Od roku 1956 spatřovaly komunistické úřady v reprezentantech jiných vyznání tichého společníka v boji s ŘKC. V 60. a 70. letech získala nekatolická vyznání mnohem více práv než předtím, i když
v některých případech je možné tento proces pozorovat již od konce 50. let.
Dekret z 31. prosince 1956, proti kterému ŘKC důrazně protestovala,
povolil nekatolickým vyznáním rozsáhlé misijní aktivity. Souhlas s využitím spolčovacího
zákona ze srpna 1949 pro církve a náboženské komunity, v němž si režim udělil mj. výsadu
spolurozhodování o personálním obsazení sdružení, hlavně však potvrzování jejich statutů,
vyústil v legalizaci dalších členů Polské ekumenické rady v letech 1958 - 1970. Vůči
nekatolickým církvím a vyznáním úřady neuplatňovaly příliš restriktivní daňovou politiku.
Komunisté, kteří se soustředili na boj s ŘKC, si mohli dovolit být tolerantnější k menšinovým vyznáním. Např. evangelíci byli podporováni ze státního rozpočtu, a také od svých německých krajanů.
Dalším důkazem toleranční atmosféry vůči nekatolickým vyznáním bylo vydání článku,
v roce 1985, nazvaného „Musicie się na nowo narodzić“ v týdeníku sjednocené polské komunistické strany. Tento článek popisuje situaci osadníků na Bieszczadech 15 let po usazení.

Pochvaloval si to i Wilhelm Zalisz z Wisłoczku:
„Musím říci, že komunisté v tomto případě poskytli dobré podmínky. Např. byly problémy se
stavebním materiálem, ale my jsme je neměli. POM nám zajistil přemístění ze stanice na
místo zdarma, traktory a nákladními auty, splátky za zemědělské práce i dopravu v prvních
několika letech nám vynášely jen 25 %. Půjčku pro osídlence do 300 tisíc zlotých bylo třeba
začít splácet až 15 letech. Pozemky po 10 - 12 hektarech se dostávalo za symbolické peníze a
po letech jejich hodnota mnohonásobně vzrostla.“

ZARYN, J, Náboženská mozaika v PLR, in sborník Mezi dvěma transformacemi Československo a

Polsko 1947(1948)-1989, … od str. 223.