Pozoruji, že Asi možná jen tak 10% párů jsou tak kompatibilní, že mohou své životy sloučit. Z nichž tak polovině rozdělí život jiné události. Ostatní, většina, je kompatibilní třeba jen v málo věcech nebo jen v jedné jediné. Z té jsou tak unešení, že okamžitě chtějí začít společný život. Jenže neví, že jsou kompatibilní jenom v té jedné, a že slovo "spolu" představuje pro každého tak odlišnou věc, že není možné oba životy sloučit podle představ každého, ale podle té Boží. Mají představu, že tato jediná kompatibilita jim zaručí úplné šťastné splynutí dvou osob a vstup do Nebe na zemi. Což se neděje. Určitou kompatibilitou mohou poznat, že k sobě patří, že mají být manželé, ale v 90% se manželstvím nestanou "blaženým jedním", což se stane až v Nebi, ale naopak zůstávají stále každý jeden, vedle sebe, ale v Bohu.

V reálném "spolu", často není možné oba životy vůbec sloučit. u většiny párů jsou muž a žena jsou tak rozdílní, že jakmile si řeknou "začneme žít spolu" může začít tragédie, - protože oba dva o tom "spolu" mají tak diametrální představu, jako je východ vzdálen od západu.
(Na reálných krocích není možné se často ani domluvit na předmanželském sezení, protože pod stejnými slovy si ale každý stále představuje něco úplně jiného, ale to se uvidí až v realitě.)
Musí se každý respektovat jako individuum,
a toto "spolu" jako ustavičný tvůrčí projekt. "Vytoužené spolu" bude až v Nebi, uzavření manželství není vstup do Nebe, ale do projektu: "Spolu",(tedy není to krok k něčemu lepšímu, ale jenom prostě krok na cestě za Bohem, dál), který začíná každým okamžikem. To jde nejlépe často tehdy, když idea "spolu" neexistuje, fantazie z obou stran, (to platí zvl.na dovolené,apod.), ale jenom reálné: "mám ho/jí rád/a, jsem nebo ne/chci být s ním. Respektuji jej jako Boží dítě. Můžu/nemůžu mu pomoci, chci/nechci. Mám na to/nemám na to." Proto tolik párů vydrží spíše spolu, když nejsou "svoji", než tolik, kteří "jsou svoji", protože, když každý nevisí na své představě, ale na reálné momentální dispozici/ potřebě milovaného partnera, je život reálný, než když všechno zařizuje podle "svých představ". V křesťanském manželství je třeba všechny představy odevzdat Bohu a případné neshody odevzdat jako kříž. Aby oba své představy odevzdali Boží představě a realitě, jak se má manželství utvářet, které se musí držet Desatera Božích Přikázání, jinak nefunguje. Protože jenom Bůh oba zná, oba stvořil a může sloučit neslučitelné, pokud je z obou stran snaha dodržovat Boží přikázání, pokud se dodržuje Boží Přikázání.