27.6.1950 oběšena ta, která oběsila PMarie sochu. 3.11.1918 na Staroměstském nám. v Praze. Coby středoškolačka zastoupila opilého organizátora F. Sauera, ten konal r.1947 pokání. Zneuctění Panny …Více
27.6.1950 oběšena ta, která oběsila PMarie sochu.
3.11.1918 na Staroměstském nám. v Praze. Coby středoškolačka zastoupila opilého organizátora F. Sauera, ten konal r.1947 pokání. Zneuctění Panny Marie nezústalo bez trestu. Komunismus byl trestem. Boží mlýny mlely pomalu, ale jistě. Smyčku dala nemilosrdně na sochu, aby ji dav Žižkováků zbořil. Komunistická propaganda nevědomky zařídila, aby se všichni katolíci 27.6.1950 dozvěděli, že zneuctění Kristovy maminky nezůstalo beztrestným. Dnes se informace většinou nezveřejňuje.
3.11.1918 na Staroměstském nám. v Praze. Coby středoškolačka zastoupila opilého organizátora F. Sauera, ten konal r.1947 pokání. Zneuctění Panny Marie nezústalo bez trestu. Komunismus byl trestem. Boží mlýny mlely pomalu, ale jistě. Smyčku dala nemilosrdně na sochu, aby ji dav Žižkováků zbořil. Komunistická propaganda nevědomky zařídila, aby se všichni katolíci 27.6.1950 dozvěděli, že zneuctění Kristovy maminky nezůstalo beztrestným. Dnes se informace většinou nezveřejňuje.
...apropós, o tom se u nás katolíků moc neví...Víte, že také fyzické útoky na sochy Panny Marie Matka Boží cítí úplně fyzicky??! Takže když jí dali smyčku kolem krku a povalili, Panna Maria cítí úplně takovou fyzickou bolest na svém Nebeském Těle! Každou ránu do Její sochy Ona cítí! A PŘESTO SE ZA NÁS KAŽDÝM DNEM I NOCÍ U BOHA PŘIMLOUVÁ!!!!!!!!!!!!!!!!!!
ŹÁDNÝ HISTORIK, TEDY ANI P. BLAŽEK, NEMŮŽE TOTO NAJÍT V PŘÍSTUPNÝCH ANÁLECH. TO, CO PÍŠE SPISOVATEL DURYCH, OPÍRÁ SE NEJSPÍŠE O PŘÍMOU VÝPOVĚĎ JEDNÉ SPOLUVĚZENKYNĚ HORÁKOVÉ! TA MĚLA ÚDAJNĚ VYPOVĚDĚT, ŽE JÍ MILADA HORÁKOVÁ PŘED SVOU SMRTÍ SVĚŘILA, ŽE VÍ, PROČ BUDE POPRAVENA. PROTOŽE DALA SMYČKU KOLEM KRKU PANNY MARIE - A NYNÍ STIHNE TO SAMÉ JÍ. ŘÍKALA TO ALE PRÝ USMÍŘENĚ, JAKO BY TO VYPADALO, ŽE …Více
ŹÁDNÝ HISTORIK, TEDY ANI P. BLAŽEK, NEMŮŽE TOTO NAJÍT V PŘÍSTUPNÝCH ANÁLECH. TO, CO PÍŠE SPISOVATEL DURYCH, OPÍRÁ SE NEJSPÍŠE O PŘÍMOU VÝPOVĚĎ JEDNÉ SPOLUVĚZENKYNĚ HORÁKOVÉ! TA MĚLA ÚDAJNĚ VYPOVĚDĚT, ŽE JÍ MILADA HORÁKOVÁ PŘED SVOU SMRTÍ SVĚŘILA, ŽE VÍ, PROČ BUDE POPRAVENA. PROTOŽE DALA SMYČKU KOLEM KRKU PANNY MARIE - A NYNÍ STIHNE TO SAMÉ JÍ. ŘÍKALA TO ALE PRÝ USMÍŘENĚ, JAKO BY TO VYPADALO, ŽE TENTO BOŽÍ TREST-ZADOSTIUČENÍ- PŘIJALA. PROTO VĚŘÍM, ŽE STEJNĚ JAKO SAUER, I HORÁKOVÁ BUDE SPASENA! ANO, BOŽÍ MILOSRDENSTVÍ JE OPRAVDU VELIKÉ! A LÁSKA NAŠÍ MATIČKY BOŽÍ NEZNÁ HRANIC!!!!!
Libor Halik
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Jaroslav Durych o tom píše: „...Byli sem povoláni hasiči a po jejich žebříku...vyšplhala k soše mladičká politická pracovnice strany národně-sociální Milada Horáková. Ano, byla tehdy docela mladičká a vylézt těch pár metrů po solidním hasičském žebříku nebyl pro ni žádný problém. Byla prý to smyčka, kterou Milada Horáková přehodila soše Panny Marie kolem krku. Tímto činem se sama učinila …Více
Jaroslav Durych o tom píše: „...Byli sem povoláni hasiči a po jejich žebříku...vyšplhala k soše mladičká politická pracovnice strany národně-sociální Milada Horáková. Ano, byla tehdy docela mladičká a vylézt těch pár metrů po solidním hasičském žebříku nebyl pro ni žádný problém. Byla prý to smyčka, kterou Milada Horáková přehodila soše Panny Marie kolem krku. Tímto činem se sama učinila katem, přehozením smyčky přes hlavu odsouzencovu je podstatou „výkonu trestu“, kterému se dnes říká trest absolutní...“ L: Já považuji katolického spisovatele Jaroslava Durycha (z doby před odpadlickým 2. vatikánem) za důvěryhodného. Pro @Detektiv
Chybí jednoznačné důkazy o tomto provinění Milady Horákové. To jsou jenom podezřelé okolnosti, ale nedokázané.
Libor Halik
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
L: Bez pokání, není odpuštění. Veřejně potupila Pannu Marii, veřejně měla odprosit. Nebo aspoň ve zpovědnici jako Sauer. Nic takového není o jejím pokání známo. Proto její údajný dopis před smrtí spíš považuji za divadlo, či zfalšovaný. Pro @Coburg
Milada Horáková a její pochybná víra v socialismus
9. 03. 2014 15:23:27 berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx
Po zveřejnění mé reportáže …Více
L: Bez pokání, není odpuštění. Veřejně potupila Pannu Marii, veřejně měla odprosit. Nebo aspoň ve zpovědnici jako Sauer. Nic takového není o jejím pokání známo. Proto její údajný dopis před smrtí spíš považuji za divadlo, či zfalšovaný. Pro @Coburg
Milada Horáková a její pochybná víra v socialismus
9. 03. 2014 15:23:27 berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx
Po zveřejnění mé reportáže “Komunistka Semelová kontra Milada Horáková“ (blog iDnes, 04.03. 2014) se opět rozpoutala kontroverzní diskuse. To by nebylo sice nic neobvyklého, ale vyslovená argumentace ve většině případů jednoznačně dokazuje neznalost celé problematiky. Dovolte mi tedy, abych v kauze “Milada Horáková“ začal ad hoc úplně od začátku.
Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918. Podle tvrzení JUDr. Miroslava Kopeckého se M. Králová a F. Zemínová nacházejí na snímku v levém rohu dole.
Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918. Podle tvrzení JUDr. Miroslava Kopeckého se M. Králová a F. Zemínová nacházejí na snímku v levém rohu dole.
Narodila se 1901 jako dcera Čeňka Krále. Tento, poněkud tajuplný subjekt , byl fanatickým protivníkem monarchie a v tomto duchu vychovával i své dvě dcery Miladu a Věru. Proč se tak choval není jasné. Rodina Králů byla velice dobře situovaným rodem statkářů, vlastnící dokonce i vlastní mlýn v obci Hodkov (u Dolních Kralovic). Za svůj majetek by sice měli vděčit vídeňskému císařství, ale přesto činili vše pro vznik “socialistické“ republiky.
Milada Králová se zúčastňovala všech možných protihabsburských demonstrací a aktivně bojovala za zánik monarchie. Dokonce byla za „poškozování zájmů panovnického rodu“ vyloučena z gymnázia a dostudovala až po převratu. Její, jakýsi individuální druh pomsty císaři, bylo stržení mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí dne 03.11. 1918. Lidová legenda vypráví:
“Milada se vyšplhala po sloupu na špici a přehodila svaté Marii lano se smyčkou přes hlavu. Potom slezla dolů. S Františkem Sauerem a Fráňou Zeminovou mariánský sloup všichni tři socialisté strhli...“
Jde - jako již často v dějinách - o polopravdu. Skutečnost je jiná: Miladě bylo tehdá 16 let. Nešplhala po „sloupu“, nýbrž po hasičském žebříku na přímou prosbu hasičů. Ty se totiž domnívali, že výška 14 metrů bez stabilní podpěry žebříku, by mohla být pro dospělého hasiče nebezpečným rizikem. Milada byla hubená a mrštná - nebyl to pro ní problém. Smyčku nahoře sice přes svatou Marii přehodila, ale tahání lana se ani ona, ani Zemínová nezúčastnili. Stály pouze opodál. Pomník totiž nešel strhnout. Hasiči a František Sauer museli nejdříve celou sochu pracně a s nasazením všech sil rozhoupat. Poté se převrátila a rozbila se o dlažbu. Tak složitý namáhavý manévr by obě socialistky nikdy nemohly zvládnout...
Jaroslav Durych o tom píše:
„...Byli sem povoláni hasiči a po jejich žebříku...vyšplhala k soše mladičká politická pracovnice strany národně-sociální Milada Horáková. Ano, byla tehdy docela mladičká a vylézt těch pár metrů po solidním hasičském žebříku nebyl pro ni žádný problém. Byla prý to smyčka, kterou Milada Horáková přehodila soše Panny Marie kolem krku. Tímto činem se sama učinila katem, přehozením smyčky přes hlavu odsouzencovu je podstatou „výkonu trestu“, kterému se dnes říká trest absolutní...“
Shodou žalostných okolností zemře pachatelka tím samým způsobem o 32 let později v roce 1950 na komunistické oprátce popravčího dvoru pankrácké věznice.
S první republikou se Horáková neidentifikovala. Pro ní to nebyl žádný „socialistický stát“ a vadil jí příliš tolerantní přístup k církvím. Znám je její výrok: „Zatočili jsme se šlechtou, zatočíme i s církvemi.“
Ačkoli po vystudování práv získala 1926 zaměstnání v Ústředním sociálním úřadě hlavního města Prahy a jejím šéfem se stal Dr. Petr Zenkl, se vstupem do Československé strany národně socialistické (ČSNS) nijak nespěchala. Byla jí málo radikální, málo „socialistická“.
Spíš by jí vyhovovala KSČ, ale přestup ke komunistům by znamenal konec zaměstnání ve státní službě. Vstupuje tedy v roce 1929 do ČSNS, i když pro ní byla první republika (podobně jako pro KSČ) nepřijatelná. Horáková vypovídá před soudem:
„Já sama osobně jsem nebyla zastáncem poměrů v první republice...Pokud jde o socialismus byla jsem reformistka, oportunistka, šla jsem na uskutečňování vývojové.“
Jinými slovy: obžalovaná se domnívala, že se první republika evolucí a pokojnou cestou změní v socialismus. Rovněž na vývoji v letech 1945 - 1948 neviděla nic socialistického. Její tvrzení před soudem:
„Byla jsem si jasně vědoma, že úsek od roku 1945 do roku 1948 není socialismem, ale že je to stadium přechodné, vývojové.“
Její silně protikatolické sklony jsou patrné. Ačkoli její strýc byl farářem a často s ním v mládí diskutovala, nějak to na ní nezanechalo žádný pozitivní vliv. Podobně jako Edvard Beneš a jeho výrok z roku 1937: “Raději Hitler než Habsburk!“, viděla i Horáková v katolické církvi jakéhosi „trojského koně“ k obnově Habsburské monarchie na území nově vzniklé ČSR. Prestože tyto obavy byly naprosto iracionální, tak alespoň demonstrativně přestoupila od katolíků k protestantům - k Českobratrské církvi evangelické.
Miroslav Ivanov (Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové, Praha 1993) o ní píše: Chtěla radikálně odstranit chyby první republiky a její sociální nespravedlnost. Žádala například revizi první pozemkové reformy z roku 1920, neboť prý jejím prostřednictvím byla vytvořena „nová pozemková šlechta“.
O jakou “sociální nespravedlnost“ se ovšem mělo jednat, to ani ona, ani Ivanov nikde neuvádějí. V jednom z rozhovorů s Ivanovem její sestra Věra Tůmová uvádí:
„Sestra byla určitě daleko razantnější...Jako oktávanka pak také na žádné demonstraci
nechyběla.Vystudovala gymnázium ve Slezké, z předešlé školy ji vyloučili právě za účast na demonstracích. Nechci, aby se z mé sestry dělala nějaká světice...Někdy dovedla být velmi přísná...byla absolutně nesmlouvavá.“
Snad velmi přísná a absolutně nesmlouvavá socialistická, resp. dokonce „komunistická“, fanatička? Ledascos by tomu nasvědčovalo...
Jak měl onen “socialismus“ za který tak tvrdě bojovala vypadat?
Podle Horákové měl patrně “socialismus“, o jehož uskutečnění neúnavně usilovala, odstranit všechny neduhy “kapitalistického společenského řádu“ a nastolit režim “socialistické spravedlnosti“. Není třeba ani dodávat, že ona představa je extrémně naivní a jakoby vystřižena z tehdejšího politického programu KSČ.
Ministr č.s. civilního letectví (1929 - 1938) Ing. Jan Bervida a současně její spolustraník v ČSNS o ní napsal:
„Byla nesmírně pracovitá a inteligentní, ale ve stranické kariéře jí bránila její doslova chorobná hádavost. Kdo nesouhlasil s jejími názory na vybudování socialismu v ČSR s tím se okamžitě, vehementně pohádala. Potom ho začala ignorovat a pomlouvat...“
Nevím jak komu, ale mně názory a postoje radikální socialistky Milady Horákové, v tomto historickém úseku její činnosti, silně připomínají předválečného Klementa Gottwalda a jeho stalinskou KSČ...
(Pokračování příště: „Jak dalece spolupracovala Milada Horáková s nacisty?“)
Zvyšte článku karmu!
Autor: Jan Berwid-Buquoy
Milada Horáková a její pochybná víra v socialismus
9. 03. 2014 15:23:27 berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx
Po zveřejnění mé reportáže “Komunistka Semelová kontra Milada Horáková“ (blog iDnes, 04.03. 2014) se opět rozpoutala kontroverzní diskuse. To by nebylo sice nic neobvyklého, ale vyslovená argumentace ve většině případů jednoznačně dokazuje neznalost celé problematiky. Dovolte mi tedy, abych v kauze “Milada Horáková“ začal ad hoc úplně od začátku.
Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918. Podle tvrzení JUDr. Miroslava Kopeckého se M. Králová a F. Zemínová nacházejí na snímku v levém rohu dole.
Stržení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí 3. listopadu 1918. Podle tvrzení JUDr. Miroslava Kopeckého se M. Králová a F. Zemínová nacházejí na snímku v levém rohu dole.
Narodila se 1901 jako dcera Čeňka Krále. Tento, poněkud tajuplný subjekt , byl fanatickým protivníkem monarchie a v tomto duchu vychovával i své dvě dcery Miladu a Věru. Proč se tak choval není jasné. Rodina Králů byla velice dobře situovaným rodem statkářů, vlastnící dokonce i vlastní mlýn v obci Hodkov (u Dolních Kralovic). Za svůj majetek by sice měli vděčit vídeňskému císařství, ale přesto činili vše pro vznik “socialistické“ republiky.
Milada Králová se zúčastňovala všech možných protihabsburských demonstrací a aktivně bojovala za zánik monarchie. Dokonce byla za „poškozování zájmů panovnického rodu“ vyloučena z gymnázia a dostudovala až po převratu. Její, jakýsi individuální druh pomsty císaři, bylo stržení mariánského sloupu v Praze na Staroměstském náměstí dne 03.11. 1918. Lidová legenda vypráví:
“Milada se vyšplhala po sloupu na špici a přehodila svaté Marii lano se smyčkou přes hlavu. Potom slezla dolů. S Františkem Sauerem a Fráňou Zeminovou mariánský sloup všichni tři socialisté strhli...“
Jde - jako již často v dějinách - o polopravdu. Skutečnost je jiná: Miladě bylo tehdá 16 let. Nešplhala po „sloupu“, nýbrž po hasičském žebříku na přímou prosbu hasičů. Ty se totiž domnívali, že výška 14 metrů bez stabilní podpěry žebříku, by mohla být pro dospělého hasiče nebezpečným rizikem. Milada byla hubená a mrštná - nebyl to pro ní problém. Smyčku nahoře sice přes svatou Marii přehodila, ale tahání lana se ani ona, ani Zemínová nezúčastnili. Stály pouze opodál. Pomník totiž nešel strhnout. Hasiči a František Sauer museli nejdříve celou sochu pracně a s nasazením všech sil rozhoupat. Poté se převrátila a rozbila se o dlažbu. Tak složitý namáhavý manévr by obě socialistky nikdy nemohly zvládnout...
Jaroslav Durych o tom píše:
„...Byli sem povoláni hasiči a po jejich žebříku...vyšplhala k soše mladičká politická pracovnice strany národně-sociální Milada Horáková. Ano, byla tehdy docela mladičká a vylézt těch pár metrů po solidním hasičském žebříku nebyl pro ni žádný problém. Byla prý to smyčka, kterou Milada Horáková přehodila soše Panny Marie kolem krku. Tímto činem se sama učinila katem, přehozením smyčky přes hlavu odsouzencovu je podstatou „výkonu trestu“, kterému se dnes říká trest absolutní...“
Shodou žalostných okolností zemře pachatelka tím samým způsobem o 32 let později v roce 1950 na komunistické oprátce popravčího dvoru pankrácké věznice.
S první republikou se Horáková neidentifikovala. Pro ní to nebyl žádný „socialistický stát“ a vadil jí příliš tolerantní přístup k církvím. Znám je její výrok: „Zatočili jsme se šlechtou, zatočíme i s církvemi.“
Ačkoli po vystudování práv získala 1926 zaměstnání v Ústředním sociálním úřadě hlavního města Prahy a jejím šéfem se stal Dr. Petr Zenkl, se vstupem do Československé strany národně socialistické (ČSNS) nijak nespěchala. Byla jí málo radikální, málo „socialistická“.
Spíš by jí vyhovovala KSČ, ale přestup ke komunistům by znamenal konec zaměstnání ve státní službě. Vstupuje tedy v roce 1929 do ČSNS, i když pro ní byla první republika (podobně jako pro KSČ) nepřijatelná. Horáková vypovídá před soudem:
„Já sama osobně jsem nebyla zastáncem poměrů v první republice...Pokud jde o socialismus byla jsem reformistka, oportunistka, šla jsem na uskutečňování vývojové.“
Jinými slovy: obžalovaná se domnívala, že se první republika evolucí a pokojnou cestou změní v socialismus. Rovněž na vývoji v letech 1945 - 1948 neviděla nic socialistického. Její tvrzení před soudem:
„Byla jsem si jasně vědoma, že úsek od roku 1945 do roku 1948 není socialismem, ale že je to stadium přechodné, vývojové.“
Její silně protikatolické sklony jsou patrné. Ačkoli její strýc byl farářem a často s ním v mládí diskutovala, nějak to na ní nezanechalo žádný pozitivní vliv. Podobně jako Edvard Beneš a jeho výrok z roku 1937: “Raději Hitler než Habsburk!“, viděla i Horáková v katolické církvi jakéhosi „trojského koně“ k obnově Habsburské monarchie na území nově vzniklé ČSR. Prestože tyto obavy byly naprosto iracionální, tak alespoň demonstrativně přestoupila od katolíků k protestantům - k Českobratrské církvi evangelické.
Miroslav Ivanov (Justiční vražda aneb Smrt Milady Horákové, Praha 1993) o ní píše: Chtěla radikálně odstranit chyby první republiky a její sociální nespravedlnost. Žádala například revizi první pozemkové reformy z roku 1920, neboť prý jejím prostřednictvím byla vytvořena „nová pozemková šlechta“.
O jakou “sociální nespravedlnost“ se ovšem mělo jednat, to ani ona, ani Ivanov nikde neuvádějí. V jednom z rozhovorů s Ivanovem její sestra Věra Tůmová uvádí:
„Sestra byla určitě daleko razantnější...Jako oktávanka pak také na žádné demonstraci
nechyběla.Vystudovala gymnázium ve Slezké, z předešlé školy ji vyloučili právě za účast na demonstracích. Nechci, aby se z mé sestry dělala nějaká světice...Někdy dovedla být velmi přísná...byla absolutně nesmlouvavá.“
Snad velmi přísná a absolutně nesmlouvavá socialistická, resp. dokonce „komunistická“, fanatička? Ledascos by tomu nasvědčovalo...
Jak měl onen “socialismus“ za který tak tvrdě bojovala vypadat?
Podle Horákové měl patrně “socialismus“, o jehož uskutečnění neúnavně usilovala, odstranit všechny neduhy “kapitalistického společenského řádu“ a nastolit režim “socialistické spravedlnosti“. Není třeba ani dodávat, že ona představa je extrémně naivní a jakoby vystřižena z tehdejšího politického programu KSČ.
Ministr č.s. civilního letectví (1929 - 1938) Ing. Jan Bervida a současně její spolustraník v ČSNS o ní napsal:
„Byla nesmírně pracovitá a inteligentní, ale ve stranické kariéře jí bránila její doslova chorobná hádavost. Kdo nesouhlasil s jejími názory na vybudování socialismu v ČSR s tím se okamžitě, vehementně pohádala. Potom ho začala ignorovat a pomlouvat...“
Nevím jak komu, ale mně názory a postoje radikální socialistky Milady Horákové, v tomto historickém úseku její činnosti, silně připomínají předválečného Klementa Gottwalda a jeho stalinskou KSČ...
(Pokračování příště: „Jak dalece spolupracovala Milada Horáková s nacisty?“)
Zvyšte článku karmu!
Autor: Jan Berwid-Buquoy
Libor aby sme sa rozumeli, absolútne neobhajujem Horákovú teda jej čin na Staromestskom námestí. Napokon aj naše združenie Magnificat Sklovakia niekoľkokráť organizovalo manifestáciu na Staromestskom námestí spolu s o. Jaroslavom Střížom za znovupostavenie Mariánskeho stĺpa. Ide mi o to, že osobne Milada Horákova mohla ľutovať a zmeniť sa, veď aj inakšie zločinecké "kádre" pred smrťou ľutujú …Více
Libor aby sme sa rozumeli, absolútne neobhajujem Horákovú teda jej čin na Staromestskom námestí. Napokon aj naše združenie Magnificat Sklovakia niekoľkokráť organizovalo manifestáciu na Staromestskom námestí spolu s o. Jaroslavom Střížom za znovupostavenie Mariánskeho stĺpa. Ide mi o to, že osobne Milada Horákova mohla ľutovať a zmeniť sa, veď aj inakšie zločinecké "kádre" pred smrťou ľutujú. Je na to kopec príkladov predsa - poviem len najznámejší - pravý lotor na Kalvárii. Nie každý ale má to "šťastie", že jeho pokánie je také verejne transparentné. Ťažko hodnotiť, ako "funguje" milosť Božia. Rebel a komunista a napokon vizionár Bruno Cornacchiola (Tre Fontane) nenávidel Pannu Máriu a šiel proti nej práve prednášať, keď sa mu zjavila, vyhrešila ho a on sa napokon stal jej apoštolom a obrancom. Čo sa týka MIlady Horákovej, myslím si, že ju proste nahovorili na to, išla to zrejme urobiť rada, ale nemyslím si že to je dôkaz jej nenávisti ku Panne Márii. 16 ročná žaba a vychovávaná fanatickým otcom - to ešte nič neznamená. Tým ju nechcem ospravedlniť. Myslím si, že oveľa väčšiu vinu a nenávisť ku Panne Márii majú tí, ktorí opakovane nechcú Jej návrat na Staromestské námestie.
Libor pokiaľ som informovaný, Horáková sa obrátila a zomrela ako veriaca, svedčí o tom jej list pred popravou
Tři hodiny před popravou
Moji nejmilejší, bezradná a zoufalá nejsem - a toto nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. ...
Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela …Více
Libor pokiaľ som informovaný, Horáková sa obrátila a zomrela ako veriaca, svedčí o tom jej list pred popravou
Tři hodiny před popravou
Moji nejmilejší, bezradná a zoufalá nejsem - a toto nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. ...
Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží - tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte - neteskněte moc - je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím, zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho - bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat - chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem!
Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk.... Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou.
Milada
www.vira.cz/…/milada-horakova…
Tři hodiny před popravou
Moji nejmilejší, bezradná a zoufalá nejsem - a toto nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. ...
Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží - tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte - neteskněte moc - je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím, zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho - bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat - chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem!
Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk.... Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou.
Milada
www.vira.cz/…/milada-horakova…
NÁZOR.
Na to sú rôzne názory. Ak máte stanovisko historikov, bolo by vhodné to doplniť. Raz som o tom počul hovoriť jedného českého biskupa, ktorý to spochybňoval. Modlím sa tiež za znovupostavenie pražského Mariánskeho stĺpa. Boh Vám žehnaj.
Podle novinového článku z roku 1922 se svržení Mariánského sloupu měla zúčastnit Milada Králová (*25.12.1901, od roku 1927 provdaná Horáková, +…Více
NÁZOR.
Na to sú rôzne názory. Ak máte stanovisko historikov, bolo by vhodné to doplniť. Raz som o tom počul hovoriť jedného českého biskupa, ktorý to spochybňoval. Modlím sa tiež za znovupostavenie pražského Mariánskeho stĺpa. Boh Vám žehnaj.
Podle novinového článku z roku 1922 se svržení Mariánského sloupu měla zúčastnit Milada Králová (*25.12.1901, od roku 1927 provdaná Horáková, +27.6.1950) a měla uvázat smyčku kolem krku Panny Marie. Její přítomnost na náměstí je možná, ale její aktivita je velice nepravděpodobná.
estranky.cz/clanky/praha/mariansky-sloup.html.
Na to sú rôzne názory. Ak máte stanovisko historikov, bolo by vhodné to doplniť. Raz som o tom počul hovoriť jedného českého biskupa, ktorý to spochybňoval. Modlím sa tiež za znovupostavenie pražského Mariánskeho stĺpa. Boh Vám žehnaj.
Podle novinového článku z roku 1922 se svržení Mariánského sloupu měla zúčastnit Milada Králová (*25.12.1901, od roku 1927 provdaná Horáková, +27.6.1950) a měla uvázat smyčku kolem krku Panny Marie. Její přítomnost na náměstí je možná, ale její aktivita je velice nepravděpodobná.
estranky.cz/clanky/praha/mariansky-sloup.html.
Libor Halik
- Nahlásit
Změnit komentář
Smazat komentář
Podle novinového článku z roku 1922 se svržení Mariánského sloupu měla zúčastnit Milada Králová (*25.12.1901, od roku 1927 provdaná Horáková, +27.6.1950) a měla uvázat smyčku kolem krku Panny Marie.