Clicks830

A vraj Soros je iba strašiak "extrémistov"..

Coburg
22
Voľby a George Soros
Johanka2
1 200 uniknutých emailov Sorosa ukázalo jeho agendu.

katholisches.info/…/einwanderung-ab…

Einwanderung, Abtreibung, Homosex, Klimawandel – die ganze (linke) Agenda des George Soros

www.protiproud.cz/politika/4338-soros-mons…

O nejrychlejším politickém, morálním i biologickém rozkladu západního světa. Filantropie původně znamenala „lásku k lidstvu; vlídnost k celému lidskému rodu; všeobecno…More
1 200 uniknutých emailov Sorosa ukázalo jeho agendu.

katholisches.info/…/einwanderung-ab…

Einwanderung, Abtreibung, Homosex, Klimawandel – die ganze (linke) Agenda des George Soros

www.protiproud.cz/politika/4338-soros-mons…

O nejrychlejším politickém, morálním i biologickém rozkladu západního světa. Filantropie původně znamenala „lásku k lidstvu; vlídnost k celému lidskému rodu; všeobecnou dobrou vůli; přání a ochotu konat dobro všem lidem“. George Soros však prostřednictvím své Nadace pro otevřenou společnost a jeho takřka nekonečně rozvětvené sítě přidružených organizací štědře podporuje skupiny, jejichž náplní činnosti bez výjimky je podpora ničivých nebo přímo odpudivých životních stylů a programů.
Smrt v Americe
Soros se zasazuje o legalizaci tvrdých drog. Vychází z pevného přesvědčení, že je třeba přijmout „masivně rozšířené zneužívání návykových látek ve většině společností“. Právě kvůli němu se pojmy jako „medikalizace“ a „nenásilní pachatelé drogových deliktů“ staly pevnou součástí veřejného diskurzu.
V roce 1994 tento "hrdý ateista" spustil Project on Death in America (PDIA, Nadace Smrt v Americe) a do začátku ho „založil“ 15 miliony dolarů. Jeho matka, členka „Společnosti bolehlavu“ (Hemlock Society) podporující právo na sebevraždu, si skutečně sama vzala život. Soros se pak s despektem vyjádřil o přílišném lpění svého umírajícího otce na životě. PDIA podporuje asistovanou sebevraždu a usiluje o „vytvoření sítě lékařů, jež by časem měla pokrývat až čtvrtinu amerických nemocnic“ a „vytvoření novátorských modelů péče spolu s vytvořením nových studijních programů o umírání“. Z této formulace jistě leckomu běhá mráz po zádech.
Soros je zapáleným propagátorem otevřených hranic a donátorem skupin bojujících za amnestii a zvláštní privilegia pro imigranty jako National Council of La Raza, National Immigration Law Center, National Immigration Forum a desítky dalších. Patří i mezi zastánce zachování a rozšíření státních sociálních programů pro migranty. Již koncem roku 1996 proto vytvořil Nadaci Emmy Lazarusové, která za dobu své existence poskytla milionové granty neziskovým právně-poradenským skupinám, jež se snaží podkopávat a oslabovat opatření cílená na omezení zneužívání dávek imigranty.

Čtěte ZDE: Signál zkázy na prahu Vánoc: Soros vyhlášen osobností roku 2018. Podaří se nastolit utopie? Ukradené pojmy a šikana většiny. Tolik dobra Maďarsko neuneslo. Signál z hroutícího se světa
Astronomické sumy
Podporuje také programy a organizace, které bojují za rozšíření práva na potrat, lepší přístup k antikoncepci, co nejtvrdší omezení práv vlastníků zbraní, za stejnopohlavní „manželství“, homosexuální osvětu ve školách, ale současně bojují proti trestu smrti.
O své síti pro otevřenou společnost pak Soros říká, že mezi její cíle patří „posilování občanské společnosti, hospodářské reformy, vzdělávání na všech stupních, lidská práva, právní reformy a veřejná správa, zdravotnictví a umění s kulturou“.
Prostředky k jejich dosahování však za „filantropii“ rozhodně označit nelze a mnohem spíš jde o prachobyčejný politický aktivismus, který pod svá křídla bere všechny takzvaně progresivní věci, a to včetně několika husí kůži nahánějících, jako už zmíněná „Smrt v Americe“. Lze snadno pochopit, proč Soros chce podporu těchto věcí nazývat „filantropií“. Mnohem méně omluvitelné už ale je, že média toto označení nijak nerozporují a dokonce jeho ideje dále propagují, jako třeba právě v případě Financial Times. Ve skutečnosti Soros svou „filantropií“ rozkládá zbývající výspy dobrého života, tradičních hodnot a přirozeného smýšlení v Americe i ve světě.
Jeho „filantropická“ činnost v Americe byla ve velkém už dříve odzkoušena i za hranicemi. Sorosova zahraniční sít „nevládních organizací“ působí zejména na východě Evropy. Jejím nosným pilířem je newyorský Institut pro otevřenou společnost, od něhož vedou cestičky a penězovody k filiálkám ve více než 50 zemích. Pro svou činnost byl Institut Sorosem vybaven skoro 20 miliardami (!) dolarů. Jen do roku 1994 utratily jeho nadace přes 300 milionů dolarů, v roce 1998 už to bylo 574 milionů. Zvlášť ve východní Evropě jsou to astronomické sumy a dopad na cílené společnosti je zde za stejné peníze ještě výraznější, než jaký lze pořídit na Západě.
Politický aktivismus
Jeho četné nadace se holedbají, že „jejich cílem je vytvářet a udržovat infrastrukturu a instituce otevřené společnosti“. Co to znamená v praxi, se dovídáme hlavně z plodů jejich úsilí. V programech péče o „zdraví žen“ ve střední a jihovýchodní Evropě bychom tak jen marně hledali iniciativy směřující k prevenci a diagnóze třeba rakoviny prsu nebo před a poporodní péči. Ne, Sorosovým hlavním posláním je „zlepšit úroveň interrupční péče“. Proto se jeho Public Health Program soustředí na zajištění snadno dostupných potratův Albánii, Litvě, Lotyšsku a na Slovensku či zavádění potratů pomocí ruční vakuové pumpy (MVA) do Makedonie, Moldávie a Ruska.
Proč je Soros tolik chtivý potratů ve východní Evropě? Přelidnění to jistě být nemůže: celý region už po generace zažívá demografický kolaps a má jednu z nejnižších porodností na světě. Odpovědí nemůže být ani nedostupnost potratů, vždyť jen v pěti evropských zemích došlo v roce 2000 k více umělým potratům než porodům: v Ruské federaci, Bulharsku, Bělorusku, Rumunsku a na Ukrajině. Logická odpověď tedy zní, že Soros chce, aby se rodilo co nejméně východoevropských křesťanů.
Jeho zdravotní programy krom toho „podporují iniciativy zaměřené na poskytování specifických služeb některým marginalizovaným komunitám“, jako např. pacientům s AIDS (převážně homosexuální komunita). Snaží se také „omezit škodlivé dopady“ programu výměny injekčních jehel a metadonové léčby drogově závislých. Za posledních dvacet let Sorosovy nevládní organizace skoro výhradně vlastním úsilím nastartovaly dříve de facto neexistující „gay“ aktivismus všude, kde dnes působí. Tažení za „práva LGBT lidí“ postupně zmutovalo v agresivní politický aktivismus a požadavky na přednostní zacházení s touto deviantní menšinou po celé východní Evropě.

Čtěte ZDE: George Soros: Poválečný Marx. Jeden z největších ničitelů civilizačních hodnot. Média, neziskovky, podvody a převraty. Jedovatá ideologie začíná selhávat. Zloděj křičí chyťte zloděje. Zapochybuje na smrtelné posteli?
Východní Evropa
Na vzdělávání se ostatně zaměřuje velká část Sorosových aktivit. Jeho motto zní, že „nikdo nemá monopol na pravdu“ a „občanské vzdělávání“ by mělo nahradit starý „autoritářský“ model. Východní Evropa si i za komunismu udržovala poměrně vysoké standardy vzdělávání. Sorosova Nadace by však tento osvědčený systém ráda nahradila pojetím škol jako „hravých prostor“ k „neomezovanému vyjádření osobnosti studentů v procesu rovnocenné interakce s učitelským sborem, a tak překonat zastaralé pojmy autority a kázně, zakořeněné v dusivém dědictví patriarchální minulosti“. V sorosovském náhledu na svět totiž není smyslem vzdělávání „osvojování si znalostí“: z učitele má být třídní „designér“ a jeho vztah se studenty má vycházet z „rovného partnerství“. Budovatelé otevřené společnosti volají též po aktivní úloze škol v boji proti údajným neblahým vlivům rodiny na studenty, protože ta „v sobě dosud nese stopy nacionalistických, sexistických, rasistických a homofobních předsudků, jimiž je společnost stále ještě promořena“.
„Rasismus“ je vůbec Sorosův velmi oblíbený strašák. Najít jeho hmatatelné projevy v rasově stejnorodých východoevropských zemích ale nebylo úplně snadné. Řešení se však nabídlo v podobě utlačované skupiny par excellence: Cikánů („Romů“). Sorosovi chráněnci tak už dlouhá léta vznášejí požadavky na „ochranu“ této skupiny: protidiskriminační školení učitelů i úředníků, začlenění romské historie a kultury do školních osnov na všech úrovních, ze zákona povinná pozitivní diskriminace Romů, daňové pobídky pro podnikatele, kteří je zaměstnávají, snadnější přístup k bezúročným půjčkám pro romské drobné podnikatele, vyčlenění jisté části veřejných zakázek pro romské firmy, legislativa pro boj s „rasismem a diskriminací“ v bydlení, přijetí „komplexní antidiskriminační legislativy“, nastavení mechanismů „monitoringu realizace antidiskriminační legislativy a pomoc obětem diskriminace při usilování o nápravu“, oficiální uznání „romského otroctví a holokaustu, spojené s veřejnou omluvou a bezodkladné přijetí souboru reparativních opatření“. Vzniklo tak celé odvětví rasových vztahů, jehož úkolem je vyhledávat všemožné případy „diskriminaci“, aby tak ospravedlnilo svou existenci a činnost.
Pomoci normalizovat tento program má i každodenní cílená mediální masáž milionů Východoevropanů „sorosovskými médii“ (tento pojem už si našel cestu do několika desítek jazyků). V postkomunistických zemích se Soros často spoléhá na syny a dcery příslušníků komunistického establishmentu, u nichž je mnohem menší pravděpodobnost „kontaminace“ primitivní příchylností k rodné hroudě, kultuře a tradici. Snad ještě trefnější srovnání než s komunistickými stranami se ale zdá být analogie s janičářskými sbory osmanských armád. Tito noví janičáři, podobně jako jejich historický předobraz, musejí svou oddanost prokázat horlivostí, která zastiňuje i samotného Pána.
Megaloman
Sorosova agenda v oblasti mezinárodních vztahů je jasně patrná z jeho volby International Crisis Group, za niž v průběhu let vystupovali mj. generál ve výslužbě Wesley Clark, velitel sil NATO během války proti Srbsku v roce 1999, Louise Arbourová, někdejší hlavní prokurátorka tribunálu v Haagu, bývalý náměstek amerického ministra zahraničí Morton Abramowitz nebo zesnulý Zbigniew Brzezinski. Soros je také vlivnou hybnou silou za organizacemi jako United States Institute of Peace, National Endowment for Democracy, Human Rights Watch a Amnesty International. Jejich prostřednictvím nejen ohýbá, ale také sám vytváří zpravodajství, program a veřejné mínění. Takto usiluje o dosažení cílů, jež lze ve zkratce popsat jako vláda nad světem, jeho zdroji a podrývání národní suverenity tradičních …
Segal likes this.
Mates5485 likes this.
Johanka2
www.euportal.cz/ShowArticleMobile.aspx

Málo katolíků zná Permanentní instrukce Alta Vendita. Je to tajný dokument napsaný v první polovině 19. století, který nastiňuje plán na svržení katolické církve. Alta Vendita byla nejvyšší lóží karbonářů (carbonari = uhlíři), italské tajné společnosti napojené na zednářstvo, jež byla spolu se zednáři odsouzena katolickou církví. Otec F. Cahill ve své …More
www.euportal.cz/ShowArticleMobile.aspx

Málo katolíků zná Permanentní instrukce Alta Vendita. Je to tajný dokument napsaný v první polovině 19. století, který nastiňuje plán na svržení katolické církve. Alta Vendita byla nejvyšší lóží karbonářů (carbonari = uhlíři), italské tajné společnosti napojené na zednářstvo, jež byla spolu se zednáři odsouzena katolickou církví. Otec F. Cahill ve své knize Freemasonry and the Anti-Christian Movement (Zednářstvo a protikřesťanské hnutí) říká, že Alta Vendita byla „ve své době obecně pokládána za centrum evropského zednářství“. Karbonáři byli nejaktivnější v Itálii a ve Francii.
Ve své knize Athanasius und die Kirche unserer Zeit (Atanáš a dnešní církev) cituje biskup Rudolf Graber zednáře, který prohlásil: „Našim cílem už není zničení církve, ale pokusíme se ji využít tím, že do ní pronikneme.“
Jinými slovy, jelikož zednáři nemohou plně vyhladit Ježíšovu církev, plánují nejen vykořenit vliv katolicismu ve společnosti, ale též využít struktury církve jako nástroje pro „obnovu“, „pokrok“ a „osvícení“ a další šíření svých principů a cílů.

Úvod
Strategie Permanentních instrukcí Alta Vendita udivuje svojí drzostí a prohnaností. Od samého začátku se v dokumentu mluví o procesu, který bude vyžadovat desítky let k svému uskutečnění. Ti, kdo dokument sepsali, věděli, že se nedožijí jeho naplnění. Uvedli do života dílo, které uskuteční následující generace zasvěcených. Permanentní instrukce říkají: „V našich řadách voják zemře, ale boj pokračuje.“
Instrukce volají po rozšiřování liberálních myšlenek a zásad ve společnosti a v institucích katolické církve tak, aby laici, seminaristé, kněží a preláti byli během let prostoupeni pokrokovými principy.
Pak v určité době bude jejich mysl natolik zachvácena, že kněží i biskupové budou svěceni, kardinálové jmenováni, ale jejich smýšlení bude v souladu s moderním myšlením zakotveným v dokumentech Francouzské revoluce, Deklaraci lidských práv a dalších „principech roku 1789“ (rovnost náboženství, odluka církve od státu, náboženská pluralita, atd.).
Z této skupiny bude případně zvolen i papež, který povede církev cestou „osvícení“ a „obnovy“. Říkají, že se nesnaží dosadit zednáře na stolec Petrův. Jejich snahou je ovlivnit společenské prostředí, které eventuálně vyprodukuje papeže a hierarchii, jejichž ideou bude liberální katolicismus a kteří přesto budou sami věřit, že jsou stále věrnými katolíky
,
Tito církevní představitelé pak již nebudou vystupovat proti moderním myšlenkám revoluce (jak byla trvalá praxe papežů od roku 1789 do roku 1958 - smrti papeže Pia XII., který odsoudil tyto liberální principy), ale budou je zavádět do církve. Konečným výsledkem bude katolická hierarchie a laici, pochodující pod praporem osvícenství v přesvědčení, že pochodují pod praporem apoštolských klíčů.

Je to možné?
Pro ty, kteří věří, že tyto plány snad připadají v úvahu v daleké budoucnosti, že tento cíl je pro nepřátele nedosažitelný, je nutné poznamenat, že papežové Pius IX. a Lev XIII. žádali, aby Permanentní instrukce byly publikovány, a to jistě za účelem zabránit nadcházející tragédii.
Pokud ale takové situaci dojde, bude ji možné rozpoznat podle následujících tří charakteristik:

1) Bude generovat nepokoje takových rozměrů, že celý svět uvidí velikou revoluci uvnitř katolické církve probíhající v souladu s modernistickými myšlenkami. Všem bude jasné, že došlo k „zmodernizování“.

2) Bude zavedena nová teologie odporující dřívějšímu učení církve.

3) Sami zednáři budou ohlašovat svoje vítězství s vírou, že katolická církev konečně spatřila světlo v otázkách jako rovnost náboženství, sekulární stát a pluralismus, a v dalším bude dosaženo kompromisu.

Autenticita dokumentů Alta Vendita

Permanentní instrukceAlta Vendita, které se dostaly do rukou papeže Řehoře XVI. zahrnují období od roku 1820 do roku 1846. Na žádost papeže Pia IX. byly publikovány v díle Cretineau-Jolyho Římská církev a revoluce.
Papež Pius IX. v krátkém doporučení z 25. února 1861 adresovaném autorovi zaručil pravost dokumentu, ale současně nikomu nedovolil, aby vyzradil jména členů Alta Vendita zapletených do této korespondence.
Plný text Permanentních instrukcí Alta Vendita je uveden v knize Msgr. George E. Dillona Grand Orient Freemasonry Unmasked (Zednářstvo Grand Orientu odhaleno). Když papež Lev XIII. obdržel kopii knihy Msgr. Dillona, učinila na něj takový dojem, že nařídil, aby italská verze byla dokončena a publikována na jeho vlastní náklady.
V encyklice Humanum genus (1884) Lev XIII. vyzývá katolické představitele, aby „strhli masku zednářům a objasnili, kdo skutečně jsou“. Publikace těchto dokumentů je jistým „stržením jejich masky“. A když papež žádal o publikování zmíněných dokumentů, dal tak najevo, aby všichni katolíci byli ostražití a tak zůstala zachována naděje na zastavení schylující se katastrofy.

Permanentní instrukce Alta Vendita
V následujícím neuvádím celé instrukce, jen jejich část, která se nejvíc týká našeho tématu. V dokumentu se píše:
Náš cíl je v mnohém konec konců cílem Voltairovým a Francouzské revoluce, tj. dokonalé zničení katolicismu a samotné křesťanské ideje.
Papež, ať je to kdokoli, nikdy nepřijde k tajným svazům. Proto musí tajná spojení udělat první krok k papeži a k církvi s úmyslem oba spoutat.¨
Dílo, ke kterému se chystáme, není práce na jeden den, měsíc, nebo na jeden rok. Může to trvat mnoho let, možná jedno století. V našich řadách voják zemře, ale boj pokračuje.
Nemáme v úmyslu získat papeže pro naši věc, udělat z něho neofytu (novokřtěnce) našich základních vět nebo apoštola našich myšlenek. To by byl směšný sen. A jak se také mohou uspořádat události, kdyby se možná nějaký kardinál nebo prelát stal zasvěcencem našich tajemství, ať z celého srdce nebo lstivě, ani pak bychom si nesměli přát jeho povýšení na Petrův stolec. Vždyť jeho povýšení by bylo naší zkázou. Vždyť pak by se z pouhé ctižádostivosti stal odpadlíkem a rovněž by ho jistě potřebnost moci přiměla, aby nás obětoval. Co hledáme, na co spoléháme jako židé na svého mesiáše, je papež podle našich požadavků.
Pak budeme moci postupovat v útoku na církev lépe nežli s publikacemi našich bratří ve Francii a nebo zlatem z Anglie. Chcete vědět proč tomu tak je? Jelikož takto, abychom rozbili vysokou skálu, na níž Bůh postavil svoji církev, nebudeme již více potřebovat hanibalský ocet, ani střelný prach, dokonce ani naše zbraně. Budeme mít totiž pomocnou ruku nástupce Petrova zapojeného do naší věci, a tato ruka bude natolik dobrá pro naše snahy, jako všichni Urbanové II. a sv. Bernardové pro křesťanství.
Nemáme nejmenší pochybnosti, že našeho vznešeného cíle dosáhneme. Ale kdy? A jak? Neznámé ještě nebylo zjeveno. Přesto nás nic nemůže odradit od našich plánů. Naopak, vše musí být směrováno k tomuto cíli, jako by úspěch měl přijít již zítra a korunovat naši práci, která ještě není ani řádně nastíněna. Chceme v těchto instrukcích, které zůstanou tajné, dát zodpovědným představitelům velké lóže určité rady, aby je předali všem bratřím ve formě pokynů nebo memorand.
Abychom si takového papeže podle svého srdce udělali, jedná se především o to, abychom tomuto budoucímu papeži vychovali pokolení, které je hodno vlády, jakou si přejeme. Starce a zralé muže musíme nechat zcela stranou. Místo toho jděte rovnou k mládeži a pokud možno k dětem. Získáte si velmi levně reputaci dobrých katolíků a upřímných vlastenců.
Jakmile si upevníte svou dobrou pověst v kolejích, na gymnáziích, na univerzitách a v seminářích, jakmile získáte důvěru profesorů a mladíků, pak dbejte na to, aby vaši společnost vyhledávali především kandidáti duchovního stavu. Tak naše doktrína pronikne i hluboko do klášterů. V několika letech, mocnou silou věcí, tito mladí kněží budou kontrolovat všechny funkce, zorganizují velký koncil, budou volit papeže, který bude vládnout. A tento papež, jakož i mnozí jeho současníci, bude ovlivněn italskými (revolučními) a humanistickými principy, které pustíme do oběhu. Bude to malé hořčičné semeno, které zasejeme do země, paprsky spravedlnosti je rozvinou do mohutnosti a vy jednoho dne uvidíte bohatou úrodu, která z tohoto malého semínka vzejde.
Na cestě, kterou zakládáme pro naše bratry, leží velké překážky k překonání a těžkosti všeho druhu k vyřešení. Oni však nad nimi zvítězí svojí zkušeností a jasnozřivostí. Cíl je krásný; a proto je nutné rozvinout plachty po větru pro jeho dosažení. Vy chcete revoluční Itálii, proto hledejte papeže, jehož obraz jsme právě vykreslili. Vy chcete nastolit vládu vyvolených na trůně prostitutky babylónské; učiňte, aby kněžstvo pochodovalo pod vaším praporem v přesvědčení, že pochodují pod praporem apoštolských klíčů. Vaší snahou je vyhladit poslední stopy tyranů a utlačovatelů, proto napínejte své sítě jako Šimon Bar-Jona, uvnitř sakristií, seminářů a konventů, ne na mořské hlubině. A když nic neuděláte příliš ukvapeně, tak vám slibujeme ještě obdivuhodnější rybolov, než jaký udělal sv. Petr. Rybář se stal rybářem lidí, a vy budete chytat přátele dokonce u nohou apoštolského stolce. Tak budete mít v síti revoluci v tiáře a v pluviálu, v jejíž čele se ponese s kříž a papežský prapor; revoluci, která potřebuje jen malou pomoc, aby založila oheň ve všech čtyřech světových stranách.
Nyní budeme zkoumat, nakolik je tento plán úspěšně realizován.


„Osvícení… časy se mění…“
Během 19. století byla společnost, k velké škodě katolické víry a katolických států, vzrůstajícím způsobem pronikána principy liberálního osvícení a Francouzské revoluce. Domněle „něžnější“ představa náboženského pluralismu, náboženské lhostejnosti a demokracie, která věří, že veškerá autorita pochází od lidí, falešná představa svobody, separace církve a státu, mezináboženská shromáždění a další novoty ovládaly mysl poosvícenské Evropy a nakazily jak politiky, tak i kněze.
Papežové 19. století a první poloviny století 20. bojovali proti těmto trendům všemi prostředky. Tito papežové se soustředěnou myslí, zakotvenou v nekompromisní jistotě víry, nebyli získáni. …
ľubica likes this.