Victory
777

Nebe je blízko!

Nebe je blízko, neboť brzy zemřu. Ještě několik roků, a stanu před nebeskou bránou. A i kdybych měl žít ještě sto roků, i ty by rychle uběhly. Jak silně by mě měla motivovat myšlenka na nebe, která pohnula tolik mladíků a dívek, aby pohrdli radostmi a pominutelnými dobry světa, aby tak získali věčné nebe.

Sv. Bernard měl asi 7 bratrů. Všichni se rozhodli, že všechno opustí, půjdou do kláštera a budou sloužit cele Bohu. Měli veliké bohatství a přemýšleli, co s tím. Řekli si: „Dáme vše nejmladšímu z nás.“ Přišli za ním a řekli mu: „Bratře, my jsme se rozhodli, že všechno dědictví, co máme, vše dáme tobě.“ On se na ně podíval a řekl: „Vy jste ale chytří! Vy chcete věčné nebe a mně tady dáte pozemské království? Já chci také nebeské království! Nač je mi ten majetek?“ Nakonec i jejich otec šel po smrti své manželky do kláštera. Oni opravdu horlili pro Krista, skutečně prožili duchovní obnovu.

Tolik světců naplnila myšlenka na nebe ohnivou horlivostí, aby krátký čas dobře využili a shromáždili si poklady pro nebe. Tato myšlenka na nebe vzbudila ducha kajícnosti u tolika poustevníků. Jednou se ptal světácký člověk jistého kajícníka, jak může být při takové přísnosti ještě veselý? Odpověděl mu: „Podívej se tam do toho kouta. Vidíš tam něco?“ Odpověděl: „Nic tam nevidím.“ „Ale tam něco je. Je tam díra z mé chatrče. Skrze otvor vidím kousek blankytného nebe. Přitom si myslím: Ještě několik let a budu v nebi, kde bude konec všem bolestem. Tam mě čekají věčné radosti.“

Je třeba, abychom pamatovali vážně na nebe, které nám Bůh připravil. Radostná naděje na něho musí zapálit moji horlivost.

Zamysli se: Co jsem doposud vykonal pro nebe? Možná úplně málo nebo téměř nic. Při tom však, jak jsem se pachtil za pominutelnou odměnou, pozemskou slávou a vyznamenáním! Kolik tam jsem dal energie!

Proto chci teď využít každou příležitost. Nic mi nesmí být těžké. Budu se držet Kristovy rady: „Shromažďujte si poklady v nebi.“ (Mt 6,20)