Victory
163

Rozjímání nad Iz 53,6

„Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech.“

Po 6. verši následuje: „Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel.“ Uvědomme si skutečnost: „Všichni jsme bloudili.“ Jestliže Boží slovo říká všichni, pak i když jsi přesvědčen, že ty ne, je třeba vědět, že nikdo není výjimkou. A nejenže jsme kdysi bloudili, ale do určité míry, i když se nám dostalo hodně světla z Božího slova a za snahu zachovávat Boží přikázání, přesto doposud v drobných věcech bloudíme pro svou svéhlavost, neochotu se poučit a pokořit apod. Pro tuto svou hloupost musíme platit určité daně. Jsou to hádky v rodinách, nesnášenlivost mezi manžely, konflikty mezi dětmi a rodiči. Proč to je? Protože nemáme dostatek světla a duchovní harmonie, která je spojena s Boží milostí. Co máme dělat? Máme usilovat, abychom hlouběji poznávali pravdu o sobě a o zlu, které je v nás a které vede k sebeklamu, i když třeba jen v maličkostech. Důvodem hádek v rodině je, že nehledáme s upřímností vůli Boží v dané situaci a neústupně prosazujeme své dobro a svou pravdu i tam, kde bychom mohli být tolerantní a mohli bychom klidně beze škody přijmout názory druhého, když neprotiřečí Božím přikázáním. Zde je určitý prostor ke cvičení se ve zdravém sebezáporu, a to ve zříkání se své vlastní vůle. Hranicí, kdy nemůžeme odstoupit od svého požadavku, je nebezpečí těžkého hříchu.

To naše bloudění, o kterém hovoří Boží slovo a které je inspirováno falešným světlem našeho ega, je příčinou, že každý z nás se dává svou cestou. Této své cesty se nechceme vzdát, i když je to kolikrát falešná inspirace, která se nám jenom zdá být dobrá. Když nám dá inspiraci Bůh, pak pokud jsme dále ochotni hledat pravdu, dá nám ještě upřesnění a ještě lepší inspiraci. Týká se to nejen duševních věcí, ale je to otázka i ekonomických a rodinných záležitostí a také vztahů s lidmi.

Abychom získali dostatek požehnání a milostí, je důležité zachovávat denně svatou hodinu. Ideální je, pokud se ji modlí i celá rodina. Inspirace z televizoru, z rádia a ve velké míře z internetu nás dnes už nevedou na cestu pravdy. Různé polopravdy bývají pastí, že lež lehčeji přijímáme a jsme pak hlouběji oklamáni. Dokonce se stáváme otroky lži. Masmédia nás vedou na falešnou cestu, kde se s Bohem ani se spásou duší a s věčností nepočítá. Dokonce vyřazují i morální principy a vedou k přestupování přirozených zákonů, nehledě už vůbec na přestupování Božích zákonů a přikázání. Dnes jsou i v křesťanských masmédiích prosazovány hereze a amorálnost. Šíří lež ještě mnohem efektivněji než jiná masmédia, protože jim křesťané přikládají větší důvěru.

Dnes je hlavně důležitá modlitba, proto je tak důležité zachovávat denně modlitební zastavení, a to v čase kolem 9. hodiny, 12., 15., 18., pak ještě o 21. hodině a potom před spánkem a při vstávání, tedy celkem 7×. Pak dostaneme sílu jít ne svou cestou, ale cestou, kterou je sám Ježíš Kristus. On řekl: „Já jsem Cesta, Pravda a Život.“

Je psáno, že Jeho – Ježíše – Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Rovněž je řečeno jasné slovo „všech“, tedy i pro tvou i mou nepravost. Za naše nepravosti už bylo zaplaceno. Jen je třeba si je přiznat a denně přiznávat a na pravé cestě následování Krista se naučit pravdivé sebekritice, pravdivému pokořování, a především osobnímu vztahu k Ježíši Kristu, zvláště když vzývám Jeho jméno při každém modlitebním zastavení do pěti ran: „Ježíš, Ježíši, Ježíši, smiluj se nade mnou hříšným!“ (5krát) Je třeba přitom aspoň na několik sekund vzbudit úkon víry, aby modlitba nebyla jen odříkáním nějakých veršíků bez ducha a bez srdce.

Pokud budeme chodit svou cestou, budeme bloudit, pokud přijmeme úzkou cestu, kterou je Kristus, bezpečně projdeme všemi úskalími života. V Něm, v Kristu, máme jistotu spásy.