csk.news
1448

Senzácia: František odmieta rezignáciu kardinála Barbarina

Lyonský kardinál Philippe Barbarin povedal (19. marca), že pápež František neprijal jeho rezignáciu kvôli „prezumpcií neviny“. Barbarin bol [falošne] odsúdený súdom v Lyone za to, že „neohlásil …Viac
Lyonský kardinál Philippe Barbarin povedal (19. marca), že pápež František neprijal jeho rezignáciu kvôli „prezumpcií neviny“.
Barbarin bol [falošne] odsúdený súdom v Lyone za to, že „neohlásil zneužitie“, ktoré sa stalo dvadsať rokov predtým, ako sa ujal Lyonu.
Svojim rozhodnutím pápež František verejne spochybňuje zistenia Lyonského súdu, na ktorého verdikt Barbarin apeluje.
Po stretnutí s Barbarinom povedal, že František "mi dnes dal slobodu urobiť rozhodnutie, ktoré je podľa mňa najlepšie pre život diecézy Lyon."
Barbarin sa však už rozhodol odísť do dôchodku a zanechať diecézu od 19. marca svojmu generálnemu vikárovi.
Nedávno Barbarin uviedol, že nezávisle od verdiktu mal v pláne odísť do dôchodku, pretože trpí niekoľkými zdravotnými problémami.
#newsCfwzfxlkcn
Johanka2
Ide o formu prenasledovania kresťanov.
www.duseahvezdy.cz/…/protikatolicky-…
Protikatolický „hon na čarodějnice“ je celosvětový
Kardinál Philippe Barbarin, lyonský arcibiskup a francouzský primas, byl začátkem března odsouzen na šest měsíců podmíněně za to, že v letech 2014 a 2015 nenahlásil „špatné zacházení, zanedbávání nebo sexuální zneužívání“ týkající se nezletilého do 15 let, …Viac
Ide o formu prenasledovania kresťanov.

www.duseahvezdy.cz/…/protikatolicky-…
Protikatolický „hon na čarodějnice“ je celosvětový

Kardinál Philippe Barbarin, lyonský arcibiskup a francouzský primas, byl začátkem března odsouzen na šest měsíců podmíněně za to, že v letech 2014 a 2015 nenahlásil „špatné zacházení, zanedbávání nebo sexuální zneužívání“ týkající se nezletilého do 15 let, třebaže k údajnému zločinu došlo v roce 1991, dávno předtím, než se stal arcibiskupem.
Trestní soud v Lyonu současně zprostil všech obvinění pět dalších obžalovaných, spolupracovníků nebo bývalých spolupracovníků diecéze. Barbarinovi advokáti oznámili, že se proti rozsudku odvolají, a sám kardinál nadále prohlašuje, že je nevinný.
Nápravný soud v Lyonu (ve Francii soudí závažné trestné činy vyšší soud již v první instanci, podobně jako v ČR) rozhodl: „Třebaže měl vzhledem ke své funkci přístup ke všem informacím i schopnost je analyzovat a účelně nahlásit, vědomě se rozhodl nesdělit je orgánům činným v trestním řízení, aby tak chránil instituci, k níž náleží.“
Kardinál Barbarin po vynesení rozsudku ve velmi krátkém vyjádření pro tisk oznámil své rozhodnutí předat papeži Františkovi svou rezignaci. „Rozhodnutí soudu beru na vědomí. Bez ohledu na svůj osobní osud znovu vyjadřuji soucit obětem a jejich rodinám. Rozhodl jsem se navštívit Svatého otce a předat mu svou rezignaci. Přijme mě v nejbližších dnech. Děkuji vám.“
Tato zpráva přišla dva týdny poté, co byl za sexuální zneužívání nezletilých odsouzen australský kardinál George Pell. Kritické hlasy Pellovo stíhání a odsouzení pranýřovaly jako protikatolický hon na čarodějnice podněcovaný médii a policií. Pell stejně jako Barbarin trvá na své nevině a proti rozsudku se odvolá.
Barbarin podal rezignaci již v roce 2016, několik měsíců poté, co vyšel na veřejnost případ P. Bernarda Preynata, kněze lyonské diecéze obviněného ze sexuálního zneužití devíti chlapců před více než 25 lety. Papež František ji tehdy odmítl a v rozhovoru s neoficiálním deníkem francouzského episkopátu La Croix řekl, že by to „nedávalo smysl“ a bylo by to „nemoudré“. „Uvidíme po skončení procesu. Teď by to však znamenalo přiznání viny,“ vysvětlil.
Přestože kardinál Barbarin fakticky dostal podmíněný trest odnětí svobody, soudní řízení tím určitě neskončilo. Pozoruhodné je, že státní zastupitelství obžalobu na Barbarina po prvním vyšetřování v roce 2016 stáhlo. Uvedlo, že není důvod se domnívat, že Barbarin jakkoli bránil výkonu spravedlnosti, a připomnělo, že v roce 2014, kdy se prelát o zneužívání dozvěděl, bylo neoznámení trestného činu z roku 1991 promlčeno. Tříletá promlčecí lhůta se od té doby změnila, ale ve francouzském právním řádu zásadně nelze přísnější trestní zákon použít retroaktivně.
Protože Preynatových devět údajných obětí nedosáhlo veřejného vyšetřování (sám Preynat bude za zločiny, jichž se měl dopustit před rokem 1991, teprve souzen), rozhodly se podat na Barbarina žalobu z vlastní iniciativy. V případě takovéhoto soukromého stíhání se vyšetřování neúčastní státní zástupce a údajné oběti musejí předložit důkazy, které jejich žalobu odůvodňují.
Tuto situaci při hlavním líčení v lednu potvrzovala skutečnost, že státní zastupitelství nežádalo pro kardinála peněžitý trest ani trest odnětí svobody a prostě konstatovalo, že se rozhodlo zůstat nestranné. „Veřejná žaloba soukromým žalujícím neoponuje ani se bez otázek nestaví na stranu obžalovaného,“ uvedla Charlotte Trabutová. Úkolem státního zastupitelství ve Francii je ochrana veřejného pořádku a zájmů společnosti. Jeho zdrženlivost v Barbarinově případě mnozí interpretovali jako známku toho, že kardinála nelze volat k odpovědnosti za skutky, k nimž došlo dávno předtím, než se v roce 2002 ujal biskupského úřadu v Lyonu, tím spíš když žádná z devíti obětí na kněze, jehož od roku 2015 veřejně obviňují, nikdy nepodala trestní oznámení.
Oběti dlouze vysvětlovaly, jak obtížné pro ně bylo mluvit o sexuálním zneužití, jež prožily, i ve vlastní rodině. Došlo k tomu v době, kdy chodili do skautu v jedné lyonské farnosti. P. Preynat byl v té době jejich skautským kaplanem. V té době se objevilo podezření proti němu a v roce 1991 tehdejší lyonský kardinál Albert Decourtray kněze poprvé na šest měsíců suspendoval a rozhodl o jeho přeložení do jiné oblasti. Preynat se tedy stěhoval do jiných farností, zejména proto, že na něj nebylo podáno žádné trestní oznámení a od roku 1991 nebyly žádné další případy sexuálního zneužití hlášeny.
Barbarin řekl v roce 2016 listu La Croix, že o Preynatovu případu poprvé slyšel přibližně v roce 2007-2008. „Sešel jsem se s ním a zeptal se ho, jestli od roku 1991 došlo k něčemu dalšímu.“ Preynat přísahal, že k ničemu, přičemž se ochotně přiznal ke zneužívání, jehož se dopustil před tímto datem. Barbarin tvrdí, že si ověřil, zda se neobjevily další stížnosti. Ve skutečnosti se poté, co aféra vyšla na veřejnost, vyskytla obvinění, která policie vyšetřovala, ale žádné z nich nebylo opodstatněné. Barbarin v roce 2016 rovněž řekl La Croix, že pokud soudní řízení proti Preynatovi nepovede k odsouzení, zahájí proti němu on sám kanonický proces a požádá Řím, aby netrval na promlčecí lhůtě předepsané kanonickým právem.
Vypadá tohle všechno jako zakrývání? Oba Barbarinovi předchůdci se rozhodli Preynata nesuspendovat ze dvou důvodů: ať správně či mylně, domnívali se, že se znovu neproviní, a nebylo podáno ani trestní oznámení, ani stížnost církevním orgánům. To neznamená, že neměli být obezřetnější, nicméně z Barbarina se stal evidentně svého druhu obětní beránek.
První formální obvinění se objevilo v červenci 2014, kdy Alexandre Dussot-Hezez, jedna z obětí, sdělil lyonské diecézi, co se mu stalo, neboť se dozvěděl, že Preynat je nejen dosud naživu, ale působí v jedné místní farnosti, kde je jeho úkolem výuka náboženství pro školní děti. Barbarin okamžitě napsal do Říma a obvinění ohlásil. Po odpovědi z Vatikánu byl Preynat v září 2015 suspendován, přestože ke zneužití došlo před 24 lety. Odpověď obsahovala i doporučení „zabránit veřejnému pohoršení“. Proti knězi bylo zahájeno občanskoprávní řízení.
Objevilo se devět dalších obětí – z nichž jedna později obvinění stáhla – a založily sdružení „La Parole libérée” („Osvobozené slovo“), které mělo za cíl dosáhnout Barbariova odsouzení. V dlouhém rozsudku, který se nakrátko objevil na internetu (nedal se však zkopírovat), se jasně uvádělo, že všech devět žalujících jednomyslně uznalo, že diecéze i sám kardinál brali jejich obvinění vážně a slovo obětí přijali bez otázek a soucitně.
François Devaux, údajná Preynatova oběť a předseda sdružení, nazval rozsudek trestního soudu v Lyonu prvním krokem k „prolomení systému“. Vyzval papeže Františka, aby z kněžského stavu propustil nejen pachatele, ale i ty, kdo jsou obviněni, že je kryli: „To je jediná nulová tolerance, která může existovat.“
Jakmile byla zpráva o odsouzení kardinála Barbarina zveřejněna, začal se francouzský sekularistický tisk předhánět v obviňování Církve. V hluboce protikatolickém a zednářském kontextu Francouzské republiky byla obvinění malého počtu provinilých kněží ze sexuálního obvinění i spravedlivé rozhořčení nad jejich krytím, k němuž skutečně došlo, použita k očerňování kléru jako takového i Církve jako instituce. To vede k jednostrannému obviňování Církve, přičemž podobným aférám ve státním školském systému se věnuje jen malá publicita a provinilí učitelé jsou jednoduše přeloženi do jiného vzdělávacího zařízení. Jedno neomlouvá druhé, nicméně média ve Francii se sexuálním zneužíváním nezletilých zacházejí pozoruhodně jednostranně.
Dalším problémem zasahování sekulární spravedlnosti do církevních záležitostí v Barbarinově případě je to, že se jednalo i o zpovědní tajemství. Preynat je rovněž dosud technicky vzato nevinný a stát ve spojení s těžkým mediálním nátlakem fakticky diktuje – nebo se o to alespoň snaží – kanonická opatření, která se lidské spravedlnosti vymykají.
Jeden z Barbarinových advokátů Jean-Félix Luciani po vynesení rozsudku řekl, že důvody soudu nejsou přesvědčivé. Dodal: „Pro soud bylo těžké odolat nátlaku dokumentárních snímků, filmu… To všechno vyvolává skutečné otázky týkající se úcty, kterou si spravedlnost zaslouží.“
Poslední týdny byly ve Francii bohaté na antiklerikální tlaky. Nejprve kniha Frédérika Martela In the Closet of the Vatican, která vyšla 20. února, vykreslila velkou část církevní hierarchie jako pokrytce, kteří jsou vinni buď zneužíváním, nebo jeho zakrýváním. Dva týdny před vynesením rozsudku nad Barbarinem začala kina v celé zemi promítat film o Preynatovi Grâce à Dieu („Bohu díky“, což netakticky pronesl Barbarin, když zjistil, že trestný čin porušení oznamovací povinnosti v Preynatově aféře je promlčen), který určitě nerespektoval presumpci neviny ani kardinála, ani obviněného kněze. Také francouzská státní televize odvysílala dokument o zneužívání mezi francouzskými řeholnicemi, rovněž založený na nepotvrzených zprávách a presumpci viny.
Ať je Barbarinova osobní odpovědnost jakákoli – popírá, že by chtěl zakrývat „strašlivé“ zneužívání, nikoli však to, že k němu došlo –, kombinované útoky proti Církvi vypadají jako promyšlená a koordinovaná ofenzíva. Kardinála Barbarina lze stěží označit za konzervativce, odvážně však bojoval proti stejnopohlavním „manželstvím“ a dokonce se zúčastnil veřejných protipotratových modliteb spolu s malou skupinou odpůrců potratů SOS Tout-petits vedenou prolife hrdinou doktorem Xavierem Dorem.
V tom je případ paradoxní. Mainstreamová média a oficiální školní osnovy neúnavně propagují kulturu smrti, genderovou ideologii a naprostou sexuální svobodu – a francouzský vrchní soud před několika měsíci dokonce omlouval migranta, který znásilnil patnáctiletou dívku, tím, že mu jeho bangladéšská kultura údajně bránila si uvědomit, že jeho oběť se sexem nesouhlasí. Nulová tolerance evidentně neplatí pro každého.
Jeanne Smits
Překlad Lucie Cekotová

Zdroj
www.lifesitenews.com/opinion/is-french-cardi…
Bernard Preynat, Katolická církev ve Francii, Philippe Barbarin, Sexuální skandály katolické církve