Pro literární měsíčník Host promluvila Věra Kunderová, manželka slavného spisovatele a emigranta Milana Kundery, která s ním odešla do exilu.
„Možná že vás překvapí, že jsem to byla já, kdo byl od začátku rozhodnut se nevracet. K definitivnímu společnému rozhodnutí došlo ve chvíli, kdy Milan začal psát rok po našem příjezdu Knihu smíchu a zapomnění; bylo hned jasné, že za tu knihu by v Čechách musel být odsouzen, ta kniha byl definitivní rozchod. Stačilo ostatně, že z ní publikoval v Nouvel Observateur ukázku, bylo to v roce 1979, aby byl okamžitě zbaven občanství,“ okomentovala teoretickou možnost se vrátit do Čech, kterou měli, ještě když odjížděli. Kunderová uvedla, že se jí po Čechách velmi stýská.
„Emigrace je těžká věc. Je to nejhorší blbost, kterou může člověk v životě udělat. „Byla jsem celou dobu přesvědčena, že už nikdy neuvidím Prahu. Můj pesimismus byl absolutní. Listopad byl především neuvěřitelné překvapení. A pak dojetí. A pak radost. Co si myslím o pokračování? Člověk, který žije tak dlouho v cizině a ví, že se už nevrátí, může vám jen držet palce a sám se ptát.“ Kunderová také uvedla, že s exilovými kruhy se nestýkala. S jednotlivými přáteli ano. „Ano, komunisti byli hrozní, zavírali a popravovali lidi, ale po Maďarsku, po roce 1956, to přestalo. To bylo tak strašné zlo, co se tam dělo, že se lidé začali, myslím si, probouzet,“ mínila.
Ani na Rusy prý nemůže nadávat tak, jak se to děje v Čechách.
„Pamatuju si, jak jdu 21. srpna z televizního vysílání Bartolomějskou ulicí, byla plná tanků a vojenských vozidel, a najednou mne jeden z těch vojáků, mladý kluk, možná ani ne dvacet let, chytí a zatáhne do domu a zavře dveře. Já si říkám, tak šmitec, tak takhle skončím, někde zabitá v průjezdu, ale ten kluk mi vrazil do ruky horu letáků a říká: "Dlja tvoju mať‘ a já tam čtu v azbuce něco jako: „My nevíme, kde jsme, my jsme si mysleli, že jedeme do Německa, my jsme tohle nechtěli.‘ Ten kluk riskoval život! Kdyby si toho všimli, tak by ho na místě zastřelili. Já je nenáviděla, pochopitelně, ale když se ti přihodí něco takového, tak si najednou uvědomíš, že nic není černobílý. Nic není černý, nebo bílý, jak vy si tam myslíte, všechno je šedivé.
Při první návštěvě Československa v roce 1990 ji prý vyvádělo z míry, že všude slyšela angličtinu. „Všude v centru byly dvojjazyčné nápisy. To nebylo možný ani při ruský okupaci, že by byly nápisy v ruštině! Tohle bylo strašný odcizení. My jsme s Milanem spolu vždycky mluvili česky. Čeština nás spojovala s domovem, a teď, když jsme se vrátili, to vypadalo, jako by se v té zemi už česky ani nemluvilo. Jako by ta země, ze které jsme odjeli, už neexistovala.“ A dodala, že z míry ji také vyvedl bezdomovec. Z Paříže na ně prý byla zvyklá, ale na jejich přítomnost v Praze nikoliv.
Odpověděla také na dotaz, proč se do bývalé vlasti nevrátili. Jednak prý kvůli novinářům, které si ve Francii drželi od těla, ale v Čechách by to prý nešlo. "Potom kvůli disidentům, kteří se dostali k moci a kteří nás nenáviděli. Z toho jsme měli obavy. A když vyšla ta odpornost o Milanovi v Respektu, už to vůbec nešlo. Tehdy jsem si poprvé uvědomila nemožnost návratu. A v tu chvíli se to narodilo. Touha být doma, na svých místech, kam se člověk může schovat, a současně vědomí, že už se nikdy vrátit nemůžu, protože tam jsou naši nepřátelé, kteří chtějí zničit Milana."
Kunderová naráží na článek Respektu z roku 2008: Udání Milana Kundery. Důvody následně vysvětlila: "To začalo v roce 1976. Rok po naší emigraci, kdy si nás pozval Pavel Tigrid a u oběda řekl: ‚Pane Kundero, nepleťte se do politiky.‘ My jsme na něj koukali vykuleně, proč to říká, protože Milan žádné politické ambice neměl. On chtěl jenom psát. Teprve později jsme pochopili, co za tím bylo. Američani, kteří byli napojeni na Tigrida, vybrali figurku jako vůdce protikomunistické opozice Havla a měli obavy, že Milan, který byl v zahraničí tehdy mnohem známější, by chtěl být sám v čele politické opozice. Ale to jsme tehdy nevěděli.
je zajímavé, kolik židovských rodin přežilo II. SV
Zase se vsude vyrojili at se podivate na vyznamna mista, vse je obsazene zidy a kryptozidy. Pustite si film a vsude jsou. Jsme nuceni se divat na ne a hebreove nam vytvari kulturu
To je Miroslav Dolejší?
Čerpáno z publikace Páni a otroci XX. století. Rumunský autor zcela jistě čerpal od pana Dolejšího.
Židé jsou pro opravdové následovníky Krista, velkým požehnáním.
15Rozptýlím tě mezi národy, rozpráším tě po zemích a s tvou nečistotou skoncuji. 16V očích národů budeš v opovržení a tehdy poznáš, že já jsem Hospodin.“
Ezechiel 22 | B21 Bible | YouVersion
Avi liva - Deut. 28 kap: "A zostane z vás len máločo, hoci predtým vás bolo tak mnoho ako hviezd na nebi, lebo si nepočúval hlas Pána, svojho Boha. 63 A ako mal Pán z vás radosť, keď vám preukazoval dobrodenia a keď vás rozmnožoval, tak bude mať radosť, keď vás bude ničiť a hubiť, aby vás vyhubil z krajiny, do ktorej vchádzaš, aby si ju vlastnil. 64 Pán ťa rozoženie medzi všetky národy z jedného konca zeme na druhý koniec a tam budeš slúžiť iným bohom, ktorých nepoznáš a ktorých nepoznali ani tvoji otcovia, drevám a kameňom. 65 Ale ani medzi národmi nebudeš mať pokoja a tvoja noha nebude mať odpočinku, lebo Pán ti dá srdce prestrašené, oko vycivené a dušu utrápenú žiaľom. 66 Tvoj život bude visieť na nitke pred tebou. Nocou i dňom budeš v strachu a nebudeš si istý životom."
PS: Komu chcú teraz židia stavať tretí chrám v Jeruzaleme? Plní sa tým slovo z Ez. ,ktoré si tu dal?