Clicks381
Stylita
2

Boží slovo na den 4.10. A.D. 2021

Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ (Ježíš) mu řekl: „Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?“ On odpověděl: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!“ Řekl mu: „Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít.“ Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: „A kdo je můj bližní?“ Ježíš se ujal slova a řekl: „Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.' Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?“ On odpověděl: „Ten, kdo mu prokázal milosrdenství.“ A Ježíš mu řekl: „Jdi a stejně jednej i ty!“
Lk 10,25-37
Stylita
Život sv. Taisie z Egypta je až neuvěřitelným příkladem toho, jak jednoduché je pokání - radikální prosté rozhodnutí změnit život, aby byl v souladu s Boží pravdou o mně a Jeho záměrem pro mne. *Někdy stačí jen se prostě zvednout a odejít* (z míst, situací, zaměstnání, vztahů, od některých lidí).
Taisia se narozdíl od Lotovy manželky neotáčela zpět a jen běžela pryč, protože cítila, že jí jde o …More
Život sv. Taisie z Egypta je až neuvěřitelným příkladem toho, jak jednoduché je pokání - radikální prosté rozhodnutí změnit život, aby byl v souladu s Boží pravdou o mně a Jeho záměrem pro mne. *Někdy stačí jen se prostě zvednout a odejít* (z míst, situací, zaměstnání, vztahů, od některých lidí).
Taisia se narozdíl od Lotovy manželky neotáčela zpět a jen běžela pryč, protože cítila, že jí jde o život. A buďme si jisti, že byla zachráněna. Posuďte sami.
Jistá mladá dívka jménem Taisia po smrti svých rodičů otevřela svůj dům potřebným a starala se také o mnichy na cestách. Byla natolik šlechetná, že vpodstatě rozdala celý svůj majetek. Když jí už ale nezbývalo pomalu na živobytí, zahořkla a začala se ze zoufalství živit nečestným způsobem - prostitucí. Mniši, kterým dříve tolik pomohla, prosili sv. avvu Jana Krátkého (sv. Jan Kolovos), aby se ji pokusil zachránit. Avva tedy šel, posadil se na schodech Taisiina domu. Když ho nakonec po dlouhých peripetiích přijala s nadějí, že jí přinesl nějaké perly (mniši je totiž občas nacházeli na pobřeží moře), Avva Jan jí s laskavostí, která ho charakterizovala, řekl: "Jaký máš důvod stěžovat si na Pána Ježíše, žes ho takto opustila?" Taisia zarytě mlčela. Když si všimla, že je starec v slzách, zeptala se ho, proč pláče. "Jak bych neplakal, když vidím, že ďábel vlastní tvé srdce," odpověděl avva. Taisia byla hluboce otřesena laskavostí mnicha Jana, jejího srdce se dotkla Boží milost a ona se zeptala: "Otče, mám ještě vůbec nějakou naději?" "Ano," odpověděl avva. "Tak mi tedy prosím ukaž cestu." Otec Jan vstal a Taisia ho hned beze slov následovala. Cestou do jednoho vzdáleného ženského monastýru byli donuceni v poušti přenocovat. Během půlnoční modlitby avva Jan znenadání zahlédl jakousi světelnou cestu a na ní anděly, kteří odnáší Taisiinu duši k životu bez konce. Avva také slyšel hlas, který řekl, že pouhá hodina skutečně úpřímné metanoie (pokání, změny života) Taisii zajistila spásu a byla Bohu milejší než dlouholeté pokání mnohých, kterému chybí opravdovost.
Stačí chvíle. Jen se rozhodnout, zvednout se a odejít. A běžet, běžet jak o život. Vždyť právě o život přece jde!

(podle knihy Evergetinos přeložil a upravil arcib. Jiří (prav.))
Stylita
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/27_01.htm

1. čtení:
Začátek knihy proroka Jonáše.
Hospodin oslovil Jonáše, syna Amittajova, a řekl: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam (kázání), neboť jeho neřest se dostala až ke mně.“ Ale Jonáš vstal, aby utekl do Taršíše, daleko od Hospodina. Sestoupil do Jafy a našel loď, která měla odplout do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na …More
Z denní liturgie
liturgie.cz/misal/06mezidobi/27_01.htm

1. čtení:
Začátek knihy proroka Jonáše.
Hospodin oslovil Jonáše, syna Amittajova, a řekl: „Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam (kázání), neboť jeho neřest se dostala až ke mně.“ Ale Jonáš vstal, aby utekl do Taršíše, daleko od Hospodina. Sestoupil do Jafy a našel loď, která měla odplout do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi odebral do Taršíše, daleko od Hospodina. Hospodin však spustil na moře veliký vítr. Na moři se rozpoutala veliká bouře a lodi hrozilo, že ztroskotá. Lodníci se báli a každý volal ke svému bohu. Aby lodi ulehčili, házeli do moře věci, které měli na lodi. Zatím Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul. Přišel za ním kapitán a řekl: „Co ty se oddáváš spánku? Vstaň a vzývej svého Boha! Snad si na nás Bůh vzpomene, a nezahyneme.“ Potom si řekli: „Losujme, abychom poznali, kvůli komu nás stihlo toto veliké neštěstí.“ Losovali, a los padl na Jonáše. Řekli mu: „Pověz nám, jaké je tvé zaměstnání, odkud přicházíš, která je tvá vlast a národ, z něhož pocházíš?“ Odpověděl jim: „Já jsem Hebrej a ctím Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu.“ Tu se ti muži zděsili a řekli mu: „Cos to udělal?“ Dověděli se totiž, že utíká před Hospodinem, jak jim to oznámil. Řekli mu: „Co máme s tebou udělat, aby se nám moře uklidnilo?“ Moře se totiž stále vzdouvalo a bouřilo. Odpověděl jim: „Vezměte mě a hoďte mě do moře, a moře se vám uklidní. Vím, že tato veliká bouře vás stihla kvůli mně.“ Ti muži však veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale bez výsledku, neboť moře se proti nim stále více vzdouvalo. Tu volali k Hospodinu: „Prosíme, Hospodine, ať kvůli tomuto muži nezahyneme! Nepřičítej nám nevinnou krev, neboť ty, Hospodine, jednáš podle své vůle.“ Vzali tedy Jonáše a hodili ho do moře. A moře přestalo běsnit. Veliká bázeň před Hospodinem padla na ty muže, přinesli mu oběť a učinili sliby. A Hospodin poslal velikou rybu, aby Jonáše pohltila. V útrobách té ryby byl Jonáš tři dny a tři noci. Potom přikázal Hospodin rybě, a ta vyvrhla Jonáše na pevninu.
Jon 1,1-2,1.11

Žalm:
Ze záhuby jsi vyvedl můj život, Hospodine!

Ve své tísni jsem volal k Hospodinu,
a vyslyšel mě.
Z lůna podsvětí jsem křičel,
a slyšel jsi můj hlas.

Do hlubiny, doprostřed moře jsi mě vrhl,
proud mě obklíčil,
všechny tvé příboje a vlny,
se přes mě převalily.

Řekl jsem si: „Jsem zavržen od tvých očí,
ale znovu spatřím tvůj svatý chrám.“

Když zmalátněla má duše,
vzpomněl jsem si na Hospodina
a modlitba má přišla k tobě,
do tvého svatého chrámu.
Jon 2

Evangelium:
Lk 10,25-37