Schneider: Biskupi používajú koronavírus ako zámienku na šírenie de-sakralizácie
Nikto nemôže byť nútený prijímať prijímanie na ruku, píše biskup Athanasius Schneider na Rorate-Caeli.Blogspot.com (28. februára). V komentári biskupom, ktorí používajú koronavírus „ako zámienku …More
Nikto nemôže byť nútený prijímať prijímanie na ruku, píše biskup Athanasius Schneider na Rorate-Caeli.Blogspot.com (28. februára).
V komentári biskupom, ktorí používajú koronavírus „ako zámienku“ na zrušenie prijímania na jazyk, vysvetľuje, že z hygienického hľadiska je prijímanie prijímania na jazyk „určite menej nebezpečné a hygienickejšie“ ako prijímanie do ruky, „Mnohé patogény sa prenášajú rukami. “
„Mnoho ľudí, ktorí prichádzajú do kostola a potom prijímajú sväté prijímanie vo svojich rukách, sa najskôr dotkli kľučiek dverí alebo zábradlia a chytilo mreže vo verejnej doprave alebo v iných budovách.“
Zakázanie podávania prijímania do úst preto „predstavuje zneužitie autority“ na šírenie „stále viac a viac procesu trivializácie a odsudzovania“ eucharistickej sviatosti.
Schneider zdôrazňuje, že v 2 000-ročnej histórii Cirkvi neexistovali žiadne dokázané prípady nákazy kvôli svätému prijímaniu.
Obrázok: © Mazur, CC BY-NC-SA, #newsZvacsokrcd
V komentári biskupom, ktorí používajú koronavírus „ako zámienku“ na zrušenie prijímania na jazyk, vysvetľuje, že z hygienického hľadiska je prijímanie prijímania na jazyk „určite menej nebezpečné a hygienickejšie“ ako prijímanie do ruky, „Mnohé patogény sa prenášajú rukami. “
„Mnoho ľudí, ktorí prichádzajú do kostola a potom prijímajú sväté prijímanie vo svojich rukách, sa najskôr dotkli kľučiek dverí alebo zábradlia a chytilo mreže vo verejnej doprave alebo v iných budovách.“
Zakázanie podávania prijímania do úst preto „predstavuje zneužitie autority“ na šírenie „stále viac a viac procesu trivializácie a odsudzovania“ eucharistickej sviatosti.
Schneider zdôrazňuje, že v 2 000-ročnej histórii Cirkvi neexistovali žiadne dokázané prípady nákazy kvôli svätému prijímaniu.
Obrázok: © Mazur, CC BY-NC-SA, #newsZvacsokrcd
www.lumendelumine.cz/index.php
Prezident Trump k Popeleční středě
Identifikoval USA jako křesťanskou zemi
Když básník T. S. Eliot (1888-1965) publikoval 1930 svou poemu Ash Wednesday, Popeleční středa, nemohl tušit, že jednu z nejplastičtějších a nejkonkrétnějších prezentací jeho strhujících veršů uskuteční prezident země, kterou básník opustil, a to prezident ze všech nejméně pravděpodobný. …More
www.lumendelumine.cz/index.php
Prezident Trump k Popeleční středě
Identifikoval USA jako křesťanskou zemi
Když básník T. S. Eliot (1888-1965) publikoval 1930 svou poemu Ash Wednesday, Popeleční středa, nemohl tušit, že jednu z nejplastičtějších a nejkonkrétnějších prezentací jeho strhujících veršů uskuteční prezident země, kterou básník opustil, a to prezident ze všech nejméně pravděpodobný.
Trump poslal toto poselství svému národu i světu:
»Melanie a já přejeme celému světu, aby prožil Popelec v míru a modlitbě«. »Pro katolíky i mnohé jiné křesťany znamená Popeleční středa začátek postní doby, kterou uzavírá oslava velikonoční neděle. Dnes miliony křesťanů budou poznamenány na čele znamením kříže. Udělení popelce je výzvou prožívat celou postní dobu v postu, modlitbě a skutcích lásky...V tomto požehnaném období se můžete více ve víře přiblížit k Bohu ...«
Stojí za povšimnutí:
Za prvé: Svá slova prezident nejen vyslovil, ale také napsal. Pokládá víru za normální realitu.
Za druhé: nedělá to jako soukromá osoba, ale jako prezident nejmocnějšího státu světa. Jeho víra není soukromá, ale veřejná, je to silný údaj reality.
Za třetí, veřejná víra prezidenta je víra křesťanská. USA jsou od svého počátku křesťanské. Teprve dnes je tato identita křesťanská ideologicky zpochybňována. Podle prezidenta však náleží k přirozenosti jako fakt.
Za čtvrté, víra sehrává svou veřejnou roli a neporušuje laicitu ani demokracii. Kulturní homogenita, která se zakládá také na identitě náboženské, je podmínkou pro respektování, obranu a přijetí různých sociálních skutečností. Není to relativismus, co zaručuje náboženskou svobodu, ale vědomá náboženská identita, protože náboženská svoboda neznamená dělat si z Boha to, co chceme, nýbrž klanět se mu v duchu a pravdě, integrovat se s ním.
Za páté, není možno pominout jeho důraz na katolicismus, který učinil s emfazí a sladkostí. Jeho země je mylně chápána jako protestantská, ale většinu v zemi tvoří katolíci. Trump podléhá kouzlu katolicismu. Své poselství vyslovil jménem své rodiny a své katolické manželky.
A konečně, co zůstane z Popeleční středy? Fakt, který nikdo nemůže smazat. Veřejná dimenze se vrací k víře, aniž by žádala o povolení či omluvu uprostřed laicistické tmy a relativistického černa. »Světlo zazářilo v temnotách«, protože nepokojný svět se stále točí kolem mlčenlivého Slovu, ale střepat se ho se mu nedaří.
Až se budou psát nové kroniky křesťanství, pisatelé jistě zaznamenají významné údaje nového vztahu mezi Washingtonem a Popelcem AD 2020.
Z komentáře Marca Respintiho Nuova Bussola Quotidiana
Prezident Trump k Popeleční středě
Identifikoval USA jako křesťanskou zemi
Když básník T. S. Eliot (1888-1965) publikoval 1930 svou poemu Ash Wednesday, Popeleční středa, nemohl tušit, že jednu z nejplastičtějších a nejkonkrétnějších prezentací jeho strhujících veršů uskuteční prezident země, kterou básník opustil, a to prezident ze všech nejméně pravděpodobný.
Trump poslal toto poselství svému národu i světu:
»Melanie a já přejeme celému světu, aby prožil Popelec v míru a modlitbě«. »Pro katolíky i mnohé jiné křesťany znamená Popeleční středa začátek postní doby, kterou uzavírá oslava velikonoční neděle. Dnes miliony křesťanů budou poznamenány na čele znamením kříže. Udělení popelce je výzvou prožívat celou postní dobu v postu, modlitbě a skutcích lásky...V tomto požehnaném období se můžete více ve víře přiblížit k Bohu ...«
Stojí za povšimnutí:
Za prvé: Svá slova prezident nejen vyslovil, ale také napsal. Pokládá víru za normální realitu.
Za druhé: nedělá to jako soukromá osoba, ale jako prezident nejmocnějšího státu světa. Jeho víra není soukromá, ale veřejná, je to silný údaj reality.
Za třetí, veřejná víra prezidenta je víra křesťanská. USA jsou od svého počátku křesťanské. Teprve dnes je tato identita křesťanská ideologicky zpochybňována. Podle prezidenta však náleží k přirozenosti jako fakt.
Za čtvrté, víra sehrává svou veřejnou roli a neporušuje laicitu ani demokracii. Kulturní homogenita, která se zakládá také na identitě náboženské, je podmínkou pro respektování, obranu a přijetí různých sociálních skutečností. Není to relativismus, co zaručuje náboženskou svobodu, ale vědomá náboženská identita, protože náboženská svoboda neznamená dělat si z Boha to, co chceme, nýbrž klanět se mu v duchu a pravdě, integrovat se s ním.
Za páté, není možno pominout jeho důraz na katolicismus, který učinil s emfazí a sladkostí. Jeho země je mylně chápána jako protestantská, ale většinu v zemi tvoří katolíci. Trump podléhá kouzlu katolicismu. Své poselství vyslovil jménem své rodiny a své katolické manželky.
A konečně, co zůstane z Popeleční středy? Fakt, který nikdo nemůže smazat. Veřejná dimenze se vrací k víře, aniž by žádala o povolení či omluvu uprostřed laicistické tmy a relativistického černa. »Světlo zazářilo v temnotách«, protože nepokojný svět se stále točí kolem mlčenlivého Slovu, ale střepat se ho se mu nedaří.
Až se budou psát nové kroniky křesťanství, pisatelé jistě zaznamenají významné údaje nového vztahu mezi Washingtonem a Popelcem AD 2020.
Z komentáře Marca Respintiho Nuova Bussola Quotidiana