Koloseum níže píše svá návěští níže a já jen dodám, že víra je mnohdy jako ten rákos ve větru na okraji rybníka. Musí umět reagovat na vítr a také se hýbe v něm. Má pevný stvol. Víra připouští zklamání, bolest, jizvy, časnost, zranitelnost, bezvýznamnost, zánik ... To vše je víra, která to v sobě obsahuje a navzdory tomu ŹIJE. Blázen zajisté ten, kdo si myslí, že víra je houf stejněsmýšlejících, čeládka hýkající ve stejném rytmu, kolena zbožných v dokonalém zákrytu a nebo biskupské berly před mikrofony. To je jen potěr, pozlátko, nikoli bezúčelné, ale s vírou jaksi nesouvisející. Teď se musím usmívat, protože se mi zasekla klávesa na tečce a udělal jsem několik řádků teček, než jsem nůžkami klávesu vypáčil a spravil :) Ale to mne navedlo k úvaze, že taková bezvýznamná tečka, umí udělat linku a když jich je hodně, pak je to jako s kapkami v moři. Mnoho kapek, tvoří moře a jedna malá kapka může zachránit život nepatrnému životu v něm... A tak je to i s námi. Nečekají se velké činy, záseky hrdinství, okázalá gesta, ale možná právě nepatrné, ale významné drobnosti, které mohou tvořit řádku života na kterou něco napíšedme a nebo utvářet pomyslný řetízek či onen korálek na růženci a nebo malá zastavení našeho velkého života... Jsem vděčný za každého... jsme každý z nás pro druhého takovou tečkou, ukazatelem a zastavením navzdory všemu možnému i nemožnému .... Dnes je Boží den.... Navzdory Bonifácovi a můj tatík má 77 let.
