Stylita
4419

Boží slovo na den 10.10. A.D.2020

Když Ježíš mluvil k zástupům, zvolala na něho jedna žena ze zástupu: „Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily!“ On však řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo …More
Když Ježíš mluvil k zástupům, zvolala na něho jedna žena ze zástupu: „Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily!“ On však řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.“
Lk 11,27-28
Stylita
z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/27_06.htm
1. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři! Písmo prohlásilo, že všichni jsou hříšníci. Tak se tedy vírou v Ježíše Krista dostává zaslíbení těm, kdo věří. Ale než přišla víra, byli jsme hlídáni Zákonem jako ve vězení, (v očekávání) víry, která se měla zjevit. Zákon byl naším vychovatelem pro Krista, …More
z denní liturgie
m.liturgie.cz/misal/06mezidobi/27_06.htm

1. čtení:
Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři! Písmo prohlásilo, že všichni jsou hříšníci. Tak se tedy vírou v Ježíše Krista dostává zaslíbení těm, kdo věří. Ale než přišla víra, byli jsme hlídáni Zákonem jako ve vězení, (v očekávání) víry, která se měla zjevit. Zákon byl naším vychovatelem pro Krista, abychom z víry došli ospravedlnění. Když však přišla víra, nejsme už pod vychovatelem. Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.
Gal 3,22-29

Žalm:
Hospodin pamatuje věčně na svoji smlouvu.
Nebo: Aleluja.

Zpívejte Hospodinu, hrejte mu,
vypravujte o všech jeho divech!
Honoste se jeho svatým jménem,
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!

Uvažujte o Hospodinu a jeho moci,
hledejte stále jeho tvář!
Pamatujte na divy, které učinil,
na jeho zázraky a rozsudky jeho úst!

Potomstvo Abraháma, jeho služebníka,
synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Hospodin sám je náš Bůh,
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.
Zl 105

Evangelium: Lk 11,27-28
Dana22
Útoky na nevinnosť detí,rodinu,komplot proti BOHU
quintus-sertorius.webnode.cz/…nekrofilie-jiz-nejsou-choroby/
hrot.info/…-novej-klasifikacie-chorob-who
Nový ústřední dokument Světové zdravotnické organizace: Pedofilie, zoofilie a nekrofilie již nejsou choroby
08.10.2020
Mezinárodní klasifikaci nemocí, verzi 11, několik diagnóz z předchozí verze 10 úplně vypadlo. Jiné byly kontroverzním …More
Útoky na nevinnosť detí,rodinu,komplot proti BOHU

quintus-sertorius.webnode.cz/…nekrofilie-jiz-nejsou-choroby/

hrot.info/…-novej-klasifikacie-chorob-who

Nový ústřední dokument Světové zdravotnické organizace: Pedofilie, zoofilie a nekrofilie již nejsou choroby
08.10.2020

Mezinárodní klasifikaci nemocí, verzi 11, několik diagnóz z předchozí verze 10 úplně vypadlo. Jiné byly kontroverzním způsobem pozměněny, takže například ne všechny projevy pedofilie, či dokonce nekrofilie, jsou již považovány za poruchu. Takové trendy jsou v souladu s normalizací a následnou akceptací společensky zhoubného chování.
Mezinárodní klasifikace nemocí
International Classification of Disorders (ICD) je diagnostickým nástrojem, který tvoří Světová zdravotnická organizace (WHO), jež je agenturou OSN. ICD je používána po celém světě hlavně pro účely zdravotnické statistiky.
Díky jednotně používané definici nemocí je možné porovnávat rozšíření nemocí (poruch) v různých zemích, úmrtnost na ně a podobně.
ICD je pravidelně aktualizována, při čemž je velmi zajímavé sledovat právě změny mezi různými verzemi.
Verze ICD-10 začala být používána v 90. letech.
Verze ICD-11 byla schválena WHO v roce 2019 a od roku 2022 začne v praxi nahrazovat ICD-10.
Transsexualita a sexuální poruchy v ICD-10
ICD-10 obsahuje kategorii "duševní poruchy a poruchy chování", jejíž součástí jsou i poruchy pohlavní identity a poruchy sexuálního zaměření.
Mezi poruchy pohlavní identity patří i transsexualita (touha "být akceptován jako příslušník opačného pohlaví, obvykle doprovázená pocitem nepohody z vlastního anatomického pohlaví") či transvestitismus ("oblékání a nošení šatů opačného pohlaví na přechodnou dobu").
Mezi poruchy sexuálního zaměření je řazen i fetišismus ("používání neživého objektu jako dráždidla na sexuální vzrušení"), fetišistický transvestitismus ("nošení šatů opačného pohlaví zejména kvůli sexuálnímu vzrušení"), pedofilie, sadomasochismus či jiné poruchy sexuálního zaměření, kam se řadí i zoofilie a nekrofilie.
Důležité je, že v ICD 10 jsou poruchy sexuálního zaměření definovány tak, že jde o určitou sexuální preferenci.
Nejde o to, zda člověk v souladu s ní i koná nebo zda mu skutečnost, že má takovou preferenci, způsobuje stres nebo neklid.
Jde o poruchy i v tom případě, pokud se člověk se svou sexuální preferencí ztotožňuje.
Transsexualita a sexuální poruchy - změny v ICD-11
V ICD-11 se již poruchy pohlavní identity nenacházejí.
Byly nahrazeny pohlavní inkongruencí (gender incongruence), která však není řazena do kategorie duševních poruch a poruch chování jako v ICD-10, ale mezi spíše neutrálně znějící "stavy spojené se sexuálním zdravím" (conditions related to sexual health).
Pohlavní inkongruence znamená "značný a dlouhodobý nesoulad mezi jednotlivcem prožívaným rodem a určeným pohlavím".
Transsexualita ani transvestitismus (ani fetišistický) se již v ICD-11 vůbec nenacházejí.
Podle ICD-11 tedy uspokojování sexuálních tužeb převlékáním se za opačné pohlaví není poruchou.
Poruchy sexuálního zaměření byly nahrazeny parafilními poruchami, které jsou kategorizovány jako duševní poruchy, poruchy chování a poruchy neurologického vývoje.
I zde došlo k zásadnímu předefinování.
O parafilní poruchu jde však jen v tom případě, že daná osoba v souladu se svými sexuálními preferencemi koná bez souhlasu sexuálního objektu (resp. je tento objekt neschopný dát souhlas pro svůj věk nebo stav), nebo je daná osoba těmito preferencemi značně znepokojena (markedly distressed).
Pro úplnost je třeba dodat, že o parafilní poruchu může jít i když je sexuální aktivita prováděna se souhlasem sexuálního objektu (a ten je způsobilý souhlas dát) a zároveň hrozí velké riziko smrti nebo poškození zdraví v souvislosti se sexuální aktivitou - například asfyxofilie (škrcení s cílem vyvolání sexuálního vzrušení).
Kdo je a kdo není deviant
Jinak řečeno, pokud má dospělý člověk fantazie, touhy a nutkání sexuálního charakteru směrem k dětem, podle ICD-11 ještě nejde o poruchu pedofilie.
O pedofilní poruchu by šlo až tehdy, kdyby podle těchto nutkání i konal (není uvedeno, zda je za takové jednání považována pouze sexuální aktivita s dítětem nebo i autoerotické chování, z kontextu popisu parafilních poruch se však zdá, že jen to první), případně tehdy, když mu tyto fantazie či nutkání způsobují znepokojení.
Podle ICD-11 tedy dospělý člověk sexuálně toužící po dítěti, který však tuto touhu sám považuje za zvrhlou a vyčítá si ji, nemocný je, ovšem člověk, který je s touto touhou ztotožněn je a považuje ji za správnou (jen podle ní zrovna nejedná), nemocný není!
Totéž platí v případě nekrofilie a zoofilie.

Pokud člověk má tyto touhy, ale nejedná podle nich a není jimi značně znepokojen, nejde o poruchy.
Sadomasochismus byl také předdefinovaný ve výše uvedeném duchu.
Sexuální sadismus ani masochismus tedy podle ICD-11 nejsou poruchami, pokud s takovými praktikami dotyčné osoby souhlasí (a zároveň u nich nehrozí velké riziko poškození zdraví).
Takové předefinování poruch je dokonale absurdní.
Podle této logiky by například paranoidní schizofrenie nebyla poruchou, kdyby člověk měl "jen" bludy a paranoické myšlenky, ale nejednal by podle nich.
Nebo obsedantně-kompulzivní člověk, který by měl nutkání excesivně si mýt ruce, ale vždy by tomu dokázal odolat, by neměl psychickou poruchu.
ICD-11 však není konzistentní - při těchto zmíněných dvou poruchách kupodivu neaplikuje takovou logiku, jako při parafíliích.
Z ICD-11 také úplně vypadli fetišismus a již zmíněný fetišistický transvestitismus.
Skandální jednání
Světová zdravotnická organizace je totiž významnou odbornou autoritou, která navíc představuje i jistý společensko-politický konsenzus opírající se o legitimitu OSN, jejímž členem jsou téměř všechny země světa.
Ukazuje se, jak těžké je oddělit rovinu hodnotovou (resp. ideologickou, filozofickou či politickou) od odborné.
I když je oficiálně WHO odbornou zdravotní institucí, nelze ji oddělit od ostatních sfér života společnosti - například morálky či práva.
Těžko si představit pádný "odborný" důvod, proč pedofilní jednání poruchou je, ale "jen" pedofilní touhy či nutkání, které daný člověk považuje za správné, jsou v pořádku.
Nebo proč v roce 1995 (nebo i 2020) bylo poruchou již sexuální zaměření na děti, ale v roce 2022 toto již samo o sobě poruchou nebude.
Rozhodnutí WHO neovlivňují společnost jen v "odborné" rovině, ale mají dopad i na společnost jako celek, včetně představ o morálce či právní systémy.
Skutečnost, že WHO už nepovažuje sexuální preference včetně pedofilie, nekrofilie zda zoofilie samy o sobě za poruchu, podporuje snahy o jejich postupnou normalizaci a legalizaci, čehož svědkem jsme již delší dobu v médiích (o pochodech hrdosti a podobných aktivitách nemluvě).
Je přirozené, že myšlenky, touhy a nutkání neexistují jen samy o sobě, ale jsou úzce provázány s činy.
Pokud dospělý člověk touží po sexuálním styku s dětmi, tuto svou touhu schvaluje a považuje ji za správnou, ale (zatím) podle ní ještě nekonal, jednoznačně to nelze označit za zdravé.
Jednání WHO je však jednoznačně skandální a společensky nebezpečné.

Zdroj
Stylita
Dnes slavíme svátek svatého Paulina
sv. Paulin
Paulinus, ep. Eboracen
10. října, připomínka
Postavení: biskup
Úmrtí: 644
Původem Ital. Formovaný v klášteře sv. Ondřeje v Římě, působil od r. 601 jako misionář v anglosaských královstvích. Doprovázel nevěstu krále Edwina do Yorku. Stal se biskupem tohoto města a v oblasti dosáhl obrácení mnoha pohanů.
Podle papeže Řehoře Velikého jednal s …More
Dnes slavíme svátek svatého Paulina

sv. Paulin
Paulinus, ep. Eboracen
10. října, připomínka
Postavení: biskup
Úmrtí: 644
Původem Ital. Formovaný v klášteře sv. Ondřeje v Římě, působil od r. 601 jako misionář v anglosaských královstvích. Doprovázel nevěstu krále Edwina do Yorku. Stal se biskupem tohoto města a v oblasti dosáhl obrácení mnoha pohanů.
Podle papeže Řehoře Velikého jednal s rozvážností, když "nepustošil pohanské chrámy, nenapadal zvyklosti a svátky, ale postupně zvyky a stavby měnil na křesťanské."
Po zabití krále se musel vrátit do Kentu a před smrtí se ještě stal biskupem v Rochesteru.
více: catholica.cz/?id=5099
U.S.C.A.E.
synkretizmus v pravom význame je čerpať "múdrosť" z okultných videí od ZCHNKS napríklad
Kombinované tradície kresťansko-pohanské
Pokresťančenie pohanského obyvateľstva sa dialo pozvoľne. Sila a odpor starých zvykov bol značný. Ľudia síce ctili Svätú Trojicu, Božieho Syna a jeho Matku, ale zároveň ich pohanský zvyk a narušená prirodzenosť sťahovali späť k pohanskému mysleniu. Z tohto napätia …More
synkretizmus v pravom význame je čerpať "múdrosť" z okultných videí od ZCHNKS napríklad

Kombinované tradície kresťansko-pohanské

Pokresťančenie pohanského obyvateľstva sa dialo pozvoľne. Sila a odpor starých zvykov bol značný. Ľudia síce ctili Svätú Trojicu, Božieho Syna a jeho Matku, ale zároveň ich pohanský zvyk a narušená prirodzenosť sťahovali späť k pohanskému mysleniu. Z tohto napätia vznikali synkretické zvyky, kombinujúce pohanské a kresťanské obrady. Tie sa ako tzv. „ľudové zvyky“ uchovali na mnohých miestach až dodnes. Sledovali chronológiu liturgického veľkonočného týždňa, ale vkladali do neho aj staré pohanské zvyklosti.

Kvetná nedeľa

Na Kvetnú nedeľu sa v Cirkvi posväcujú bahniatka, čiže halúzky v rozpuku. V kresťanskej interpretácii, ktorú Cirkev schválila a odobrila sa jedná o analógiu s palmovými ratolesťami, ktoré kládli v Jeruzaleme pod nohy Pána Ježiša pri Jeho príchode. Nepochybne tu však bola aj analógia s pôvodným pohanským zvykom ctenia prútikov v rozpuku. Cirkev múdro povýšila tento zvyk na vyššiu, kresťanskú úroveň, dajúc mu nový obsah. Navyše ani kladenie palmových ratolestí v Jeruzaleme nemuselo byť úplne bez pohanského kontextu.

Ľudová interpretácia prisúdila posväteným bahniatkam rôzne funkcie a účinky, ktoré Cirkev ani nezmýšľala. Obzvlášť nevhodné bolo používanie týchto bahniatok na čarovanie. V akceptovateľnej rovine boli bahniatka vnímané ako prostriedok na ochranu domu a jeho obyvateľov od chorôb, zásahu blesku, pred požiarom či inými pohromami, v zmysle prítomnosti určitej sväteniny, ktorá automaticky posväcuje priestor, v ktorom sa nachádza a robí ho tak Bohu milším. Samozrejme, ak aj obyvatelia domu samotní žijú v súlade s Bohom a nie v stave ťažkého hriechu.

Zelený štvrtok

Na Zelený štvrtok sa vyháňal dobytok po prvýkrát na pašu. Vidíme tu jasný súvis so znovuzrodením prírody. Zelená farba horkých bylín, s ktorými Židia jedli veľkonočného baránka a ktorá dala sviatku meno, sa v ľudovej predstave skombinovala so zelenou farbou znovuzrodenej prírody. Preto dobytok bolo najlepšie (rituálne) vyhnať na pašu, až keď sa príroda znovu narodí; v kombinácii s kresťanskou vierou aktérov teda na Zelený štvrtok, ktorý bol oficiálne „zelený.“

Na dvere stajní sa kolomažou alebo cesnakom robili kríže, aby chránili dobytok pred strigami a uhranutím. Cesnak ako odpudzujúci prvok tu má jasný pohanský charakter (viď boj s vampírmi). Po dedinách sa chodilo s rapkáčmi a plieskalo sa bičom, aby sa vyhnali zlí duchovia. Opäť pohanský zvyk – zlý duchovia sa vyháňajú v kresťanstve modlitbou, kňazským posväcovaním objektov, či v najvážnejšom prípade exorcizmom.

Neškodný bol a je zvyk konzumácie zelených jedál: špenát, žihľava, kel, čakanka. Jednalo sa a jedná len o vizuálny, farebný prejav spätosti kresťana s prežívaným sviatkom, prvým dňom Veľkého trojdnia.

Veľký piatok

Počas Veľkého piatku sa ľudia kúpali pred východom slnka v prírodnej tečúcej vode, aby boli celý rok zdraví, nemali vredy, chrasty a lišaje. Jedná sa tiež o pohanský zvyk súvisiaci so staroslovanským vítaním Jari – znovuzrodenia a Slnka. Išlo o očistný rituál počas znovuzrodenia prírody. Dievčatá verili, že po umytí budú krajšie, nebudú mať pehy a vlasy im budú lepšie, rýchlejšie a hustejšie rásť. S touto rituálnou funkciou vody súvisí aj „oblievanie“ dievčat na veľkonočný pondelok. S krásou opäť súvisela plodnosť a atraktívnosť dievčat pre potencionálnych mužov.

Niektoré dievčatá sa česali pod vŕbou, veriac, že budú mať vlasy dlhé a splývavé ako konáre vŕby. Ešte čudnejší bol zvyk v niektorých regiónoch – chodiť celý Veľký piatok potichu a nemôcť na nikoho prehovoriť.

Biela sobota

Bol to deň upratovania a prípravy obradných jedál. Kresťanským prvkom bolo jahňa alebo baránok, pohanského pôvodu je domáci syrový chlieb, často v tvare pyramídy zvaný „paska“. Názov z hebrejského „pascha“ dal tomuto zvyku kresťanský náter. Odrobinkám bol pripisovaný magický charakter, dávali sa dobytku a mali ho ochraňovať pred nečistými silami.

Masť z veľkonočnej šunky sa odkladala na liečenie rán a proti hadiemu uštipnutiu. Tiež sa „pálili judáše“, čo bolo v podstate christianizované pálenie malej domácej Moreny – pôvodne upečenej rituálnej bábky z cesta, ktorá sa buď roztrhala a zjedla (viď pasku) alebo zlikvidovala spálením.

V niektorých regiónoch zase „pálili Piláta“, čiže starý rituál pálenia Moreny, ale aj tzv. Deda – pohanského symbolu staroby a smrti, (skôr môžeme hovoriť o božstve) tu je umne odklonený smerom k symbolickej likvidácii Ježišovho „sudcu“. Nechával sa vyhasnúť „starý“ oheň a zapaľoval sa „nový“. Tu je pohanský kontext tiež zrejmý: cyklická obnova života a očistný kult ohňa.

Veľkonočná nedeľa

Tento najväčší sviatok v kresťanskom kalendári bol natoľko silný a dôležitý, že vytlačil pohanské tradície a počas nedele sa veriaci venovali predovšetkým návšteve chrámov a sv. omše.

Pri sviatočnom stolovaní sa však niektoré zvyky v regiónoch uchovali: gazda každého obdaroval vajíčkom – symbolom plodnosti, zvyšky jedla sa nevyhadzovali: rituálne sa pálili, primiešavali dobytku do jedla alebo sa zakopávali na poli, s ľahko predvídateľnými očakávaniami – aby pole bolo plodnejšie.

Veľkonočný pondelok

Najobľúbenejší pohanský sviatok všetkých komunistov, v rámci ktorého mohli potlačiť kresťanský kontext veľkonočných sviatkov. Šibačka a kúpačka, ktorá bola v pohanských časoch celá zameraná na vzťahy medzi dievčatami a mládencami, s celým okruhom tém okolo plodnosti, pohlavnosti a vyhľadávania životného partnera. Z rituálneho prikladania jarných prútov k telu dievčat – prenos plodivej energie – sa postupne stalo „šibanie“ a z rituálneho očisťovacieho kúpeľa sa stalo „oblievanie“. Sťažnosti súčasných feministiek sa netýkajú pohanského kontextu ale „násilného“ charakteru šibačky.

Možno sa však už čoskoro, pri úplnom návrate pohanstva, dočkajú obnovenej rituálnej a jemnej verzie a budú oslobodené. V čase sviatku im muž – bojovník dovolí prerušiť prácu na poli (v továrni, na traktore) a jemne sa ich podotýka prútikom, aby sa mu viac páčili (bude ich mať aj viac, veď monogamia je tak zúfalo jednotvárna) a podávali ešte lepšie výkony v práci aj domácnosti, kým sa on bude cvičiť v boji, jedinej práci hodnej skutočného muža.

christianitas.sk/…medzi-pohanstva-a-krestanstva/