodná ochrany, pokud nenarušují veřejný pořádek, nikde ale nepostuluje tzv. „laický stát“. František je první autoritou Církve, která to dělá. Uvědomuje si vůbec, co termín „laický stát“ znamená? Poprvé ho použil r. 1871 francouzský antiklerikál Buisson, když požadoval ve Francii odstranění výuky náboženství na státních školách. Pojem „laický stát“ je spojován s odkazem francouzské revoluce a její krvavé genocidy katolíků, operovali s ním francouzský premiér Léon Gambetta, když vyhlašoval v 70. letech 19. století tzv. „kulturní boj“ proti Katolické církvi, a r. 1905 další premiér Émile Combes, jenž prosadil totální odluku Církve od státu. V obou případech docházelo k hromadným rušením klášterů, církevních škol, katolických organizací a tisku, zatýkání nepohodlných duchovních i laiků a k propouštění věřících lidí z práce ve školství a ve veřejných úřadech.
Současný „laický“ Francouzský stát se k tomu vrací, když genderovou ideologii povyšuje na posvátnou a zatýká lidi jen proto, že mají na sobě trička s vyobrazením tradiční rodiny s otcem, matkou a dětmi. Stovky lidí byly vyhozeny ze zaměstnání, zdravotníci např. jestliže odmítli spoluúčast na potratu nebo asistované reprodukci, lékárníci přišli o licenci, když nechtěli z důvodů svědomí prodávat antikoncepci, učitelé pokud odmítli vyučovat tzv. sexuální výchovu nebo v hodině dějepisu zaujali kritický postoj k Francouzské revoluci. Před několika lety vzbudil v celé zemi rozruch případ středoškolského profesora Isnarda, jehož vyhazov byl stvrzen samotným ministrem školství s tím, že v celé zemi nesmí být nikde přijat do školských služeb. Důvod? V hodině občanské výchovy odsoudil potrat jako zabití člověka. Toto si podle papeže zaslouží pouze „maličkou kritiku“ a nikoli kategorické odsouzení?
Totéž se děje i v jiných tzv. demokratických zemích Západní Evropy a Severní Ameriky. Tzv. „laický stát“ je od základů špatný, protože postuluje protikřesťanskou ideologii a pronásleduje, zatím jen administrativně, všechny, kdo s ní nesouhlasí. Sám se prohlašuje za „nábožensky neutrální“, jenže podvodně. Náboženská neutralita ze strany státu není nikdy možná, každý stát vždycky v dějinách byl, je a bude nějak světonázorově zabarven, nota bene už samotný termín „laický stát“ nese v sobě jasnou ideologii, která se vymezuje proti tzv. „klerikálnímu“ (rozuměj katolickému) státu.
Ptám se rovněž, jestli je opravdu důstojné papeže, aby se vyjadřoval jako marxista, když říká, že konfesní státy „jdou proti běhu dějin“. Od hlavy Katolické církve bychom očekávali odvolání se na Boží Prozřetelnost a ne na termín „běh dějin“, vynalezený Hegelem v rámci jeho dialektiky a hojně používaný marxistickou ideologií. Katolík v zájmu Pravdy a věrnosti Pravdě často musí jít i proti tzv. „běhu dějin“, kdyby apoštolé a prvotní křesťané šli v souladu s „během dějin“, nikdy by neobrátili pohanskou Římskou říši na křesťanství.
Ve státě, kde katolíci tvoří početní většinu, mají právo žádat ochranu a pomoc státní moci při evangelizaci, samozřejmě s povinností neuplatňovat násilí a tolerovat nekatolíky, pokud se sami nedopouštějí násilí. Tak zní nauka Církve již do dob Laktancia (přelom 3.-4. stol.). Takto pojaté „konfesní“ státy fungovaly ještě ve 20. století: Salazarovo Portugalsko, Francovo Španělsko, Dollfussovo Rakousko, de Valerovo Irsko, švýcarský kanton Valais…. Ve státě, kde jsou katolíci menšinou, mají nárok žádat od státu toleranci nezbytnou k výkonu pastorace, vzdělávací a evangelizační činnosti.
Je tristní, že samotný papež nás vybízí k vnitřnímu přijetí protikřesťanského tzv. „laického“ státu, to znamená i jeho proticírkevních opatření, uvedených výše. Na to můžeme reagovat pouze takovou odpovědí, jakou dali apoštolové veleradě: Je lépe poslouchat Boha než lidi.
PhDr. Radomír Malý
Evropa, František I., Islám, křesťanské kořeny, křesťanství, laicismus, marxismus,papež František
La Croix: Ve svých promluvách o Evropě mluvíte o kořenech kontinentu, avšak bez toho, že byste je označil za křesťanské. Evropskou identitu nazýváte spíše multikulturní a dynamickou. Je snad podle Vás výraz křesťanské kořeny pro Evropu nepatřičný?
Papež: „Je třeba mluvit o kořenech v množném čísle, protože je jich víc. V tomto smyslu, když slyším mluvit o křesťanských kořenech Evropy, se tohoto tónu někdy obávám, protože může znít triumfalisticky nebo nevraživě. Zavání potom kolonialismem.“
František se tady bohužel staví otevřeně na stranu neomarxistické levice, která již dříve odmítla zmínku o křesťanských kořenech v evropské ústavě. Přitom právě křesťanství vytvořilo vše hodnotné, co v Evropě existuje, evropská civilizace se začala rozvíjet teprve poté, co nově příchozí národy po zániku Západořímské říše r. 476 jeden po druhém začaly přijímat křest. Bez epochálního civilizačního díla benediktinských mnichů a katolické Christianitas (křesťanský charakter státu) si nelze představit Evropu v pozitivním slova smyslu jako kulturní a civilizační velmoc.
O jakých „více kořenech“ tady papež mluví? Jaké má na mysli? Snad islám? Ten Evropu svými dobyvačnými válkami jenom ničil. Snad židovství? Starozákonní dědictví je přece obsaženo v křesťanském poselství, takže někteří veřejní činitelé a učenci hovoří o „židokřesťanské civilizaci“. K ní ale rozhodně nepatří talmudistické židovstvo a kabbala, které vyvíjely v Evropě destruktivní vliv, nota bene počet židovského obyvatelstva v porovnání s ostatním byl výrazně menšinový. Snad pohanství? Vše hodnotné z antiky, zvláště z Platonovy a Aristotelovy filozofie, přijala Evropa díky mnichům, kteří opisovali antické spisy, následně pak sv. Augustin a sv. Tomáš Akvinský všechno kladné a nosné z tohoto odkazu zapracovali do katolické teologie a filozofie (Augustin Platona, Tomáš Aristotela). A o „kořeny“ ve formě primitivních satanských pohanských kultů opravdu nestojíme. Má snad papež na mysli mezi těmito „více kořeny“ i novověké bezbožectví od osvícenství až po současný neomarxismus? To snad nemůže myslet vážně – a pokud ano, tak patrně nic neví o stamilionech nevinných obětí všech těchto ideologií odmítajících křesťanské kořeny Evropy, nejnověji jsou to hekatomby dětí zavražděných umělým potratem.
La Croix: Je podle Vás oprávněn strach, který v Evropě toto náboženství (islám, pozn. autora) vzbuzuje?
Papež: „Nemyslím, že dnes existuje strach z islámu jako takového, ale z Daesh (samozvaný Islámský stát – pozn. překl.) a z jeho dobyvačné války, která z islámu částečně vychází. Idea dobývání je duši islámu vlastní, to je pravda. Bylo by však možné interpretovat toutéž ideou závěr Matoušova evangelia, kde Ježíš posílá svoje učedníky, aby získali za učedníky všechny národy.“
To je opravdu nehoráznost – a to tím větší, že zaznívá právě z úst papeže. Trefně mu odpověděl na stránkách francouzského deníku Le Figaro filozof a publicista Rémi Brague, což zveřejnil 25.5. i český web www.radiovaticana.cz a za to je třeba jeho redakci pochválit. Je zbytečné k tomu cokoliv dodávat, snad jen tolik, že když ani papež nerozlišuje mezi Ježíšovými výzvami k pokojné evangelizaci (jděte, učte a křtěte) a slovy Koránu o dobývání, válce a zabíjení, jak potom můžeme chtít po nevěřících, kteří využívají každičkého detailu k útoku proti katolíkům, aby to dělali?
La Croix: Význam islámu v dnešní Francii stejně jako historické, křesťanské zakotvení vyvolává otázku, jaké místo má mít náboženství ve veřejném prostoru. V čem spočívá podle vás správná laickost?
Papež: „Stát musí být laický. Konfesní státy končí špatně. Jdou proti běhu dějin. Myslím, že laickost provázená solidním zákonem, který zaručuje náboženskou svobodu, poskytuje rámec pro další cestu. Všichni jsme si rovni, jakožto děti Boží anebo svojí lidskou důstojností. Každý však musí mít svobodu projevovat svou víru navenek. Pokud chce muslimská žena nosit šátek, musí mít možnost tak činit, a stejně tak pokud katolík chce nosit křížek. Musí být možnost vyznávat vlastní víru nikoli mimo kulturu, nýbrž v ní. Maličká kritika, kterou bych v tomto ohledu vznesl k Francii, se týká přehnané laickosti.“
Papež se těmito slovy dostává ještě dále za hranice katolické nauky než deklarace II. vatikánského koncilu „Dignitatis humanae“. Ta sice požaduje, aby stát považoval všechna náboženství za rovná a hodná ochrany, pokud nenarušují veřejný pořádek, nikde ale nepostuluje tzv. „laický stát“. František je první autoritou Církve, která to dělá. Uvědomuje si vůbec, co termín „laický stát“ znamená? Poprvé ho použil r. 1871 francouzský antiklerikál Buisson, když požadoval ve Francii odstranění výuky náboženství na státních školách. Pojem „laický stát“ je spojován s odkazem francouzské revoluce a její krvavé genocidy katolíků, operovali s ním francouzský premiér Léon Gambetta, když vyhlašoval v 70. letech 19. století tzv. „kulturní boj“ proti Katolické církvi, a r. 1905 další premiér Émile Combes, jenž prosadil totální odluku Církve od státu. V obou případech docházelo k hromadným rušením klášterů, církevních škol, katolických organizací a tisku, zatýkání nepohodlných duchovních i laiků a k propouštění věřících lidí z práce ve školství a ve veřejných úřadech.
Současný „laický“ Francouzský stát se k tomu vrací, když genderovou ideologii povyšuje na posvátnou a zatýká lidi jen proto, že mají na sobě trička s vyobrazením tradiční rodiny s otcem, matkou a dětmi. Stovky lidí byly vyhozeny ze zaměstnání, zdravotníci např. jestliže odmítli spoluúčast na potratu nebo asistované reprodukci, lékárníci přišli o licenci, když nechtěli z důvodů svědomí prodávat antikoncepci, učitelé pokud odmítli vyučovat tzv. sexuální výchovu nebo v hodině dějepisu zaujali kritický postoj k Francouzské revoluci. Před několika lety vzbudil v celé zemi rozruch případ středoškolského profesora Isnarda, jehož vyhazov byl stvrzen samotným ministrem školství s tím, že v celé zemi nesmí být nikde přijat do školských služeb. Důvod? V hodině občanské výchovy odsoudil potrat jako zabití člověka. Toto si podle papeže zaslouží pouze „maličkou kritiku“ a nikoli kategorické odsouzení?
Totéž se děje i v jiných tzv. demokratických zemích Západní Evropy a Severní Ameriky. Tzv. „laický stát“ je od základů špatný, protože postuluje protikřesťanskou ideologii a pronásleduje, zatím jen administrativně, všechny, kdo s ní nesouhlasí. Sám se prohlašuje za „nábožensky neutrální“, jenže podvodně. Náboženská neutralita ze strany státu není nikdy možná, každý stát vždycky v dějinách byl, je a bude nějak světonázorově zabarven, nota bene už samotný termín „laický stát“ nese v sobě jasnou ideologii, která se vymezuje proti tzv. „klerikálnímu“ (rozuměj katolickému) státu.
Ptám se rovněž, jestli je opravdu důstojné papeže, aby se vyjadřoval jako marxista, když říká, že konfesní státy „jdou proti běhu dějin“. Od hlavy Katolické církve bychom očekávali odvolání se na Boží Prozřetelnost a ne na termín „běh dějin“, vynalezený Hegelem v rámci jeho dialektiky a hojně používaný marxistickou ideologií. Katolík v zájmu Pravdy a věrnosti Pravdě často musí jít i proti tzv. „běhu dějin“, kdyby apoštolé a prvotní křesťané šli v souladu s „během dějin“, nikdy by neobrátili pohanskou Římskou říši na křesťanství.
Ve státě, kde katolíci tvoří početní většinu, mají právo žádat ochranu a pomoc státní moci při evangelizaci, samozřejmě s povinností neuplatňovat násilí a tolerovat nekatolíky, pokud se sami nedopouštějí násilí. Tak zní nauka Církve již do dob Laktancia (přelom 3.-4. stol.). Takto pojaté „konfesní“ státy fungovaly ještě ve 20. století: Salazarovo Portugalsko, Francovo Španělsko, Dollfussovo Rakousko, de Valerovo Irsko, švýcarský kanton Valais…. Ve státě, kde jsou katolíci menšinou, mají nárok žádat od státu toleranci nezbytnou k výkonu pastorace, vzdělávací a evangelizační činnosti.
Je tristní, že samotný papež nás vybízí k vnitřnímu přijetí protikřesťanského tzv. „laického“ státu, to znamená i jeho proticírkevních opatření, uvedených výše. Na to můžeme reagovat pouze takovou odpovědí, jakou dali apoštolové veleradě: Je lépe poslouchat Boha než lidi.
PhDr. Radomír Malý
Evropa, František I., Islám, křesťanské kořeny, křesťanství, laicismus, marxismus,papež František