Clicks863
robbi
13
Islamizmus. IslamizmusMore
Islamizmus.

Islamizmus
Detektiv
Nemáme snad rozum, abychom nemohli posoudit islám? Musíme se ptát na islám mohamedánů?
dusanharvilik shares this
Islam.

h
Caesar
Kristus – vítěz nad démony
„K tomu se ukázal Syn Boží, aby zkazil díla ďáblova“ (2 J 3,8). „… aby smrtí
zkazil moc toho, jenž měl moc na smrtí, to jest ďábla“ (Žd 2,14).
Kristus, Syn Boží, začal svou vykupitelskou činnost tím, že na poušti odmrštil
pokušitele slovy: „Vade Satana! Odstup Satane!“.
Velkou část Jeho veřejné činnosti představuje boj proti démonům, kdy léčil choroby,
zapříčiněné démo…More
Kristus – vítěz nad démony
„K tomu se ukázal Syn Boží, aby zkazil díla ďáblova“ (2 J 3,8). „… aby smrtí
zkazil moc toho, jenž měl moc na smrtí, to jest ďábla“ (Žd 2,14).
Kristus, Syn Boží, začal svou vykupitelskou činnost tím, že na poušti odmrštil
pokušitele slovy: „Vade Satana! Odstup Satane!“.
Velkou část Jeho veřejné činnosti představuje boj proti démonům, kdy léčil choroby,
zapříčiněné démony (L 13, 11 a 16), především však když vymítal démony
z posedlých.
Svým exorcismem Kristus ukazoval, že On osvobozuje lid z moci Satana, že On
je božský vykupitel z moci Satanova: „Jestli však já Duchem Božím vymítám zlé
duchy, přišlo k vám království Boží“ (Mt 12,28).
Trvalou Satanovou snahou je překazit šíření a vzrůst království Božího, a všechno
své úsilí a zlobu směřuje k podpoře stále nových bludů. „Duchy svůdné a ďá-
belské nauky“ předpovídal svatý Pavel (1 Tm 4,1). A Kristus varuje výslovně:
„Mějte se na pozoru před nepravými proroky, kteří přicházejí k vám v rouše ovčím,
v nitru jsou však vlci draví“ (Mt 7,15).
Satan je přemáhán vírou v božství Kristovo. Proto je vůbec nejnebezpečnějším
bludem popírání božství Syna Božího, jeho degradace na člověka, na pouhé stvoření.

Satanova moc byla definitivně zlomena Kristovou smrtí na kříži. Proto je popí-
rání vykupitelské smrti satanským bludným učením s cílem zničit Kristovo spasitelské
dílo. Satan stojí za každým bludem, stejně jako stojí za každým projevem
nepřátelství vůči Kristu. On a jeho démoni jsou Kristem poraženi, ale jejich moc
není ještě zcela zlomena, a v dějinách lidstva hrají stále významnou roli.
Byl Mohamed posedlý? Klást si takovou otázku je zcela zákonité. V boji proti
falešným prorokům, k němuž je každý křesťan zavázán, by nebylo křesťanské nepočítat
se Satanovou působností – Kristův odpůrce zůstane hrozivým nebezpečím
až do konce světa.
Proto se také i dnes Satan drží v blízkosti lidí „jako lev řvoucí“, vždy připraven
„pohltit“ toho, kdo z falešné tolerantnosti a ochoty ke kompromisům napomáhá
Kristovu odpůrci. Každá cesta, která ne vede ke Kristu, je zlá a špatná. Každá cesta,
která odvádí od Krista, je bludná cesta.
Jako křesťané jsme povinni hájit Kristovo božství proti útokům islámského bludu.

Tolerance vůči tomuto proti křesťanskému bludnému učení, jak to vidíme na po koncilní
ideologii „dialogu“, jen napomáhá démonickému náboženství, které křesťanství přísahalo zánik. Islámská světová rada rozhodla o naprostém vyhlazení
křesťanů v islámských oblastech, a denně jsme také svědky děsivého pronásledování
křesťanů v zemích pod vládou islámu. – 40 -
Jakýkoli ústupek tomuto bludnému učení je úspěchem pro démony. „Ne spojujte
se s nevěřícími; neboť jaká součinnost spravedlnosti s nepravostí, aneb které společenství
světla s tmou? A kterou shodu má Kristus s Belialem, nebo který díl má
věřící s nevěřícím?“ (2 K 6,14-15).
Co má Kristus společného s Alláhem?
„Všechna božstva pohanů jsou démoni“ (Ž 96,5).
Každý falešný soulad, jakékoli ochabnutí v boji proti islámu je výhrou pro dé-
mony, kteří chtějí svou zhoubnou činnost rozšířit na celý svět a zbudovat protikřesťanský světový stát pod vládou modly Alláha.
Jakékoli zřeknutí se hlásání pravé víry svedeným muslimům je zradou Kristova
příkazu: „Jděte do celého světa a učte všechny národy.“
A jako vždy, tak i dnes platí slova svatého Pavla: „Hlásej slovo, naléhej včas
i ne včas, usvědčuj, přimlouvej, kárej, (a to) se vší trpělivostí a moudrostí učitelskou“
(2 Tm 4,2)
Caesar
Islamizmus neexistuje!!!
Islám nemá dvě podoby
Autor: Josef Mlejnek | Publikováno: 22.11.2006 |

Francouzská arabistka Anne-Marie Delcambre je autorkou Mohamedova životopisu a řady knih o islámu. Uveďme alespoň dvě poslední: Islám zákazů (2003) a Schizofrenie islámu (2006). Existují dva islámy? Jeden militantní, válečnický a druhý mírumilovný a tolerantní? Stejně jako v obou zmíněných knihách …More
Islamizmus neexistuje!!!
Islám nemá dvě podoby
Autor: Josef Mlejnek | Publikováno: 22.11.2006 |

Francouzská arabistka Anne-Marie Delcambre je autorkou Mohamedova životopisu a řady knih o islámu. Uveďme alespoň dvě poslední: Islám zákazů (2003) a Schizofrenie islámu (2006). Existují dva islámy? Jeden militantní, válečnický a druhý mírumilovný a tolerantní? Stejně jako v obou zmíněných knihách autorka demaskuje podobné dělení i v článku „Islám nemá dvě podoby“ jako průhledný trik.

Aby nemuseli obviňovat islám z násilí a terorismu, vymysleli nemuslimští západníci a někteří pozápadnění muslimové islamismus. Islamismus jako politická a válečnická ideologie nemá podle nich nic společného s náboženstvím islámu. Měly by tak existovat dva islámy. Na jedné straně osvícený, mírumilovný islám, náboženství lásky, snášenlivosti a pokoje vyznávané obrovskou většinou muslimů, kteří si nepřejí nic jiného, než pokojně praktikovat své náboženství. Na straně druhé válečnický a fanatický politický islám - islamismus, který s tím prvním nemá vůbec nic společného. Pravdivý, dobrý a spravedlivý islám je umírněný, zářivě vstřícný a mystický. Má velice blízko k judaismu a křesťanství a jeho vysoká spiritualita má četné nemuslimy dovést k obrácení.

Vynález „dvojího islámu“ je mimořádně praktický, neboť neobyčejně vyhovuje uvažování nemuslimského Západu o povaze islámu. Bohužel jde o nehoráznou lež. Existuje totiž pouze jeden islám, který nemá dvě tváře, ale jednu jedinou tvář s četnými odstíny. Mystická a teroristická stránka jsou dvě krajnosti, ale vše, co se nachází mezi nimi, existovalo vždy společně a přivádí nás ke stejným zdrojům, jímž jsou Korán chápaný jako Boží slovo a osoba Muhammada – Mohameda, který pro všechny muslimy bez výjimky představuje podle Koránu příkladný vzor k následování.

Z jeho životopisu by pak bylo nutné vymazat všechna místa, která ho diskreditují. Martine Gozlanová dokonce hovoří o dvou Mohamedových podobách. Na jedné straně Mohamed strhávaný Ježíšovým příkladem, přitahovaný modlitbami, schopný mírnosti a vnímavosti, ale také Mohamed z Medíny projevující se jako mstivý a krutý dobyvatel. Žádný pokus vyložit islám prý nemůže tuto podvojnost přejít mlčením. Základní nepoctivost její analýzy spočívá právě zde: prorok se dvěmi tvářemi, dva Korány, islám a islamismus. Je skutečně nutné uzavírat, že islám je dvojí, jenom proto, abychom zastřeli znepokojivou stránku tohoto náboženství? Podobní autoři nakonec právě tuto stránku, o níž usuzují, že je zlá, záměrně potlačují a označují slovy jako islamismus, fundamentalismus, „salafismus“, „vahábismus“, aniž mimochodem mají o významu těchto pojmů nejmenší ponětí. Tato slova slouží jen jako „obětní kozli“ a jejich prostřednictvím má být ono krásné náboženství zvané islám, vyviněno.

Je velice snadné činit islamismus zodpovědným za všechny násilnosti islámu. Ale co si potom počít s Koránem a s Prorokem? Je třeba odstranit z Koránu všechny Alláhovy příkazy neslučitelné s lidskými právy? A co dělat s prorokem s dvěma janusovskými tvářemi – s jednou pro „dobrý“ islám a s druhou pro „islamismus“?

Mezi islámem a islamismem neexistuje rozdíl co do povahy, ale pouze co do stupně.
Islamismus je v islámu přítomen jako kuře ve vejci. Nejenže neexistuje dobrý nebo špatný islám, ale ani islám umírněný. Naproti tomu existují umírnění muslimové, kteří praktikují islám pouze částečně. A právě tady spočívá problém: Jak určit, kteří muslimové jsou dobří? Mají jimi být ti, kdo napadají a zabíjejí nevěřící a modláře, a tedy ti, kdo rozsévají po celé zemi hrůzu a zkázu, jak jim to přikazuje svatý Korán? Nebo ti, kdo se rozhodli číst Korán jinak, a tedy západním, laicizovaným způsobem?

Západní pštrosi se rozhodli na tuto základní otázku neodpovídat a každého, kdo se opováží prohlásit, že islám není náboženství lásky, pokoje a snášenlivosti, odsuzují za podněcování k nenávisti. V tom je podporují pštrosi muslimští, kteří považují za velmi výhodné prezentovat islám jako idealizované náboženství, neboť si jsou vědomi, že praví muslimové, tj. „ti, kdo vědí“, stejně nepřijdou zkrátka. A co se týče ostatních, ty obratná reislamizace velice rychle přivede na pravou cestu. Navíc se nesmí zapomínat, že „taqíja“, pokrytecké utajování víry je integrální a závaznou součástí šíitského islámu. Navíc si tuto taqíju zvláštním způsobem osvojili i sunnitští muslimové. Mohou nám servírovat „light“ verzi své víry a skutečnou podobu jejich náboženství před námi úspěšně skrývat. Oni v podstatě nelžou, jen něco zakrývají, aby tím uspíšili postup islámu.

Nezanedbatelnou výhodou takového přístupu je, že nemuslimové mohou být oním „abrahámovským náboženstvím“, prezentovaným jako blízký příbuzný křesťanství a judaismu, stále víc přitahováni. Pomocí podobných úskoků se bude islám v Evropě i nadále šířit.

Anne-Marie Delcambre