Clicks563

2. KNIHA HENOCHOVA

ZDROJ:klimes.mysteria.cz/clanky/teologie/henoch.htm + cs.wikipedia.org/wiki/1._kniha_Henochova

2. KNIHA HENOCHOVA
Kniha svatých tajemství Henocha, muže moudrého a velikého znalce, kterého přijal Hospodin a bude ho milovat tak, že bude zakoušet život na výsostech a na vlastní oči uvidí nejvýš moudré, veliké, nepředstavitelné a neměnné panování Boha, v jehož moci je všechno, jakož i nejvýš podivuhodné, slavné, jasné a mnohozraké stání Hospodinových sluhů, neotřesitelný Hospodinův trůn, stupně a zjevení netělesných vojínů, nevýslovný soulad velikého množství živlů, rozličná vidění, nepopsatelný zpěv zástupů cherubínů a nesmírné světlo.
Kapitola 1
Za onoho času - pravil Henoch - když se naplnilo mých 165 let, zplodil jsem svého syna Matusala1. Potom jsem žil 200 let a naplnil celkem 365 let života. V prvním měsíci ve zvláštní den, totiž v první den prvního měsíce, jsem byl já Henoch ve svém domě sám, odpočíval jsem a spal na svém lůžku. Když jsem spal, vstoupil do mého srdce velký smutek. Ve snu jsem plakal svýma očima a nemohl pochopit, co je to za smutek. Řekl jsem: "Copak to se mnou bude?" Tu se mi zjevili dva velmi velicí muži, jaké jsem nikdy na zemi neviděl. Jejich tvář byla jako zářící slunce, jejich oči jako planoucí svíce, z úst jim vycházel oheň. Jejich plášť byl bělostný, spodní roucho purpurové. Jejich křídla zářivější zlata, jejich ruce bělejší sněhu. Stáli u hlavy mého lože a zavolali mě jménem. Já jsem procitl ze svého snu a zřetelně jsem viděl, jak ti muži u mě stáli. Spěšně jsem se jim poklonil a užasl jsem. Můj pohled i tvář zaplavil strach. Tu mi ti dva muži řekli: "Vzmuž se, Henochu! Opravdu se neboj! Poslal nás k tobě věčný Hospodin. Hle, ty s námi dnes vystoupíš na nebe. Řekni svým synům a všem svým domácím lidem vše, co mají udělat bez tebe na zemi v tvém domě, a aby tě nikdo nehledal, dokud tě Hospodin k nim nevrátí."
Vyslechnuv to, rychle jsem vyšel ven ze svého domu a zavřel dveře, jak mi řekli. Zavolal jsem své syny, Metusalema, Regima a Gandada, a vypověděl jsem jim vše, co mi řekli ti dva podivuhodní muži.
Kapitola 2
"Poslyšte, mé děti, nevím, kam jdu nebo co mě potká. Nuže, mé děti, neodpadávejte od Boha. Choďte před Hospodinovou tváří a zachovávejte jeho úradky. Neposkvrňujte modlitby své spásy, aby neukrátil Hospodin práci vašich rukou. Nezkracujte Hospodina na darech, a Hospodin nezkrátí statky a své štědré dary ve vašich pokladnicích. Oslavujte Hospodina prvotinami stáda i prvotinami vašich býčků a bude na vás spočívat požehnání na věky. Kéž neodpadnete od Hospodina a neklaníte se nicotným bohům, bohům, kteří nestvořili nebesa ani zemi ani jiné stvoření, neboť zahynou oni i ti, kdo se jim budou klanět. Nechť Hospodin upevní vaše srdce ve víře a v bázni Boží. A nyní, mé děti, ať mě nikdo nehledá, dokud mě Hospodin k vám nevrátí."
Kapitola 3
Když jsem mluvil ke svým synům, stalo se, že mě ti dva muži zavolali a vzali na svá křídla, vynesli mě do prvního nebe a postavili mě na oblaky. A hle, kráčeli dále, a já jsem ještě výš spatřil povětří a ještě výše jsem viděl vzduch, a ti dva mě postavili v prvním nebi. I ukázali mi převeliké moře, větší než moře pozemské. Tu přivedli před mou tvář stařešiny a vladyky hvězdných sboru a ukázali mi dvě stě andělů, kteří vládnou hvězdami a skladbou nebes a létají na svých křídlech a obcházejí po všech planetách. Tam jsem spatřil zásobárny sněhu i ledu! a anděly, kteří třímali jejich hrozné schránky a pokladnice mraků, ze kterých oblaka vycházejí a do kterých vcházejí; ukázali mi také pokladnice rosy a jakoby olivový olej - jeho podoba hrála všemi barvami země, ba ještě více - a anděly střežící jejich pokladnice, i to, jak se zavírají a jak se otvírají.
Kapitola 4
Tu mě ti dva muži vzali a vyvedli do druhého nebe. Ukázali mi tmu, takže jsem viděl tmu nad všechny tmy pozemské. Spatřil jsem, jak tam visí lži propadlé bytosti v okovech čekající na nesmírný soud. Byli to andělé temného vzezření, temnější než temnoty pozemské, bez přestání po všechny časy plačící. Řekl jsem oběma mužům, kteří byli se mnou: "Proč se tihle neustále trápí?" Muži mi odpověděli: "Jsou to odpadlíci od Hospodina, kteří neposlouchali Hospodinova příkazu, ale těch, kteří se svévolně spikli a odpadli se svým knížetem. Ti jsou umístěni v pátém nebi." Velmi jsem se kvůli nim zarmoutil. Ti andělé se mi poklonili a řekli mi: "Boží muži, pomodli se za nás k Hospodinu." Odvětil jsem jim: "Kdo jsem já, smrtelný člověk, abych se modlil za anděly? Kdopak ví, kam se já sám ubírám a co mě potká nebo kdo se pomodlí za mě!?"
Kapitola 5
Oba muži mě vzali odtud a vyvedli mě do třetího nebe. Postavili mě doprostřed ráje. Bylo to místo nepopsatelné krásy. Viděl jsem krásně kvetoucí stromy i jejich zralé a libovonné plody. A všeliké přinesené pokrmy mocně vydávaly libou vůni. Uprostřed byl strom života, na místě, na kterém spočívá Hospodin, když vstoupí do ráje. Je to strom nevýslovné nádhery a příjemné vůně, krásnější nad veškeré jsoucí stvoření: ze všech stran zlato třpytný, vzhledem červený, podobný ohni. A pokrývá celý ráj; má od všeho vysázeného stromoví a od všech plodů. Jeho kořeny jsou v ráji na prahu země. A ten ráj je mezi hnilobou a neporušitelností.
Vyvěrají tu dva prameny: Z jednoho prýští med a mléko, z druhého olej a víno a rozdělují se na čtyři toky. Ty obtékají mírným proudem a vytékají do edenského ráje mezi hnilobu a neporušitelnost. Odtud zase vytékají a rozlévají se do čtyř desítek a jemně se roztékají po zemi. Každý má svůj koloběh jako jiné vesmírné živly. Nejsou tam stromy neplodné, ale každý strom je vzácně plodný. Celé to místo je požehnané. Tři sta zářivých andělů ochraňuje ráj a neustávajícím hlasem a libým zpěvem slouží Hospodinu po všechny dny.
I řekl jsem: "Jak výborné je toto místo!" Oni dva muži mi řekli: "Toto místo, Henochu, je připraveno spravedlivým, kteří přestojí ve svém životě všeliká pokušení, jež souží jejich duše, kteří odvrátí své oči od nespravedlnosti a naplní soud spravedlivý, dají chléb hladovým a nahé přiodějí pláštěm, pozdvihnou ty, kdo upadli, a pomohou utiskovaným a sirotkům5, těm, kdo bez hany chodí před tváří Hospodina a jemu jedinému sloužit. Těm je toto místo připraveno jako věčné dědictví. "
Oba muži mě pak zavedli na severní stranu8 a ukázali mi tu velice strašné místo. Všeliká trýzeň utrpení byla na tom místě: ukrutná tma a neprůhledná mlha, žádné světlo tam není a hrozivý oheň se zažíhá bez přestání a ohnivá řeka zalévá celé to místo; z jedné strany oheň a z druhé studený led, žhne tam i zebe, vězení přeukrutné a andělé, nelítostní mučitelé, nosící pohotové zbraně, bez slitování mučící.
Řekl jsem: "Běda, běda, jak velice strašné je toto místo!" Oba mužové mi řekli: "Toto místo, Henochu, je připraveno těm, kdo urážejí Boha, páchají na zemi zlé skutky, čáry, mámení a ďábelská kouzla; těm, kdo se chvástají svými zlými skutky, kdo potají kradou lidské duše, utiskují chudé, zabírají jejich majetek a sami bohatnou z cizího majetku, dopouštějíce se na nich křivdy; těm, kdo ač mohli nasytit, hladem umořili lačné, a ač mohli obléci, svlékli do naha; těm, kdo nepoznali svého Tvůrce, ale klanějí se bohům bezduchým a marným, vytvářejíce si jejich podoby a sklánějíce se před ohavným výtvorem lidských rukou. Těm všem je toto místo připraveno co věčný úděl."
Kapitola 6
Pak mě oni dva muži vzali a vyvedli do čtvrtého nebe. Ukázali mi tam všechny dráhy, pohyby a paprsky slunečního i měsíčního světla. Změřil jsem jejich dráhy a porovnal jejich svit a zjistil jsem, že slunce má sedmkrát více světla než měsíci. Jejich okružní dráha a vůz, na kterém každý z nich jezdí, se pohybují jako vítr podivuhodnou rychlostí a nemají klidu, protože ve dne v noci vycházejí a vracejí se. Viděl jsem po pravici slunečního vozu čtyři veliké hvězdy, z nichž každá měla pod sebou tisíc hvězd, a čtyři po levici, z nichž každá měla pod sebou tisíc, všech dohromady osm tisíc, a pohybovaly se neustále se sluncem. Slunce provází ve dne sto padesát tisíc andělů, kdežto v noci tisíc andělů; každý z andělů má po šesti křídlech.
Ti se pohybují před vozem a sto andělů mu dodává oheň. Jsou při tom duchové letící v podobě dvou ptáků - jeden jako fénix, druhý jako chalkedrij. Jejich vzezření je lví, nohy, ocas a hlava jsou krokodýlí, jejich vzhled je znachovělý jako nebeská duha, jejich velikost je devět set měr, jejich křídla jsou andělská. Každý z nich má po dvanácti křídlech, která uvádějí do pohybu sluneční vůz a přinášejí rosu i žár. Jak Hospodin přikáže, tak se obracejí, sestupují a vystupují po nebi i po zemi se světlem svých paprsků.
A dva muži mě nesli na východ toho nebe a ukázali mi vrata, kterými prochází slunce v stanovených dobách podle měsíčních cyklů celého roku a podle časoměrného řádu dní a nocí. Viděl jsem šestero otevřených velikých vrat; každá ta vrata měřila jedenašedesát a čtvrt stadia. Pečlivě jsem jejich velikost změřil a dobře zjistil. Právě jimi vychází slunce a přichází na zem, vyrovnává se a vstupuje do všech měsíců. Prvními vraty pak vychází 42 dny, druhými 35 dnů, třetími 35 dnů, čtvrtými 35 dnů, pátými 35 dnů, šestými 42 dny a po časovém oběhu se vrací zpět od šestých vrat a vchází pátými vraty 35 dní, čtvrtými 35 dní, třetími 35 dní, druhými 35 dní. Tak se končí dny celého roku po vystřídání čtyř období.
Potom mě ti dva muži vynesli na západ nebe a ukázali mi patero velikých vrat otevřených po obejití východních vrat naproti nim; těmi zde slunce zachází, a to po 365 a čtvrt dne. Tak zachází západními vraty. Jakmile zajde do západních vrat, vezme čtyři sta andělů jeho korunu a nesou ji k Hospodinu. Slunce s jeho vozem obrátí a jejich průvod prochází sedm hodin noci bez světla. V osmou hodinu noci přinášejí andělé, čtyři sta andělů, korunu a korunují je3. A řečení fénix a chalkedrij zazpívají verše, a proto všichni ptáci zamávají svými křídly, radujíce se z dárce světla a zpívajíce svými hlasy: ,,Přichází dárce světla a dává světlo svému stvoření." Hle, ukázali mi výpočet sluneční dráhy i brány, kterými slunce vychází a zachází. Ty brány jsou totiž veliké, neboť je Bůh stvořil k časomíře roku. I slunce je obrovské.
Pak mi ti dva muži ukázali jiný výpočet - pro měsíc, všechny jeho pohyby a dráhy i dvanáct velikých věčných bran k východu, kterými měsíc vchází a vychází v obvyklých časech: 31 dní vchází řádně první branou do míst jako slunce, 35 dní řádně druhou branou, třetí řádně 30 dní, čtvrtou řádně 30 dní, pátou mimořádně 31 den, šestou řádně 31 den, sedmou řádně 30 dní, osmou mimořádně 31 den, devátou přesně 31 den, desátou řádně 30 dní, jedenáctou řádně 31 den, dvanáctou řádně 22 dny. Rovněž tak západními branami - podle drah a podle počtu bran východních - tak prochází a naplňuje rok dny. Slunci patří 365 a čtvrt dne a měsíčnímu roku 354 dny, přičemž tvoří 12 měsíců, rozpočtených po 29 a půl dnech. Tak ztrácíme jedenatřicet dní slunečního kruhu, což jsou každoroční epakta měsíce.
Ten veliký kruh setrvává, ale v pátém roce je jich 32, neboť po tři léta postupují po čtvrtinách, čtvrtý rok je řádně nap1ňují4. Proto jsou vyňaty mimo nebesa po tři léta a k počtu dní se nic nepřidává, protože proměňují roční doby, dva nové měsíce k naplňování, jiné dva k ubývání. A jakmile skončí v západních branách, vrací se a jde se svým světlem k východním. Tak probíhá den a noc po nebeských kruzích, níže než všechny kruhy, rychleji než větry nebeské. A létající duchové - andělé mají každý šestero křídel. Měsíční kruh má sedm dílů, opakuje se po 19 letech. Uprostřed nebes jsem viděl ozbrojené šiky sloužící Hospodinu za zvuku bubnů a hudebních nástrojů hlasem i libým zpěvem bez ustání. I pokochal jsem se nasloucháním.
Kapitola 7
I vzali mě ti dva muži a vyvedli mě na svých křídlech do pátého nebe. Tam jsem viděl mnoho nesčetných zástupů zvaných Gregorové. Jejich vzhled byl jako vzhled lidský, byli však větší než velké nestvůry. Jejich tváře byly sklíčené a jejich ústa pořád mlčela.
V pátém nebi nebyla žádná služba. Zeptal jsem se obou mužů, kteří byli se mnou: ,,Pročpak jsou tak strašně sklíčeni, jejich tváře tak smutné a jejich ústa mlčí? A proč není na tomto nebi žádná služba?" Ti dva mužové mi řekli: ..Jsou to Gregorové, ti, kteří se v počtu dvou milionů se svým knížetem Satanaelem odvrátili od Hospodina. Za nimi chodili na radu ti v okovech, kteří jsou v druhém nebi obklopeni velikou tmou, ti, kteří sestoupili na zem od Hospodinova trůnu do míst Chermónu a porušili slib na temeni chermónské hory. Hle, země se poskvrnila jejich skutky a lidské ženy páchají po všechny časy tohoto věku veliké zlo, neboť se oddávají nepravostem a stýkají se s nimi, takže se rodí obři a veliké nestvůry a veliké ďábelství. Proto je Bůh odsoudil velikým soudem. Oplakávají usedavě své bratry a dojdou opovržení ve veliký den Hospodinův." Tu jsem Gregorům řekl: ..Viděl jsem vaše bratry i jejich skutky a jejich trápení i jejich veliké prosby a také já jsem se za ně modlil. Leč Bůh je odsoudil do podzemí, dokud nebe a země neskončí na věky." A řekl jsem: ,,Proč čekáte na své bratry a nesloužíte před Hospodinovou tváří? Pusťte se do služby a služte před Hospodinovou tváří, abyste Hospodina, vašeho Boha, nerozhněvali úplně."
Naslouchali mému poučení a postavili se na čtyři místa v tom nebi. A hle, když jsem tam stál s těmi dvěma muži, zatroubily čtyři trouby najednou mocným zvukem, Gregorové zapěli jedním hlasem a jejich hlas vystoupil před Hospodinovu tvář.
Kapitola 8
I vzali mě ti dva muži odtud a vynesli mě do šestého nebe. Viděl jsem tam sedm šiků andělů nadmíru jasných a velmi vznešených. Jejich tváře zářily a třpytily se více než sluneční paprsky a nebylo rozdílu mezi jejich tvářemi, chováním nebo shodou jejich oděvů. Tyto šiky pořádají a zkoumají pohyb hvězd i oběh slunce a proměny měsíce a hledíce na dobré i zlé skutky světa sestavují přikázání i poučení a skládají sladké zbožné písně i všelikou vznešenou chválu. To jsou archandělé, kteří jsou nad anděly a smiřují vše živé, nebeské i pozemské. Viděl jsem i anděly, kteří vládnou nad pozemskými plody a nad všemi travinami a dávají veškerou potravu všemu živému, i anděly všech lidských duší, kteří zapisují všechny jejich skutky a jejich život před Hospodinovou tváří. Uprostřed nich je sedm fénixů a sedm cherubů i sedm šestikřídlých, ale jediný hlas; zpívají jediným hlasem a jejich zpěv nelze popsat. Hospodin se raduje ze svého podnoží.
Kapitola 9
Nato mě odtud oba ti muži pozdvihli a vynesli mě do sedmého nebe. Zde jsem viděl velmi veliké světlo a veškeré ohnivé šiky velikých archandělů a netělesných sil a panstev, knížectev a mocností, cherubů a serafů; trůnové a mnohoocí - desatero zástupů - skvěle stáli před Bohem. Zděsil jsem se a zachvěl velikým strachem. Tu mě oba muži vzali a vedli do jejich středu. Zavolali na mne: "Buď dobré mysli, Henochu, neboj se!" A ukázali mi zdálky Hospodina sedícího na svém převysokém trůnu. Všechny nebeské zástupy přistoupivše stály podle svého řádu na deseti stupních a klaněly se Hospodinu.
Pak opět ustupovaly na svá místa v radosti a veselí v nesmírném světle, zpívajíce chvalozpěvy tichými a pokornými hlasy. A však slavní, kteří mu slouží, neodstupují v noci ani neodcházejí ve dne; stojí stále před Hospodinovou tváří a plní jeho vůli. Cherubové a serafové stojí okolo trůnu a šestikřídlí přikrývají jeho trůn zpívajíce tichým hlasem před Hospodinovou tváří. Když jsem to všechno uviděl, oba muži mi řekli: "Henochu, až sem nám bylo přikázáno s tebou putovat."
Potom oba mužové ode mne odešli a už jsem je neviděl. Zůstal jsem sám na konci nebes. Začal jsem se bát, padl jsem na tvář a řekl jsem si: "Běda mi, co mě potká?" Tu poslal Hospodin jednoho ze svých slavných, archanděla Gabriela, a ten mi řekl: "Buď dobré mysli, Henochu, neboj se! Vstaň a pojď se mnou a zůstaň před Hospodinovou tváří na věky." Odpověděl jsem mu a v duchu jsem řekl: "Můj Pane, bázní a třesením odstoupila ze mne má duše. Zavolej zpět ke mně dva muže, kteří mě přivedli až na toto místo, neboť na ně jsem spoléhal a s nimi půjdu před Hospodinovu tvář." I zmocnil se mně Gabriel, jako se vítr zmocňuje listu, vzal mě a postavil před Hospodinovu tvář. Spatřil jsem Hospodina tváří v tvář. Jeho tvář je mocná a přeslavná, podivuhodná a nejvýš strašná, hrozná a přísná. Kdo jsem já, abych vypovídal o neuchopitelném bytí Hospodinově! Jeho tvář je nejvýš podivuhodná a nepopsatelná. Jeho sbor je mnoho znalý, mnohohlasý a převeliký. Hospodinův trůn nevytvořily lidské ruce. Obklopují jej zástupy cherubů a šiky serafů a jejich zpěv neumlká. Obraz jeho krásy nepodléhá změnám, nelze jej popsat. A velikost jeho slávy kdo vypoví? I padl jsem na tvář a poklonil se Hospodinu.
A Hospodin mi vlastními ústy řekl: "Buď dobré mysli, Henochu, neboj se! Vstaň a zůstaň stát před mou tváří na věky!" A Michael3, kníže vojska Hospodinova, mne pozdvihl a přivedl před Hospodinovu tvář. Hospodin řekl svým služebníkům, aby je vyzkoušel: "Ať Henoch vstoupí, aby stál před mou tváří na věky." I poklonili se slavní Hospodinovi a řekli: "Ať vstoupí podle tvého slova." Hospodin řekl Michaelovi: "Přistup, svleč Henocha z pozemského šatu a pomaž ho mým výborným olejem, obleč ho do roucha mé slávy." Michael učinil tak, jak mu Hospodin přikázal, pomazal mě a oblékl. Vzhled onoho oleje byl nad veliké světlo a jeho mazání jako oblažující rosa, jeho vůně toť myrha, toť přímo blyštivé sluneční paprsky. Pohlédl jsem na sebe sama: Hle, stal jsem se jakoby jedním z jeho slavných a v nádheře nebylo rozdílu.
Kapitola 10
Tu vyzval Hospodin jednoho ze svých archandělů jménem Vrevoela 1, který předčil moudrostí jiné archanděly a zapisoval všechny Hospodinovy skutky. Hospodin řekl Vrevoelovi: "Vynes knihy z mých truhlic, vezmi rákosové pero, dej je Henochovi a ukaž mu knihy." Vrevoel pospíšil a přinesl mi překrásnou velikou knihu a vlastní rukou mi podal rychle píšící rákosové pero. Vyprávěl mi o všech skutcích na nebi, na zemi i v moři, o všech živlech, jejich proměnách i o jejich pohybu a jejich dráze, i o slunci, měsíci a hvězdách a jejich pohybech a proměnách, o časech a létech, dnech a hodinách, o stoupání oblaků i nástupech větrů, o počtech andělů a zpěvech ozbrojených zástupů, o každé lidské záležitosti, o každém pějícím jazyku, o lidských životech i o přikázáních a poučeních, o líbezně znějícím zpěvu a o všem, o čem se sluší být poučen.
Třicet dní a třicet nocí mi Vrevoel vyprávěl, aniž by jeho ústa přestala mluvit. Ani já jsem si neodpočinul, když jsem zapisoval všechna znamení celého vesmíru. Když jsem tak strávil třicet dní a třicet nocí, řekl mi Vrevoel: "Hle, co všechno jsem ti vypověděl a co všechno jsi napsal! Sedni a sepiš všechny lidské duše, které se dosud nenarodily, ale jejichž místa jsou připravena na věky, neboť všechny duše jsou připraveny před stvořením země." I seděl jsem dalších třicet dní a třicet nocí a sepsal jsem vše, co mi bylo sděleno, a sepsal jsem tři sta šedesát šest knih.
Kapitola 11
Tu na mě Hospodin zavolal a řekl mi: "Henochu, seď po mé levici s Gabrielem." Poklonil jsem se Hospodinu. A Hospodin ke mně promluvil: "Henochu, hle, kolik toho vidíš a kolik toho stojí a chodí, bylo mnou stvořeno. Ale já ti o všem zvěstuji ještě dříve, než jsem to od počátku stvořil z nebytí a z neviditelna učinil viditelným. Ani svým andělům jsem totiž neoznámil svá tajemství a nepověděl jsem jim o jejich povstání a ani nepomysleli na mé bez konce jsoucí a nerozumné tvorstvo, ale tobě to dnes oznamuji. Neboť dříve než se všechno stalo viditelným, já sám jsem procházel mezi neviditelnými jako slunce od východu na západ a od západu na východ. Avšak i slunce má své spočinutí, kdežto já jsem nenašel pokoj, neboť jsem všechno vytvářel. Tak jsem si usmyslil položit základ - učinit viditelné stvoření. Nařídil jsem v podsvětí, aby jedno sestoupilo z neviditelných jako viditelné. Sestoupil Adoel, převeliký velmi. Pohlédl jsem na něho, a hle, v břiše měl veliké světlo. Řekl jsem mu: ,Otevři se, Adoele, a staň se viditelným, co se z tebe narodí!' I otevřel se a vyšlo převeliké světlo a já jsem byl uprostřed toho světla. Jak se to světlo vznášelo, hle, vyšel z něho veliký věk zjevující veškeré stvoření, které jsem si usmyslel stvořit. A viděl jsem, že je to dobré. Postavil jsem si trůn, usedl na něj a světlu jsem řekl: ,Vystup nad trůn, zůstaň stát; tak vzniknou základy nebes.' Nad světlem už není nic jiného. Tu jsem se opět postavil, vzhlédl ze svého trůnu a podruhé zavolal do podsvětí. I řekl jsem: ,Z toho, co je neviditelné, nechť vyjde neviditelnost oblohy.' Vyšel Archas, pevný a těžký a velice černý. Řekl jsem: ,Otevři se, Archasi, a staň se viditelným, co se z tebe narodí.' I otevřel se a vyšel věk temný, převeliký velmi, nesa stvoření všeho druhu. A viděl jsem, že je to dobré. Řekl jsem mu: ,Ty sestup dolů a zůstaň stát!' Stal se základem věcí spodních. A pod tmou už není nic jiného. I nařídil jsem, aby se ubralo ze světla i ze tmy a řekl jsem: ,Staň se silné a obklopené světlem!' Rozprostřel jsem to a vznikla voda. I rozprostřel jsem ji nad tmou a pod světlem, a tak jsem upevnil vody, to jest hlubiny vod.
Světlem jsem vytvořil základ kolem vody. Uvnitř jsem učinil sedm kruhů a stvořil je jako křišťál, mokro a sucho neboli sklo a led, jak vody obcházejí jiné živly. Ukázal jsem každé ze sedmi hvězd její vlastní dráhu, aby tak chodila každá z nich na vlastním nebi. A viděl jsem, že je to dobré. Odloučil jsem světlo od tmy čili prostřel jsem vody sem a tam a řekl jsem světlu: ,Ty buď dnem! , Tmě jsem přikázal, aby byla nocí. A nastal večer a pak nastalo jitro, to jest den první. Tak jsem upevnil nebeské kruhy a řekl jsem, aby se shromáždily dolní vody, ty, jež jsou pod nebem, v jediný shluk a jejich vlny aby vyschly. A stalo se tak. Z vln jsem stvořil pevné a veliké kamení. Z kamení pak jsem namíchal souš a souš jsem nazval zemí. Uprostřed země jsem označil propast neboli hlubiny vod. Moře jsem shromáždil na jedno místo a spoutal jhem. Řekl jsem moři: ,Hle, stanovím ti věčnou hranici, takže se vlastními vodami neprotrhneš.' Vetknul jsem také oblohu a upevnil ji nad vodami. Tento den jsem si nazval prvostvořeným. Tehdy nastal večer a potom jitro, a nastal den druhý. Ke všemu svému nebeskému stvoření jsem pak vytvořil ohnivou substanci. Mé oko pohlédlo na pevný a velice tvrdý kámen a z paprsku mého oka načerpaly i blesky i přirozenost vody, takže je oheň ve vodě i voda v ohni, aniž voda uháší oheň a oheň vysouší vodu. Proto je blesk ostřejší a jasnější než sluneční záře a měkká voda je mocnější než tvrdý kámen.
Z kamene jsem pak vykřesal veliký oheň a z ohně utvořil šiky netělesných zástupů, deset desetitisíců andělů, takže jejich zbraně jsou ohnivé a jejich šat je plamen šlehající. Přikázal jsem jim, aby stáli každý ve svém šiku. Avšak jeden z šiku archandělů se s šikem jemu podřízeným odvrátil a pojal ubohý záměr postavit si trůn výše než oblaka nad zemí, aby se stal rovným mé moci. I svrhl jsem ho z výše i s jeho anděly. Vznášel se pak neustále povětřím nad propastí. Tak jsem stvořil veškerá nebesa a nastal den třetí. Třetího dne jsem pak poručil zemi, aby dala vyrůst velikým stromům a lesům, veškeré sladké trávě a všelikému semeni k sadbě. Osázel jsem ráj a uzavřel jej. Postavil jsem k němu ozbrojenou stráž, ohnivé anděly. Tak jsem ustanovil obnovování země. A tehdy nastal večer a nastalo jitro, den čtvrtý. Čtvrtého dne jsem přikázal, aby vznikla veliká světla na nebeských kruzích. Na první a nejvyšší kruh jsem postavil hvězdu Chronos, níže na druhý jsem postavil Afroditu, na třetím je Ares, na čtvrtém Slunce, na pátém Zeus, na šestém Hermes, na sedmém Luna. Menšími hvězdami jsem pak okrášlil spodní vrstvy vesmíru. I určil jsem slunce k osvětlování dne a měsíc i hvězdy k osvětlování noci; slunce aby procházelo každým znamením zvěrokruhu; zvěrokruh pak je dvanáctero okružních poutí měsíce. Určil jsem jejich jména i jejich dráhu, jejich opětovný příchod i jejich časový sled, jak probíhají.
A nastala noc a nastalo jitro, den pátý. Pátého dne jsem přikázal moři a porodilo ryby a přerozličné ptáky i veškeré plazy lezoucí po zemi i čtvernožce chodící po zemi i ty, co se vznášejí ve vzduchu, mužské i ženské pohlaví, a veškerou dýchající duši všech zvířat. A nastal večer a nastalo zase jitro, den šestý. Šestého dne jsem přikázal své moudrosti, aby stvořila člověka ze sedmi částí: jeho tělo ze země, jeho krev z rosy a slunce, jeho oči z mořské propasti, kosti z kamení, jeho rozum z rychlosti andělů a oblak, jeho žíly a vlasy z trávy země, jeho duši z mého ducha a z větru. A dal jsem mu sedm vlastností: sluch pro tělo, zrak očím, živočišný čich, hmat žilám, chuť krvi, kosti vytrvalost, rozumu sladkost.
Takové jsem si usmyslil vyslovit moudré slovo, a z neviditelné i viditelné podstaty jsem utvořil člověka, z obojího, smrt i život, a obraz! poznává slovo jako nějaké jiné stvoření, ve velkém malé, a opět v malém velké. A postavil jsem ho na zem jako druhého anděla, ctihodného, velikého a slavného. Ustanovil jsem ho králem země, majícího něco z mé moudrosti. Nebylo jemu podobného na zemi a vůbec mezi vším mým stvořením. A dal jsem mu jméno slavené ze všech čtyř stran: z východu, ze západu, ze severu, z jihu. Určil jsem pro něho čtyři význačné hvězdy a pojmenoval ho Adam. Dal jsem mu vlastní vůli a ukázal mu dvě cesty, světlo a tmu, a řekl jsem mu: ,Toto je ti dobrem, a toto zlem,' abych zjistil, má-li ke mně lásku nebo nenávist, aby se v jeho rodu ukázali ti, kdo mne milují. Já jsem viděl jeho přirozenost, on však neznal svou přirozenost, a to, že nevědomost je horší než hřích a že musí zhřešit. I řekl jsem mu: ,Po hříchu nenásleduje nic jiného než smrt.' Uvedl jsem na něho mrákotu a vložil na něho spánek, takže usnul.
A když spal, vyňal jsem mu žebro a stvořil mu ženu, aby skrze ženu přišla na něho smrt. Vzal jsem jeh02 poslední hlásku a dal jsem jr jméno Matka neboli Eva. Adam a Matka znamenají ,Pozemský' a ,Život'. Učinil jsem zahradu v Edenu na východě a nařídil, aby zachovávali smlouvu a dodržovali přikázání. Učinil jsem pro něho otevřená nebesa, aby viděl anděly zpívající vítěznou píseň. Nehasnoucí světlo trvalo v ráji bez ustání. Ďábel pochopil, že chci stvořit jiný svět a že Adam má vládnout a kralovat nad zemí. Ďábel patří místům dolejším a stane se démonem. Když prchl z nebe, stal se satanem4, neboť jeho jméno bylo Satanael. V něho se proměnil z anděla, nezměnil přirozenost, ale smýšlení, stejně jako rozum spravedlivých a hříšných. Pochopil své odsouzení i hřích, jímž předtím zhřešil. Proto pojal úmysl proti Adamovi.
A tak vešel do ráje a svedl Evu, ale Adama se nedotkl. A však za její nevědomost jsem je proklel. Ale ty, co jsem dříve požehnal, jsem neproklel, ani člověka jsem neproklel ani zemi ani jiné stvoření, nýbrž lidské zlé ovoce. Proto se ovoce dobrých skutků dosahuje v námaze. I řekl jsem: ,Prach jsi a v týž prach odejdeš, z něhož jsem tě vzal. Nezahubím tě, ale pošlu tě tam, odkud jsem tě vzal. Tak tě mohu opět vzít při svém druhém příchodu.' A požehnal jsem všemu svému stvoření, viditelnému i neviditelnému, i sedmému dni, ve kterém jsem odpočinul ode všech svých prací. Osmého dne jsem týž osmý den určil, aby se stal prvním v týdnu po mém stvoření a aby se stejným způsobem vracel po sedm tisíc a osmtisíckrát a byl počátkem jako první den v týdnu; tak i osmý den v týdnu ať se stále vrací.
Nyní, Henochu, věz, že vše, co jsem ti řekl a co jsi pochopil i co jsi viděl na nebi a co jsi viděl na zemi a co jsi zapsal v knihách, to všechno jsem svou moudrostí rozhodl stvořit a stvořil, od nejvyššího základu do nejnižšího, až do konce. A není nikoho, kdo by byl toho svědkem nebo následovníkem mého stvoření. Já sám jsem věčný a rukama nevytvořený. Má mysl je bez proměny, mým rádcem je má moudrost a mé slovo je čin. Mé oči hledí na všechny. Pokud se na všechny dívám, oni stojí a chvějí se strachem, jakmile odvrátím svou tvář, všechno zahyne. Zbystři svůj rozum, Henochu, a poznej toho, který mluví, a vezmi knihy, které jsi sám napsal. Dávám ti Samuela a Raguela, kteří tě ke mně přivedli? Sestup na zem a pověz svým synům vše, co jsem ti řekl a co jsi viděl od spodního nebe až po můj trůn.
Já jsem stvořil všechna vojska i všechny mocnosti a není, kdo by se mi protivil nebo se mi nepodroboval, neboť všichni jsou podrobeni mé samovládě a slouží mé jediné moci. Dej svým synům knihy svého soupisu, ať si je přečtou a poznají mne, tvůrce všech, a pochopí, že není jiného kromě mne. A ať předají knihy tvého soupisu - děti dětem, rod rodu a příbuzní příbuzným. Dám ti, Henochu, za přímluvce svého nejvyššího vojevůdce Michaela, za tvou záruku a za záruky tvých otců Adama i Seta a Enosa, Kainana, Maleleela a Areda, tvého otce; nezahubím je do posledního věku, protože já jsem dal příkaz svým andělům Arnuchovi a Pariuchovi, které jsem ustanovil na zemi za jejich ochránce. Přikázal jsem časům, aby je zachovaly, aby nezahynuli v budoucí potopě ti, které stvořím v tvém rodu. Neboť já znám zlobu lidskou, že neponesou jho, které jsem na ně já vložil a odvrhnuvše mé jho přijmou jho jiné. A zasejí semena pomíjivá a pokloní se božstvům nicotným.
Zavrhnou mou jedinečnost a celá země se zhroutí nespravedlnostmi a urážkami i smilstvem a službou zlu. Proto přivedu potopu na zemi a celá země se stane velkým močálem. Ponechám však muže spravedlivého z tvého plemene s celou jeho domácností, aby jednal podle mé vůle. A z jejich semene povstane posléze jiné pokolení, četné, ale mnozí z nich budou velice nenasytní. Až bude toto pokolení uvedeno v život, zjevím jim knihy smluv tvých i tvých otců, neboť strážcové země je budou ukazovat mužům věrným, ve kterých jsem našel zalíbení, kteří nebudou vzývat mé jméno nadarmo, a ti je ukáží onomu pokolení. A oni je přečtou a proslaví se posléze víc než na začátku.
Teď ti, Henochu, dávám lhůtu třiceti dní čekání, abys je mohl strávit ve svém domě a vypovědět svým synům a všem svým domácím všechno ode mne, aby slyšeli, cos jim řekl, a aby si přečetli a pochopili, že není jiného kromě mne, a všichni aby zachovávali tvá přikázání a četli knihy tvého spisu. Po třiceti dnech pro tebe pošlu svého anděla a vezme tě ze země a od tvých synů ke mně."
Kapitola 12
I zavolal Hospodin jednoho z předních andělů, strašného a hrozného, a postavil ho vedle mne. Vzhled toho anděla byl bílý jako sníh a jeho ruce vyhlížející jako led byly velice studené. Má tvář zchladla, neboť jsem nemohl snést bázeň před Hospodinem, stejně jako nelze vydržet oheň pece, sluneční žár nebo mrazivé povětří. Hospodin mi pravil: "Henochu, jestliže tvoje tvář zde nezchladne, nemůže člověk na tvou tvář hledět." Oněm dvěma mužům, kteří mě prve vedli vzhůru, Hospodin řekl: "Ať s vámi Henoch sestoupí na zem a počkejte na něho až do stanoveného dne." I položili mě v noci na mé lůžko. Metusalém očekával můj příchod, ve dne v noci bděl na stráži u mého lože. Užasl, když zaslechl můj příchod. Řekl jsem mu, aby se sešli všichni moji domácí lidé. A já jsem k nim mluvil:
Kapitola 13 - 17
(Opakování výše popsaného. Henoch vypráví své rodině vše, co viděl na nebi a radí, jak mají žít, aby se líbili Bohu.)
Kapitola 18
Ještě když Henoch rozmlouval se svými lidmi, spustil Hospodin na zemi soumrak. Nastala tma a zahalila muže stojící s Henochem. Andělé spěšně vzali Henocha a vynesli ho na nejvyšší nebe, kde ho přijal Hospodin a postavil ho před svou tvář na věky. Tma pak ze země ustoupila a nastalo světlo. Lidé viděli, ale nepochopili, jak byl Henoch vzat. Oslavili Boha a pak šli do svých domovů.
Kapitola 19
Henoch se narodil sedmý den měsíce pamovuse a ži1 365 let. Byl vzat do nebe první den měsíce nisanu. Zůstal na nebi šedesát dní, aby zapsal všechna znamení všeho stvoření, které Hospodin stvořil. Napsal 366 knih a odevzdal je svým synům. Na zemi pobyl v rozmluvách s nimi třicet dní a byl opět vzat do nebe téhož měsíce pamovuse, tentýž šestý den, ve kterém se narodil, v téže hodině, neboť každý člověk nese jak temnou přirozenost tohoto přítomného života, tak i početí a narození i odchod z tohoto života: v něm je počat, v téže hodině se i narodí a v téže i odchází.
Kapitola 20 - 231
(Po Henochově nanebevzetí se jeho syn Metúšelach stává veleknězem a učitelem svého pokolení. Před jeho smrtí mu Hospodin ve snu oznamuje, že brzy pošle na zemi potopu, aby potrestal hříšné lidstvo, ale že ušetří Henochovo potomstvo v Noem, z něhož se zrodí nové pokolení. Před potopou bylo archandělem Míkaelem vzato dítě Noeho bratra Nira a postaveno na záchranu do ráje. Proto to bude po potopě první vůdce a velekněz lidu. Noe buduje archu a přichází potopa.)

ZKRATKY A ZNAKY
1. STARÝ ZÁKON

Gn - 1. MojžíŠova (Genesi s)
Ex - 2. MojžíŠova (Exodus)
Lv - 3. MojžíŠova (Leviticus)
Nu - 4. MojžíŠova (Nwneri)
Dt - 5. MojžíŠova (Deuteronomiwn) Joz - Jozue
Sd - Soudců
Rt - Rút
lS - 1. Samuelova
2S - 2. Samuelova
1Kr - 1. Královská
2Kr - 2. Královská
lPa - 1. Paralipomenon (Letopisů)
2Pa - 2. Paralipomenon (Letopisů)
Ezd - Ezdráš
Neh - Nehemjáš
Est - Ester
Jb - Jób
Ž - Žalmy
Př - Přísloví
Kaz - Kazatel
Pís - Píseň písní
Iz - Izajáš
Jr - Jeremjáš
Pl - Pláč
Ez - Ezechiel
Da - Daniel
Oz - Ozeáš
Jl - Joel
Am - Ámos
Abd - Abdijáš
Jon - Jonáš
Mi - Micheáš
Na - Nahum
Abk - Abakuk
Sf - Sofonjáš
Ag - Ageus
Za - Zachariáš
Mal - Malachiáš

2. NOVÝ ZÁKON
Mt - Matouš
Mk - Marek
L - Lukáš
J - Jan
Sk - Skutky apoštolské
Ř - Římanům
1K - 1. Korintským
2K - 2. Korintským
1Tm - 1. Timoteovi
2Tm - 2. Timoteovi
Tt - Titovi
Fm - Filemonovi
Žd - Židům
Jk - Jakubova
1P - 1. Petrova
2P - 2. Petrova
Ga - Galatským
Ef - Efezským
Fp - Filipským
Ko - Koloským
lTe - 1. Tesalonickým
2Te - 2. Tesalonickým
1J - 1. Janova
2J - 2. Janova
3J - 3. Janova
Ju - Judova
Zj - Zjevení Janovo

3. KNIHY DEUTEROKANONlCKÉ, APOKRYFNÍ A PSEUDEPIGRAFNÍ
Arst - Aristeas
lBár (v ČEP; Bár) - 1. Báruk
2Bár - 2. Báruk (Bárukova apokalypsa)
3Ezd - 3. Ezdrášova
4Ezd - 4. Ezdrášova
1Hen - 1. Henoch (etiopský)
2Hen - 2. Henoch (staroslověnský)
Jub - Jubileí
Júd - Júdit
lMak - 1. Makabejská
2Mak - 2. Makabejská
3Mak - 3. Makabejská
Mdr - Kniha moudrosti
MIz - Martyrium lzajášovo
MMen - Modlitba Menašeova
NMojž- N anebevzetí MojžíŠovo
ÓŠal - Ódy Šalomounovy
3Sib - 3. Sibyllina
4Sib - 4. Sibyllina
5Sib - 5. Sibyllina
Sír - Sírachovec
SŽ - Syrské žalmy
Tób - Tóbit - Tóbijáš
ZAbr - Závěť Abrahamova
ZPatr - Závěti patriarchů
ZjAbr - Zjevení Abrahamovo
ZjEl - Zjevení Elijášovo
ŽŠaI - Žalmy Šalomounovy
ŽAE - Život Adama a Evy

4. TEXTY
H. - hebrejský text (Biblia hebraica) O' - řecká Septuaginta
V - latinská Vulgata
P - syrská Pešitta
K - Bible kraIická
ČEP - Český ekumenický překlad

5. OSTATNÍ
Jos.Fl. - Josephus Flavius
Ant. - Antiquitates (Starožitnosti)
Bel. - Bellum Judaeorum (Válka židovská)
ar. - aramejsky
cit. - citováno podle
dosl. - doslova
et. - etiopsky
h., hebr. - hebrejsky
k. - kapitola
mj - mimo jiné
n, nn - následující verš, verše
NZ - Nový zákon
nz - novozákonní
par. - a paralelní místa
pk - překlad
pl - plurál (množné číslo)
pod. - podobně
r. - roku
rkp - rukopi s(y)
ř. - řecky
s., str. - strana
sg - singulár (jednotné číslo)
sr - srovnej
SZ - Starý zákon
sZ - starozákonní
tj. - to jest
tzv. - tak zvaný v., VY. - verš, verše
var. - varianta
vk - výklad zv. - zvaný
: - srovnej (v odkazech)
:: - v protikladu
= - rovná se
II - paralela
+ - přidáno
- - vynecháno
> - přešlo v < - vzniklo z

VYSVĚTLIVKY
kurzivou - jsou psány potřebné překladatelské doplňky;
drobnými písmeny abecedy (abc...) - jsou u Arst a ŽŠal označovány poznámky, u lHen aramejské zlomky;
drobnými číslicemi (123...) - jsou značeny u Arst čísla veršů, u 1.2Hen a ZPatr poznámky;
v aramejských zlomcích u lHen jsou v hranatých závorkách [] předpokládaná slova anebo třemi tečkami [...] vyznačen chybějící text;
poznámky a odkazy jsou uvedeny na konci kapitoly.
Theodorá-Máriá
Книга Еноха. Падшие ангелы и великаны. Фильм Галины Царёвой
Děkuji za vklad tohoto videa. Velmi zajímavé.
Pro malou znalost Ruštiny nechápu dvě věci:
---Kde přežili "obři! či "Henochoci lidé" potopu,
když jsou o nich zmínky i v Bibli svaté.
---Snad v podzemních chodbách , pokud jsou
zbudovány ještě před potopou?

Příhoda z Avganistanu je interesantní,soudobá,
až k neuvěření.