Grauss
34,8 tis.
Jovana
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
MichalB
Dobrý den,
Děkuji za tento příspěvek. O zvláštnostech kovového korpusu v Medžugorje jsem se poprvé dozvěděl právě na stránce web.katolik.cz/feeling/1_9.htm které jsou uvedené v popisku u videa. Při čtení jsem moc nechápal co to vlastně je. Nechal jsem to být, jako další nevysvětlitelné věci, se kterými se v životě setkávám. (O spousta věcech nevím co znamenají, k čemu jsou dobré, …Více
Dobrý den,

Děkuji za tento příspěvek. O zvláštnostech kovového korpusu v Medžugorje jsem se poprvé dozvěděl právě na stránce web.katolik.cz/feeling/1_9.htm které jsou uvedené v popisku u videa. Při čtení jsem moc nechápal co to vlastně je. Nechal jsem to být, jako další nevysvětlitelné věci, se kterými se v životě setkávám. (O spousta věcech nevím co znamenají, k čemu jsou dobré, nedokážu rozhodnout, nechápu některá poutní místa a chování lidí, nechápu zázraky, které se dějí, nechápu, nechávám to Boží prozřetelnosti, jestli to bude důležité, třeba pochopím později.....)

O svém obrácení v Medžugorje jsem už psal v dřívějších příspěvcích, a koho to bude zajímat, tak to jde na glorii dohledat na těchto odkazech:
Správný přístup k Mariánským zjevením
Nejnovější poselství z Medžu
Nyní bych chtěl napsat možná ještě něco více, a také o osobních zkušenostech s kovovým korpusem Ježíše Krista v Medžugorje.

Jak už jsem psal výše, z psaného textu jsem ani tak nechápal o co se vlastně jedná, a minulý rok jsem měl možnost v Medžugorje být a to během léta, v rámci setkání Mladifest 2010. (Doporučuji k přečtení zmíněný text na web.katolik.cz/feeling/1_9.htm pro seznámení s tímto jevem, v úvodu toho článku píší: "Socha, která byla vyrobena v roce 1998 ve Slovinsku, je doplňkem kříže vztyčeného roku 1933 na Křížové hoře - Križevaci, místě dávných vinic, který je bez korpusu. Je odlita z plného bronzu, nohy až k pasu jsou však vyplněny betonem. Socha je vysoká 5 m).
V rámci loňského Mladifestu v Medžugorje jsem si všiml fronty lidí, která byla kousek od místa, kde jsme se účastnili programu setkání. Šli jsme se s manželkou podívat, co tam je, a uviděli jsme právě tuto sochu. Nechápali jsme na co ta řada lidí čeká. Šli jsme tedy vedle nich až k soše, kde jsme pozorovali co lidé dělají. Velice zřetelně jsme viděli vznikající kapičky na koleně korpusu, a jak lidé vzniklou tekutinu otírají do ubrousků, žehnají se jí, otírají do ní své ružence..... (pochopili jsme také, k čemu slouží sady malých kapesníčků prodávané na stáncích - trh si rychle poradil, a poutníkům nabídl co potřebovali, vyšité malé kapesníčky právě na tuto tekutiny, vznikající na koleně kovového korpusu - tohle zjištění mě rozesmálo a šel jsem se ještě blíže podívat, abych sochu prozkoumal). Opřel jsem se o podstavec sochy (je vní otisknut reliéf sochy) abych se naklonil blíže k soše, ale v tom jsem se neuvěřitelně spálil. V letním slunci byla celá socha rozpálená na vysokou teplotu, jak cokoliv kovové na co svítí přímé slunce, a přesto se tvořili kapičky s velkou intenzitou!
Sám jsem si kapesníčky nekupoval, ani frontu lidí jsme nečekali, abysme si mohli na tekutinu šáhnout. Nevím co to znamená, nerozumím tomu, nechávám to Boží prozřetelnosti......

Loňská cesta do Medžugorje byla naše svatební cesta.
V Medžugorje jsem kdysi prožil touhu se změnit, s důvěrou v Boží prozřetelnost jsem se modlil za své životní povolání. Bůh mi poslal ženu. Při plánování svatby, jsme došli k tomu, kde bysme chtěli trávit svatební cestu. Napadla mě právě Medžugorje, protože i jí vděčím za to, že jsem nyní v manželství. Pojali jsme to jako děkovnou a prosebnou pouť. Zažili jsme tam velice silné společné chvíle, vzájemné blízkosti, ale také společné modlitby. Společně jsme si připravovali jídlo z přivezených zásob a chutnalo nám více než kdybysme jedli kdekoliv v restauraci. Manželka se smíchem říkala, že to máme také "All inclusive", v lednici jídlo kdykoliv chceme......

Chci tímto svým příspěvkem vyjádřit své zkušenosti z Medžugorje, a že pro mě byly chvíle tam požehnáním, také později cítíme požehnání i v našem manželství. Manželka, která nežila v křesťanksé rodině, se nyní připravuje na křest (na bílou sobotu, když Bůh dá, přijme svátosti křtu, biřmování, přijme také Krista v Eucharistii), když jedeme autem vede modlitbu růžence, i modlitbu na cestu, jsou to velice šťastné společné chvíle za které děkuji Bohu, i čas strávený v Medžugorje byl pro nás velice důležitý.

S pozdravem
Michal
Iva Podzimková
Nevkusný korpus, "ujeté" uctívání.
Inu, medžu.
Nezapomeňte mne hned smazat!