miňocraft pred 2 hodinami
Všepravoslávny koncil na Kréte ukázal,že jednota svetového pravoslávia je iba zbožným želaním,nie skutočnosť.
Ale pozrime sa pred vlastný prah,katolícky.Navonok to nevyzerá zle...Ale iba navonok.

napr. taký 2Vat.Koncil: niektorí katolici dodnes neuznávaju niektoré dokumenty Koncilu. To je ten problem, ktorý je spomenutý aj v članku, ked niektorí pravoslavni neuznali niektoré zaverečné dokumenty koncilu.

našťastie v KC Koncil je uznávaný väčšinou katolikmi, kdežto u pravoslavnych to tak vizera, že naopak väčšina nebude uznávať niektore dokumenty.

Človek sa potom pýta: aký je rozdiel medzi pravoslavnym veriacim a katolickym, ked obaja sice hovoria, že maju Koncil na jednotne učenie, pričom obidvaja neprijmaju to, čo na nom bolo schvalené?

Povedal by som, že taký katolik to ma horšie, pretože pravoslavny má vyhovorku, ked neuznáva "viditelnu hlavu cirkvi", ktorá má posledne slovo na Koncile pri schvalovani dokuemtov, ale katolik, ktorý neuznáva papežovo schvalenie dokumentov, tak ten to má ešte horšie...

ceskoslo 17. čvn

Trocha souvislostí:
...V roce 1919 se Moskva stala sídlem ateistické Třetí Internacionály, která měla za
úkol po celém světě šířit myšlenky komunismu, chaosu a anarchie.
Během 2. světové války se sovětský diktátor Josef Stalin rozhodl v roce 1943
znovuobnovit činnost pravoslavné církve, aby tím povzbudil válkou a bolševickým
pronásledováním morálně zdecimované obyvatelstvo SSSR. Patriarchou Ruské
pravoslavné církve se stal v roce 1945 Alexej I., který se přímo podílel na likvidaci
dědictví Brestské a Užhorodské unie. V roce 1946 vyzval všechny katolíky na
sovětském území, aby zradili katolickou víru, slovy: „Osvoboďte se! Musíte
zpřetrhat vatikánské řetězy, které vás strhávají do propasti omylu, temnoty a
duchovní zhouby. Pospěšte, vraťte se zpět k vaší pravé matce, Ruské pravoslavné
církvi!“
V roce 1950 vstoupil patriarcha do levicové Světové rady míru. V roce 1958 se
Ruská pravoslavná církev stala součástí podobně levicově zaměřené Křesťanské
mírové konference, založené téhož roku v Praze protestantským teologem a
spolupracovníkem komunistického režimu Josefem Hromádkou, která pravidelně
organizovala teologické mírové konference pod taktovkou komunistů až do 80. let.
V roce 1961 pak vstoupila Ruská pravoslavná církev do ekumenické Světové rady
církví. V 60. letech navázal Alexej I. úzké styky s modernistickou částí hierarchie
ve Vatikáně.
Liberálové a svobodní zednáři na Koncilu rozvraceli katolickou Církev nejen
zevnitř, ale i spoluprací s protikatolickými silami vně Církve. Sovětské moci
sloužící pravoslaví bylo v tomto velmi významné, v době koncilu už mělo za sebou
„úspěchy“ v likvidaci řeckokatolické Církve. Vlivem ruského pravoslaví se
podařilo zabránit odsouzení komunismu koncilem, o což usiloval Coetus
internationalis patrum. Nejprve se listina koncilních otců, kteří to požadovali,
někde „zapomněla“ a přes veškeré úsilí se věc vrátit do pořadu jednání nepodařilo.
Jediný kardinál z komunistických zemí, který se to odvážil podpořit, byl kardinál
Beran, ovšem za podmínky, že své podpisy přiloží i kardinál Wyszyński a Slipyj.
První odmítl se k věci vracet a kardinál Slipyj naznačil, že nemůže, protože si to
jeho hostitelé ve Vatikáně nepřejí.
KGB si patriarchy Alexeje I. vysoce cenila jako velmi vlivného agenta, který se
významně podílel na budování komunistického režimu a vedl pravoslavnou církev
tak, jak to bylo v zájmu sovětské moci.

asi pred 2 rokmi sa chceli na ukrajine v charkovskej oblsti pravoslavni kresťania oddeliť a pričleniť ku katolickej cirkvi, takže by sa stali grecko-katolíkmi.

Dôvod bol silný natlak z ruskej pravoslavnej cirkvi, ktorí už v minulosti si ich prisvojili, ale po pade komunistov sa odpojili. V sučasnosti citia podobný natlak, takže by chceli nie lenže byť nezavislý od ruskej pravoslavnej cirkvi, ale zaroven aj jednotní s katolickou cirkvou.

Tam však treba dávať pozor aj na to, aby nešlo skôr o geopoliticke ciele.