Roberto 55
Polozil si niekto otazku, komu każdy stat dlzi? Ako je mozne, ze dlhy su vacsie ako je penazi v obehu?
Lenka Morana Moranova
Neslyší, nevidí, srdce lidu otupělo, nepochopí a Bůh je neuzdraví.
Co už je může přesvědčit, když s nimi neotřese smrt neviňátek zabitých pro potřeby výzkumu? Doslova se odvrací a nechtějí ani slyšet. Proč, říkám si. Takoví jinak milí lidé a křičí...to mi neříkej! Je to proto, že si nezamilovali pravdu. Denně to slyším... Ale takto umře půlka národa! To umře stejně, ty troubo!
zaba
Hlavně aby neumřely pro věčný život. Když i v hodině dvanácté pochopí na čí stranu je třeba se dát, tak bude vše zachráněno. Viz. syndrom lotra na kříži nebo stoupající vody potopy, kdy mnozí pochopili, že Noe nebyl blázen.
Lenka Morana Moranova
Ano, ještě si nás neoznačil Bůh na čele. Někteří odpadnou a jiní se přidají.
1Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko
2den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit po horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.
3Před …More
Ano, ještě si nás neoznačil Bůh na čele. Někteří odpadnou a jiní se přidají.
1Trubte na polnici na Sijónu, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť přichází den Hospodinův. Je blízko
2den tmy a temnot, den oblaku a mrákoty. Jako úsvit po horách se rozprostírá lid četný a mocný, jakého nebylo od věků, aniž kdy bude po něm až do let posledního pokolení.
3Před ním je oheň sžírající, za ním sežehující plamen; před ním je země jak zahrada Eden, za ním poušť, zpustošený kraj. A vyváznout před ním nelze.
4Vzhledem připomíná koně, je jako jízda v divém cvalu.
5Jako hřmící válečná vozba poskakuje po vrcholcích hor, praská jak ohnivý plamen, když sžírá strniště. Je jako mocný lid seřazený k boji.
6Národy se před ním svíjejí v křeči, tváře všech blednou.
7Běží jako bohatýři, jako bojovníci ztéká hradby. Každý jde svou cestou, neodbočí od své dráhy.
8Jeden druhému nepřekáží, každý jde určeným směrem. Když narazí na oštěpy, neprořidnou,
9vnikají do města, běhají po hradbách, na domy vystupují, lezou okny jak zloděj.
10Před ním se roztřese země, zachvějí nebesa, slunce a měsíc se zachmuří a hvězdy ztratí svou zář.
11Sám Hospodin dá povel svému vojsku. Jeho šiky jsou nesčíslné. Mocný je ten, kdo vykoná jeho rozkaz. Hospodinův den je veliký a přehrozný! Kdo mu odolá?
12Nyní tedy, je výrok Hospodinův, navraťte se ke mně celým srdcem, v postu, pláči a nářku.
13Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.
14Kdo ví, nepojme-li ho opět lítost a nezanechá-li za sebou požehnání, a zase budou obětní dary a úlitby pro Hospodina, vašeho Boha.