Stylita
4248

Boží slovo na den 22.5. A.D. 2022

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo …
Stylita
Dneska je svátek svaté Rity z Cassia (1381 - 22.5.1457).

Patronky v neřešitelných situacích (casi imposibili), nešťastných manželů a rodičů a usmíření v rodině i společnosti.
Její (nevysvětlitelně) zachovalé tělo (vydávající vůni) je vyhledávaným místem modliteb a je uloženo v její bazilice v Cascii, uprostřed Itálie v Umbrii.
Pochází z Roccaporena. Stala se manželkou, matkou, přičemž se procvič…More
Dneska je svátek svaté Rity z Cassia (1381 - 22.5.1457).

Patronky v neřešitelných situacích (casi imposibili), nešťastných manželů a rodičů a usmíření v rodině i společnosti.
Její (nevysvětlitelně) zachovalé tělo (vydávající vůni) je vyhledávaným místem modliteb a je uloženo v její bazilice v Cascii, uprostřed Itálie v Umbrii.
Pochází z Roccaporena. Stala se manželkou, matkou, přičemž se procvičovala v trpělivosti a lásce, prožívala kruté zkoušky. Mezi ně patřila i vražda manžela a příprava synů na pomstu, jak bylo zvykem. Bůh pro její modlitby dalšímu zlu zabránil tím, že syny vzal k sobě. Rita po mnohých překážkách, v zázračném doprovodu tří světců, vstoupila do kláštera. Vynikala v kontemplaci o utrpení Páně a odměnou jí byla otevřená rána z trnové koruny na čele.

sv. Rita z Cassia
Hanka Kraská
V júli bude 6 rokov od surovej vraždy kňaza Hamela počas svätej omše v kostole vo Francúzsku.
Dvojí oběť dona Hamela | Lumen de Lumine

Dvojí oběť dona Hamela
6.8.2016

Abbé Jacques Hamel je nejen obětí dvou fanatických muslimů, kteří ho podřezali během mše svaté 26. července. Nyní je navíc jeho mučednictví zneužito mediálními centry a klérem, který je v jejich službách, aby byl prezentován …More
V júli bude 6 rokov od surovej vraždy kňaza Hamela počas svätej omše v kostole vo Francúzsku.
Dvojí oběť dona Hamela | Lumen de Lumine

Dvojí oběť dona Hamela
6.8.2016

Abbé Jacques Hamel je nejen obětí dvou fanatických muslimů, kteří ho podřezali během mše svaté 26. července. Nyní je navíc jeho mučednictví zneužito mediálními centry a klérem, který je v jejich službách, aby byl prezentován nový stimul pro promyšlenou strategii náboženského synkretismu a matení identity.
Jeví se to tak, že barbarská vražda osmdesátiletého kněze byla naplánována u stolu, když vezmeme v úvahu pohotovost, s jakou se nejvyšší francouzské islámské autority samy pozvaly k účasti na mši, a servilitu, s jakou preláti na obou stranách Alp přijali příkaz o invazi do našich chrámů v den Páně; invazi těch, kteří Ho popírají jako Božího Syna a bez ustání útočí na křesťanskou víru právě v tomto bodě. Šťastní, že mohou recitovat svá rouhání v srdci katolického kultu, nedali si imámové ujít tuto příležitost i navzdory zákazu v Koránu, který je možno překročit jen v případě, že přítomní nevěřící mohou být přivedeni k islámu.
Islámský pohlavár nemůže být upřímný vůči tomu, kdo podle jeho přesvědčení je násilím obrácen a podroben dani: k tomu nemá a nikdy nebude mít žádnou úctu, tak jako ji nemá k těm, kteří jsou už podrobeni a mohou jedině poslouchat jeho direktivy. Zda s nimi souhlasí nebo ne, nemá vůbec žádný význam, stačí že mechanicky plní nařízení. Pak může podřezat manželku, protože si vyměnila pár slov s jiným mužem skrze mobil, jako se v těchto dnech stalo ve Francii. Je to jeho soukromá záležitost, žena je jeho vlastnictvím. Představte si, jakou úctu může mít takový pohlavár k nám křesťanům a k našemu kultu, který hlásá to, co je pro muslima největší rouhání: že Bůh má syna, který se stal člověkem a zemřel na kříži. Věří tito kněží a věřící ještě ve skutečné božství Ježíše Krista? Je potom div, že mnozí v tom neshledávali minulou neděli žádnou profanaci a dokonce tím byli nadšeni?
Podle teorie Overtonova okna to představuje způsob, jakým moc dosahuje podprahově kulturních a sociálních změn, aby nakonec dovedla masy do nových, ale umělých nepřirozených situací, které jsou v protikladu k realitě věcí, aby je učinila nejdříve přípustné, pak povinné a nakonec závazné. Ze setkávání v mezináboženských modlitbách se dospělo k zahrnutí muslimů do mše, zatímco v prvních staletích po homilii museli odejít i katechumeni. Jaká bude další etapa tohoto programu? Že budou mohamedáni systematicky využívat naše kostely jako mešity, jak je jim již povoleno některými horlivými faráři-vyznavači kultury setkávání? V každém případě je jisté, že nyní i pak budou pro naše věřící, zvláště mladé a děti, nepochopitelné podstatné rozdíly mezi jedinou pravou vírou a falešnými „vírami“, stejně jak tomu již je s nezbytností plné příslušnosti ke katolické církvi jako podmínky věčné spásy.
Také křesťanské dějiny jsou přepisovány odshora dolů v souladu s novým krédem, jak jsem mohl vyrozumět ze závěrečné modlitby v jedné usměvavé lombardské lokalitě: Velký světec z Assisi (poté, co všechno opustil, protože našel pravé štěstí v pomáhání chudým) šel za Saladinem, aby učinil konec válkám mezi křesťany a muslimy. Svatý Bonaventura podle svých znalostí vypráví s hojnými podrobnostmi o výzvě, jakou předložil František sultánovi, aby mu ukázal skutečnou křesťanskou pravdu a vyzval ho k obrácení. Ale podle dnešní ideologické verze nemohl by František mluvit o ničem jiném než o míru. Takové ideje se pak v dětské mysli stanou neoddiskutovatelnou jistotou, usazují se hermeticky uzavřené proti každému pokusu o historickou skutečnost. Kdo se o to pokusí, setká se s ironií a pohrdáním. Jak ho chcete přesvědčit, že vzorný syn Pietra Bernardone změnil svůj život, protože byl uchvácen Kristem a nikoliv sociologickými a ryze osobními motivacemi?
Ve stejné farnosti vyvolala rozpory konference o nezbytnosti gender-ideologie a homo-sňatů: politické iniciativy nepatří do kostela. Skupině katolických rodin s početnými dětmi a jejich mluvčímu se dostalo méně vřelého přijetí, než jaké bylo vyhrazeno těm islámským: jsou příliš separovaní, uzavření, provokují rozdělení, jsou nepřístupní milosrdnému objetí, jaké prokázal podle sekretáře italské biskupské konference sám mistr Abram. Vzhledem ke skutečnosti, že nespokojení nemohou být takovými ignoranty, aby neznali biblické dějiny, stojí před jinou evidentní mystifikací, jaké byl podroben svatý František.
Tento národ má takovou úctu k mládeži, že ji pokládá za dokonalé kretény. Aby nezůstávali neinformovaní o sexu, rozdají se stovkám a tisícům chlapců a dívek brožurky, podle kterých pak spolu stráví teplou noc na louce a nebudou se muset zabývat jen zrnky růžence.
Naši údajní pastýři se zaprodali nepříteli a třepetají se jako korouhvičky, tak jak jimi točí vítr. „Odstup, Satane, opakoval několikrát don Jacques, než odevzdal svou duši Pánu. Umíme si snadno představit, co mu nepřítel lidského rodu vnukal v onu chvíli do mysli: »Vidíš, jak tě nechává chcípnout ten, kterému jsi celý život sloužil? Jedná s tebou hůře než se psem, s tebou, který ses se svými osmdesáti šesti roky denně obtěžoval obnovit skutečnost, která znamenala naše zničení a připravoval nám novou porážku. Podívej se, jak se ti odvděčil. Na co čekáš, abys ho zapřel? «
Je zapotřebí, abychom my, služebníci Krista, se všichni ocitli v takové situaci, abychom odmítli ďábla a jeho svody? Jestliže všechna náboženství jsou stejná a každý se spasí bez ohledu na víru a skutky, a věčné statky nemají žádnou cenu, pak se církev stává pouhou humanitární organizací, která má pomáhat lidem jen k lepšímu životu na této zemi. Jestliže Bůh nepožaduje ani touhu po spáse od těch, kteří bez své viny neznají Krista Spasitele, je třeba dospět k závěru, že uděluje nespravedlivě a svévolně spásu i těm, kteří ji nechtějí. To není důstojné ani Jeho, ani člověka.
Tato tvrzení nikdo nevypráví otevřeně a explicitně, ale určité akce mluví výmluvněji než diskuze: konec konců poselství, které zaznělo minulou neděli, je právě tohoto druhu. Mnoho kléru a řeholníků bylo ve skutečnosti formováno tak, aby nenáviděli katolickou církev a její dějiny, a to právě kvůli tomu, čím ony jsou, a nahradili to vše protikladným abstraktním ideálem a historickou revizí podle evidentní marxistické šablony.
Neustupujme hořkosti, neztrácejme odvahu: byl by to nedostatek víry v toho, který drží v rukou tento svět a řídí dějiny neomylným způsobem. Všechny je polije stud a hanba, s hanbou odejdou ti, kteří vytvářejí bludy. Přijdou k Pánu a budou zavrženi, kdo mu vzdorovali (Iz 45, 16.24, Vulgata).
V překladu sv. Jeronýma prorok vidí budoucí vítězství Boha jako naplněné: víra nám dává již nyní vidět, jak se plní jeho zaslíbení.
Modleme se, aby nebylo třeba prolít mnoho krve dříve, než jeho lid přijde k rozumu, jeho vůdci počínaje.
Don Elia
Stylita
Z denní liturgie
Liturgie.cz

1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Někteří lidé přišli z Judska (do Antiochie) a poučovali bratry: „Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy.“ Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali k apoštolům a starším …More
Z denní liturgie
Liturgie.cz

1. čtení:
Čtení ze Skutků apoštolů.
Někteří lidé přišli z Judska (do Antiochie) a poučovali bratry: „Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy.“ Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali k apoštolům a starším do Jeruzaléma. Tehdy se apoštolové a starší spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu - vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní: „Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně. Rozhodl totiž Duch Svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí
chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi.“
Sk 15,1-2.22-29

Žalm:
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ!
Nebo: Aleluja.

Bože, buď milostiv a žehnej nám,
ukaž nám svou jasnou tvář,
kéž se pozná na zemi, jak jednáš,
kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.

Nechť se lidé radují a jásají,
že soudíš národy spravedlivě
a lidi na zemi řídíš.

Ať tě, Bože, velebí národy,
ať tě velebí kdekterý národ!
Kéž nám Bůh žehná,
ať ho ctí všechny končiny země!
Zl 67(66)

2. čtení:
Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově (průhledný) jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány (ležely) k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních (kamenů) a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. Chrám jsem v něm však neviděl, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek - to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunce, ani měsíce, aby ho osvětlovaly, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek.
Zj 21,10-14.22-23

Evangelium:
Jan 14,23-29
Martina Bohumila Lutherová
Jeho světlem je Beránek.