Boží slovo na den 1.12. A.D. 2018
Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl …More
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“
Lk 21,34-36
Ježíš řekl svým učedníkům: „Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás den (soudu) nezastihl znenadání; přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi. Proto bděte a modlete se v každé době, abyste mohli všemu tomu, co se má stát, uniknout a obstát před Synem člověka.“
Lk 21,34-36
apredsasatoci
- Report
Change comment
Remove comment
Zlí duchové sice ubohého umírajícího člověka
v mnohých věcích pokoušeti budou, avšak nejvíce
v těch, ve kterých se v živobytí nejčastěj prohřešil.
Měl-li k. př. někdo v živobytí nenávist proti jinému,
pak mu nepřítele se vším, co křivdivného učinil,
před oči postaví a usilovati budou, aby novou nenávist
povzbudili. Když se potom nemocný svésti dá, a bez
litosti zemře, ztracen jest na …More
Zlí duchové sice ubohého umírajícího člověka
v mnohých věcích pokoušeti budou, avšak nejvíce
v těch, ve kterých se v živobytí nejčastěj prohřešil.
Měl-li k. př. někdo v živobytí nenávist proti jinému,
pak mu nepřítele se vším, co křivdivného učinil,
před oči postaví a usilovati budou, aby novou nenávist
povzbudili. Když se potom nemocný svésti dá, a bez
litosti zemře, ztracen jest na věky. — Byl-li někdo
k smilnosti nachýlen, pak mu ty osoby, z kterých
největší potěšení míval, jako v zrcadle předvedou,
aby z nova hříšnou žádost roznítili. Když se potom
nemocný poddá, a bez litosti zemře, ztracen jest na
věky. — Měl-li někdo častokráte pochybování o víře,
pak mu ty články její, které mu nejvíc obtížné k
věření byly, zřetelně napoví a nepravdivými nazvou.
Když potom člověk o tom neb jiném článku víry
pochybuje, a v té pochybnosti zemře, ztracen jest
na věky. —- Byl-li někdo k malomyšlnosti nakloněn,
pak ji zlí duchové v něm rozmnožovati budou, předv
stírajíce mu neustále, že není možné, aby k spasení
přišel. Když napotom člověk jim uvěří a v té doměnce umře, ztracen jest na věky. — Bývaldi někdo
pýše oddaný a držel-li mnoho na sebe a dobré
skutky své, pak mu budou chtěti dokázati, že u Boha
ve veliké milosti je a nepochybně do nebe přijde.
Když na to člověk dbá, a více v sebe než v zásluhy
Ježíše Krista se důvěřuje i ducha vypustí,
ztracen jest na věky. Býval-li někdo v živobytí
svém velmi netrpělivý, maje ve zvyku nad nejmenší
věcí se zlobiti aneb zlořečiti, pak ho v nemoci jeho
rozmrzí, jen aby se netrpělivým stal a na Boha se
rozhněval, že mu tak bolestnou nemog poslal. Když
potom v takové netrpělivosti bez lítosti duši Bohu
odevzdá, je v jistém nebezpečenství, že ztratí spasení
své. — Býval-li někdo za svého zdravého věku
zpozdilý ke zpovědi a nedbanlivý o pobožnosti, pak
mu v posledních okamženích budou hleděti vštípit
omrzelost všeho dobrého tak, že nebude chtět slyšet
ani mluvení ani čtení o dobrých věcích. I když
mu někdo modlitby předřikovati bude, řekne, že to
nemůže pro bolení hlavy slyšeti. To však působí
zlí duchové proto, aby bez vší nábožné mysli zemřel
a tím spíše jim do rukou padl. — Těch pak,
kteříž v žití svém bezbožní byli a mnohých těžkých
hříchů zpáchali, zoufáním pokoušeti budou, zvětšujíce
jim hříchy, tak, aby na domění padli, že jim
Bůh odpustiti nemůže. Když potom oni v skutku
tak smýšlejí a v zoufání zemrou, ztraceni jsou na
věky. Z krátká ďáblové člověka při skonávání v
té věci nejvíc pokoušeti budou, ve které nejčastěji
padl „Kde plot nejnižší, tam se přeskakuje, kde je
pevnost nejslabší, tam se obojuje.“
v mnohých věcích pokoušeti budou, avšak nejvíce
v těch, ve kterých se v živobytí nejčastěj prohřešil.
Měl-li k. př. někdo v živobytí nenávist proti jinému,
pak mu nepřítele se vším, co křivdivného učinil,
před oči postaví a usilovati budou, aby novou nenávist
povzbudili. Když se potom nemocný svésti dá, a bez
litosti zemře, ztracen jest na věky. — Byl-li někdo
k smilnosti nachýlen, pak mu ty osoby, z kterých
největší potěšení míval, jako v zrcadle předvedou,
aby z nova hříšnou žádost roznítili. Když se potom
nemocný poddá, a bez litosti zemře, ztracen jest na
věky. — Měl-li někdo častokráte pochybování o víře,
pak mu ty články její, které mu nejvíc obtížné k
věření byly, zřetelně napoví a nepravdivými nazvou.
Když potom člověk o tom neb jiném článku víry
pochybuje, a v té pochybnosti zemře, ztracen jest
na věky. —- Byl-li někdo k malomyšlnosti nakloněn,
pak ji zlí duchové v něm rozmnožovati budou, předv
stírajíce mu neustále, že není možné, aby k spasení
přišel. Když napotom člověk jim uvěří a v té doměnce umře, ztracen jest na věky. — Bývaldi někdo
pýše oddaný a držel-li mnoho na sebe a dobré
skutky své, pak mu budou chtěti dokázati, že u Boha
ve veliké milosti je a nepochybně do nebe přijde.
Když na to člověk dbá, a více v sebe než v zásluhy
Ježíše Krista se důvěřuje i ducha vypustí,
ztracen jest na věky. Býval-li někdo v živobytí
svém velmi netrpělivý, maje ve zvyku nad nejmenší
věcí se zlobiti aneb zlořečiti, pak ho v nemoci jeho
rozmrzí, jen aby se netrpělivým stal a na Boha se
rozhněval, že mu tak bolestnou nemog poslal. Když
potom v takové netrpělivosti bez lítosti duši Bohu
odevzdá, je v jistém nebezpečenství, že ztratí spasení
své. — Býval-li někdo za svého zdravého věku
zpozdilý ke zpovědi a nedbanlivý o pobožnosti, pak
mu v posledních okamženích budou hleděti vštípit
omrzelost všeho dobrého tak, že nebude chtět slyšet
ani mluvení ani čtení o dobrých věcích. I když
mu někdo modlitby předřikovati bude, řekne, že to
nemůže pro bolení hlavy slyšeti. To však působí
zlí duchové proto, aby bez vší nábožné mysli zemřel
a tím spíše jim do rukou padl. — Těch pak,
kteříž v žití svém bezbožní byli a mnohých těžkých
hříchů zpáchali, zoufáním pokoušeti budou, zvětšujíce
jim hříchy, tak, aby na domění padli, že jim
Bůh odpustiti nemůže. Když potom oni v skutku
tak smýšlejí a v zoufání zemrou, ztraceni jsou na
věky. Z krátká ďáblové člověka při skonávání v
té věci nejvíc pokoušeti budou, ve které nejčastěji
padl „Kde plot nejnižší, tam se přeskakuje, kde je
pevnost nejslabší, tam se obojuje.“