52:13
Coburg
41,6 tis.
Preč z EÚ! Skutočná pravda o Európskej Únii (dokument)Viac
Preč z EÚ!

Skutočná pravda o Európskej Únii (dokument)
Johanka2
tadesco.cz/brambory-drazsi…
Brambory dražší než banány: Soudruzi plánovali, dnes se pěstuje podle dotací z EU, říká šéf svazu farmářů. Takhle je to s českým jídlem
ROZHOVOR „Je cosi shnilého ve státě… bruselském? Od roku 2017 jde už o třetí komoditu, se kterou je problém, a to znamená, že existuje systémová chyba.“ Ivan Hrbek, farmář a producent bio mléčných výrobků, předseda Svazu …Viac
tadesco.cz/brambory-drazsi…

Brambory dražší než banány: Soudruzi plánovali, dnes se pěstuje podle dotací z EU, říká šéf svazu farmářů. Takhle je to s českým jídlem

ROZHOVOR „Je cosi shnilého ve státě… bruselském? Od roku 2017 jde už o třetí komoditu, se kterou je problém, a to znamená, že existuje systémová chyba.“ Ivan Hrbek, farmář a producent bio mléčných výrobků, předseda Svazu faremních zpracovatelů, který jde do evropských voleb jako nezávislý na kandidátce Alternativy pro Českou republiku, v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz vysvětluje nejen to, proč spotřebitelé platí za brambory víc než za banány. „Za ‚eurosocialismu‘ se přece bude vyrábět to, na co nám dají soudruzi z Bruselu nikoliv ‚pokyn‘, ale ‚dotace‘,“ podotýká odborník s téměř třicetiletou praxí v zemědělství a potravinářství.

Foto: archiv I. Hrbek
Popisek: Ivan Hrbek s rodinou na farmě Čeští zemědělci hlásí, že jim došly brambory a republika už bude závislá na dovozu ze zahraničí. První letošní české brambory prý budou až koncem května. Takže tu máme minimálně dva měsíce české bramborové krize? Prý jde o nejhorší situaci za posledních padesát let…
Anketu si musíte zobrazit v originálním článku

Anketa
Co jíte raději?
Brambory

95%
Banány

5%
hlasovalo: 108 lidí
Za posledních padesát let určitě. I před revolucí leccos na trhu chybělo, ale brambory to nebyly. První problém nastal někdy kolem roku 1990 nebo 1991, ale to bylo dáno neúrodou. Tehdy ještě nedošlo k významným změnám v množství ploch osázených bramborami. Restrukturalizace zemědělství se později bohužel neubírala směrem, abychom pěstovali to, co pěstovat umíme a to, co současně potřebujeme.Problém je, že musíme dovážet komodity, které jsme vždycky mohli bez problémů pěstovat i vyvážet.
Jak to říkal Hamlet? Je cosi shnilého ve státě… bruselském? Od roku 2017 jde už o třetí komoditu, se kterou je problém, a to znamená, že existuje systémová chyba.

Před rokem a půl byl nedostatek másla, a také vejce zdražila…

Kvůli máslu se rozpoutala téměř hysterická debata. Co to ti zemědělci vlastně dělají? Cena vajec vyskočila v druhé půlce roku 2017 až na pět korun za kus a jen pomalu klesala dolů. Pamatujeme se také na to, že právě v roce 2017 se na českém trhu objevily tisíce vajec z nizozemských drůbežáren, plných jedovatého fipronilu. Problémy jsou i s masem. Cenový skok se nekonal pouze proto, že jeho nedostatek na trhu byl víc než rychle, vlastně dokonce v předstihu, nahrazen v roce 2011 dioxinovým vepřovým masem z Německa a v roce 2019 masem obsahujícím v tom lepším případě salmonelu, v horším… no, hrůza pomyslet.Brambory teď prý už docházejí i v Německu, vozit se snad budou z Francie, Nizozemí nebo z Egypta. A jak je to v tomto případě s kvalitou?
Nedostatek brambor existuje v rámci celé Evropy. Pokud cokoli potřebuji dovézt, tak mi samozřejmě ten, kdo komoditu má, buď nabídne něco méně kvalitního, nebo si řekne neúnosnou cenu.

Důvodem nedostatku brambor je sucho, někteří zemědělci už také nechtějí brambory pěstovat, protože je to příliš náročné, a raději zasejí třeba řepku. Dlouhodobě se zmenšují plochy, na kterých se brambory pěstují. Jsou další důvody? A co říci k těm zmiňovaným?
Plochy, které jsou využívané k pěstování brambor, nenávratně mizí. Dochází k úbytku zemědělské půdy nebo části, která je využívaná jako orná především ve vyšších nadmořských výškách. Brambory jsou typickou plodinou, která se vždy pěstovala ve výškách kolem pěti set metrů nad mořem, někdy i výš. Oblasti Vysočiny a různých pahorkatin po republice byly označovány jako bramborářské oblasti. Byla to základní plodina jak pro využití potravinářské, tak průmyslové. Dnes zmizela orná půda a není kde brambory pěstovat.

Vývoj ploch osevů. Zdroj: archiv I. Hrbek
Mimochodem, byli jsme špičkou ve vývoji nových odrůd brambor. Známe keřkovské rohlíčky, což byla brambora, která se do vánočního salátu sháněla s předstihem, protože měla jedinečné chuťové vlastnosti. Vlastní pěstování brambor je ale náročné v tom, že potřebují přípravu půdy a několik agrotechnických zásahů. Je potřeba mít speciální stroje na to, aby připravily rygoly na sázení, sazeče brambor, velmi náročný je i sběr brambor buď kvůli použitým strojům, nebo lidské práci. Když mají lidé možnost zasít a dobře zpeněžit řepku, tak se jim v mnoha případech nechce zabývat komoditou s velkým stupněm pracnosti.
Průměrná cena kilogramu brambor v únoru překročila 22 korun. Jaký trend se dá předpokládat v průběhu roku? Brambory budou letos dražší, a ještě převážně z dovozu? Jaká nabídka čeká spotřebitele na trhu?
Cena samozřejmě poroste. Nedá se očekávat, že bude kolem 40 korun za kilogram, ale třiceti se určitě dotkne. Až se objeví na trhu nové brambory z místní produkce, tak budou na této ceně stagnovat s odůvodněním, že jde o nové brambory. Počítejme s tím, že do června dojde k tomu, že brambory budou stále dražší než banány.
S nadsázkou se hovoří o tom, že za komunistů sice nebyly banány a toaletní papír, ale teď zase nejsou brambory a máslo. Co si z toho vzít?
Anketa
Prospívají Piráti české politice?
Prospívají

6%
Neprospívají

94%
hlasovalo: 14003 lidí

V roce 1988 byl nedostatek toaletního papíru takový, že v podstatě rozpoutal ve společnosti nesouhlas s tehdejším systémem a ten dospěl až k situaci v roce 1989, tedy ke změně společenského zřízení. Zdá se to přehnané? Není. Začátky změn byly vyvolané chybějícím toaletním papírem.V osmdesátých letech, v době vzkvétajícího socialistického hospodářství, najednou regály s dámskými hygienickými potřebami zely prázdnotou a ze zcela obyčejného sortimentu, jakým vložky bezesporu jsou, se stalo úzkoprofilové zboží. Zažil jsem i demonstraci tehdejších feministek s transparentem „Není vata, nejsou vložky, co si dáme mezi…“ A jak už jsem říkal, v roce 1988 přispěl totální nedostatek toaletního papíru k nastartování budoucího pádu tehdejšího režimu víc než všichni tři Martinové Šmídové, kteří v roce 1989 v Praze studovali na některé vysoké škole.
Co mají všechny tyto jevy společného? Za pověstného „socíku“ to bylo jasné. Centrální plánování výroby jednotlivých komodit až z ústředí RVHP, které rozhodovalo o soustředění některých výrob do jednotlivých členských států z důvodů „efektivnosti“. Pětileté plány vypracované státními plánovacími komisemi a schválené samotnými sjezdy stran, které se nikdo neodvážil narušit operativním rozhodováním. A dlouhé a pomalé cesty objednávek, kdy změny byly možné „na příští pololetí“ a případné rozhodnutí o dovozu bylo zamítnuto pouhou otázkou příslušného soudruha „a to si ten papír neumíme vyrobit sami?“, po které si nikdo nedovolil upozornit, že nedávno shořely Harmanecké papírny.
A proč teď? To je přece úplně stejné. Za „eurosocialismu“ se přece bude vyrábět to, na co nám dají soudruzi z Bruselu nikoliv „pokyn“, ale „dotace“.

Co říkáte argumentu, že lidé stejně už více jedí rýži nebo kuskus, takže po bramborách není taková poptávka. A navíc už jsou stejně moderní brambory fialové, protože nás zachrání před „oxidačním stresem“. Nakolik tohle spotřebitele uklidní?
Spotřebitele, kterému zůstaly tradiční stravovací návyky, kdy brambory byly součástí jídelníčku několikrát týdně, to příliš neuklidní. Často brambory nahrazovaly knedlíky, které jsou problém s hlediska obezity národa. Od zdravější přílohy se musíme částečně vracet ke knedlíkům a hledat jiné náhražky. Je pravda, že došlo ke změně určitých spotřebitelských zvyklostí. Brambory sice jsou základní potravinou, ale nejsou nenahraditelné.
Lidé si řeknou, že když jsou brambory tak drahé, omezí spotřebu.

Tomáš Maier z katedry ekonomiky Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity doporučil v ČT zemědělcům, aby spojovali své síly. Jen tak prý budou moct čelit síle obchodních řetězců. Dodal také, že cenové trendy udávají u potravin světové burzy. „A cena českých zemědělců je o pět až dvacet procent nižší, než jsou průměrné evropské ceny,“ uvedl. Co vy na to?
Sdružování zemědělců obecně je trend, který se všude kolem nás objevuje. Ve východní Evropě máme smůlu v tom, že jsme v padesátých a šedesátých letech prošli nucenou kolektivizací. Ta takovým způsobem ovlivnila venkov, že se po zkušenostech lidem do spojování nechce. Je potřeba počkat na další generaci, aby se odpor proti kolektivizaci přenesený do odporu proti jakémukoli sdružování odsunul do dávných časů. Do zemědělství přichází spousta lidí, kteří nejsou původem zemědělci, ti tento problém nemají a hledají formy spolupráce, ale staří sedláci a jejich dědicové, kteří na některých statcích hospodaří, mají v sobě ještě minulé období živé a sdružování se jim nelíbí.
Poslankyně Margita Balaštíková v už zmiňované Devadesátce na ČT zmínila, že současná vláda se snaží zemědělcům pomoct, ale nemůže ze dne na den napravit to, „co se tady předchozích třicet let záměrně likvidovalo“. Češi podle poslankyně až příliš hledí především na cenu a kupují polské či německé brambory, které jsou dotované, a tím pádem levnější. Bylo by prý tedy načase regulovat ceny potravin v obchodních řetězcích zákonem. Myslíte si, že je dobrý nápad snažit se regulovat ceny v obchodních řetězcích?
Každá regulace je cesta do pekel. To říkám naprosto vážně. A jak už jsem zmiňoval, za socialismu nebyly dámské vložky a nebyl toaletní papír a tohle bylo způsobené tehdejším systémem regulované výroby a regulovaných cen. My se k tomu bohužel vracíme. Už to není regulace pomocí rozpisu plánu, plánovacích komisí, ale je prováděná tím, že na některé věci jsou dotace a na jiné ne. Každá dotace deformuje fungující trh, pokřivuje hodnotu práce, pokřivuje hodnotu produktu. Znamená zabavení prostředků úspěšným poskytovatelům služeb a výrobcům zboží prostřednictvím daní a následně jejich darování úspěšným žadatelům o dotace. Tohle je způsobené v podstatě snahou o socialistický způsob řízení v rámci EU prostřednictvím dotační politiky. Zemědělec pěstuje to, na co je dotace, ne to, po čem je poptávka. Na co jsou dotace, si přečte v pravidlech, ale zjistit, po čem je poptávka, je složitější. Navíc významnou část těchto prostředků „sežerou“ úředníci, kteří o nich rozhodují, a zbytečná administrativa. O korupčním potenciálu rozhodování o dotacích ani nemluvě.

Ale zpět k bramborám. Když někdo upustí například od pěstování brambor nebo chovu dojeného skotu, znovuzavedení je buď nemožné, nebo otázkou mnoha let. Pokud někdo zatravnil plochu a přešel na chov masného skotu, tak rozorat půdu a vrátit se k bramborám je prakticky i administrativně nemožné. Navíc brambory jsou plodina, která vystavuje půdu erozi, jsou tam mohutné brázdy, pokud je jednou půda zatravněná, tak dát tam plodinu, která podporuje erozi, zemědělec ani nesmí, i kdyby stroje, které měl, nezlikvidoval. Ochrana půdy proti erozi mu brání k tomu, aby rozšířil plochy, na kterých brambory pěstuje, jenže v pěti stech metrech nad mořem jsou prakticky všechny pozemky ve svahu, tedy potenciálně erozně ohrožené.
Co říkáte na návrhy z Bruselu pro novou Společnou zemědělskou politiku EU po roce 2020? Je něco, čemu bychom měli věnovat pozornost?

V nové zemědělské politice po roce 2020 se nemohu zorientovat, rád bych věděl, kde na vše vezmou peníze. Zemědělská politika je financována třiceti procenty unijního rozpočtu. Nevíme, jak to dopadne s Británií. Ale vycházejme z toho, že Británie odejde, a to bude pro unijní rozpočet velmi zajímavá rána. Navíc v souvislosti s vývojem mezinárodní situace, migrační politiky je spousta prostředků převáděna do sociálních záležitostí. Řekněme na rovinu, že celá Evropa bude živit lidi, kteří do sociálního systému nikdy nepřispěli, a peníze se budou muset někde brát. Společná zemědělská politika bude mít velmi vážné problémy s financováním podle představ, které doteď byly. Řešením bude pouštění do oběhu nekrytých peněz, pod vzletnými názvy jako „kvantitativní uvolňování“ a zadlužování států nebo celé eurozóny. Možná se všichni dočkáme scénáře, který proběhl v minulosti na Kypru a potom v celém Řecku a v současnosti hrozí v Itálii a Španělsku.Výsledek můžeme snadno předpokládat. Opět budou preferované nějaké oblasti podle rozhodnutí úředníka sedícího v Bruselu místo reakce na skutečný vývoj a potřeby v jednotlivých státech. Jsou dotace z Bruselu, ale EU nemá žádné své prostředky, které by vydělala. Sebere je státům a ty je seberou formou daní svým občanům. Občané pak nemají peníze na to, aby zemědělcům mohli zaplatit za dobré brambory, protože jejich peníze sebral stát, poslal je do Bruselu a Brusel je dává na projekt, který s potřebami občana, který chce mít v obchodě levné a kvalitní brambory, nemá nic společného. To je stejně nesmyslné, jako kdybych svému zaměstnavateli řekl, aby mi moji výplatu posílal přes tchýni. Proč peníze nezůstanou občanům, aby si mohli jít nakoupit k zemědělci a platit peníze za to, co chtějí. Zemědělci pak logicky nepěstují to, co občané chtějí, ale to, na co dostanou dotaci.

Jak vám v celém kontextu zní pojem potravinová soběstačnost v základních komoditách?
Znovu se o tom mluví… nebudeme jistě mluvit o soběstačnosti, co se týká banánů a pomerančů. Jsou ale komodity, a brambory jsou jednou z nich, u kterých bychom soběstační být měli. Jde i o bezpečnost státu. Potraviny jsou strategická surovina. A když slyšíme, že se nás chystá nějaký stát, nebudu jmenovat, napadnout… ne že by to byla pravda. Ale pokud to někteří představitelé tvrdí, pak by měl být stát připraven i na události, které následně mohou vzniknout.
Koncentrace výroby do mamutích podniků a prodeje do hypermarketů jsou v běžných podmínkách efektivní, ale při komplikacích typu havárie, sabotáže, teroristických útoků či válečného ohrožení takový systém kolabuje a je extrémně zranitelný. I několikadenní pokles dodávek ropy může vést k omezení dopravy a k tomu, že vesnici bude muset uživit místní sedlák.
Vzduch, voda, přírodní prostředí a nerostné bohatství jsou majetkem příštích generací lidu této země. Jsme povinni je uchovávat pro své děti a vnuky, při jejich využívání dbát na to, aby se nestaly zdrojem nepřiměřených a okamžitých zisků jednotlivců či korporací bez ohledu na budoucnost. Nelze dopustit, aby se ČR stala popelnicí Evropy a příjemcem odpadů z jiných států a český občan konzumentem nekvalitních, jinde neprodejných potravin.
Zemědělství a navazující potravinářský průmysl musí zajistit pestrou nabídku kvalitních potravin z místních zdrojů. V základních komoditách je potřebné obnovit soběstačnost v potravinách na úroveň, která zajistí potravinovou dostatečnost a dostupnost potravin pro obyvatelstvo i v případech konfliktů či vážných přírodních katastrof a klimatických změn.

Jaká je dnes situace malých farmářů?
Nabídnout svoje produkty přímo konečnému spotřebiteli, a ještě lépe zpracované na potraviny, výrobky s vyšší přidanou hodnotou není jedinou spásou, ale je to jedna z cest.
Zemědělci, kteří zpracovávají své produkty přímo na farmách (faremní zpracovatelé), a malí výrobci tradičních potravin vám na rozdíl od průmyslových amarounů nabízejí tradiční potraviny z české mouky, mléka, vajec, másla, cukru a opravdových jahod. Většinou z místní produkce, protože pro pár desítek kilogramů suroviny se opravdu nevyplatí jet přes půl Evropy. Dělají to ne s podporou státu, ale navzdory státu.
Současná situace je taková, že každý kus sýra, který prodá malý farmář přímo zákazníkovi, neprodá některá mlékárna z koncernu, třeba Olma nebo mlékárna Hlinsko. Každou klobásu, kterou vyrobí malý provozovatel bourárny či výrobny, neprodají Kostelecké uzeniny. A každé kuře, které si koupí zákazník u zemědělce, neprodá Vodňanská drůbež nebo Tomanův Xaverov. Takže pokud pro faremní zpracovávání nezískáme politickou podporu, tak do pěti let těch malých faremních podniků bude jen pár.
Ostatní nebudou přímo zakázány, ale jednoduše umořeny nárůstem administrativy.
Malé objemy výroby s sebou nesou i další významný prvek, který se odráží ve kvalitě výrobku: Koupit třeba 20 kg suroviny nekvalitní, ale o dvě koruny na kile levnější znamená úsporu 40 korun. Kvůli tomu žádný malovýrobce nebude riskovat ztrátu zákazníka, jemuž výrobek nebude chutnat. Navíc zpravidla prodává zákazníkovi přímo, často osobně a „patřičnou zpětnou vazbu“ obdrží hned. Velkovýrobce kupující 20 tun stejné suroviny ušetřením dvou korun na kile ušetří 40 tisíc korun. A to se vyplatí! A „zpětná vazba“, když je mezi výrobcem a zákazníkem velkoobchodník, dopravce, maloobchodník … Maximálně se za půl roku objeví ve výsledovce číslo o nějakou desetinu nižší. To se vysvětlí sezónním poklesem či konkurencí. Těch ušetřených 40 tisíc je na účtu, a to se počítá.

Kdy jste se začal věnovat zemědělství?
Zemědělství a potravinářství se věnuji téměř 30 let. Krátce po revoluci jako provozovatel menší sítě potravinářských obchodů a restaurací, takže vlastně v první linii. Na hranici mezi nabídkou a poptávkou. Nabídkou českých, tehdy ještě československých výrobců potravin, dovozců potravin, velkoobchodníků a poptávkou českých spotřebitelů, kteří po prvním výletu do Mnichova či Vídně chtěli mít stejnou nabídku na pultu venkovské prodejny. Od roku 1996 jako zemědělec a posledních deset let opět v první linii. Tentokrát jako předseda Svazu faremních zpracovatelů. V boji za to, aby český zemědělec mohl své produkty zpracovat a nabídnout spotřebiteli přímo. Nejen obilí odvést do výkupu patřícího „nějakému právníkovi z holdingu“ nebo zvířata naložit na kamion směřující na německá či turecká jatka.
Pozn:
Ing. Ivan Hrbek, 63 let, podplukovník ve výslužbě, je absolventem Vojenské akademie v Brně. Po skončení studia se věnoval 20 let obraně státu, prošel funkcemi od velitele protiletadlové raketové baterie až po zástupce náčelníka operačního oddělení na Ministerstvu obrany. Od roku 1993 podnikal v maloobchodě, pohostinství a později v zemědělství. Souběžně pracoval jako pedagog na střední škole ekonomického směru, kde vyučoval odborné předměty. Při zaměstnání absolvoval studium pedagogiky na Palackého univerzitě v Olomouci. Během svého pedagogického působení inspiroval a vychoval řadu mladých ekonomických odborníků. Od roku 2010 formálně v důchodu, současně podniká v zemědělství, je předseda Svazu faremních zpracovatelů, profesního sdružení hájícího zájmy malých zemědělců, zpracovávajících své produkty, a jako poradce pomohl ke vzniku několika desítek malých faremních mlékáren a jiných zpracovatelských provozů a rozvoji farmářských trhů.
Johanka2
pravyprostor.cz/mobily-pro-migr…
Mobily pro migranty aneb connectivity for refugees
Před časem jsme zde probírali anonymní, ale slušně „nabité” platební karty, objevující se v kapsách tak zvaných „migrantů”, zaplavujících Evropu. Dnes se podíváme na něco stejně zajímavého. Na jejich mobilní telefony.Všiml si toho snad každý. Na vrcholu migrační vlny, se Evropou, směrem k Německu a …Viac
pravyprostor.cz/mobily-pro-migr…

Mobily pro migranty aneb connectivity for refugees

Před časem jsme zde probírali anonymní, ale slušně „nabité” platební karty, objevující se v kapsách tak zvaných „migrantů”, zaplavujících Evropu. Dnes se podíváme na něco stejně zajímavého. Na jejich mobilní telefony.Všiml si toho snad každý. Na vrcholu migrační vlny, se Evropou, směrem k Německu a Skandinávii, dychtivě hnala nedozírná stáda lidí afrického původu. Lidí bez dokladů, bez identity, zato v nových adidaskách a s novoučkými, „chytrými” telefony po kapsách.
Mnozí se udiveně ptali, kde k nim přišli, když ve spěchu (jak uváděli) zanechali doma veškerý majetek, včetně pasů a osobních dokladů aby zachránili holé životy…. Vysvětlení se proklubalo na světlo vcelku záhy. Organizace OSN, zvaná UNHRC, se pochlubila sama. Podívejte se (zde). Najdete tu některé dílčí údaje o rozsáhlém programu Connectivity for refugees:V uprchlickém táboře Tabareybarey v západní Africe rozdělil UNHCR uprchlíkům 2 500 mobilních telefonů. Používání bezpečných a bezpečných elektronických plateb – tzv. „Mobile Money” pomáhá 10 000 mužům, ženám a dětem, kteří uprchli z nejistoty v Mali.”
To je jen malá, lokální ukázka celosvětového úsilí UNHRC. Rozdává převážně muslimským „uprchlíkům”, tu i támhle po světě, nejen mobily, ale současně i peníze. Funguje to zhruba takto – na darovaný mobil přijde zpráva SMS a upozorní „uprchlíka”, že mu na účtu přistály (další) peníze. Vzápětí si může vybrat buď hotovost, a to ve speciálně označených červených stáncích v táboře, nebo zaplatit za zboží přímo telefonem někde ve městě na vycházce. Takovýto způsob plateb prý, podle UNHRC, „dává uprchlíkům důstojnost volby”.
V letech 2016 a 2017, tak UNHRC nadělil důstojnosti za zhruba 1,2 miliardy USD . Činil tak zejména v Libanonu, Afghánistánu, Jordánsku, Somálsku, Ukrajině, Súdánu, Iráku, Egyptě, Sýrii a Turecku ale později i v Bangladéši, kde tímto způsobem pomáhal 45 000 Rohingů, co je vyhnali (víme proč) z Thajska. Zvláštní. S vyjímkou Ukrajiny samé muslimské země. Anebo odněkud vyhnaní muslimové….

Za účelem dalšího zlepšování služeb pro tyto „specifické klienty” vydupal nátlak OSN a dalších globalistických organizací ze země síť operátorů mobilních sítí, kterou tvoří 156 firem, působících ve více než 108 zemích světa. (zde). Podle dalšího zdroje (zde) mají tyto firmy „…. hrát klíčovou úlohu při usnadnění přístupu uprchlíků k SIM kartám a plánům konektivity – například omezením regulačních překážek spojených s dokazováním totožnosti (uprchlíci nemusí být schopni uspokojit požadavky na předložení národních průkazů totožnosti nebo jiných forem formálních dokladů). identifikace).” Tedy, jinými slovy, dát nabitý mobil a prachy každému, koho neziskovka přivede, bez zbytečných dotazů.
Ale to stále ještě není dost. Obyčejné „smartfouny” a prachy už zřejmě přestaly potřebám uprchlíků stačit. A že prestižních zákazníků je třeba si hledět a držet přitom prst na tepu doby, přidal se i Zuckerbergův Facebook. Plnou vahou. Na schůzce OSN o širokopásmovém připojení, která se konala v New Yorku, oznámila skupina Zain Group svou účast na iniciativě Connectivity for Refugees. Má v úmyslu, právě v součinnosti s Facebookem, nabídnout v Jordánsku, kde působí, neomezený přístup k venkovním i vnitřním WiFi pro více než 724 000 uprchlíků, především ze sousedního Iráku a Sýrie. (zde).
No a k čemu naši milí „uprchlíci” všechny ty chytré mobily, wifiny a Facebook tolik potřebují? Obecně to sice tak nějak tušíme. Ale s nezvykle brutální otevřeností nám to naservírovala jedna francouzská studie (journals.sagepub.com/action/cookieAbsent). „….Umožňují plánování, navigaci a dokumentaci cest a umožňují pravidelný kontakt s rodinou, přáteli, pašeráky a těmi, kteří jim pomáhají..”
Konkrétní ukázku, jak to funguje, přináší jiná studie (zde). Ukazuje jednu mobilní aplikaci, velice rozšířenou na mobilech tzv. „uprchlíků”. Jde o takový jednoduchý plánek trasy do Evropy, konkrétně do Německa. Nenabízí sice přesné zobrazení geografického terénu nebo vzdálenosti, ale poskytuje základní informace, a to v kompaktní, čitelné podobě. Mapa má název „Cesta do Německa” (الطريق الى المانيا [al-Ṭariq ila Almanya]) s názvy míst v angličtině, řečtině a arabštině. Při překladu názvů jednotlivých míst, pomáhá arabským mluvčím foneticky přesně vyslovovat jména obcí a měst, kam se musí dostat. V doplňkových informacích třeba uvádí, že trasa z Izmíru v Turecku do Německa stojí 2 400 amerických dolarů, a upozorňuje na způsob dopravy a náklady na každou část cesty. Označuje měny, které potřebují uprchlíci, a ty části cesty, které musí udělat pěšky. Města uváděná na mapě jsou buď hlavní města, nebo pohraniční města. Tvůrci měli zjevně přesné informace, které země a místa umožňují v té době překračování hranic. Mapa také zdůrazňuje místa, kde mohou uprchlíci najmout pašeráky, aby jim pomohli dál…..
Uvedená čísla, počty mobilů, miliardy dolarů, stovky zainteresovaných operátorů, to jsou jenom další drobné střípky obří megaoperace, které pronikly na veřejnost. Dávají však tušit dech beroucí rozsah plánu „velké výměny”. Dlouholeté plánování, miliardy dolarů, celosvětovou plánovací síť, nepředstavitelné tlaky velkých peněz a nadnárodních firem a mezinárodních organizací. A také důraz, který tahle parta klade na komunikaci, při praktickém provádění akce. Neboť „bez spojení není velení”, jak nás kdysi učili v základní vojenské službě.
Rozumnému, myslícímu člověku už nelze déle zakrývat, že jde o plánovitou (auto)genocidu Západu. Řízenou silami, kterým zdánlivě není možné vzdorovat.
I když… I malý kamínek může někdy spustit lavinu a hrstka drobného písku, vhozená před výstřelem do hlavně, roztrhne sebemohutnější kanón. Mysleme na to za pár týdnů. U evropských voleb. Protože jedinou nadějí na přežití našeho národa, kultury a státu, je oddělení se od umírajícího, zešílevšího Západu a jeho převodové páky na nás, Evropské unie. Nebo aspoň sabotážně-zadržovací taktika těch nejhorších nesmyslů, než se to Bruselským rozpadne samo…
2 ďalších komentárov od Johanka2
Johanka2
www.facebook.com/…/586371628547515
PRYČ Z EU
NIKDY TO NEVZDÁME !
Dokument (2019)
Renomovaný reportér a scénárista Stanislav Brunclík natočil dokument o skutečných důvodech a následcích vstupu České republiky do Evropské unie. Když jsme do ní v roce 2004 vstupovali, vítali nás do rodiny. Slibovali nám volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Říkali, že za pár let bude naše životní úroveň …Viac
www.facebook.com/…/586371628547515
PRYČ Z EU
NIKDY TO NEVZDÁME !
Dokument (2019)
Renomovaný reportér a scénárista Stanislav Brunclík natočil dokument o skutečných důvodech a následcích vstupu České republiky do Evropské unie. Když jsme do ní v roce 2004 vstupovali, vítali nás do rodiny. Slibovali nám volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu. Říkali, že za pár let bude naše životní úroveň jako na západě. Jenže místo toho přišla Lisabonská smlouva a stále nesmyslnější směrnice, normy, zákazy a nařízení, proti nimž se nemůžeme bránit. Po patnácti letech nadějí a zklamání nás mocní odsoudili do role občanů druhé kategorie. Taková je současná Evropská unie. A právě takovou, pravdivou, bez příkras, růžových brýlí a falešných pozlátek ji ukazuje nový strhující dokument Stanislava Brunclíka. Pohlédněte pravdě do očí. Účinkují František Matějka, Otto Černý, Jakub Janda, Vendula Dosedlová, Benjamin Kuras a Martin Simandl.
Centrum nezávislosti České republiky nemá za cíl na filmu finančně profitovat. Hlavním cílem je poskytnout široké veřejnosti další z mnoha různých pohledů na Evropskou unii a přispět k zahájení seriózní celospolečenské debaty o smyslu našeho členství v EU.
Film si zde můžete bezplatně prohlédnout nebo stáhnout v nezkrácené a necenzurované podobě. Za jeho sdílení předem děkujeme.
Centrum nezávislosti České republiky

www.youtube.com/watch
Johanka2
Ako by asi mohla vyzerať zmluva USA-Slovensko
Takto?
slobodnyvyber.sk/ako-by-asi-mohl…
Ako by asi mohla vyzerať zmluva USA-Slovensko
zemavek.sk/jaroslav-paska-…
Poslanci NR SR sa už od začiatku marca (keď sa Z MÉDIÍ !!! dozvedeli o tom, že minister Lajčák už dlhší čas vyjednáva akúsi zmluvu o podmienkach pôsobenia amerických vojsk na Slovensku) márne domáhajú, aby im ministerstvo sprístupnilo …Viac
Ako by asi mohla vyzerať zmluva USA-Slovensko
Takto?
slobodnyvyber.sk/ako-by-asi-mohl…

Ako by asi mohla vyzerať zmluva USA-Slovensko

zemavek.sk/jaroslav-paska-…
Poslanci NR SR sa už od začiatku marca (keď sa Z MÉDIÍ !!! dozvedeli o tom, že minister Lajčák už dlhší čas vyjednáva akúsi zmluvu o podmienkach pôsobenia amerických vojsk na Slovensku) márne domáhajú, aby im ministerstvo sprístupnilo text AMERIČANMI PREDLOŽENÉHO NÁVRHU tejto zmluvy.
Podľa odborných analýz ministerstva obrany a jeho stanoviska (zverejneného 11. marca 2019) je cieľom tejto bilaterálnej, medzinárodnej zmluvy, stojacej nad zákonmi SR, vytvorenie exkluzívnych podmienok pre rozmiestňovanie príslušníkov US Army na Slovensku, zavedenie uplatňovania jurisdikcie cudzieho štátu na našom území a závažné obmedzenie suverenity Slovenskej republiky.
Vzhľadom na ústavný charakter a široký rozsah Američanmi sformulovaných nárokov voči slobodnej, suverénnej Slovenskej republike bolo povinnosťou ministra zahraničia okamžite informovať o týchto amerických požiadavkách nielen prezidenta, ale aj parlament a Vládu SR.
Miesto toho prišiel 21. marca minister Lajčák poslancom NR SR len tak, s ľahkosťou oznámiť, že áno, vedie s Američanmi dialóg o zmluve Defense Cooperation Agreement, ale text východiskového, americkou stranou sformulovaného základu zmluvy (s odvolaním sa na prebiehajúce rozhovory) poslancom NR SR nesprístupní!
Škandálom, ale skutočne brutálnym škandálom je spôsob, ako sa dnes takmer po mesiaci slušného, legitímneho, ale márneho domáhania sa zverejnenia základných informácií o americkom NÁVRHU zmluvy (DCA) od zo zákona príslušnej osoby, od zo zákona príslušnej inštitúcie (MZV a EZ) slovenská verejnosť, ale aj poslanci parlamentu (!!!) dozvedajú všetky tieto dôležité informácie akýmsi zvláštnym spôsobom, prostredníctvom elektronických MÉDIÍ…
www.hlavnespravy.sk/aka-je-ta-judasska-zmluwww.hlavnespravy.sk/…/1719627
Zdá sa, že už aj ministerskí zamestnanci mali plné zuby nelegálneho utajovania tohto ponižujúceho a hanebného dokumentu, keď sa odhodlali sprístupniť ho širokej verejnosti takýmto pokútnym spôsobom. Po skúsenostiach Zuzany Hlávkovej, ktorá už v roku 2016 poukázala na podivné maniere v práci MZV sa im ani nedá čudovať.
Zdroj: blogerskenoviny.home.blog/…/jaroslav-paska-…