Ostrik
3453.9K

Láska je oheň

Láska je oheň, který spaluje hřích! Zd 12:29 Neboť Bůh náš jest oheň stravující. Dt 9:3a Věz tedy dnes, že Hospodin, tvůj Bůh, ten, který prochází před tebou, je oheň stravující. 1Petr 4:8 …More
Láska je oheň, který spaluje hřích!
Zd 12:29 Neboť Bůh náš jest oheň stravující.
Dt 9:3a Věz tedy dnes, že Hospodin, tvůj Bůh, ten, který prochází před tebou, je oheň stravující.
1Petr 4:8 Především k sobě mějte vroucí lásku, neboť láska přikrývá množství hříchů.
Peter(skala)
Řecký východ se r. 1054 odtrhl od jednoty s Římem. Část biskupů byzantského ritu v Palestině i se svým duchovenstvem však nenásledovala cařihradského patriarchu Michaela Cerularia do schizmatu a zůstala věrna papeži. Ti se nazývají melchité. Řím i po znovuzavedení povinného celibátu sv. Řehořem VII. respektoval jejich praxi svěcení ženatých na jáhny a kněze, rovněž tak i u katolíků …More
Řecký východ se r. 1054 odtrhl od jednoty s Římem. Část biskupů byzantského ritu v Palestině i se svým duchovenstvem však nenásledovala cařihradského patriarchu Michaela Cerularia do schizmatu a zůstala věrna papeži. Ti se nazývají melchité. Řím i po znovuzavedení povinného celibátu sv. Řehořem VII. respektoval jejich praxi svěcení ženatých na jáhny a kněze, rovněž tak i u katolíků jakobitského ritu, tzv. maronitů. Když se část pravoslavných biskupů a kněží byzantskoslovanského obřadu na západní Ukrajině a na Podkarpatsku v 16. a 17. stol. sjednotila s Římem (tzv. uniaté nebo řeckokatolíci), i tady papež povolil připouštění ženatých mužů ke kněžství. Stejný postup papežové zvolili i v případě dalších odloučených východních církví, které v průběhu 17.-19. stol. uznaly svrchovanost Říma (církev chaldejská, arménská, syrská aj.).
Z toho vyplývá logická otázka: Nebylo by lépe, kdyby latinská církev následovala příkladu východních sjednocených církví a umožnila i ženatým mužům přístup ke kněžskému svěcení? Vždyť jde pouze o kázeňskou a nikoli dogmatickou záležitost!

Jenže to je další mýlka.

Povinný celibát latinského kléru není sice přímo dogmatem, ale má své závažné věroučné zdůvodnění. Již sv. Řehoř VII. při svém nařízení povinného celibátu vycházel z toho, že kněz slavící Nejsvětější oběť mše sv. je „alter Christus“ (druhý Kristus), neboť Jeho jménem pronáší konsekrační slova. Protože Kristus žil v celibátě, měl by tedy i ten, kdo Jeho jménem vystupuje při proměňování chleba a vína v Jeho Tělo a Krev, následovat Jeho způsob života. To je optimální forma k vyjádření dokonalé jednoty kněze-obětníka s Obětí na oltáři, kterou je Kristus sám.
immaculata.minorite.cz