sulnadzlato
hovorilo, ale neschválilo, lebo by to malo zlé dopady, ako je to dnes. Rozbitá katolícká jednota a omse sa tali rozlicným druhom zábavy, kde sa predseda pozor, nie knaz obetník, ale predseda liturgického zhromazdenia zabáva s ludmi, je k nim otocený, je za stolom, mení si a vymýsla litur. texty ako sa mu zachce.
Dosledok je, ze sa vytratila posvatnost, mystérium, dostojnost, krása, vznesenost.
Aké kostoly sa stavajú? No hroza! Odporné monstrá:
www.skyscrapercity.com/showthread.php
www.google.sk/search
a také ohavy hyzdia nase mastá a dediny.
"Kvality" dnešného omšového obradu, ktorý postráda takmer akúkoľvek duchovnosť a ktorý otvára naplno náručie modernej profánnosti a nezmyselnosti. Zmena rítu samozrejme spôsobila, že súlad medzi liturgiou, architektúrou a umením bol porušený a preto si logicky vynútila zmenu aj v nich. Preto sú moderné kostoly, vyzdobené moderným umením rovnako sterilné ako moderná liturgia a ako moderná viera. A preto sú aj prázdne.
A tak tu máme rozné druhy omsí:
karnevalová omša:
www.traditioninaction.org/…/A351rcWurzburgC…
cirkusová omsa
www.traditioninaction.org/…/A261rcMonacoMas…

www.traditioninaction.org/…/A246rcAuchMass.…

www.traditioninaction.org/…/A421-Circus.html

Klaunovská omša:

www.traditioninaction.org/…/A199rcClownArch…

www.traditioninaction.org/…/A069rcSwitzMass…
www.traditioninaction.org/…/A330rcClownMass…
www.traditioninaction.org/HotTopics/a015htGoldenCalf1.htm

disco omsa
www.traditioninaction.org/…/A242rcDiscoMass…
haloween omsa
www.traditioninaction.org/…/A233rcHalloween…
Rocková omša: www.youtube.com/watch

čarodejnícká voodoo omša: www.traditioninaction.org/…/A448-Macumba.htm

www.traditioninaction.org/…/A334rcAxeMass.h…

africká omša: www.traditioninaction.org/…/A444-AfroMAss.h…

gytarová hybridná omša: www.traditioninaction.org/…/A451-Hybrid.htm

vodná omša : www.traditioninaction.org/…/A423LakeMass.ht…

Jazzová omša: www.traditioninaction.org/…/A382rNOrlearns.…

indiánská omša: www.traditioninaction.org/…/A358rcNativeMas…

hinduistická omša: www.traditioninaction.org/…/A356rcBanglades…

a mohol by som udávať ďalej, aké nehorázné znesväcovanie sa deje po svete.

Pozrite si "moslimský " Betlehem:
www.traditioninaction.org/…/A347rcMinarets.…

alebo "islamská adorácia" :
www.traditioninaction.org/Cultural/A035cpChildrenO…

alebo katolícký kostol je daný moslimákom, aby tam praktizovali svoj pohanský kult:
www.traditioninaction.org/…/A371rcMuslimBel…

Homílie, kázne, zamyslenia p. Juraja Vitteka..
vittekuvahy.blogspot.sk/…/milovat-jezisa-…

Je zaujímavé, že už na Tridentskom koncile (16. stor.) sa hovorilo o rozšírení rodiny liturgických jazykov a zavedení národných rečí do liturgie. V tej dobe však Cirkev bojovala proti názorom Martina Luthera na premenenie v omši. Zastával totiž mylný názor, že k premeneniu dochádza nie cez konsekračné slová kňaza, ale až vierou prítomného ľudu (ktorý musí dokonale rozumieť, čo si žiadalo národný jazyk). Toto Tridentský koncil odsúdil a z toho dôvodu sa zavedenie národných jazykov do liturgie ešte odložilo. Aj dnes však jestvuje nebezpečenstvo, že budem považovať reč za najdôležitejšiu na to, aby sme sa s úžitkom zúčastnili na sv. omši. Faktom je, že je sv. omša v národnom jazyku, ešte nezabezpečuje jej zrozumiteľnosť. Dnešnému človeku viac než kedykoľvek predtým hrozí degenerácia a devalvácia slova. Sme bezduchí aj na liturgii vo vlastnom národnom materinskom jazyku. Latinčina je symbolom, že ide o niečo dôležité, posvätné. Môže nám len prospieť, ak z času na čas počujeme liturgiu aj v inom jazyku. Niekedy si myslíme, že ľudia rozumejú liturgii automaticky. Nie je to tak. Tým, že ju sledujú v národnom jazyku, sa ešte nezabezpečí, že jej aj rozumejú a sú v nej aktívne zaujatí. Koľkokrát sa opýtam, čo bolo v čítaniach, a ľudia ani nevedia, z ktorej knihy sa čítalo. A bolo to v ich materinskej reči!! Koľkokrát si myslíme, že rozumieme, ale v skutočnosti nerozumieme, lebo Božie myšlienky sú vysoko nad našími myšlienkami. Potrebujeme pokoru! Slávenie latinskej liturgie pomáha viesť k potrebnej pokore pred omšovými textami, ktoré nie sú naše, ale sú nám predkladané Cirkvou. Je to dar, nie naše vlastníctvo!

sulnadzlato
Obřadní řeč. – Při mši svaté je v římském obřadu řeč latinská. Mezi různými národy se používá řeči mezinárodní. Podobně i Církev má svou řeč mezinárodní a tou je latina. Je to řeč ze staré křesťanské doby, řeč statisíců mučedníků. Buď na tuto řeč hrdý a hleď se naučit v této řeči, co je třeba, abys rozuměl alespoň některým částem zpívané mše svaté. Latina je jazykem mrtvým. Žádný národ jím totiž už nemluví. Všechny národy se musejí tomu jazyku naučit, a proto ani nevzniká mezi nimi žárlivost při jeho používání. Jedním jazykem se naznačuje, posiluje a utvrzuje jednota Církve na celém světě. Tím jazykem se také naznačuje, že jsou v naší svaté víře tajemství.
Tento jazyk se již nemění, kdežto všechny živé jazyky se stále vyvíjejí a mění. Proto mohou zůstat slova posvátných obřadních knih stále táž i po mnoho staletí. Katolík může být kdekoliv na světě na mši svaté a všude se cítí jako doma. V krajích jazykově smíšených se tím předchází sporům. Každý se může modlit při mši svaté spolu s knězem všechny modlitby v řeči mateřské, neboť kniha ke mši svaté (misál) je přeložena téměř do každého jazyka.
Většinu modliteb se modlí kněz tiše, zvlášť důležité modlitby. Může být tedy věřícím lhostejno, v jakém jazyce se je kněz modlí, zvlášť, když důvody pro mrtvý obřadní latinský jazyk jsou tak závažné. Víš-li co je mše svatá, budeš také hledět poznat důkladně všechno, co náleží ke mši svaté.

sulnadzlato
Latina je závazná

Odborníkem na latinu byl na II. Vatikánském koncilu kardinál Stickler, který v Aigen, 26. 8. 1997 při setkání kněží sděloval své vzpomínky a zkušenosti koncilního poradce liturgické komise takto:
„V této souvislosti je třeba uvést i další důležitý prvek, kdy došlo nejen k mylnému pochopení ustanovení koncilu, ale i k jeho úplnému popření: kultovní jazyk. Mohu v této záležitosti argumentovat, protože jsem na základě svých osobních zkušeností s tímto tématem důvěrně obeznámen. Byl jsem jako expert komise pro semináře pověřen relací o latinském jazyce. Byla vytvořena stručně a krátce, a po zralé diskusi byla uvedena do formy, která odpovídala přáním všech členů a byla připravena k předložení v koncilní aule. A tu došlo k neočekávané události: papež Jan XXIII. slavnostně na svatopetrském oltáři podepsal apoštolský list Veterum Sapientia, který, podle názoru komise, učinil prohlášení o latinském jazyce v církvi nadbytečným. V tomto listu, byl vyjádřen nejen význam latiny v liturgii, ale i ve všech oblastech života církve. Když později se v koncilní aule po několik dní diskutovalo o funkci latiny, sledoval jsem pozorně tuto diskusi a také jak se odrazila v konečných formulacích Konstituce o liturgii. Dobře si pamatuji, jak po několika radikálních návrzích, jeden sicilský biskup povstal a otce zapřísahal, aby v tomto bodě zachovali obezřetnost a rozumnost, protože jinak by se nakonec dospělo i k tomu, že by se celá mše sloužila v lidovém jazyce. Po tomto varování propukl v koncilní aule bujarý smích. Proto nemohu pochopit, jak Mons. Bugnini mohl později tvrdit, ve svých r. 1983 uveřejněných pamětech, že radikální a celkový přechod od zavedeného latinského kultovního jazyka k lidovému jazyku, byl koncilem prakticky potvrzen jako pastorační nezbytnost /cituji z italského orig. Str. 108 – 121/. Mohu naopak dosvědčit, že formulace koncilní konstituce, týkající se této otázky, jak ve všeobecné části /čl. 36/, jak v ustanoveních týkajících se mše /čl. 54/ byla v konečné diskusi koncilních otců téměř jednohlasně přijata a to 2152 hlasy pro a pouhým 4 hlasy proti. Při zpracování tradice, která se tohoto tématu týkala, jsem si uvědomil, že zde byl vždy jednomyslný souhlas, a to až do doby Jana XXIII..“
Zmíněný mons. Bugnini je tvůrcem misálu, který podepsal Pavel VI. Pokud jde o to, co tvrdil o latině, tak se mohl zeptat, jak to na koncilu bylo, aby nešířil mylné informace. V článku konstituce o liturgii čl.54. je stanoveno: „Je však třeba dbát na to, aby věřící dovedli spolu recitovat nebo zpívat také latinsky části mešního řádu jim určené.“ Neměli bychom plakat nad tím, že za 40 let misálu Pavla VI. vznikla tradice mše svaté pouze v národním jazyce, ačkoli na koncilu se tomuto zúčastění delegáti smáli?
V knize kardinála Ratzingera O víře dnes v části bohoslužebný jazyk čteme: „…právě oblast liturgie jak v pracích odborníků, tak v konkrétních případech jejího užívání „příkladem, na kterém je nejlépe vidět, jak dalece jsou od sebe vzdáleny skutečné protokolární texty II. Vaticana a způsoby, jak se někdy vykládaly a aplikovaly.“
Nová jazyková tradice pouze národních jazyků je předkládána spolu s dalšími věcmi jako duch koncilu. Když jsem dělal průzkum, kolik lidí přečetlo alespoň něco z dokumentů II. Vatikánského koncilu, tak mezi lidmi přítomnými v katolickém kostele to byl tak jeden ze sta. Z bohoslovců a kněží přečetl všechny dokumenty II. Vatikánského koncilu tak 1 z deseti. Tato neznalost není neznalostí o níž platí „nevědomost hříchu nečiní“ a dává možnost takových řečí jako psal zmíněný Bugnini a jiní, kteří tvrdí vyložené nepravdy nebo lži. Pokud kněz zvolí ve mši svaté latinská slova a bude stát jak se říká „zády k lidu“ je předpoklad poukazování na to, že je to proti koncilu. Je třeba se pevně postavit a trvat na tom, že to je v souladu se skutečnými texty koncilu a odmítat bludné odlišnosti, tzv.ducha koncilu a zmatení lidí. Zabydlenost těchto názorů je dána propagandou. Známe tezi propagandy: „Stokrát opakovaná lež se stane pravdou.“
Pozornost latině jako malé věci odpovídá evangeliu, kde nás náš Spasitel poučuje, kdo je věrný v maličkostech je věrný i ve velkém(Lk 12,10). Již papež Hadrián sv. Cyrilovi a Metodějovi při povolení slovanské bohoslužby přikázal zachování latiny v slovanské bohoslužbě a toto povolení spojil s celkovým křesťanským stylem života a napsal: „Neboť víra bez skutků je mrtvá a klamou se ti, kdo myslí, že znají Boha, ale svými skutky se od něho odvracejí.“ Sv. F.Saleský poučoval své věřící: „Modlete se latinské modlitby: Pater, Ave, Credo, je to prostředek být úzce spojen s církví římskou, která se modlí tímto jazykem.“ Dobří římskokatolíci nepohrdají latinou a dokáží poukázat na to, že mládež poslouchá rock většinou anglicky a přesto je zde ovoce různých hříchů, i když písním nerozumí. Podobně je schopen i latinský jazyk u člověka milujícího Boha vést k dobrému ovoci. Kardinál Tomáš v roce 1968 v katechismu vydaném 3 roky po skončení II.VK mluví o současném užívání jazyka národního a latinského v bohoslužbě takto č.143: „Při mši svaté je v obřadu římském řeč latinská. Mezi různými národy se používá řeč mezinárodní. Podobně i Církev má svou řeč mezinárodní, a tou je latina. Podstatné části mše sv.(kánon – neměnná část od „Svatý, svatý“ až k „Per ipsum“) se kněz modlí latinsky. Latina je jazykem mrtvým. Žádný národ jím totiž nemluví. Všechny národy se musejí tomuto jazyku učit, a proto není žárlivosti pro používání latinského jazyka. Jedním jazykem se naznačuje, posiluje a utvrzuje jednota Církve na celém světě. Tím se také naznačuje, že jsou v naší víře tajemství. Tento jazyka se již nemění, kdežto všechny živé jazyky se stále vyvíjejí a mění. Proto mohou zůstat slova posvátných obřadních knih stále táž i po mnoho staletí.“

sulnadzlato
latincina zabranovala, aby si predsedovia liturgckých zhromazdení svojvolne menili a upravovali liturgické texty, ako príklad, ze sa to deje, bola NOM v katedrále na prazskom hrade, kde kardinál Duka si svojvolne pomenil lit. texty a zabával ludí bábikou. Pápez Benedikt XVI povedal: liturgia nie je divadelný text a oltár nie je javisko.
Odmietam výmysly rýnskej skupiny a modernistov napojených na masonov, ze ludia nerozumeli omsi, ludia velmi dobre vedeli co je najsvatejsia obet.
Liturgický jazak znamená jednotu katolíckú, zabranuje liturgickej svojvoli a zábave, zvýraznuje posvatnost a vznesenost tajomsva sv. omse. Jedine zlému islo rozbit katolíckú jednotu a robit s omse rozlicné druhy zábavy.

sulnadzlato
a ja hovorím: STOP BABYLONSKEMU JAZYKU A RÍTU!
Istý velmajster istej loze povedal istému Buanovi, ze ako bol jeden rítus a jeden jazyk silou cirkvi, tak bude babylonský jazyk a rítus nasim vítazstvom. Stalo sa, dnes kde katolík príde niekde do kostola, tak nevie, na akej diskotéke, ci nejakom druhu zábavy sa ocitol.
Pravoslávná cirkev, grekokatolícká ci kopti NEMAJÚ omse v hovorovej reci ludu, ale v pouzívajú obradný jazyk!
Kto tvrdí ze koncil povolil omse v národných jazykoch, KLAME!
Ak je napísané v SSK ze kvoli zrozumitelnosti sa niektoré casti omse, ako cítania, evanjelim povolujú v národ. jazykoch, tak to neznamená, ze celá omsa má byt v nár. jazykoch, jasne sa píse, ze latincina je stále jazykom cirkvi a obradným jazykom a gregorianský chorál spevom císlo 1.