Zedad Zrejme tu je jeden taký pyšný: O Medžugorí pápež stále nerozhodol

Vatikán, 10.12.2017 (KAP) K Medžugoriu očividne stále niet rozhodnutia pápeža Františka. Informoval o tom taliansky spravodajský portál „Vatican Insider“ s odvolaním sa kruhy Rímskej kúrie cez víkend. To však neznamená, že Vatikán je proti púťam do Medžugoria.
V piatok pápež prijal odstúpenie varšavského arcibiskupa Henryka Hosera (75) z dôvodu veku, ktorý bol mimoriadnym vyslancom pre Medžugorie. Hoser v interview povedal, že ráta s tým, že Cirkev uzná ako pravé prvé zjavenia od r. 1981.
Benedikt XVI. (2005-2013) zriadil v r. 2010 komisiu pod vedením kardinála Camilla Ruiniho, aby objasnila nadprirodzený charakter udalostí V Medžugorí. V r. 2014 komisia predložila svoje výsledky Kongregácii pre náuku viery. Následne putovali na Štátny sekretariát.
Väčšina členov komisie podľa správ určila ako autentické prvých sedem zjavení medzi 24. júnom a 3. júlom 1981. Pochybnosti boli podľa správ prevažne o nezverejnenom spise, v ktorom sa dokumentuje následných 42 000 vízií od konca roku 1981 podnes.

Peter MariaTak na aký úsudok masonov čakáš?
Peter Maria, ja nekompletizujem Cirkev ako masonov. Jasne že nejakí sú, tak ako bol aj medzi 12-timi Judáš. Neviem či si si dobre prečítal odkaz Slavka Barbariča. Neskúmajte, ale počúvajte Máriu, čo vám hovorí. On nehovorí o nejakom ČAKANÍ. Napriek tomu, že Cirkev čaká s vyhlásením resp hodnotením, veriaci nemusí ČAKAŤ. Jasne že aj ja som zvedavý, ako a čo vyriekne Cirkev ohľadne Medžugoria. Ale nie je to PASÍVNE čakanie. Napokon, aj keď je v Písme "čo zviažete bude zviazané, a čo rozviažete bude rozviazané" - Cirkev nemôže udeliť Nebu "povolenie" na zjavenia, ani mu "zakázať" zjavenia. Má však moc svojím súhlasom a prijatím rozmnožiť Božiu milosť na tejto zemi. Napríklad pri zjavení vo Fatime je úplná PODMIENKA čo sa týka zasvätenia: BOH SI ŽIADA (teda zasvätenie Ruska Nepoškvrnenému Srdcu Márie) od pápeža - a potom - Ak to NEUROBÍ, bude to a to, ale ak to UROBÍ, nastane to a to. Takže Cirkev môže PRIJAŤ alebo NEPRIJAŤ zjavenie, ale nemá kompetencie ho POVOLIŤ alebo ZAKÁZAŤ.

Zedad Coburg a jaká je to víra od které se odpadne kvůli zjevením? No to by som sa aj tu rád spýtal. Každý si to musí utriasť sám. Nikdy som nenapísal, že viera stojí na zjaveniach (súkromných). Ale na druhej strane je evidentné, ža na základe aj súkromných zjavení sa mnohí obrátili ku viere. Tí, ktorí spochybovali resp. sa im niektoré zjavenie ukázalo pre nich ako neakceptovateľné, často hodia "do Dunaja" všetky súkromné zjavenia. Cirkev to robí múdro, že vyčkáva. Ja tiež nepotrebujem ku viere súkromné zjavenie, aj existenciu Medžugoria som prijal kedysi bez nejakého pátosu, ako niečo, čo sa v dejinách Cirkvi vyskytuje. Napokon, ale - sami by ste mali uznať, že v súčasnej Cirkvi je veľa otázok, ktoré sa zakrývajú "neomylnosťou" učiteľským úradom", či pod poslušnosťou. Ale pravé zjavenie NIKDY nejde proti Evanjeliu,ani nebudí pochybnosti o základoch katolíckej viery. Slavko Barbarič mi kedysi povedal: Neskúmajte, či je zjavenie v Litmanovej pravé alebo ľavé, ale ROBTE to, čo vám Panna Mária hovorí. No to mal pravdu. Ale ak na druhej strane ľudia nerobia to, čo Mária hovorí, napriek tomu že zjaveniu veria, je to ich chyba, nie chyba zjavenia.

alica111 je toho viac, čo ma presvedčilo o podvode. Alica,predbiehaš konečný úsudok Cirkvi. Totiž je jednou vecou - tvojou - , že ty neveríš Medžugoriu, ale apriorne ho vyhlásiť za podvod - to je druhá vec a prísluší to iným inštitúciám.

keby som mal rozlišovať diela, či su od Boha alebo od diabla a len na zaklade bohatstva, tak Šalamuna by som zavrhol ako prvého:)

čo sa týka zjavení v našom letopočte, tak ako prvý by bol cisár Konštantín atd... a v sučasnosti pápeži, ktorí mali vizie, pretože su to najbohatší ludia na svete:)

Peter Maria pred 26 minútami
alica111 ako je možné, že taký Coburg,,,

pretože na rozdiel od iných má osobne skusenosti so sučasnými zjaveniami Svätých ale aj falošných ... kdežto iní... nemaju osobne skusenosti so sučasnými zjaveniami, ktoré su od Boha.

Myslia si totiž, že dnes sa už nezjavuju

Mne je to jedno ako žijú vizionári, či sú bohatí, alebo bohatnú na pútnikoch, čo chodia do Medžugoria, je to ich slobodná vôľa, mnoho vyvolených zišlo z cesty, možno aj oni, ale jedno viem a to mi nikto nevezme, že Medžugorie je miesto dobrej úprimnej spovede, miesto dobrých adorácii, dobrej krížovej cesty a veľkého povzbudenia vo viere v Boha Otca Všemohúceho a mne to postačuje na ceste k Bohu a som tam bližšie k Panne Márii. Iste ma toto miesto aj nedostatky v duchovnej oblasti.

PROROCKÉ VÝPOVĚDI VE SVĚTLE KATOLICKÉ VĚROUKY –

Dr. Wilhelm Ettelt

K ROZLIŠOVÁNÍ DUCHŮ

Princip je pro katolíka jasný: „Zkoumejte všechno a co je dobré, podržte!“ (40) Co je dobré?
Vše, co nás přivádí blíže k Bohu. To dobré je pravda. Ji svěřil Bůh Katolické církvi. Je to
depositum fidei – poklad naší víry. A kde docházelo k pochybnostem, vynášela Církev po
tisíciletí rozhodnutí, která se označují jako dogmata. Kdo vědomě odmítne byť jenom jedno
dogma, ztrácí tím celou víru, víru jako božskou cnost! Co možná zůstává, je lidská jistota, ale
to už není křesťanská víra.

Nyní je jasné, jak se musí zkouška provést. Zjevení, věštby, proroctví musí v prvé řadě
souhlasit s křesťanskou vírou. Je úlohou církevního učitelského úřadu v tomto rozlišovat a
rozhodovat. Tuto úlohu bral Řím až do poloviny dvacátého století velmi vážně; od té doby je
v tomto smyslu patrné očividně se prohlubující bezvládí.

Nuže, dobrotivý Bůh nás obdařil jistou inteligencí, kterou bychom měli využít k naší spáse.
Vlastním rozumem můžeme v mnoha případech sami učinit rozhodnutí, především rozhodnutí
negativního rázu, že některá údajná proroctví s určitostí nepřicházejí od Boha, nýbrž od
lidí či úplně zdola, protože obsahují dogmatické bludy. V atanasiánském vyznání víry
zaznívá: „Alius est pater, alius filius, alius spiritus sanctus“, („Jiný je Otec, jiný Syn, jiný
Duch Svatý“). Právě toto popírá fenomén, který se představuje jako „Paní všech národů“.
(41) To stačí k rozpoznání nepravosti tohoto zjevení. Podle křesťanského učení ustanovil Pán
sedm svátostí a svěřil je do správy Církve. Tyto svátosti mají vždy určitou materii a určitou
formu jak, opřeni o aristotelovský eliánský hylemorfismus, nazýváme obvykle aspekty jedné
a téže věci. Při svatém křtu je materií voda, vylévaná na hlavu křtěnce a formou známá
trinitární formule. Je proto zcela nemyslitelné, že by dobrotivý Bůh zavedl, aniž by jeho
Církev o tom věděla, skrze nějakou údajně vidoucí, která nemůže nikoho k víře zavazovat,
novou formu křtu, svým způsobem tedy osmou svátost. Myslím tím nesmyslnost křtu na
dálku potracených dětí. Duchovní dr. Storck měl v mnichovském priorátu jednou kázání na
toto téma přesně v tomto smyslu. Ostatně něco jiného, co i opat Niggl z kláštera Weltenburg
považuje za ne zcela nemožné, je otázka, jestli nelze těmto ubohým zavražděným dětem
přivlastnit v zastoupení křest touhy.

A třetí aktuální příklad: Každý člověk má nesmrtelnou duši. Je to jedno z našich základních
dogmat a zároveň postulát lidského rozumu. Opravdová důstojnost člověka spočívá v tom,
že je stvořen, aby směřoval k Bohu… podle slov svatého Augustina. Údajná vizionářka
Veronika Lueken z Bayside v New Yorku, to jak se zdá, ví lépe. Lidé vyprodukovaní umělým
oplodněním nemají prý podle ní žádnou nesmrtelnou duši. Jediné takové tvrzení stačí, aby
ono proroctví bylo s jistotou posouzeno jako nepravé.

Druhé kriterium tj. aspekt rozlišování nám poskytuje Svatý Duch sám v deuteronomiu
18, 21. Člověk se táže: „Jak mám poznat, které slovo Bůh a Pán nevyslovil?“ a obdrží
odpověď: „Jestliže to, co prorok jménem Páně zvěstuje, se nedostaví a nevyplní, pak je to
slovo, které Pán nevyslovil. Nemusíš se před tím bát.“ Když se proroctví splní, neplyne z
toho ještě jeho božský původ; splnění může být vysvětlitelné více příčinami. Když se však
nevyplní, není pochybnosti, že se nejedná o pravé proroctví. Člověk se musí opravdu často
divit, s jakou tvrdošíjností se lpí na jistých proroctvích, ačkoliv se opětovně ukázala jako
falešná. V Amsterodamu se v roce 1949 předpovídal na příští rok 1950 „boj a zkáza“. Když se
tak nestalo, bylo namístě Amsterodam škrtnout. Avšak místo toho se předpovědi zopakovaly:
v roce 50 na 51, v roce 51 na 52, v roce 52 na 53 a ještě v květnu téhož roku znovu na tentýž
rok. Pro Evropu to byly léta míru a budování.

Pak se předpovídaly katastrofické pády meteorů, které se v udávaných termínech a vlastně
dodnes vůbec nedostavily. Protože však někteří bezpodmínečně trvali na svých předpovědích,
musely se jejich předpovědi přeinterpretovat. Např. jistý Hans Baum, jehož spisy někteří z
vás možná znají, viděl v amsterodamských poselstvích potvrzení svých vlastních fantasmů
a jelikož se ve své ješitnosti nechtěl vzdát jejich nebeského potvrzení, přišel s řešením, že
čísla 50 až 53 nepředstavují kalendářní léta, nýbrž „fatimská léta“. (1917) Připočtením čísla
17 se dospělo k rokům 1967 až 1970, kdy se však rovněž nic nestalo. Nabízející se závěr,
že jeho proroctví a tím i celý komplex Amsterodam je falešný, se mu nechtělo přijmout.
Mezitím se prý objevil někdo další, který Baumovu myšlenku dále rozvíjí a když to nevyšlo s
fatimskými léty, blouzní o amsterodamských létech. Tak se dá ovšem pokračovat až do konce
světa. Přívrženci falešných proroctví mají v sobě často něco sektářského. Falešná proroctví
jsou pro ně důležitější než pravda. Tak vznikla Palmárská sekta. Také Svědci Jehovovi měli
za kmotry falešná proroctví. Jejich zakladatelem se stal americký obchodník Russel, který
chtěl na základě bible vypočítat termíny konce světa. V roce 1914 se měla odehrát bitva u
Armageddonu a tím začít tisíciletá říše. Potom se posunul termín na 1918, pak na 1926 a
vždycky se našlo pro mylný výpočet elegantní odůvodnění. Ten jediný logický závěr, který
se měl vyvodit, totiž že všechny výpočty konce světa jsou humbuk, se nevyvodil. Někteří
z „opravdových biblických badatelů“, jak si dříve říkali, ho vyvodili a v roce 1916-1917 se
spojili v „Jednotě svobodných badatelů v bibli“, tedy založili novou sektu namísto, aby se
obrátili. Ostatně existují v Amsterodamu ještě jiná nevyplněná proroctví.

Všimněte si prosím stylu proroctví v řeči a vystupování údajně nebeských osob, většinou
Matky Boží. Amsterodamu patří známka 6 (dříve 5)! Ležérní způsob vyjadřování této paní
je naprosto nedůstojný Matky Boží. Dovede si představit, že se Matka Boží sníží k volným
diskusím obsahu (z pohledu účelu všech autentických mariánských zjevení) nic neříkajícím, a
k dovršení vší nevěrohodnosti, opentlené mnohdy i slovním vtipkováním?
Řeč evangelií je prostá a jednoduchá ale vznešeně důstojná. Takovou je také řeč Matky
Boží v La Salette, Lourdech a Fatimě, žádný götheovský vzmach, ale také nic plytkého,
žádné filosofické přítmí, a stejně tolik stále se opakujících frází.

– Zde je třeba se zmínit o neúnavných trivialitách z Medjugorje.
Co platí o jazyku, to platí i o ostatním vystupování svatých osob. Ďábel se může krátce
vydávat za světce. Mystičce Mechthilde Thallerové (+1919) se zjevil několikrát jako
anděl, aby ji oklamal a zmátl. Je docela myslitelné, že se vydává i za Matku Boží, vždyť
je „otcem lži“. (43) Blahoslavená Panna se ovšem nepromění v ďábla. (Údajně chtěla dětem
v Medjugorje ukázat, jak ďábel vypadá. To vypráví příslušný místní biskup Zanic.) Když
se tvrdí taková nehoráznost, mělo by to vlastně stačit, aby takováto mariánská zjevení byla
shledána jako falešná a není argumentem proti, že je na nich i všelicos dobrého. Když chce
někdo druhého otrávit, nepředloží mu jídlo, které je tak odporné, že se ho oběť ani nedotkne,
nýbrž jídlo lákavé. Představte si vaše oblíbené jídlo, třeba vepřovou s bramborovými
knedlíky, či, jste-li spíše pro sladkosti, pařené šišky s vanilkovou polevou! A přitom dobře
víte, že je v tomto pokrmu něco málo cyankáli. Řeknete snad: „Všechno je přece skoro
docela dobré, tak na trošce jedu nesejde?“ Ne! Hodíte celé jídlo do odpadkového koše a ještě
budete dávat pozor, aby se k němu nedostal pes nebo kočka. Ďábel nám nabízí pod pláštíkem
pravých proroctví mnoho dobrého; jed však určitě nechybí. „Povstanou falešní mesiáši a
falešní proroci a budou činit zázraky“, praví Pán.

Čtvrté kriterium, které Církev při posuzování soukromých zjeveních vždy uplatňovala, je
osobní integrita vizionářů nebo proroků. Kdyby se svatá Bernardeta v Lourdech provinila jen
jedinou lží, nebyly by Lurdy Církví uznány. Lži vizionářů z Medjugorje by zaplnily knihu o
200 stránkách, uvádí biskup Zanic.
Nenávist pekla je namířena proti několika pravdám ve zvlášť velké míře. Je to věčné trvání
pekelných trestů, panenství Matky Boží, semper virgo, dogma o Nejsvětější Trojici a božská
přirozenost našeho Spasitele.
Jednou mi jeden z žáků vtiskl do ruky knihu se slovy: „To musíte číst, je to zajímavé.“ Byla
to spiritistická kniha a hned na začátku bylo na řadě peklo s napohled zdánlivým potvrzením
dogmatu: Co se vám tu ve vaší Církvi přednáší je samo o sobě pravda – ale! Člověk tomu
musí správně rozumět. Věčností se tu míní jenom dlouhá doba atd… Právě vyjmenovaná
dogmata popírají také Svědci Jehovovi a
islám lze považovat za promyšlený pokus satana zničit víru v Nejsvětější Trojici.

V našich bájích bývá satan zobrazován jako pán s koňským kopytem. Podle tohoto kopyta
ho lze poznat, i když je často umně ukrývá pod svůj plášť. Kopýtko někdy náhle vykoukne.
Takovým kopýtkem lze nazvat odchylky v učení, ale i šíření stále nových, falešných
proroctví. Myslím, že se bez přehánění dá říci, že je dnes v oběhu mnohem více falešných než
pravých proroctví. Nemohu si v této souvislosti rovněž odpustit, abych nepoukázal na „Černý
list“. Vychází týdně a jeho vydavatel Peter Clausen v něm přinášel skoro v každém čísle nová
proroctví, která se už po několika týdnech ukázala jako nepravdivá. Nějakou dobu se držel
zpátky asi k vůli těmto nezdarům. Např. byl horlivým šiřitelem poselství jednoho Poláka
žijícího v Austrálii, zvaného Little Pebble (Kamínek), než se tento prorok (se zvláštním
svolením nebes) uklidil do cizoložného svazku. V čísle 93/7 omlouvá Clausen svou dřívější
lehkověrnost lehkověrností novou, tím že nechává Matku Boží ujišťovat skrze dalšího stejně
pochybného jasnovidce, že původní proroctví Little Pebbleho byly pravé. – Uvažoval jsem
už i o tom, že mu napíši, zda by se nechtěl se svými falešnými proroctvími dát zapsat do
Guinessovy knihy rekordů.

PROROCTVÍ O STAVU SVĚTA

Cítíme to možná všichni. Jakoby nějaká chmurná předzvěst visela ve vzduchu – předzvěst
blížící se tragédie. Jako věřícím křesťanům je nám nemyslitelné, že náš milý Bůh bude jen tak
přihlížet, jak se lidé stávají stále nevěrnějšími a zpupnějšími. Všeobecný odpad od víry mezi
křesťany, prudký růst nemravnosti, jakoby smilstvo bylo vlastním smyslem lidské existence,
systematické svádění mládeže, milionové vraždění nenarozených dětí (co je např. proti tomu
válka v Golfském zálivu!), bagatelizování a dokonce propagace do nebe volajících hříchů,
znesvěcování neděle, rouhání v umění a literatuře, explozivní rozmach satanismu, to všechno
svolává Boží trest na člověka. Při své poslední návštěvě v Africe se papež (JPII) přátelsky
bavil se satanickými kněžími sekty voodoo – žádný pokus o obrácení, nýbrž uznání jiného,
jakoby křesťanství rovného náboženství! O rouhačském filmu o Kristu „Ježíš se vrací“ Dána
Jens Jörgena Thorsena řekla známá představená evangelických mariánských sester Matka Basilea
Schlinck: „Takovéto dotýkání se Nejsvětějšího musí vyvolat nad našimi národy Boží hněv
a soud nemající obdoby.“ Nejhorší je ovšem úpadek samotné Církve následkem Druhého
vatikánského koncilu. Celý Starý zákon je výmluvným svědectvím. Vždy, když Boží lid
selhal, (v řeči Starého zákona zcizoložil), následovaly tresty a katastrofy. Neměli bychom
očekávat, že dnes tomu bude jinak.

Velmi povrchní a zcela nebezpečné výroky jsou v této souvislosti slyšet od progresistů: Bible
prý je poselství radostné nikoli hrozivé. Četli už někdy lidé, kteří takto mluví, pozorně bibli?
Ta obsahuje stovky takovýchto hrozivých poselství, mnohé jsou od samotného Krista. Dobrý
otec nebo odpovědný učitel pohrozí nejdříve trestem a když varování nepomůže, přikročí k
jeho výkonu. Je špatným pedagogem ten, kdo vytrvale hrozí napomenutím a karcerem a jeho
žáci přitom dobře vědí, že ho nemusí brát vážně. Nejen že je takový přístup pedagogicky
závadný, ale nečiní zadost ani spravedlnosti. Páter Ensfellner v Mnichově upozorňoval jednou
ve svém kázání na to, že řecké slovo pro běda ονάϊ zní mnohem hrozivěji a děsivěji než
německé wehe. Jenom ve Starém zákoně, který je z vůle Boží psán či tradován v řečtině, jsem
našel 47 takových σναί. mnohé z nich vyslovil sám Kristus.

Nyní (1994) panuje na základě politických události posledních let euforie: stojíme před
věčným mírem. Co nedokázalo křesťanství, to uskuteční Američané s jejich „novus ordo
seculorum“, jak je zvěstováno na jednodolarové bankovce z roku 1934 díky arcizednáři
Rooseveltovi a s „novým světovým pořádkem“, jak jej definoval president Bush v důsledku
americké intervence v Iráku (před r. 1994). Jsou všechna temná proroctví nyní bezpředmětná?
Není mým tématem, poukazovat na to, jak, a někdy až velmi náhle se může světová situace
změnit. V tom bych mohl čerpat jen ze svých poznatků, ale to může učinit nakonec i každý
z vás. Jedna konference mne přesto přiměla k zamyšlení. Politička Rita Süssmuth, prý
už „dávno neviděla Němce v tak kritické situaci“ jako dnes a „něco se hromadí, co nikdo
nemůže přesně definovat“ a ona očekává „nedobrý vývoj“. (46) Považuji v každém případě
za pozoruhodné, že takové pochybnosti přicházejí ze strany, která nemá ve zvyku posuzovat
stav světa z křesťanských hledisek, i když kritika jejich slov v mnichovském Merkuru nebude
zcela nevěcná, totiž, že onu dámu kvůli její upovídanosti nelze vždycky brát zcela vážně.
Podle několika adresných proroctví začínají nadcházející katastrofy revolucemi, které budou
mít svůj počátek v Itálii. Ale zpět k tématu.

Prorok Daniel ujišťuje v mnohých ze svých předpovědí, že se vztahují ku konci světa. Kristus
bude panovat na věky: „Když jsem ještě hleděl do noci, přišel náhle někdo, kdo vypadal jako
Syn člověka na oblacích nebe. Když stanul před Nejstarším, přivedli ho k němu. Ten mu nyní
udělil čest, vládu a království. Jemu musí sloužit všechny národy, země a jazyky. Jeho vláda
potrvá na věky a nikdy neskončí. Jeho království nebude nikdy vyvráceno.“ (47) Předtím
však přijdou na lid všechny možné pohromy, které se Danielovi ukazují v obrazech. A na jeho
otázku je mu výslovně řečeno: „Až do konce světa zůstanou tato slova uzavřena a zapečetěna.
Mnozí budou tříbeni, čištěni a zkoušeni. Bezbožní budou jednat bezbožně. Bezbožní tomu
nebudou všichni rozumět. Ale zbožní to pochopí. Od doby, kdy se odstraní každodenní oběť a
vztyčí potupný obraz ohavnosti zbývá 1290 dní. Blaze tomu. Kdo vytrvá a dosáhne 1335 dní.
K čemu jsou ony v každém případě symbolické časové údaje, které figurují často také jinde,
např. v Apokalypse? To nevíme. Do hypotéz se zde vůbec pouštět nebudu.
Bude panovat „ohavná spoušť na svatém místě“, (49) na kterou výslovně poukazuje Kristus
ve svých slovech o konci času (50) a „trvat až do konce času. Potom se vyleje to, co je
určeno, na pustošitele“. (51) V čem spočívá ohavná spoušť? V komentáři mého Henneova
překladu jsou to „asi“ ohavnosti, které byly spáchány v chrámě během obléhání města Titem;
podobně se píše u Rösche. To není přesvědčivé, neboť tyto ohavnosti nepřetrvávají až do
konce. Rovněž nebyl chrám už svatým místem od okamžiku Kristovy smrti, kdy se roztrhla
chrámová opona, i když byl ještě prvními křesťany za posvátný považován. – Ne. Svatými
místy křesťanů jsou oltáře, na kterých se přináší denně svatá oběť. A jelikož se u Daniela
opakovaně zdůrazňuje, že se jeho proroctví týkají konce časů a nadto se výslovně mluví o
odstranění oběti, (52) sotva pochybíme, když spojíme ohavnou spoušť na svatém místě s
odstraněním mešní oběti papežem Pavlem VI.

Že docházelo ke zneuctění katolických kostelů znovu a znovu, to víme. Pachateli byli
pohané, muslimové, protestanti, jakobíni, nacisté, komunisté. Nikdy však nebyla svatá místa
po celém okrsku země tak zásadně zneuctěna, jak právě od roku 1969 zavedením nového
mešního řádu NOM (Novus Ordo Missae), odporujícího patřičným usnesením koncilu.
Tímto zjištěním se nečiní Pavlovi VI. křivda, neboť on sám ve své „Institutio ad missam
Romanam“ (§7) definoval v rozporu s katolickým dogmatem svatou mši ne jako oběť nýbrž
jako „sancta synaxis populi“ tj. svaté shromáždění lidu. Teprve dodatečně na prudké protesty,
především kardinála Siriho, připojil k falešné definici definici správnou. (53) Když se Pán
dovolává citovaného místa u Daniela, dodává: „Kdo čteš, dávej dobrý pozor.“(54) Jestliže
se (podle Henneho a Rösche) jedná o vraždu a zabití v chrámě, nezdá se tento dodatek na
místě; neboť něco takového nemůže pozornosti uniknout. Všimněme si znovu přesně toho,
co Daniel píše: „Vojska, které poslal, vstoupí, znesvětí svatyni, hrad, odstraní denní oběť a
vztyčí potupnou obludnou modlu. Líbivými slovy přivede ty, kdo se proviní proti zákonu, k
odpadu.“ (55) Návaznost na ohavnost za Antiocha IV. (56) v pohledu Henneho nemusí být
sama o sobě ani mylná ani v tom smyslu, že události, které jsou dějepisně od sebe tisíc let
vzdáleny, mohou být posuzovány jako spolupatřičné. Nám je bližší návaznost na Assisi, kde
byly v roce 1986 vystaveny a uctívány obrazy démonů, na př. u sv. Kláry socha Budhy.
Velmi dobře se k Danielovým proroctvím i samotného Pána řadí proroctví svatého Alfonse
z Liguori: „Démon se vždycky skrze heretiky pokoušel uloupit světu mši, tak, že se stali
antikristovými předchůdci. Antikrist se pokusí především odstranit svatou oběť oltářní, ano
on ji skutečně odstraní, pro hříchy lidí podle předpovědi Danielovy: ‘Tato moc proti ustavičné
oběti mu pro hříchy byla dána.‘ “

A když jsme se už skokem přenesli do nového věku, jděme ještě sto let dopředu. Jedním z
velkých proroků devatenáctého století byl dolnobavorský farář Franz Sales Handwercher,
známý jako „žehnající farář“. Ten měl v průběhu patnácti neděl za sebou vize Církve v
budoucnosti. Poslal je v básnické formě řezenskému biskupovi Johannu Michaelu Sailerovi.
V šestém vidění vypravuje, jak ho, faráře, zesměšňují, protože se ještě modlí z římského
breviáře „plného zastaralých formulí“. V sedmém vidění hledá ve zřejmě pozměněném
misálu slavnostní prefaci, nenachází ji a nemůže v celebraci pokračovat. V devátém vidění
předpovídá zhroucení zpovědní praxe. Zpovědnice jsou uneseny v mohutné bouři do pouště
a on vyrozumí, že je tak lépe; tím způsobem už nemohou nikomu uškodit. Musíme to
interpretovat takto: V koncilní církvi, jak říká nové církvi kardinál Benelli, je lépe vůbec
nezpovídat, poněvadž většina moderních kněží by svými zvrácenými názory způsobila duším
jenom škodu.
A ještě jeden skok o sto let: Možná znáte výrok stigmatizovaného kapucína pátera Pia z
Pietrelciny: „Svět může existovat spíše bez slunce než bez mešní oběti.“ Něco takového
neříká páter Pio lehkovážně. Pociťujeme tu milost Boží, Boha, který skrze tradiční kněze ještě
udržuje alespoň v malých kruzích svatou mešní oběť. Zároveň si uvědomujeme dosah
katastrofy, kterou představuje vynucené zavedení NOM a můžeme s jistotou předpokládat, že
tato katastrofa bude mít za následek politickou celospolečenskou katastrofu. Tak musíme
rozumět Kristovým slovům o konci světa a návazně je tu v této věci velký počet pozdějších
věrohodných proroctví; k některým se ještě vrátím. Věnovat se jim podrobněji by vyžadovalo
obsáhlejší rozbor. Mnohá z předmětných proroctví jsou určitě nepravá, jiná pochybná. Známá
je např. „Píseň o lípě“, kterou uveřejnil nejprve Konrad Adlmaier. (58) Adlmaier tvrdí, že se
jedná o docela starou prorockou báseň z 19. století, kterou od té doby jeden od druhého
opisuje. Ve skutečnosti je snadné dokázat, že báseň pochází asi z roku 1920 a nic jiného
neobsahuje než poetickou zkratku spisku „Velký monarcha budoucnosti“ od Konzianatora,
(pseudonym Franze Spiraga), který tehdy vyšel. Tenkrát žil ještě rakouský císař Karel I. a
mnozí v onom čase chovali naději, že vystoupí do popředí jako velký monarcha. Spirago chtěl
očividně tímto spisem a snad i zmíněnou básní, která možná pochází od něho samého,
napomoci publicitě. Kdyby byl znal proroctví francouzské mystičky Marie Mesmin,
posuzoval by situaci asi realističtěji. Ta ohlašovala už v roce 1902 velkou válku: „Přijde
válka, jakou jsme ještě nezažili… Vidím, jak velcí ptáci shazují dolů na města oheň.(Pozn.
letadlo nebylo ještě v roce 1902 vynalezeno. To, že se na města snášel oheň, zůstalo
vyhrazeno druhé světové válce). Kromě války přijde mor a jiné zcela neznámé nemoci, o
kterých lékaři nic nevědí.“ A 7. listopadu 1918, čtyři dny před klidem zbraní, diktuje v
dopise: „Věru nevěřte, že v tomto zdánlivém pokoji všechno skončí. Kde jsou lidé, kteří se
obrátili? Vrátil se svět zpět k Bohu?“ a opět o rok později: „Jsou lidé, kteří doufají v krále,
kterého pošle Bůh a který obnoví znovu pořádek. Je to možné při špatném smýšlení, které
všude panuje? Aby mohl nový král přijít, musí se svět stát zcela jiným a takovou úplnou
proměnu mohou přivodit pouze velké tresty… Francie se zachrání prostředky, které zná
jenom Bůh, v okamžiku, kdy se vše bude zdát ztraceno.“

Ke zmíněným velkým trestům patří v každém případě univerzální válka, proti které první a
druhá světová válka nejsou nic. Říká nám přece ve Fatimě Matka Boží: „Různé národy (státy)
zmizí z povrchu země.“ To se v první a druhé světové válce nestalo.
A znovu se projevuje souvislost nadcházejících katastrof s úpadkem Katolické církve např. u
faráře Bartoloměje Holzhausera, který žil v době třicetileté války. Ostatně, chtělo ho zatknout
Gestapo na jeho faře v St. Johann v Tyrolích kvůli obranyschopnost podrývajícím spisům a
muselo vyslechnout, že přichází o tři sta let pozdě. On říká: „Katolíci zneužijí svobodné vůli,
která jim byla dána. Na zákony se už nebude dbát. Svaté kánony budou zcela ignorovány a
disciplina utrpí. Klérus nebude poslouchat církevní zákony. Každý bude věřit a konat, co se
mu zlíbí. Křesťanská prostota bude v opovržení, ale pokrokové vědomosti ve vysoké vážnosti.
Obratným použitím (manipulací) slov, odpovídáním na nesmyslné otázky a bezbřehou
argumentací se budou zasévat pochybnosti o svatých kánonech a dogmatech. Biskupové a
kněží budou říkat, že plní svou povinnost a přitom hledají jen výmluvy.“ (59)
U sv.Pavla čteme: „Až budou mluvit o pokoji a bezpečí, tu přihrne se na ně znenadání
záhuba.“
A v La Salettě nám říká Matka Boží o stavu Církve: „Vůdcové Božího lidu zanedbali
modlitbu a pokání a ďábel jim zatemnil rozum; staly se z nich bludné hvězdy, které smete
drak svým chvostem.“ Je pochopitelné, že Karl Rahner o tomto proroctví nerad slyšel.
Zde je na místě se zmínit o třetím tajemství z Fatimy. Znění, které bylo v oběhu asi před
dvaceti lety se ukázalo jako falsifikát. (61) Na mou otázku, proč toto tajemství nezveřejnili
v roce 1960, jak si Panna Maria přála, mi odpověděla jedna zbožná paní: Protože papežové
nechtěli znepokojovat lidstvo ohlašováním katastrof. Na to jsem jí řekl: O tom tedy Matka
Boží asi neuvažovala a papež to dovede lépe posoudit než ona. Nikoli! Věc se má jinak.
Dnes už něco o tomto tajemství víme. Dnes je jasné, že Matka Boží předpovídala zhroucení
Katolické církve v souvislosti s Druhým vatikánským koncilem. Ano i kardinál Ratzinger,
který mnohé vidí jasněji než ostatní a možná jasněji než papež sám, nechce připustit
souvislost mezi příčinou a účinkem, když sice označuje pokoncilní vývoj v Církvi jako jednu
katastrofu, avšak zároveň nechce připustit, že tato příčina souvisí s koncilem.
O katastrofě v Církvi hovoří už i dřívější proroctví. Paul Friedl vypráví (62) o vidoucím
jménem Sepp Wudy, selském čeledínu. Sedlák zaznamenal jeho předpovědi v kalendáři.
Sepp Wudy řekl sám o sobě, že se z války – byla to první světová válka – nevrátí. Padl
v Dolomitech. Čteme: „To není poslední válka, brzy totiž přijde druhá a teprve po ní ta
poslední. Jedna bude strašnější než druhá. Příčinou bude, že lidé už ďábla nepoznají, protože
je krásně oblečen a všechno jim naslibuje. S vírou to jde s kopce a všechno se překrucuje.
Nikdo se už v ničem nevyzná. Ti nahoře nevěří už vůbec nic. Malí lidé jsou zmateni. V
kostele hrají do tance a farář zpívá spolu. Pak se ještě do tance dají.“ Opravdu, už se tančilo
i v dómě ve Freisingu! – Mimochodem, Wudy předvídal už tehdy televizi a leteckou
dopravu: „Kdyby ses toho dožil, mohl bys ze své světničky vidět svého bratránka ve Vídni a
kdybys jej nutně potřeboval, mohl by tu za hodinu být.“

Proroctví o nadcházejících katastrofách ku konci světa vykazují pozoruhodnou konvergenci,
tak jako proroctví o sacco di Roma, o kterých vypráví Graber. Jsme před rozsáhlou válkou, ve
které bude zničeno mnoho velkých měst. Opětovně jsou uváděny Londýn, Marseilles, Paříž,
případně New York. Už v roce 1356 prý císaři Karlovi IV. jasnovidec známý jako „slepý
mládenec pražský“ předpovídal zničení Prahy. (Doložena je tato věštba teprve mnohem
později.) Mnohá z těchto proroctví mají pochybný charakter. To, že Matka Boží ve Fatimě
předpověděla zánik celých národů, by se ovšem mělo brát velmi vážně. Neřekla, které národy
to jsou.
Jeden v „Černém dopise“ ve vší vážnosti citovaný polský šovinista chce vidět, že zanikne
celé Německo a tak umožní rozšíření velkého Polska až po Rýn. Takové sny, ve kterých se
přání stává skutečností, jsou nepochybně zajímavé pro psychiatra. Nicméně uvažme, že jedna
vodíková bomba, shozená do Severního moře by mohla způsobit přílivovou vlnu, která by
smetla Londýn a jiná města na Severním moři. Tak to alespoň předpovídal Irlmeier. Že bude
Paříž vypálena vlastní chátrou je společnou výpovědí několika věšteb. (Rok 1968 přinesl v
jisté míře generální zkoušku.)
Válečné katastrofy budou přerušeny událostí, kterou dějiny dosud neznaly. Vizionářka
z Fatimy, Lucie, nazývá tento fenomén „něco jako kataklyzma“. V lidovém jazyce se
toto odedávna očekává jako „tři dny temnoty“. Mnichovský jasnovidec Josef Stockert,
jenž zemřel v roce 1976 – jeho proroctví považuji na základě osobní známosti za seriózní
– zdůrazňoval: „Katastrofa začne přirozeně a skončí nadpřirozeně.“ Je tu velký počet
jasnovidců a jasnovidkyň, kteří předpovídali tyto tři temné noci. Mezi nimi jsou i proroctví
plně hodnověrná. Nejdůležitější a nejznámější svědek je blahoslavená Maria Taigi (+1837),
která říká: „Bůh vyhlásí dva trestné soudy. Jeden vychází ze země, jeden z nebe. Přijde totiž
na zem hustá tma, která potrvá tři dny a tři noci. Pro tuto tmu bude nemožné cokoliv vidět.
Dále bude tato tma spojena se zamořením ovzduší. Během této tmy budou vyvrženi sice ne
výlučně avšak hlavně nepřátelé náboženství. Dokud bude tma trvat, nebude možné rozžít
světlo. Dají se zapálit pouze posvěcené svíce. Kdo se během této tmy ze zvědavosti podívá z
okna, nebo vyjde z domu, padne na místě mrtev. V těchto třech dnech mají lidé raději zůstat
ve svých domech, modlit se růženec a prosit Boha o milosrdenství.“ Ostatně jsou tato slova
zcela podobná líčení třídenní egyptské tmy v knize Moudrosti, kap. 17.

Vrstevnicí blahoslavené Anny Marie byla rovněž mysticky obdařená Elizabeth Canori-
Mora, jejíž prorocká líčení třídenní tmy jsou ještě podrobnější: „Bůh dovolí moci tmy opustit
peklo. Strašlivá legie zlých duchů zaplaví celý svět a bude ničivě plnit rozkazy božské
spravedlnosti.“
A ústy stigmatizované francouzské vizionářky Marie Julie Jahenni (+1941) nám Pán
sděluje: „Když se ve studené zimní noci ozve burácení hromu, tak že se budou hory
otřásat, zavírejte rychle okna a dveře, zacloňte výhled ven, neboť vaše oči nemají znesvětit
zvědavými pohledy ten nejhrůznější děj ze všech! Svatý je Boží hněv, který očistí zemi
pro vás, malou družinu, která zůstala věrná. Vydržte den a noc, den a noc a ještě jeden den.
Následující noc upokojí vaši bázeň.“
Mnohá líčení katastrof ku konci světa evokují válku s použitím atomové bomby. To platí
v neposlední řadě o líčeních v Apokalypse. K tomuto názoru se zde nebudu vyjadřovat,
upozorním raději na knihu fyzika Bernharda Philberta: „Křesťanská proroctví a jaderná
energie“, který je na rozdíl ode mne na tomto poli odborníkem.
(Pozornost zasluhuje poslední dobou diskutovaný scénář (včetně tmy) v případě zásahu země
velkým meteoritem. Záleží na jeho velikosti. Má se za to, že ten, který dopadl na zem v době
dinosaurů, způsobil zánik jednoho druhu. pozn. překladatele.)

Mám-li uvést ještě další vizionáře, samozřejmě a především Annu Kateřinu Emmerichovou,
která popisuje úpadek Katolické církve jako dílo svobodozednářských lóží, které řádí zvláště
v Římě a ve Vídni. Velká francouzská mystička Marie des Vallee (1590-1656) vzala na sebe
po celý svůj život neslýchané oběti za obnovu a očistu Církve. Dva roky snášela útrapy pekla,
14 let trpěla těžkou posedlostí činit pokání. Ale při všem utrpení byla uchvácena krásou,
kterou jí dal vidět Pán, a to, krásou, kterou bude zářit Církev po své očistě. Pohanství a sekty
dalekosáhle zmizí, stejně tak islám a nakonec se obrátí ke Kristu i Židé. – Mimochodem, i o
ní existuje proroctví, o němž nevím, odkud přichází a zdali je věrohodné. Marie des Vallee
má být poslední člověk, kterého Církev povýší ku cti oltáře.

PROROCTVÍ O ANTIKRISTU

Slovo antikrist znamená proti-Kristus a setkáváme se s ním pouze v obou Janových
listech. „Dítky, poslední hodina je tu! Jak jste slyšeli, že přijde antikrist, tak nyní (už) mnoho
antikristů povstalo.“
Z první citované věty vyplývá, že pojem „antikrist“ byl prvním křesťanům běžný už z
věrouky. Jan tedy rozlišuje mezi antikristem jako zcela reálnou osobou posledních dnů a
antikristy, jistým způsobem druhovým názvem pro osoby, které v duchu antikrista působí či
souhrným názvem všech sil a proudů namířených proti Kristu. Antikrist je osoba, jeho duch
je duchem popírajícím Krista. Jan ho označuje jako “svůdce“, jenž „popírá že, Kristus přišel
v těle na svět“. (64) A u svatého Pavla je to „člověk veskrze hříšný, propadlý záhubě, který se
staví proti všemu a povyšuje se nade všechno, co je božské a svaté“. (65) Soluňští očekávali
už tehdy příchod Kristův a Pavel brzdí jejich netrpělivost, neboť než přijde Pán, musí se
dříve objevit „člověk veskrze hříšný (muž nepravosti)“. John Henry Newman, pozdější
velký konvertita a kardinál zdůrazňuje a odůvodňuje ve svém spisu z r.1838 „Antikrist v
učení Otců“ tvrzení, že se zde jedná skutečně o konkrétní osobu a ne o zástupný pojem Bohu
nepřátelských mocností. Zde se názory liší. Teolog a mystik Albert Drexel to viděl jinak.
Všechny výpovědi o antikristu sice dovolují myslet na reálnou osobu posledního času, dají
se však interpretovat ve smyslu Drexela. Jestliže platí výklad, že se antikristem rozumí
součet všech Bohu nepřátelských sil, můžeme oprávněně říci, že už žijeme v době antikrista.
Ovšemže jestli představuje antikrist určitou osobu, jako taková se dosud neobjevil.
Podle Newmana by na něho ukazovala četná místa z proroka Daniela: „Povede zpupné řeči
proti Nejvyššímu a bude usilovat o likvidaci jeho svatých a usilovat o změnu svátečních
dob a zákonů. A budou vydáni v jeho moc jedno období a dvě období a půl období.“ (67)
Jestliže období znamená rok, je to v součtu 3 ½ roku, doba která se objevuje opakovaně v
bibli a u pozdějších jasnovidců. Změnu svátečních časů jsme prožili za Pavla VI. Upadlo
téměř v zapomenutí, že tento papež chtěl zednářské UNO pobídnout, aby upravilo termín
velikonočních svátků jednotně pro celý svět s pevným datem. Tehdy opravdu mnozí věřili, že
je antkrist Pavel VI…
Proroctví na téma antikrist by vyžadovaly přinejmenším jednu samostatnou brožuru. Ve všech
proroctvích se líčí jako člověk vynikající genialitou a okouzlující líbezností. Ruský filozof
Vladimír Solovjev ho ve svém „Krátkém vyprávění o antikristu“ charakterizuje strohou
formulí: „Miloval jen sebe samého.“ O jeho původu se v lidovém podání vypráví, že je
(logicky nemanželským) synem katolickotecého biskupa a svobodné matky, židovky. Má ve
všem napodobovat Krista; proto musí být jeho matka židovka a jeho otec alespoň tajemný.
Svatá Hildegarda z Bingenu (1098–1179) je asi nejvýznamnější prorokyní o antikristu. Mluví
o něm jako o osobě. „Přijde šťastná doba – čas požehnání, ve které se budou lidé důvěrně
stýkat s anděly.“ To musí být zřejmě doba velké očisty. Podobně jako o 600 let později
francouzská mystička sestra Nativitas řekne rovněž: „Radost však nebude úplná, poněvadž
si lidé uvědomí, že den soudu je nablízku.“ Častokrát se např. u Solovjeva a Bensona (69)
dočítáme, že hrozí válka se vzdáleným východním národem, který se neobrátil – kdo by
přitom nemyslel na Čínu? – před kterou se lidstvo při vzpomínce na tři předcházející světové
války třese. A nyní to bude tento člověk, který díky svému neodolatelnému šarmu jakož i
geniálnímu vyjednavačskému umění zajistí mír a obě znepřátelené světové polovice sjednotí
v jeden světový stát. Dá se nakonec korunovat na císaře světa a zvolí za své sídlo Jeruzalém.
A zatímco se dosud stavěl jako přítel lidstva a přítel náboženství, zakáže nyní všechny
kulty kromě kultu vlastní osoby a bude je brutálně pronásledovat. Jelikož bude Řím ještě
centrem nenáviděné Katolické církve, dá ho svou vzdušnou silou zničit, aby usvědčil Kristovo
proroctví: „brány pekelné ji nepřemohou“ ze lži. To se stane za papeže Petra II., jak nám
předpovídá tak zvané Malachiášovo proroctví: Posledním papežem bude „Petrus Romanus
qui pascet oves in multis tribulationi septicollis bus: quibus transactis civitas septicollis
diruetur, et iudex tremendus iudicabit populum Suum.“ V překladu: „Petr Římský, který bude
pást své ovce v mnoha nesnázích: až budou překonány, město sedmi pahorků bude zničeno a
strašlivý soudce bude soudit svůj lid.
Velmi výrazně líčí poslední dny lidstva anglický básník, konvertita a kněz Robert Hugh
Benson ve svém výše citovaném románu o antikristovi, který si nečiní zrovna nárok být
prorocký v užším slova smyslu.
A opět podle sv. Hildegardy bude antikrist konat zdánlivě velké zázraky. Díky svému umění
geniální lži napodobí zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Kristovo.
„A hle, je zasažen úderem hromu takovou silou, že se zřítí s hory a ve smrti vydechne.“ A
Kristus dále hovoří k prorokující: „Kdy po pádu onoho bezbožníka nastane poslední den
rozkladu světa ať se smrtelný člověk nepídí. Ten den nemůže zvědět; neboť Otec ho ukrývá
tajemstvím svého úradku: připravte se, vy lidé, na soud!“
(Úryvek z článku „Prorocké výpovědi ve světle katolické věrouky“ vybrán z Memorare III.)